CykloDusak

Bylo to v neděli 13.8.23 kdy jsme se vydali do sousedního Bavorska a cílem projet se po krásných cestách mezi poli a lesy. zážitek z toho máme silný, soudím podle Vaší reakce. Počasí bylo nádherný, nikoliv tropický a zastávky ? No pokračujte ve čtení !

Zaparkovali jsme u známého kluka a vydali se na cestu. Ještě nikdy předtím jsem s Vámi nejel do … kde jsme měli na dosah dálnici od Hofu na Reggensburg. Ta nás nijak nerušila v našem příjezdu na začátek moc hezkého údolí. Ochránci přírody tady postavili plakát vyzývající k opatrnosti aby nedošlo k přejetí chráněné zmije. Přiznám, že mě tím trochu vzali tipec, protože já bych jí ale opravdu přejet nechtěl ! Pokračování podél lesa, kde můj brácha před lety slavil svoje velké houbařské úspěchy, nás dovedlo do Halensteinu a posléze taky do Spielbergu. To už byla poslední vesnice před stoupáním na Grosser Kornberg. To je ten kopec na kterém stojí vysoká vojenská anténa viditelná i od bramborárny. Výjezd připomínal schody pro obra, ale byly jen tři takže ani Jarda si na ně nějak zvlášť nestěžoval. Proč zrovna Jarda ? No on byl jediný na normálním kole a když si my vzpomeneme na tato kola, tak uznáváme na stopro, že zemská přitažlivost je pěkná sviňa.

Jsme pod sjezdovkou. Ano skutečně pod, protože tady ona musí končit, protože by se nejdříve musela vykácet a to se majiteli nechce, neboť ví, že lyžaři stejně raději jezdí do Alp. Jenže to je jen jeden  pohled na věc. Ten druhý už zaregistroval, že tu stojí úplně nová restaurace s velkou kapacitou a to znamená, že tudy projde v roce spousty lidí a hodně se jich zastaví. Stejně jako my. Nejdříve nás trochu naštvali, že jako buřta teď v době oběda nedostaneme ! To si musíme počkat až do dvou! Nevadí i ty klöse se zelím, výborným masem a šípkovou omáčkou byly výborný. Na servírku asi dlouho nezapomenu a to pro její barvu a sytost hlasu. Ten měla určitě po tatínkovi ! Až si jí některý „veme“ a doma bude poslouchat její naštvaný příkazy tak se dozajista zblázní.

Z hospody rovnou na dlouhý sjezd lesem do Niederlamitz. Na návsi jsme poctili abstraktní obecní sochu svojí přízní, protože ona nabízela průhledy na všechny strany. Thálie si jich užila dost. Mě okouzlila květinová výzdoba jejího okolí – viz foto.  Do Kirchenlamitz to nebylo daleko a po cyklostezce. Jsme v městečku, no a stejně jako ve vesnicích tady není vidět ani živáčka. To je půl druhý poo. Nechce se mi věřit ,že jsou všichni u nás na obědě. To se spíše dívají na nějaký seriál typu „Chosé nepřijel „! Ještě k tomu opakujícímu se slovu Lamitz. Je to místní potok !

Hned za městem se napojujeme na bývalou železniční trať do Weissenstadtu. Koleje jsou nahrazeny jemnou šotolinou po které se moc hezky jede. Po chvíli mineme výstavu kamenů z okolních lomů, která je velice pěkná, ale musel jsem Vám jí slíbit na příště, protože už bylo po druhé a my jsme spěchali do Bauerncafé v Grossschlopenu. Paní Petzold už měla pro nás připravený salonek kde byl příjemný chládek, výborný filtercafé no a samozřejmě zákusky. Ty jsou fakt výbornýýý ! Drží si kvalitu ! Někteří si dali kousek Gewitter, což česky je bouřka, ale ve skutečnosti je to Nebe v hubě. No řekněte ? Já jsem byl jediný kdo si dal kus zvaný Käsesahne s borůvkami. Ohromný zážitek ! Hned za vsí bylo pole brambor a to mi nedalo vždyť ta rodina k nám dodává červený brambory, protože Gerd, náš dvorní dodavatel , je nepěstuje !  Udělal jsem tři sondy v porostu, ale žádná z odrůd červená nebyla. Byla jinde a já vím kde ! Tak příště, tedy asi za měsíc.

Za zcela výjimečnou považuji další vesnici. Někdy slezeme z kol a pomalou procházkou si prohlédneme jednotlivá stavení této dlouhé řadovky. Kamenná ostění dveří prozrazují stáří domů . Stačil jsem jeden rok zaregistrovat – 1847 ! Další cesta byla zase bohatá na hezké výhledy. Mělká údolíčka, v nich políčka na svazích až k lesu . Převažovala tu kukuřice, neboť všude je vidět hodně chlévů a nebo taky bioplynové stanice, které jí taky „požírají“ ve velkém. Sjedeme kopec a jsme na mostě přes Ohři. Říčka si tady udělala rovinku a do té se zařízla úzkým korytem. Však je tu ještě mladá a štíhlost jí sluší. Na okraji louky stojí velký statek u kterého jsme kdysi viděli stát „žebřiňák“ na který právě naskákaly kozy rohatý.  Jeden vtipálek pravil :“No tak já už vím proč se říká kozy jako vozy !“ Sranda k našemu cestování patří.

Našemu dalšímu postupu málem zabránila cedule na začátku lesní cesty :“Gespert „! Cesta je zavřená , protože se staví nová cyklostezka. Jenže mě se jinudy nechce a tak svojí argumentaci opírám o fakt, že je neděle, nepracuje se a my to projedeme. Ještě, že jsme se nedali. Ta cesta buď ještě čeká na jednu vrstvu a nebo je hotová. Je prostě pěkná, pevná . Už to musím zkrátit i když před námi bylo ještě několik krásných úseků kdy zvláště ten v údolí nás očaroval. Tedy mě. Před vesnicí Hebanz, kde stály naše auta, bylo ještě jedno pole – Gerdovo. Zase jsem do něho zalez a odcházel jsem moc spokojený. Brambory letos budeme mít pěkný v hezké velikosti. Myslím, že tím oslovíme i ty hospodyňky, které na sebe klidně řeknou, že škrabat brambory je nebaví.

Kdo byl ? Jarda, Emaruš,  Jíťa, Thálie, Zdenka, Pavel a já.