CykloDusak

                          ZPRÁVA   Z   DOVOLENÉ    2012                                   

   Šternberk  –  Jeseníky  a  Horní  Pomoraví  od  19.5.  do  27.5.2012

   Nejdříve  přehled etap a zážitků z letošního ročníku :

Etapa č.1 – Svatý kopeček – ráno to začíná dobře. Radek Zemandl je místní a tak nás snadno vyvádí z města ven a po 2 km se loučí. A my začínáme polňačkou, hezky do kopečka a tempa se ujímá Milada – to bylo nadějný. A je tu první vesnice, Bělkovice a první průšvih. Kolem nás projíždí spousta mladých cyklistů, jedou totiž svoje mistrovství. Naše cesta  má vést přímo proti pelotonům, stojí tam ale policajt a tak nezbývá než jinak a pak taky zkratkou. Jak mezi námi zazní tohle slovo hned každý ví, že jde do tuhého. A šlo. Po 2 km strmého tlačení po kamenité, červené tur. stezce je krátký odpočinek nezbytný. Následuje sjezd , opět setkání se závodníky a pak zase nahoru, teď už na Svatý kopeček. ZOO vynecháváme a rovnou do krásného, barokního chrámu Navštívení  P. Marie. Opravdu je to barokní skvost.          Po kafíčku se loučíme s Miladou, Ivou a Hankou, které jedou svojí cestu zpět. Mají plno zážitků  – Jan Smolík atd., které u večeře vypráví.  My ostatní pak jedeme přes Radíkov a zaječí stezkou, lesem dolů az na dno údolí do Hluboček. Jsme na hranici s vojenským újezdem Libavá. Jen pár km si užíváme svěží zaleň okolních strání a je tu CS 6009 pět km pořád nahoru. Jediná odměna je pohled na stádo muflonů, které nám přeběhlo přes cestu. Je tu Jívová , dolů 4 km, nahoru 1 km a jsme blízko Domašova. Tady nad mapou nacházíme zkratku, ale dnes už byla jedna a stačila. Vydávají se po ní tři průzkumníci. My ostatní po silnici jsme ve Šternberku rychleji, ale oni a zážitek bohatší. Zbývá vyjet krpál k hradu a penzionu a máme 56 km.

   Etapa č.2  Litovelské Pomoraví –  výjezd z města po CS 6107 přes Lužice, Moravskou Huzovou, Štěpánov a za obcí Střeň konečně vjíždíme do luhů řeky Moravy. Kvete tu a voní Česnek medvědí, Kalina a spousta jiných bylin a keřů. Za chvíli jsme v Litovli, které se říká “ Moravské Benátky“ protože řeka tu protéká šesti rameny. Jedno z nich přímo pod radnicí a náměstím, což jsme si ověřili až po kafíčku a dortíku. Ven z města po CS 6027 až na most přes Moravu a tady se to stalo. Láďovi K. se u zábradlí nějak zvrklo kolo a foťák padá do vody. Láďa se hned, motivován výkřikem „ty vole foťák“ , brodí řekou po kolena a aparát najde. Být to Pionýr tak vymění film, vyleje vodu a jede se dál, ale digitál  a voda, to nejde k sobě. Je po foťáku. Jedeme do Lhoty, otvíráme hospodu, ale je pondělí a tak gril je studený, nevadí popijem i syreček se najde a jedeme dál. U Sluňákova je  nejkrásnější úsek naší etapy – zelený tunel po hrázi ramene Moravy. Ve vsi Horka nad Moravou se nevěnuji řízení a ve spleti nových cyklostezek, které na mapě nemám, se dostáváme až na okraj Olomouce.  Přes Černovir po 6029 , Bohuňovice , s větrem v zádech je brzy Štarnov. Milada a spol už ví, že tu mají výbornou zmrzlinu. Ta je opravdu dobrá, posezení venku taky, jen to kafe je mizerný, takže je to 2:1 – vyhráli. My jedeme do Šternberka a na oblíbený výjezd k pensionu. Máme 64 km.

