CykloDusak

Kamarádi, to moje tvrzení v pozvánce, že tu rozhlednu v pohodě dáme, když vyjedeme v poledne, se minulo s pravdou. Já se z toho musím rychle vymluvit a svést to na pláštěnky. No však mi dáte za pravdu, tedy snad.

Konečně zmokneme …

Ještě na dvoře došlo k malému zpoždění na odjezdu. Jedna, taková milá, holka nám chyběla. Už nám padají první kapky na hlavu a v tom ona přijíždí. Radost zalila naše řady a už pryč ze dvora, nebo si to ještě někdo rozmyslí. Ale nerozmyslel ! Parta je silnější motiv než suchá hlava. U teplárny už je třeba pláštěnky obléct. Jenže a my si tady přiznejme, nebyli jsme úplně připraveni. Pršipláště leží někde u dna batohů a kufrů a to pak není žádná sranda je najít.  Taky se do nich rychle nacpat nebylo jen tak. Vydrželi jsme v nich do Žirovic a proces svlékání už byl o něco rychlejší. Před Plesnou a za Plesnou se to ještě jednou zopakovalo a to bylo na celé odpoledne všechno. Pršet už nechtělo.

Máte sebou občanku ?

„Ano máme šéfe, vždyť si to napsal“ zněla odpověď některých. „Ale já jí nemám !“ přiznávám se já. Nedbám, že se smějí, však to kvůli tomu říkám, já přemýšlím. O dávných dobách na které si snadněji vzpomeneme než na včerejší zprávy. To jsme sem jezdili pro cukr, záclony, kozačky a podobné věci a nikdo si neuměl představit, že by neměl pas nebo občanku. Vytrhlo mě hlášení Hanky „Hele už jsou dvě hodiny !“ V té chvíli je mi jasný, že rozhledna bude až příště. My se musíme nejdříve vymotat z městečka, nasadit se na modrou a…

V lese je vždy hezky …

to ví každý z nás, ale že si tady trochu mákneme, to vím zatím jen já. Jen co jsme se chytili modré, tak se jí zase pouštíme, protože nás láká šipka vpravo k Duell Denkmall. Po lesní cestě vroubené smrčkama z obou stran, sem tam nějaký kořen a taky kámen, si to naše motory vrní do kopce a zhasnou až u pomníčku s letopočtem 1705. Z cedule je jasné, že jde o legendu tohoto kraje podle které se tady v souboji pobili dva šlechtici co spolu celou noc hráli karty a chlastali. Nás ještě čeká krátký úsek kde využijeme bohaté zkušenosti za singltreku. . Zaječí stezka musí ještě obejít padlý strom, pak vyjede na chvíli z lesa aby se zase do lesa mohla vrátit.  Hraniční patníky nám lemují cestu. Vzduch je vlahý a zem taky. Hezky se dýchá a je úplně jedno, že naše kůže připomíná izolepu. Pohled na krajinu smrkových lesů je krásný a to ještě až bude příště svítit slunce ! Něco řeknou fotky. Nahoře se kontaktujeme s asfaltkou, která tu ale není pro nás. My si dáme ještě pár set metrů po polňačce a zažijeme tady velkou radost. Hned u cesty v trávě stojí dva kováři . Je tu velký srocení lidu a foťáky zaznamenávají všelijaké události a tvary. Pojedeme na kraj lesa odkud je vidět na nádherné mraky v dáli. Všechny ujišťuji, že od hospody jsme jen kilák a že sjezd bude velmi náročný. Nikdo nespadl, holky jsou to šikovný.

Ze dvou plánovaných zastávek budou tři …

Jsme na Výhledech a prim tu hraje černý Bernard od černovlasé servírky. Vstřícnost obsluhy, dobrá kuchyně  a příjemné posezení pod slunečníky nás sem zase vrátí. Když už je i palačinka dojedená ,tak se vydáváme kolem Študlarů do lesa, směr golf.  Muselo tady hodně napršet, to je vidět na cestě a taky tu pěkně foukalo, protože přes cestu nám ležel velký smrk. To už jsme u golfu a na mě to zase přišlo. Mám to tak každou etapu. Někde vidím pěkný záběr, nevidím, neslyším, nedávám povely k zastavení a pak se divím, kde všichni jsou ?Dnes to bylo zase tak. Snadno jsem zjistil, že cestou z kopce je parta rychle fuč a protože už předtím jsem měl vymyšlenou cestu na Otov, tak tam jedu. Stop spousty, ale ty naše jsou většinou ještě slyšet. Nic, zavolám Jirkovi a sejdeme se na asfaltu k Vojtanovu. Byl jsem tam dřív!  Pálíme to k chalupě a z nebe se snášejí jednotlivé kapky. Snad to stihneme. No nic z toho nebylo, to bylo jen povzbuzení k rychlejšímu přesunu. Podle přání party posedíme pod pergolou, popijeme pivo, z připravených pohárků pak pelyňkový přípitek. Pobavilo pozorovat postavičky pobíhající po posekaném palouku. Poklábosíme, potrháme pár pytlíků polorozkvetlých poupat pro přípravu posilujícího pití a pak připraveni pro přesun ,pojedeme pryč. Máme totiž namířeno na Beránkův dvůr. Mimochodem Laďa volal ze Slovenska právě ve chvíli největší zábavy a byl šťastný, že nás slyší. Však už příští neděli pojede s námi ! Maruš L. rychle přinesla nějakou buchtu a lahev průhledného pití. Tím je dílo dokonáno, vesele se loučíme a my tři chebáci si ještě musíme šlápnout a dostat se domů. My to máme za 62 km.

P.s. info o dalších dovolených …

1. Do Novohradských hor nás jede 23. Cena je 550 Kč/osobu/den se snídaní. Večeře budou výběrem ze dvou jídel za cca 120.- Kč
2.  Dolomity. V den odjezdu musíme jet k autobusu do Prahy, který pak jede dál na Rozvadov.  Doprava do Rozvadova by pro nás byla mnohem dražší, než do Prahy . Auta budou zaparkovaná v areálu koupaliště Džbán. Žádal jsem majitele cestovky Ivana o odklad odjezdu o hodinu. Zatím mám odpověď, že se zeptá řidiče.