CykloDusak

Ahoj přátelé. Zatímco start závodu byl zážitek na jedno odpoledne, tak cíl je úplně něco jiného. Je to zážitek na několik týdnů !Letošní dvanáctý ročník Mílí má v sobě hned několik cílů. Nejdříve jsou to tzv pětistovky a to jak na severní tak i na jižní trase. To je cíl pro začátečníky a nebo uvážlivé cyklisty, kteří si chtějí ověřit „do čeho jdou“ a podle výsledku se pak přihlásí na „tisícovku“, nebo se tiše vytratí. Tisíc mil cíl je v Nové Sedlici v cípu Slovenska téměř na trojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny. Závodníci zde mají ujeto 1663 km a většina z nich tady končí. Asi tak třicet lidí se letos poprvé v historii závodu vydá na cestu zpět, která má cíl jako „dvoutisícovka“ u nás v Bramborárně Třebeň. Každý cíl má své vítěze jednotlivých kategorií – t.j. kolo, koloběžka a běžci+ pěšáci. Za zmínku jistě stojí fakt, že padl nový rekord na tisícovce – 7 dní a 2 hodiny. To je výkon cca 230 km/den. Přidejte si k tomu nekvalitu cest, obrovské vedro, 15-20 hod/den v sedle kola, shánění jídla a pití, spaní většinou venku, opravy kola atd. a po tom všem Vám z toho vyjde závod mnohem náročnější než TdF.

Za čtrnáct dní po startu jsme měli v neděli 16.7. etapu s cílem v Bramborárně u stojícího vítězného oblouku. S tím obloukem je ale potíž. První dvě postavení nám zboural vítr a to třetí zatím drží.  V parku se nás sjelo víc než jsem čekal. S větrem v zádech jsme si nejdříve zajeli do Nebanic na jedno a pak přes Hněvín a Povodí do Třebeně.  Míra měl připravený těsto na bramboráky a taky se do toho hned pustil. Naše testování dopadlo dobře ! Náhodou jeli okolo Hanka a Láďa Melcrovi  a doplnili náš stav na šestnáct. Kdo tedy byl ? Jitka, Iva, Hanka, Vlasta, Petr, brácha, Melzrovi, Thálie, Olga, Míra a Miluška, Thálie, Zdenka , Jarda a já.  Prvního závodníka v cíli můžeme čekat zítra t.j. pondělí.

Už je tu úterý, půl jedenácté dopoledne kdy se v cíli objevuje manželka Milana Hanyka s malým synem a to je neklamný důkaz, že táta už není daleko. V 10.43 hod je opravdu tady. Chlapík menší postavy, přiměřeně špinavý, málomluvný, plachý – jeho pohled přes špinavé brýle většinou míří do země – tak by se dal charakterizovat vítěz první dvoutisícovky Milan Hanyk.  Jeho celkový čas je 15 dní, 19 hodin, 43 minut. Pořádně ho rozmluvili až jeho soupeři, kteří přijeli asi tak sedm hodin za ním. Milan dvě třetiny závodu jel na čele a celou tu dobu byl pod tlakem soupeřů, kteří na něj měli ztrátu většinou jen 2 – 3 hodiny. Závod v jeho prospěch rozhodl až déšť na jižní Moravě, kterému Milan stačil ještě ujet, ale kluci za ním si už nabalovali bláto na kola a zdržovali se. Denní výkony nad 200 km byly spíše normou, než výjimkou.  Je až obdivuhodné v jak dobré kondici ti první kluci přijíždějí do cíle. Prostě jsou to borci, pro mnohé laiky jsou to magoři nebo blázni, čehož oni jsou si vědomi a přijímají to jako pochvalu !    Jeho soupeři o kterých jsem se už zmínil byli Tomáš Fabián a Pavel Šíp. Oba přijeli ve stejném čase, vysmátý a s velkou chutí na bramborák. Smažilo se dlouho až se z pánví kouřilo !

