CykloDusak

Kamarádi, nejdříve konstatuji, že nápad jet zítra (v úterý) etapu další, byl všemi přítomnými přijat. Ovšem naší mládeží nemohl být akceptován neboť musí do práce . A proč ne, vždyť práce šlechtí !

Bylo to dnes náramný svezení. Chleba se začal lámat na křižovatce před Seebergem.  Tady povídám Manymu : „Hele Many teď to bude za všech ta nejhorší možná cesta na Hazlov . Co myslíš ?“  Many na to : „Ale to vůbec nevadí, jedem :“  Vpadli jsme do údolí potoka, Thálie nás tady poprvé fotí, slunce svítí, nálada je bojovná.  Po krátkém kochání u potoka je to tady . Turistická modrá ukazuje vpravo a tam strmý, asi 200 m úsek. Přehazovačky řvou  a kdo nestihl včas přehodit musel pěšky. To ale ne Many ! Jako první vylétl na kopec a pak ještě několikrát a zastavil až u ruiny kapličky na okraji lesa. Hazlov máme na dohled. Říkám : „Many si fakt borec, s Tebou jde všechno ! „. Ještě chvíli hodnotíme úsek v lese, pak se ještě vyfotíme v kapličce a můžeme do vsi.  Mají tady dvě hospody, ale jedna z nich je k cyklistům nepřátelská a druhou nebereme. Náš cíl jsou přece Výhledy. Za chvíli jsme na golfu u jezírka kde Thalie fotí o sto šest. Ani ne tak nás, jako labuťáka, který mohutnými tempy přijížděl, neboť čekal něco dobrýho do dlouhýho krku. Tady jsme se poprvé setkali s Dašou a synem Ládíkem. Když jsme se rozjížděli vstříc kopci tak jsem souhlasil, že tam budeme za 15 min, ale Láďa naměřil pouhých sedm. Dobrý ne ? A to jsme jeli přes Skalku !

Jsme u hospody. Pochopením obsluhy se brzy dostáváme k židlím, které většinou obsazují turisté s Eury. Přichází servírka, tedy spíše takové „brčko“ v černé zavinovačce. Několikrát se pohledem ujišťuji, že  na ní jsou ze všeho největší oči. Pak taky hubina, která spojovala ušní lalůčky. Všechno ostatní bylo malý, včetně platu, který ale očekává dýžka a má tedy šanci přibrat. Ta holka to měla od šéfa nalajnovaný asi takto :“ Můžete dostat jen to co je na velikonočním lístku a nic jinýho !“ Pro jistotu se ptám „A lívanečky tam jsou ?“  No nejsou , jen to co je tam napsaný !“ Pravila ona. Bylo to razantní, ale zase co si chudák holka měla počít, když by jí s tím v kuchyni stejně vyhodili. Vyhrály to horký maliny se zmrzlinou . Pivo bylo dobrý, kafe taky, přijedeme zas.

Jsme venku a ozve se Many : „Pepo kudy dál ?“ Já na to :“Lesem, ale pěkným, žádný krpál, spíše dolů“  Les nás přivítal závorou. Cesta je tady opravdu pěkná a pořád dolů až zase k závoře, která nás z lesa vypustí. Jsme na golfu, slunce svítí, Thálie fotí, je cítit jaro . Na můj návrh aby nás fotila za jízdy (její) nepřistoupila. Má rozum. Kultivovaná krajina golfu nabízí spousty pohledů do zákoutí lesů, na zelenající se trávník a taky do míst, která zase nebudou vidět až stromy budou zelený.  V Hazlově se zase nabízí nejméně dvě cesty na Vojtanov. Vybírám tu horší, myslím povrchem, nikoliv scenérií. Ta tady zase vyhrává. V lese, na oblíbeném místě u borovice s čarověníkem, konečně dochází na dříve nabízená vajíčka Thalie. Měla jich plnou krabičku, byly čokoládový ! Pak už je tu Zelený Háj a u Hubů není nikdo doma. Nevadí do Vojtanova je to kousek.  Tady to vezmeme rovnou přes louku a to by bylo aby  za chvíli nebyl Starý Rybník. Na louce stály za povšimnutí dvě věci : nový přejezd tratě a obrovská hromada hnoje. Objeli jsme jí zleva, všude jinde to bylo rozrajtovaný od traktorů.  Jsme na asfaltu, ale jen na chvíli. Po polňačce se řítíme až k Vonšovu a odtud už se nás bude asfalt držet až domů.Na cestě je ale Nový Drahov.

Slunce je ještě vysoko, tak se stavíme na jedno malý. Sedáme si venku a Laďa jde dovnitř na průzkum. Vrátí se a říká : „Tady se neobsluhuje, protože servírka má na sobě šaty podobný kroji kde jsou velmi krátký rukávy a hluboký, čtvercový výstřih a v tom odmítá chodit ven, protože na ty dvě obnažený části je jí zima“. Jako náš další vyjednavač je Thalie. Vrací se s pivem a najednou to jde. Zaplatit uvnitř a odejít ven se nezakazuje. Je to naše poslední, příjemný posezení po kterém se rozjedeme na dva směry :Cheb a FL.

Ještě kdo byl : Jitka, brácha, Thalie, Lahu, Laďa, Míla, Many a já. Chebáci mají 48 km.  Zítra v úterý jsme domluveni na 13.30 hod. u Škvorů a pojedeme na Sv.Annu a Pomezí.  Těším se. Váš Pepa D.         P.s. zapište si, prosím, za uši termín naší návštěvy hradu Bečov : 19.4.2018. Potřebuji Vaše přihlášky.

Pár vět k vysvětlení slova „přídavek“ v názvu zprávy. Píšu o úterý 3.4. kdy jsme vlastně jeli další etapu. Byla svolána netradičně, ve zmínce až na konci této zprávy a proto se nedivím, že to věděl jen málokdo. Mám zkušenost, že většina čte zprávy s patřičným zpožděním a nebo tak do poloviny a pak omdlí.  Bylo nás šest – Many, Míla, Maruš, Ivča, brácha a já. Vydali jsme se přes Háje na cyklostezku a na ní zastavili pořádně až u hřbitova zaniklé vesnice Krásná Lípa, tehdy Schönlind. Odtud jsem partu zavedl na „zelenou turistickou“, kterou byla úzká pěšina po bývalé vojenské asfaltce. Vysoké kopřivy jsou dnes ještě suché, staré, takže se jimi s trochou odvahy dá projet. Taky jsme to projeli a byli nadšeni. Přeskočili jsme silnici a pokračovali až na konec lesa za Sv. Annu. Tady jsme se nasadili na signálku , která nás zavedla pod pergolu hospody U Přístavu v Pomezí. S beztvarou servírkou se náš vztah vyvíjel kladným směrem . Od stavu, kterému říkáme „na zabití“ až po stav „docela to šlo.“Domů jsme jeli přes most na Břízu a pak už to znáte. Další etapa bude svolána někdy v příštím týdnu. Mějte se jarně. Pepa D.