   Etapa č.3 – úterý – Papírenská a elektrárenská – přesun auty po ose Uničov-Libina- Šumperk – Velké Losiny byl ok. Za zmínku stojí 8 km dlouhá vesnice Libina, kde udržet padesátku je téměř nemožný.  Manufaktura na výrobu papíru byla ve Velkých Losinách založena před 400 lety a dodnes nepřetržitě papír vyrábí. Ve střední Evropě proto takový podnik nenajdete. Roční produkce je 8 tun papíru vyrobeného ze směsi bavlny, lnu a vody s malým přídavkem vápence a na závěr také klihu na zpevnění. Je to opravdu prominentní papír. V Chebu se také papír vyráběl, víte kde ?             Popojedeme do Koutů nad Desnou a tady začíná  cyklovýlet pro Zuzku, Kiku, Láďi Jandu a Beránka , Jirku L. a mě a pro ostatní výlet autobusem nejprve do elektrárny Dlouhé stráně, pak k dolní nádrži a nakonec i k horní nádrži. Celé vodní dílo nese název „Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně“  Je vybavena největšími reverzními turbínami v Evropě, to znamená, že tyto turbíny vyrábí 2×325 MW proudu a nebo se může obrátit jejich chod, stanou se z nich čerpadla, která v době nadbytku proudu v síti vytlačí vodu do horní nádrže. Výškový rozdíl horní a dolní nádrže je 510 m. Vlastní elektrárna je v podzemí, kde bylo nutno vytěžit horninu do rozměrů haly 87x25x50 m. Celé dílo bylo uvedeno do provozu v roce 1996 a za sedm let byla vyrobenou energií zaplacena.                    Než vyrazíme nahoru tak malá poznámka : jak tak čekáme na autobus u bran elektrárny okolo prochází bouřka, z dálky je slyšet hrom. Najednou z čistého nebe sjel blesk a hrom až jsme se málem po… To se nadpozemská energie setkala s tou pozemskou.                Autobus je pryč a tak honem za ním, tedy ne honem, ale za ním. Těch pět set výškových metrů se do té silnice musí nějak promítnout, takže je z toho velmi slušný krpál. Po hodině a deseti minutách jsme na horním parkovišti a chybí nám jen vyběhnout 84 schodů na korunu hráze. Nahoře je nádherný kruhový výhled, strašně silný vítr, těžké černé mraky na horizontu a nad hlavou slunce. Nádhera viz. foto. Ještě si musíme objet horní nádrž dokola (asi 3 km) a jedeme dolů.  Máme   38 km  a ještě včas stíháme večeři v 70 km vzdáleném Šternberku.

   Etapa č.4 – volný den – to volno si každý zařídil po svém. Někdo zůstal ve městě  a navštívil místní hrad a taky nově otevřenou „Expozici času“. Hrad je opravdu hezký, zařízený a k tomu má štěstí na průvodkyni, která nás nadchla hezkou češtinou. Expozice času pak není jen výstavou vzácných hodin, ale hlavně  představuje čas od bodu nula t.j. od velkého třesku, kterým měl vzniknout vesmír. Jeden z prvních textů tvrdí,že na začátku byla malá kulička jakési hmoty s nesmírnou energií za které vesmír vznikl. Kde se ale vzala ta malá kulička ? Je tu pořád velký prostor pro víru. Závěr : jedna návštěva nestačí, nelze najednou postřehnout tu spoustu informací. Citát z výstavy :   Když  člověk  nemá  čas, tak  se  mu  vlastně  nechce.  Protože  čas  je  pořád. TGM.   Zcela jiný program si udělali Lahučáci, Kapříci a Kája. Vydali se na kole do Olomouce. Na cestě, ve snaze koupit pro mě tur. známku, se dostali do hospody kde bylo menu s brokolicovou polévkou. Bez ní to nešlo. A teď si představte, že Kapřík tu polévku snědl a že to bylo poprvé v jeho životě. Pak, že se v našem věku nemáme už co učit. Neměl on – Lenin – pravdu ? Ten den ujeli 56 km.         Na večer přijal pozvání Honza Vlasák , horolezec, cyklotremp, dobrodruh, spisovatel a také chlouba malé moravské vísky Moravské Knínice. Přes dvě hodiny vyprávěl o Albánii a ukázal spoustu fotek k tomu. Když se ráno loučil tak pronesl památnou větu  “ Já su tak rád, že mě přichýlila k sobě „. Tou hrdinkou byla Iva, která za cenu ztráty svého soukromí poskytla Honzovi volnou postel na svém pokoji a on tak mohl s námi posnídat sednout na kolo a jet domů, kamsi ke Kuřimi.

