CykloDusak

Kamarádi moji. Hned na úvod jedno příjemné uvědomění si, že tak hezká místa jako byla dnešní etapa, nebo jí podobná jsou jen necelou hodinu jízdy od Chebu. Já myslím, že si můžeme dovolit zajet do Krušných hor a jejich podhůří častěji. Tak to taky bude!

Čeká nás rozkvetlé údolí Ohře …

V Damicích na předem vyjednaném místě před jedním novým domem nás uvítal obrovský hafan svým štěkáním. Za ním vylezl jeho neoblečený pán a spokojil se s ujištěním, že naše parkování zde je předjednáno s jeho paní. Odjeli jsme dolů z kopce směrem k Ohři. Ještě se nestačíme ani rozkoukat když to kolem nás postupně pálí asi deset motorek, rychlostí co nejvyšší. Ve Vojkovicích přejedeme Ohři na pravý břeh a v Jakubově opouštíme asfaltku a dáváme se vést polní cestou. To místo kde se toto stalo bylo opravdu zajímavé. Stáli jsme totiž na křižovatce kde se sbíhalo pět asfaltek a jedna polňačka. No a ta byla pro nás . Výhledy na protější stranu údolí jsou stále častější. Údolí zalévá slunce, všude něco kvete , čerstvá zelená barva lahodí oku.  Samotná stezka je místy vyspravená, jinde zase skoro nejetelná. Když už to opravdu nejde, nastupuje cesta „ruská“. To znamená několik stop v louce vedle sebe , na svahu a ještě k tomu z kopce. Je sucho takže tento obtížný úsek máme za sebou. Je tu první vesnice a hned za prvním stavením několik volně ustájených koz na cestě. Naše přítomnost jim očividně nevadí, lhostejně přihlížejí našemu focení.

Na vyhlídce.

V Okounově jsme přejeli na druhý břeh, chvíli jsme si užili řeku a pak prudký prďák a jsme na místě, které nevynechá žádný turista i kdyby se hodně bál. Je to malá plošinka na skále odkud je řeka jak na dlani.Focení určitě rozdělí jakoukoliv skupinu na dvě poloviny. Na tu co se nebojí a pak ty ostatní.  Sám raději volím bezpečnější místa jako třeba zalehnutí do louky plné pampelišek a to jsou potom fotky! Zbývá nám projet se podél řeky a jsme v rest. Peřeje  v Klášterci nad Ohří. Výborně tady vaří, štíhle obsluhují, nad hlavou zpívají ptáci, prostě je tady hezky.

Vzhůru na Měděnec …

„Nasedat a rovnou do kopce.“ velím si jen tak pro sebe a přitom vím, že budu chtít fotit v místním lázeňském parku. Povedlo se to. Už na kraji města se silnice prudce zvedne, my rychle nabíráme výšku a netrvá to dlouho a máme Klášterec jako na dlani. Jsme asi ještě výš než je kopec Šumná se zříceninou Šumburku. Na ten ani do budoucna cestu neplánuji, protože odtud není vidět, ale za městem se zvedá jiný kopec s hradem Egerberk a ten v plánu mám. Dnes už pro nás není šlapání do kopce tak namáhavý, ale přece jen člověka osvěží nenadálá, milá setkání. Třeba s krávou. Na pastvině je malá skála na kterou si hravá telata vylezly, odtud nás pozorovaly a myslím, že se nám i smály. Pak konečně přišly serpentiny, neklamné znamení, že kopce bude konec. V poslední zatáčce jsou skály „Sfingy“. Vylézt se na ně dá, ale výhled to nezlepší. Ještě pár šlápnutí a je tu hospoda.

Kousek po hřebeni a pak už jen dolů …

Na samotném hřebeni jsme jen pár kiláků. Je tu chladno, vítr fouká. Jedině motorky ruší klid hor. Asi po šesti kilometrech jsme na křižovatce Pod Vysokou sečí.  Začíná nám tady velká, tedy spíše dlouhá, premiéra dne. Zákaz vjezdu neplatí pro nás, silnička je úplně nová, nádherná. Asi po kilometru musíme prudce doprava, jinak bychom skončili v obci Vykmanov. Jedeme po vrstevnici což vyhovuje i Thálii, která jako první ohlásila konec baterky. Naše silnička bez provozu s nádherným povrchem končí a nahrazuje jí ta s provozem a záplatami. Sjezd v horách nikdy není lehký a tenhle je zvlášť těžký. Kolo poskakuje, oči s ním a brzdy se červenají námahou. Za chvíli bude Krásný les a k němu poslední výšvih dnešní etapy. Jirka se rozpomněl na minulé časy kdy jsme holky bez motoru tlačívali do kopce a ujal se Thálie. Oba to zvládli na výbornou až se z toho musela Jíťa ochladit v obecní kašně.  Je tu poslední úsek z kopce, který končí u našich kol. Dopadlo to skvěle. Jsme unavení, ale plný zážitků a čerstvého vzduchu. Víc o tom budou vyprávět fotky z nichž jsem si některé půjčil Od Thálie a Ivči.

Uvidíme se za týden i za 14 dní …

za týden bude etapa a za 14 dní bude třináctého, tak nezapomeňte. Bude etapa se schůzí k dovolené ve Chřibské. Ale především to bude poslední den kdy musíte zaplatit doplatek za dovolenou v Dolomitech. Uvítal bych, kdyby Vaše peníze přistály na mém účtu č. 43 -965460257 /0100. Nezapomenout dát do zprávy pro příjemce Vaše jméno. Peníze mohou být špinavý, ale vždy se nějak jmenují !!!

Na etapě byli : Lahučáci, Ivča, Thálie, Jitka,Hanka, Maruš E., Milada, Zuzka a já. Bylo toho 59 km.