CykloDusak

Ahoj kamarádi. Dnešních několik slov bude o tom jak se malá smečka kamarádů vypravila do Kadaně. Toto malebné město má v našich myslích nenahraditelnou vzpomínku. Proč ? No kdykoliv tam přijedeme tak prší. Ale hezky řádek po řádku, čili popořádku jak čeština dovoluje.

Prvním naším cílem byl Klášterec nad Ohří. Byl pátek, 29. září 2023 a Září zase zářilo – bylo hezky ! Nejdříve jsme měli dovoleno vejít do sadu švestek a tam pomalým krokem kontrolovat kvalitu sklizně.  Tam kde obří švestky zůstaly viset na stromě se zastavit , pokochat se pohledem na nádherné plody, utrhnout je a schovat v nevyhovující tašce. O ochutnání nemluvím, to totiž bylo na začátku a jen jednou, protože dvakrát by to nahradilo oběd. Netrvalo dlouho a byli jsme hotovi a jelo se na oběd. Hospoda byla plná a na vybranou bylo jedno jídlo a jedna polívka. Hostinská byla moc hezká, mladá, kyprá, ale byla na všechno sama. Chudák holka, vždyť ona tady ani nebude mít čas se vdát , projevili jsme s Pavlem lítost. Polívka byla výborná, hovězí a jídlo guláš takový ten normální pro každou hospodu. Zaplatíme, něco na výbavu přidáme a už se vydáme na cestu do zmíněné Kadaně.

Po zkušenostech z několika minulých etap, včetně té dnešní pronesu na startu té příští asi tak tento proslov :“ Hele bando už mě nese… a používejte svojí baterku naplno, tedy často s maximální pomocí ! Není přece normální vracet se domů s plnou baterkou a pomalu nemít co dobíjet. Taky když se dohodnem a já zařvu jedem ! tak jedem všichni najednou ! Je nemožný abych já byl už 500m daleko a poslední teprve nasedal na koně…  Jsou z toho pak zbytečný bludičky.  Já na oplátku slibuji, že budu jezdit pomaleji ! “ Náš dnešní start byl příjemný. Stačilo jen přejet silnici a branou zmizet v parku. A park to nebyl ledajaký, byl zámecký ! Jakmile se z něho vyjede už je tady první nástraha – hned za viaduktem je třeba odbočit doprava ! Pak už je to zase nádhera. Tolik statných vrb, často nahloučených do skupin kmenů, jen tak někde neuvidíte. Nelze tady použít slovo podobné tomu v minulé zprávě. To bylo soulípí, když se jednalo o lípy a tady když jde o vrby tak souvrbí nejde, leda svrbí, ale to už je něco úplně jiného. Po levém břehu Ohře jsme takto dojeli do Rašovic. Tady se musí přejet na pravý břeh, vystoupat vesnicí Rašovice nahoru ,tam se jen letmo pokochat pohledem na okolní kopce a pak už se ponořit do zeleně stezky, místy prašné, většinou pevné a rozhodně pěkné. Čím více se blížíme ke Kadani tím je řeka širší. To přehrada na okraji města vodu zadržuje a rybářům poskytuje spoustu míst k posezení. My se po hrázi vrátíme na levý břeh kde na nás čeká překvapení. Stezku tady přilepili ke skále, opatřili železnou rohoží, která hezky kopíruje záhyby skály a pomalu klesá dolů k řece. No prostě zážitek. Po nábřeží Maxipsa Fíka dojedeme až ke kostkované, přímé, stoupající cestě k bráně města. Pokus o natočení videa jsem sice udělal, ale výsledek může sledovat jen ten komu úsměv na tváři nezamrzne.  Jsme na náměstí ! Na gotickou radniční věž jsme v minulosti už vylezli takže honem kde je cukrárna ? Hned vedle Katovské uličky a byla fakt dobrá. Když se vrátíme ke kolům tak Pavel v touze po prospektu Kadaně se ptá dvou dam na lavičce kde je Ičko ? Odpověděly německy a správně nás navedly do úzké ulice z náměstí. Už konec zdržování a zmíněnou uličkou přímo na opravené hradby města. Je to tam moc hezký až na samotný závěr ! To se projektant vykašlal na cyklisty a připravil pro ně 2×10 schodů. U těch druhých jsem požádal mladýho kluka aby nám pomohl. On opustil sevření s mladou slečnou, vynosil asi pět kol a za naší hlasité chvály pokračoval v randění. Schody máme za sebou a jsme na velice intimním místě městských hradeb. Byla tady u zdi postavená dlouhá pergola vybavená lavičkami, které místní mládeži jistě dobře sloužila k různým hrátkám. Nepřeháním, byl jsem totiž první nahoře a uviděl jsem hned na první lavičce jak se mladík učí nazpaměť hrudníček svojí partnerky. Bude lépe tady nerušit a odjet rovnou do kláštera. Františkánský klášter byl založen na konci 15. století. My jsme se byli podívat jen v zahradě , Pavel možná trochu dále a protože po sklizni švestek následuje sklizeň jablek zajedeme sem v říjnu ještě jednou a určitě klášter navštívíme. Budeme to mít s výkladem.

Pro přesun zpět do Klášterce se hodila silnice 3. třídy, která jela kolem nás. Už jsme konečně všichni pohromadě, já křičím jedeme a jedu sám. No nebudu se v tom patlat, myslím to s nadsázkou a v dobrém duchu. Po sedmi kilometrech jsme v Klášterci a brácha píchá (přední kolo). Škoda, že právě teď musel nastat rychlejší přesun k autu abych pro něho mohl dojet. Před námi byl totiž zámecký park a v něm mohutný strom, rozložitý v koruně – Platan javorolistý. Tak taky příště ! Nakládání kol na vozík nám jde stále lépe a to je dobré znamení pro příští etapy.  Ještě kdo byl : Ivča, Jitka,Pavel, brácha a já.   Mějte se pěkně, myslím na Vás. Pepa D.