   Etapa č.5 – Sovinecká –první dva kopce vyčůraně objíždíme přes Babice. V Řídeči náhodou zastavíme vedle statku, který má nová, plastová okna bez příček. Děs. Povídáme o tom a netušíme, že pan domácí odposlouchává za oknem. Nečekaně vyráží do slovního útoku a svoje okna brání argumenty “ nejsou peníze“ a pod. Milada znalá problematiky oken, zateplování a j. má proti argumenty a debata se přiostřuje. Pobaveni odjíždíme a je nám líto statku jehož vzhled tím trpí. Brzy jsme u hájovny, u krásných dvou dubů a naše cesta začíná stoupat lesem, ale ne dlouho. Je tu sjezd a jsme u Pasečské myslivny. Teď asi km zhurta do kopce a jsme v místech odbočení na cestu po vrstevnici kde po chvíli potkáváme místní dvojici se psem. To je špatný – místní nebrat. On líčí další cestu jako nemožnou, ona pak má starost jak ta kola povedeme z toho prudkého kopce dolů. A výsledek ? Jedeme dál, pak už po zaječí stezce a celý ten „nebezpečný kopec“ sjíždíme v sedle až na silnici . Opravdu prima zkratka. Mám z toho opravdu velkou radost, protože vím od Radka, že tady je blízko arboretum „Makču pikču“ založené před šesti lety a známé z televize. Po asfaltu do kopce jsme za chvíli u něho. Byla zde skládka a nyní 6 ha kytiček, dřevin, teras, chodníků, altánů. Všude plno barev , nádhera.Více na www.arboretumpaseka.cz. Jen pomalu se loučíme s autorem toho všeho, sympaťákem Radimem Slabým a kam jinam než do kopce na hrad Sovinec. Za chvíli se kopec zlomí a na louce se otevírá pěkný pohled na hrad. Děláme mu živý rámeček a je z toho jedna z nej. fotek. Na hradě je plno, příští prohlídku máme ve tři a teď je půl jedný. Takže všechno jinak a nejdříve se podíváme do Jiříkova na „Pradědovu galerii u Halouzků“ Jde o obří, dřevěné sochy a betlémy. U mluvící sochy č.1 se stavíme a necháme si u dřevořezby ve tvaru obrazu 6×2,3 m vyprávět o Pradědově říši. Je zde také betlém – největší na světě – a ten má více než 250 figur. Venku u stodoly stojí socha Praděda vysoká 10,4 m, vážící 15 tun. Kdo neviděl, neuvěří.     Je nejvyšší čas vrátit se na Sovinec, tak dnes poprvé hezky z kopce. Na hradě nás asi nejvíce zaujala věž a v ní musím vzpomenout na kompletní výstavu dřevěných turistických známek, které se vyrábí nedaleko odtud v Janovicích u Rýmařova. Hrad dlouho patřil Řádu německých rytířů.       Cesta domů je sjezdem na Paseka. Zde se vracíme k Pasecké myslivně kde jsme byli ráno a lesem na Řídeč.  Tady na ranní debatu s dědkem už nikdo nemyslí a po nejkratší, ale ne nejlehčí, cestě se plazíme ke Šternberku. Po oblíbeném stoupání k pensionu máme  46 km.

   Etapa č.6 –Jak  děd(ové)   jel(i)  na  Praděd – ženský rod se sem nehodí kvůli rýmu.  Lze jí označit za královskou etapu dovolené, protože všichni měli ten den dost pohybu.  Přesun auty byl rychlý a tak se brzy na okraji Karlovy Studánky dělíme na cyklisty a pěšáky. Na kole pojedou : Zuzka, Kika, Janďák, Jirka L. a já. Nejdříve si udělíme seznamovací kolečko po lázních a vyrážíme nahoru na Ovčárnu přes parkoviště Hvězda. Značka říká, že je to 12% stoupání. Silnice je používaná jako jednosměrka  v půl hodinových intervalech. To je dobrý, většinou je klid. Jede se nám dobře, je stín, vítr v lese, nálada dobrá. Na Ovčárně dojedeme pěšáky z Německa a to není dobrý. Mají nějaký kecy, asi povzbuzují a proto se snažíme je brzy setřást. Zbývá poslední výšvih a po 10,5 km jsme u věže na Pradědu. On sám má 1492 m + 146 m věž  je 1638 m a to znamená, že špička věže je nejvyšším bodem spojeným se zemí v ČR. Zajímavé ?  No, ale určitě zajímavá byla teplota vzduchu a to plus 3 st., prostě kosa. Pěšáci už končí občerstvení a k nám se přidávají obě Mařenky L.+K. a Líba s vnukem Tomášem. Přes Švýcárnu jedeme na Červenohorské sedlo. Cesta je povrchem blbá, zato z kopce – většinou. Počasí a výhledy na Dlouhé stráně jsou úžasný, je z toho spousta fotek. Na sedlo přijíždíme chvíli po tom co tam přijely naše auta. Máme 28 km.

