CykloDusak

Kamarádi, naše dnešní etapa byla opravdu významná. Jeli jsme na start závodu „1000 mil“. Většina auty, ale Jiřka s Jirkou to vzali rovnou ze dvora na kolech a počkali na nás až ve Verneřově. Parta nechala auta u horního nádraží v Aši a rychlým přesunem jsme dorazili za naší dvojicí. Pak jsme vyletěli na kopec k Horním Pasekám a začali sjíždět po krásné lesácké cestě do Doubravy. Výhledy z cesty byly přímo „šumavské“.  Až takto mi připomínaly naše oblíbené hory.

V hospodě …

V Doubravě je hospoda s dobrou pověstí. „Zajdeme tam na polívku“ řekl někdo a nikdo nebyl proti, však už bylo poledne. Rychlost obsluhy a kvalita té polívky mi nestojí za slova. Seděli jsme všichni u jednoho stolu, řeč se točila kolem dovolených co máme před sebou a tak jsem mohl informovat o nelidským doktorovi, který poveze na Rozvadov čtyři lidi , nejspíše Zuzku, Miladu , Zdenu a sebe, včetně kol. My ostatní pojedeme na Džbán do Prahy. Laďa se ujímá slova, protože má čerstvé zkušenosti s cestou do Prahy a jak to mívá ve zvyku tak nečekaně „tne do živého“ když oznámí, že někdy příští týden se doví od doktorů  jak je to s jeho rakovinou. „Stop ! Nemel blbosti, nejsou výsledky, počkej s tím !“, tak nějak by se dali vyjádřit reakce z party. „Nikomu z nás to není lhostejný , chceme Tvoje uzdravení a budeš poslouchat doktory !“ pokračovala debata dál. Dostali jsme se až k možnému stornu dovolený, který je spojený s vysokými storno poplatky – 100% ceny v době kratší než 7 dní. Zase se ukázalo jakou sílu má parta když je třeba pomoci. Bude-li to nutné, tak Jíťa vezme Barču a taky pojede Naďa, která mi to ještě večer potvrdila. Debatu končím slovy pro Laďu  :“Když se budeš muset léčit a pak Ti doktoři řeknou, že jsi fit, tak sedneme na kola a pojedeme cestu díkůvzdání do Santiaga, budeš-li chtít !“ Čas rány léčí. Něco uděláme a na něco musíme počkat.

Hranice u Aše, start 1000 mil…

Venku je chladno a my musíme sebou hodit abychom byli včas na startu, raději ještě před startem. Máme před sebou několikakilometrový kopec. Naďa by ho dala, to je jasný, ale rychlejší bude když dostane od Jirky pomoc do zad . Stalo se, nám chybí sjet do Hranic a najít sportovní halu , depo všech závodníků a štábu závodu. Velice snadno tady najdeme Honzu Kopku a jeho Ivču. Srdečně se zdravíme , fotíme se , hledáme jednorukýho kamaráda Ríšu, bavíme se s pěšákama a blíží se druhá hodina kdy začne pod startovním obloukem na náměstí poslední setkání všech před startem.Atmosféra je tu nádherná, každý jsme toho plný. Slunce a teplo jsou třešničkou na dortu zážitků a krásných setkání. Letos startuje 168 lidí a považte jen 86 z nich poprvé. Je tady jeden pěšák, Petr Ozogán z Liberce ročník 1959, legenda závodu, který startoval ve všech osmi ročnících, ale k jeho lítosti do Skalný ještě nedošel. Tak příště ! Podepisování plachty – velká atrakce pro diváky – končí, focení taky, dron s kamerou bzučí na plné obrátky, ozývá se výstřel a dlouhý peloton se dává do pohybu. Jen pěšáci jdou na úplně opačnou stranu, protože pro ně trasa pro cyklisty neplatí, oni mají svojí a na dlouhé cestě jen záchytné body, které musí navštívit. Ten nejbližší je Podhradí, další pak Klínovec, Cínovec, Děčínský Sněžník atd.

Tour de France na Pastvinách …

Že  je to přehnaný titulek ? Ale vůbec ne ! My jsme se snažili za všech sil pozdravit závodníky  už na druhém kopci jejich závodu. Bylo u toho spousta srandy a zážitků. Jeden za všechny : jede balík lidí , my řveme, plácáme si s nima do dlaní a v tom jeden kluk (č.29 Jarda Šašek z Plzně) rychle zastaví obejme se s Jíťou, pak s Kikou , Jiřkou a pusu dostane i od Barči. „To byl ale chlap !“ pomyslím si a rychle fotím. „To způsobily ty naše atraktivní, hezky vyplněný dresy, že jo ?“ Když většina kluků a dost děvčat projela, tak se za nimi vydal taky Jirka s Jiřkou a Naďou. Napětí se zase zvedá, když se blíží Ríša. Ani tady mi nezapomíná děkovat za všechno, ale vždyť ono je to obráceně! Já mu děkuji, za jeho život bez ruky, za jeho knížku „Vzdát můžeš zítra“, za to, že startuje a všem okolo dodává svým příběhem sílu a odhodlání k závodu i životu. Je to velký borec.

Na Výhledech …

To už jsme stačili projet les, zase po krásné cestě a z Aše přejet auty do oblíbené hospody na Výhledech. Potkáváme se tu s Petrem a Manym a taky u stolu s rodiči Lukáše Kopeckýho atd. Je tu moc hezky. Vracíme se k dnešním zážitkům , ke svým pocitům o kterých se dá mluvit jako o „dobíjení baterek“ nebo o „plné hlavě a dobré náladě“. Protože kolem hospody vede trať „mílí“ tak po chvíli sezení se tu objeví Lukáš s Milanem na tandemu , mají tady  poslední setkání s rodinami. Když už odjíždíme na kávu k Jítě, tak přijíždí naše trio. Za chvíli se za nimi přiřítí Ríša, ale u toho už nejsme, protože sedíme na zahradě u Jíti , zažíváme dnešní den a všechno si ukládáme do hlavy.

Peggy …

Dnes po ránu odstartoval v Basileji podobný závod s přejezdem Německa a na něm startuje Peggy Markéta Marvanová se svým klukem Adamem Záviškou. Tady je odkaz kde můžete sledovat průběh závodu : https://www.followmychallenge.com/live/btg18/. Jedou výborně.

Etapa 15.7.2018 …

povede do Horních Lažan a to proto, že jsme všichni zváni k Vlastě na chatu kde Laďa nedávno rekonstruoval koupelnu. Takže se jedná vlastně o kolaudaci. Vlasta vzkazuje, že se nemáte ostýchat a raději opravdu přijet. Pozvánka na tuto etapu bude včas vyvěšena.

Kdo byl : Laďa, Míla, Jíťa, Barča, Kika, Hanka, Naďa,Jirka, Jiřka a já. Bylo to 40 km, ale pro trojici nevím. Však to někdo z nich napíše.  Příští víkend udělá etapu Jirka, já na Vás budu moc myslet. Zdravím. Pepa D.