CykloDusak

Kamarádi, přátelé, sympatizanti. Je toho hodně kolem nás, co stojí za pozornost, nebo alespoň za zmínku. Události se dějí jedna za druhou a ještě častěji vedle sebe a to je těžké to nějak písemně obsáhnout. Vždyť včerejší noviny jsou staré noviny. Nemám z toho vrásky, proto vždy jen několika slovy zmíním tu nebo onu událost.

Hned v pondělí 18.7. v 17 hod. jsme v hojném počtu stáli před Špalíčkem.  On ( pan Jalovec, starosta města Chebu) byl přesný. Pletl se pouze v úvodních slovech kdy zmínil, že mi toho o Chebu víme mnohem víc než on. Ne, nevíme a jsme rádi, že lidé jako on nebo paní Jitka Šindelářová, kteří se o historii města živě zajímají nám mohou něco říci a ukázat. Je hodně zdrojů ze kterých lze při studiu historie Chebu čerpat. Připomněli jsme si rok 1272 kdy celé město lehlo popelem Do té doby zde stály jen nízké dřevěné domy kolem náměstí. Po požáru tedy začal vznikat Cheb v dnešní podobě. Velikost náměstí byla zachována a místo dřevěných domů se stavěly cihlové, kamenné do výšky 3 – 4 pater s vysokými střechami. Byly to výškové domy tehdejší doby – pan starosta použil slova mrakodrapy. Už nikdy město celé nevyhořelo, neboť mezi domy se stavěly štítové, zděné stěny. Druhá, velká zvláštnost našeho města je fakt, že je to město vysokých půd a ne hlubokých sklepů. Na půdách, někdy až čtyřpatrových se skladovalo zboží obchodníků. Nahoru se dostávalo pomocí kladek vždy v zadním traktu domu.                                                                                                     Dějiny přinesly rok 1948. Než se zmíním o vlivu socialismu na město, musím objektivně poznamenat, že Cheb byl v zuboženém stavu již na konci války. Teď šlo o to „co s tím „! Cheb byl na kolenou. Na přízeň českých osadníků se nedalo spoléhat. Dokonce existoval plán na rozsáhlé demolice a jejich náhrady v panelové výstavbě.  Špalíček měl být zbourán jako neopravitelný atd. Nakonec se tak nestalo a na okolnosti, proč se tak nestalo, se zeptáme někdy příště, třeba Jitky Š. Opravu Špalíčku provedli soudruzi tak, že do celého objektu byl vestavěn železný skelet a do něho vetknuty betonové podlahy. Stěny zůstaly původní, okna často ne. Jen tak mohl Špalíček zůstat stát a dodnes být turistickou perlou našeho města. Prošli jsme si po plechových schodech všechny patra červeného, hrázděného domu a jeho sousedů a byli jsme rádi za tu příležitost vidět Špalíček zevnitř.

V úterý se v cíli objevilo dost lidí a jeden stojí za zmínku. Je to Honza Mávr z Kolové u Kynšperka a jeho otec má dílnu na opravu kol ve Starém Rybníku. Všem Vám ho doporučuji – je pečlivý a není drahý ! Telefon na něj je 737 844 514 .  Taky odjela Barunka s dětmi Honzíkem a Kubíkem. Ještě se s ní při dovolené setkáme. Bude nám věnovat dost času jak ve Zlíně samotném, tak i při etapách. Těšme se na ní.  Odjela také jedna nenápadná dvojice – Milan a Gábina z Prahy. Zatímco Milan jezdí neustále Míle, tak ona neúnavně pomáhá na CP a letos u nás v cíli. Tak pracovitou Pražandu těžko pohledat. On je bezvadný společník a neúnavný ve všem co dělá.

Ve čtvrtek jsem napsal pozvánku na etapu. Ta by měla za cíl projet trasu Mílí od Vojtanova počínaje. Nikdy se tu nejezdilo do NDR a nyní ano. Je to na Kyselku, kolem potoka po těch kořenech a na rohu koupaliště se sever a jih spojí. Projedou město a jedou k hájovně. Tam jsou dnes pozemky a skleníky „Dvanácti kmenů“. Od nich dolů k rybníku u asfaltky do Plesný, nebo Křižovatky. Tu přeskočí a vede je to na Čistou – bývalou obec kde před těžbou kaolínu mohlo být čisto ! Dále to jede už lesem na Kateřinu, přes Nový Drahov, poslední kopeček a závěrečná rovinka k Bramborárně.

V pátek , jak s ním bylo domluveno, přijel starosta Chebu pan Jalovec  a na kole ! První hodinu pobytu vzdoroval všem možným a opakovaným nabídkám našich děvčat aby si něco vzal a nebo raději ochutnal. Zůstal na svém. Když jeden vidí jeho asketickou postavu, musí uznat „že to má jinak “ a ne tak, jak je připraveno. To vůbec nevadilo další debatě na všechna možná temata. K závěru padla otázka :“Pane starosto proč zubaři neberou pacienty pro naplněnost a Ti mladí berou jen za hotový a nemají smlouvu s pojišťovnou ? Odpověď : Oni smlouvy nechtějí, museli by registrovat mnohem více pacientů a nabízejí svoje služby těm z nás, kteří na to mají ! Večer jsem  samotestem  zjistil Covid a svolanou etapu zrušil.  Takhle jednoduchý to je ! Myslím si, že mi významně pomohlo trojí očkování a je to ono, které nás zachrání i v budoucích časech.

Musím ocenit všechna děvčata za pomoc při „živení cíle“ . Zvláštní medaili si zaslouží Míra K. za bramboráky, kterými živil davy lidí okolo. Odhadem jsme usmažili  700 a více placek. To musíme ještě kolektivně posoudit.  Venku je Jindra Prchlík. Toho a jeho Mirku jsme loni v dešti vítali v Třebeni. Vzpomeňte na její nohy ! Jindra se v cíli stane legendou závodu t.j. člověkem, který za šest let přešel nebo přejel na koloběžce a kole Míle oběma směry. Všichni víme, že před ním to dokázal Ríša Štěpánek, který patří do kategorie „Sny“ a Jindra vyhrává v kategorii „Muži“. Čekáme ho v cíli v sobotu, nebo v neděli. Podle toho bude vypadat i pozvánka na etapu. Musíme mu připravit hezký přivítání. Jeho Mirka na to přijede taky.

S pozdravem Brzy bude líp se s Vámi loučím. Pepa D.