   Etapa č.7 – Bouzovská  – auta necháváme v Moravičanech a odtud to máme do Loštic co by kamenem dohodil a zbytek doběhl. Každý zná olomoucké tvarůžky (dříve syrečky), ale málo kdo ví, že vyráběné jsou v Lošticích a to firmou A. W. už od roku 1876. Jako první zajímavost objevujeme  Tvarůžkovou cukrárnu kde vedle sladkostí mají taky slané zákusky za syrečků. S Laďou zkoušíme kremroli a dort a jsou fakt dobrý. Na náměstí mají repre prodejnu celého sortimentu – 30 druhů.  Roční produkce je 2000 tun této na světě jedinečné pochoutky, která je jediným původním českým sýrem s chráněným zeměpisným označením.          K hradu Bouzov nás vede příjemná CS 6036. Kdo chce nahoru k hradu tak to má 2 km do kopce, ale pak to stojí za to. Je to pastva pro oči, hrad je to pohádkový. Rychle se vracíme za partou která mezi tím našla  Valáškův grunt, sympatickou hospodu plnou cyklistů. Brácha  najde v koutě dvora voliéru  s krkavcem, který umí Ahoj.  Je kolem toho sranda až do chvíle než ho pták klovne do nabízeného prstu. Teče krev, je třeba vydat povel k ústupu.           Dále příjemně, lesem se dostáváme k Javoříčským jeskyním. Nepoučen, jsem si opět nechal poradit od místního. Výsledkem byla necesta ke vchodu do jeskyně. Průvodkyně nějak chvátá a tak jsme coby dup dole v 7 stupních. Jeskyně mají překrásnou krápníkovou výzdobu, jejíž bohatost vyniká ve dvou mohutných prostorách – Suťovém dómu a Dómu gigantů. Dominantou je je taky 2 m vysoká záclona, naprostý unikát v Čechách.   Ze 4 km objevených chodeb je pro veřejnost  788 m. Máme se tedy na co těšit.            Po kafíčku následuje 3,5 km výjezd nad Kovářov odkud je fakt krásný výhled na Hornomoravský úval a vzdálení Jeseníky. Cesta do Bílé Lhoty je polňačka, ale nevadí, my jsme šikovný a za chvíli už klepeme na kasu druhého arboreta v kraji. Jde o národní přírodní památku na 2,4 ha  s cca 400 druhy vzácných dřevin. Arboretum bylo založeno v letech 1926 – 1940. Všichni dohromady poznáváme mnoho druhů – asi 15. Nejvíce utkví v paměti Liliovník tulipánokvětý, nebo žlutolistý japonský javor, nebo červené buky a nebo Javor střihanolistý. Díky popiskám se dovídáme o  mnoho více, ale cesta domů je dlouhá, takže to zase zapomenem. Na ukládání do paměti máme dnes počítače, tak  proč trápit hlavu ?             Zbývá už jen projet mezi polmi po úzkém asfaltovém chodníčku a po pár km jsme u aut.  Máme 38 km a hezkých.

   Stručné závěry z hodnocení dovolené při poslední večeři : 1. počasí opět skvělý, 2. defekt jen jeden – Jirka při sjezdu z Pradědu, 3. pády dva, ale velmi lehké, 4. strava  solidní, obsluha taky, 5. ubytování velmi dobrý, 6. recepční legrační, 7. pěšáci se nenudili, 8.celkem ujeto 326 km, ale to jen Jirka, ostatní máme méně, 9. bezvadné přesuny naší autokolony, 10. přidám si  : Menclovi jsou stále nejlepší.   — máte-li doplnění, tak sem s ním —

   P.s. ještě pár slov ke galerii fotek, nám k připomenutí a těm co s námi nebyli, k lepší orientaci.  Na str. č.1 je nejdříve oběd v rest. U Zběhlíka v Čisté u Litomyšle oceněné kuchařem Pohlreichem. Následuje Svatý kopeček u Olomouce a na závěr je start a začátek etapy do Pomoraví.   Str č.2  Pomoraví – Litovel , snímky 8. 9. 10. je cukrárna ve Štarnově, Ruční papírna ve Velkých Losinách.  Str.č.3 – elektrárna Dlouhé stráně, hrad Šternberk a pension U Hradu.  Str.č.4 – Honza Vlasák, arboretum Makču Pikču, hrad Sovinec, dřevěné sochy v Jiříkově. Str.č. 5 – cesta ne Praděd,  Loštice, Bouzov.  Str.č. 6 – Javoříčské jeskyně, arboretum Bílá Lhota.  Str.č.7 a 8 –  fotoherbář , dovoluji si upozornit na fotku udělanou přes zpětné zrcátko auta, je do tří stran.

   Těším se za 14 dní na etapě.  Zdraví Vás Pepa Dušák