Ve středu před osmou večer přijíždí sympaťák, opět malé postavy, ani gram váhy navíc, jeho jednobarevné červené triko zdobí bílé oblouky zaschlé soli v podpaží a jeho nohy pak jsou barevná směs opálených míst  a zaschlé špíny. Nic ho nebolí, je klidný, s umístěním spokojený. Když přijel na čtvrtém, bramborovém místě tak ty brambory taky dostal ! Ty byly tak dobrý na focení, protože při odjezdu je tady zapomněl. Nevadí, usmažíme z nich bramboráky pro mílaře, kteří přijedou za ním. Michal Ozogán jel svoje šesté Míle a už jen jeden start ho dělí od označení „legenda závodu“. Ten sedmý start si prý nechá na později. Pátý přijel Tomáš Hadámek. Kučeravý kluk, který mluvil a napovídal toho tolik jako všichni před ním dohromady. Připomínal mi postavu Pepina z Postřižin s tím, že na intenzitě hlasu uberu. Šestý je tu Jirka Dolejš. Ten zmizel tak rychle jak přijel. Asi pracovní povinnosti ! Na sedmém až osmém místě jsou letos dva velcí sympaťáci – Lukáš Kubín a Jan Ferster. Prvně jmenovaný je syn Přemka Kubína, velice známé postavy Mílí spojované s až větší spotřebou alkoholu všude tam kam dojel a zůstal.  Devátý je Petr Tichý na něhož už několik dní čeká žena, ale to nevadí, protože spolu tady zůstanou ještě týden ve FL a do cíle budou jezdit za dalšíma klukama.  První desítku uzavírá introvert Pavel Meres . Jedenáctý je tu Honza Kopka. Jel jsem mu naproti po polňačce na Povodí.  I přes bolesti achilovky zářil úsměvem a rozdával bonmoty na všechny strany. Má to tak rád a je to jeho parketa. Později už popisoval vlastní závod  kdy první dva dny byly strašně náročný což vysvětloval takto : „Přípravy závodu mě úplně odrovnaly a já se nemoh dostat do tempa ! Druhý týden už byl lepší a jelo se mi líp, jen to vedro !!“ povídal aljašský dobrodruh a všichni jsme mu rozuměli. Přijel téměř přesně týden po vítězi v pondělí 24.7.23  ve 12h 35 min.

Je úterý k večeru a my v cíli studujeme pořád dokola signály trackerů, které by měly vystihovat polohu závodníka v terénu. Na „obzoru“ byl Tilo Arnhold, endérák z Drážďan, který jezdí Míle od začátku a dnešním dojetím dvoutisícovky má za sebou  už 10 000 mil ujetých při závodu. No počítejte se mnou : 2x jel pětistovku, 7x tisícovku a 1x dvoutisícovku. Je tedy rekordmanem jak v počtu účastí, tak i najetých mil. Klobouk dolů. Přijel ve dvě hodiny ve středu 26.7.  Za krátký čas po něm měla přijet dvojice Klárka Holásková a Tomáš Novotný. Jejich trekry se zastavily někde v Lipový. „Buď jsou vybitý a nebo oba zalehli schovaný před deštěm“ . Ukázalo se, že to druhé byla pravda. Spali za hospodou v Lipový na zastávce autobusu. Naše sestava, včetně dvou velkých fandů Mílí z Aše, znovu zalehla na matrace. Já jsem poprvé v životě spal v Bramborárně a to hned tím nejblbějším způsobem – na matraci na zemi. Uléhání a vstávání bylo příšerný.  Ráno v 7.38h  je tu ona dvojice na děleném 16-17 místě. Jsou mokrý durch, je jim zima a jsou úplně špinavý . Nic z toho jim nevadí ! Jsou plní euforie ! Aby taky ne, vždyť ona je navždy první vítězkou Mílí v délce 2020 mil. On je rád, že závod dojel jako její doprovod, protože jeho zdravotní stav nebyl dobrý. Jel dvě třetiny závodu s hemoroidy. Kdo ví o co jde trpí a nadává, kdo neví ať je rád !  Na trati je ještě 16 lidí. Tolik o letošních Mílích a je docela možné, že ještě nějakou zajímavost dodám.

A ta první je hned tady. Režisér filmu o Mílích Aleš Nenička také točí rozhovory  s chataři, horolezci, běžci, cyklisty, horskými vůdci a jinými dobrodruhy. Vše můžete vidět na www.naHoru.tv