CykloDusak

Kamarádi Vy jste každý dávno pochopil, že jsem myslel na počasí, když jsem zvolil název  této etapy.  Hned na úvod musím napsat, že jsme ho vyhráli a to na celé čáře.  Už druhý rok vlastně ani nemusíme s deštěm počítat a když nakonec přijde, je krátký a my jsme právě v hospodě. Taková malá krása našeho cestování. Horší to mají zemědělci a taky ten „Můj“, který nám dodává brambory. Na celý tento týden jsou předpovězeny srážky, tak uvidíme a já toho raději nechám nebo někde jednou pořádně zmokneme.

Ze dvora nás odjíždělo devět, z toho jediná Zuzka bez motoru. Při průjezdu parkem mě bleskově napadlo, že bychom se mohli vyfotit u jezírka se třemi vodotrysky.Na fotce sice nejsou všechny, ale jsou tam ! To ví každý franťák i chebák. Náš směr byl tentokrát na Tršnice a dál na cyklostezku.  Jede se hezky, lehký větřík nám fouká proti a najednou rána. Ne nikdo nespadl, to se objevil jeden zvláštní úkaz v krajině. Na břehu Ohře stávala mohutná vrba a nechávala si omývat kořeny tak ze dvou třetin jejich obvodu. Buď do ní silně zafoukalo a sama příroda rozhodla, že strom musí pryč a nebo to byli samotní vodáci co prosadili její pokácení. To řešit nebudeme. Ještě dlouho bude svítit šikmo položený pařez jak na vodáky, tak i na cyklisty jedoucí kolem. Každopádně je to škoda. V době stavby cyklostezky stačily dvě, tři fůry štěrku, které by zabránily další erozi břehu a strom mohl být zachráněn.

Nebanic jsme si ani nevšimli a jeli dál až do Kynšperka.  Je tam pod kopcem na Kolovou hospoda s venkovním posezením. Tady by jedno slušelo, ale nebylo žádný ! Paní šéfová dělá prý „hárek“ což může být složité rozhodování o tom kam která část tržby půjde. Nechme jí v klidu a jedeme do kopce, který není krátký ani lehký. Něco za nás udělají motory a tu druhou půlku musíme sami. Jen Zuzka to má celý za svý. Uctivá poklona. Nahoře, při delší zastávce popisuji tak nahrubo další směr naší cesty. Je to jednoduchý, ale nebylo to tak! Pár děvčat slyšela něco o podjíždění dálnice . Na rovince z kopce zůstaly tak vzadu, že to střihly hned do prvního podjezdu dálnice, protože my jsme jim zmizeli za zelenou  zatáčkou.  Vyjedeme do kopce směrem k Arnoltovu a tam máme telefon, že už jedou za námi. Být s námi Laďa a nebo Jirka, kteří vždy hlídají zadek tak se to nestalo. Před několika lety jsme tudy jeli na Kostelní Břízu a protože byl vítr v zádech a mě bavilo fotit dálniční estakádu, tak si to část party pořádně hasila dopředu a zastavil je až německý turista v autě , který je na mojí prosbu poslal zpátky. V té době ještě zájezdní hostinec v K.Bříze čepoval pivo a vařil, což dnes už není a my tam tedy nejedeme. Už jsme všichni tak se pustíme do další jízdy. Brzy je tady ten správný podjezd dálnice k Černému Mlýnu. Tady u Ohře je hospoda úplně plná a nebylo by těžké zakopnout o nějaké pádlo. Jenže nás žene dopředu něco jiného. Bráchu moc bolí koleno a tak se v Kynšperku s Miladou odpojili a jeli po cyklostezce přímo na Dasnice. Tak to už je čtvrtá hospoda, která pro nás nemá význam – Nebanice byly moc blízko startu, v Kynšperku zavřel hospodu mamon, v K.Bříze asi špatně vedený podnik a v Černým Dole už bylo blízko ke kamarádům. Za chvilku jsme v Šabině a pak taky v Dasnicích kde ještě na cestě bylo třeba vzpomenout hlubokých louží, které tady byly každý rok a teď je tu sucho !

V Dasnicích ze starého nádražáckého domu udělalo pár nadšenců hospodu. Vodáci jsou možná v početní přesile, ale v množství piva a chlastu určitě nad cyklisty snadno vítězí. Osobně nejsem spokojen ani s nealko pivem a ani s jídlem. Tak nevím hospůdko jak to s Tebou dopadne až venku padne sníh a kolem projede jen pár cyklistů. My se sbíráme k další jízdě, která míří do Kynšperka a Nebanic. Jsme rozhodnuti, že dáme jedno a taky jsme dali. Přijde mi to tady nějaký lepší.  Na lukách u Nebanic zůstává jedna naše víla – Ivča a trvá na tom, že sama bude trhat léčivku Třezalku, doma jí dosuší a v zimě se tím bude kurýrovat. Necháváme jí samotnou, což je neobvyklé v naší partě. Ivčo zkus jít na bylinky v nějaký jiný den kdy se etapa nejede. Co Ty na to ?  Na rozcestí se odpojují tři chebáci. Zůstáváme tedy tři, protože už z Nebanic odjeli Míla a Many. Já mám ve FL auto, takže je ze mně zase franťák jako po velkou část mého života.  Příští neděli jedeme za doprovodu Honzy z Aše do německé hospody, která se mu velice líbí a pro nás to bude premiéra.   Kdo byl :  Many, brácha, Milada, Iva, Zdenka, Jíťa, Míla, Zuzka a já. Máme 53 km.  Týden uteče jako voda a já už teď se těším. Vy Taky ?   Váš Pepa D.