CykloDusak

Ahoj kamarádi, to byla včera paráda, co ? Ze dvora jsme ve dvanácti lidech (Maruš L., Líba, Milada, Zuzka, Laďa, Míla, Iva, brácha, Jitka, Hanka, Many a já)  odjeli na čas, protože ten hlídá Ivča a ta nemá žádný sicflajš. Hned co jsme projeli Žirovice tak nás přivítala alej rozkvetlých stromů, tady hrušní. To chtělo fotku. Pod hradem Starý Rybník další. Do toho svítí slunce, je nádherně.  Projíždět Skalnou podhradím je opravdu příjemný zážitek a tak mě napadlo, že uděláme kolečko mezi domy, což se setkalo s pochopením, ba chválou. Na potoce pod koupalištěm se objevují první kolonie sasanek a taky blatouchů. Je to krásný a hodný zaznamenání.

Po sasko-české hranici …

Dál jedeme cikcak až nás krátký výšvih vyplivne na louku. Náš směr je jasný, pořád nahoru a na konci louky bude les. Pohled zpátky je tu vždy hezký, tady rádi besedujeme. Tentokrát to odnesla Gábina Koukalová a její knížka.  Co namítnout proti argumentu :“Prosím Tě, světový pohár se nedá vyhrát na vatový tampony s vodou ! “ pravila zkušená Milada.  „Ale třeba se necpala jen vatou !“ chce se mi podotknout. Chybí hlubší znalost problému , musíme od tematu pryč, zpět do přírody. Jedna věc je ale jistá : Je tu další prominent, který rozděluje tuto společnost. Je to divná doba a já doufám, že se z toho do pěti let vyhrabem.  Další zastavení je u křížku, který jediný přežil likvidaci vesnice Velký Rybník ,kde bývalo čtrnáct stavení . Nějaký čas pak jedeme lesem abychom se mohli zastavit na jeho okraji, u pole, odkud je vidět Kapellenberg a pod ním Schönberg, který spolu s Vojtanovem byl nejzápadnější hraniční přechod na východ. Tahle hláška patří Laďovi, který na celnici v hospodě pingloval a do telefonu se takto hlásil. Papalášům se to ale nelíbilo, protože slovo „západ“ patřilo mezi nenáviděná slova. Lesní cesta kolem hraničních patníků byla jednou z nejkrásnějších této etapy. Jeden z těchto patníků stojí na velkém kameni a tváří se nějak povýšeně. Chtělo by to oživit ho. Děvčata přiskočila a podařilo se.

Šnecký rybník …

Už tolikrát jsme k němu přijeli a jen kdysi dávno jsme ho správně pojmenovali. Proto je teď v nadpisu. Kdo si vzpomene kolik je to let co tudy přijela sanitka pro Maruš K. ? My už jsme dlouho v lese a ještě nějaký čas budeme než vyjedeme v Plesný. Ta vesnice nás pustí z kopce dolů a jsme venku ve směru na Vackov. Nedá mi zapomenout, že po tolika kilometrech lesem za ptačího zpívání, přišel tento průjezd vesnice za řevu čtyřkolky. Kdo tenhle krám vymyslel ? Na kopci spadl Manymu řetěz. Laďa přispěchal se soupravou nářadí  na které chyběl snad jen svěrák. Tam našel ten správný imbus , povolil, nasadil řetěz, utáhl a bylo hotovo. Many, slušně vychovaný, děkoval, ale Laďa na něj v legraci použil hlášku :“Od tý doby co jsou na světě peníze, tak se neděkuje „. A víte proč se to celé stalo. Bylo to už za vrcholem stoupání když v tom kolo uvidělo něco jako oranžový obláček na obloze rozdělený schovanou šňůrkou. Kdo nechápe o čem je řeč tak upřesním „Do vrat právě vcházela obrovská prdel v tangách. Bylo to tak hrozný, že i ten řetěz se z toho zamotal. To jsou zážitky . Teď ještě dvakrát nahoru, pak v Lubech prudce dolů a jsme v Kozabaru. Mají tady všechno dobrý, jen ta „naše“ servírka měla asi volno.

Cesta zpátky …

Konec hodování a vzhůru do kopce. Když už je přechod do NDR na dohled, tak vlevo a další 4 km spíše více než méně, z kopce. Jsme na místě bývalé osady Výspa. Dnes louky, kam až oko dohlédne. Přece jen tady jedna památka zůstala. Obnovený památník místních, kteří padli za první světové války. Historie se nedá zbourat. Je tu poslední stoupání co stojí za řeč, jsme na Flussbergu a odtud dlouho dolů až do Lomničky. Samozřejmě, že jsme taky zastavili. Toho využila Maruš, sestavila z nás partu, vyfotila a prý to večer pošle Jirkovi. „Ať z tý etapy kluk taky něco má, když už nemůže být s námi!“ Pak jsme po louce přijeli k potoku Plesná. Lávka spravená, průtok tak střední, takže všichni využívají lávku, kromě Míly. Když už jsme všichni na druhé straně tak mi dochází, že z toho přejezdu vody nemáme fotku. Mílovi se ale ještě jednou nechtělo. „Když jsi to chlapče vymyslel, tak musíš sám“ řekl jsem si v duchu a šel na to. V tom mě osvítil duch svatý a já položil do trávy foťák, který jinak mám pořád na krku. Fotografka připravena, tak jedem ! Říkám si :“Nebudu točit pedály, jen kývat a vyjedu z toho suchý:“ Jenže jsem podcenil proud, kolo už zastavovalo, já zabral, to se smýklo po slizkým betonu , mě to zastavilo a nezbylo než se poroučet k zemi. Těsně za vodou ! Bylo veselo.

Průjezd lesem …

To vám bývala tak pěkná cesta a dnes je z toho oraniště v lese. Jen těžko se hledá stopa. Myslím na mílaře, kteří tudy pojedou pár desítek kilometrů za startem, plně naložení, plní sil. No, musí si s tím poradit. Jinudy pro ně cesta nepovede. Jsme na přejezdu, všichni Ok. Závěrečný průjezd lesem je v dobrým stavu, ale jen po louku. Tam jsou ty pověstné, hluboké koleje za suché škváry. Poslední jedou Milada se Zuzkou. Když jsme všichni u asfaltu tak se otočím a co nevidím ? Laďa tam zvedá na nohy Zuzku. Vrátím se tam a brzy je mi jasno. Levá klika Milady narazila do země a to se pak nedá nic jinýho dělat, než se kácet k zemi. Zuzka jela za ní blízko, ucpaný průjezd nezvládla a šla taky. Výsledek : jedno odřený koleno a špína cesty všude. Tady nebylo veselo !

Skoro sázka …

Jsme už všichni na asfaltu a kudy dál ? Jsou dva názory – přes V.Luh (Jíťa) a nebo přes Křižovatku (já). Ona měla na lobování čas, zatímco já jsem vyšetřoval příčiny pádu kamarádek. Oba jsme trvali na svém a oba vyrazili opačným směrem. Kam jela parta ? No s Jitkou ! Když jsme se sjeli u přejezdu tak jsme oba natočili úplně stejnou vzdálenost 2.3 km. Fakt zajímavý . U chalupy byla ještě krátká zastávka pro ohlášení směru na FL.: „Přes pole na Žirovice.“ Odpoledne plné čerstvé, jarní zeleně, ptačího zpěvu a dámského štěbetání je u konce. Franťáci mají 51 km a rekord má Zuzka -75.1km. Bude-li k tomu počasí, tak bych za týden chtěl jet na údolí Ohře za Ostrov. Mějte se hezky. Pepa D.