Posts Tagged ‘zpráva z návštěvy u Karla’
Zpráva z návštěvy u Karla.
Nyní jen lehce připomenu, zaznamenám, kudy jsme to vlastně na tu návštěvu jeli. Vaší výkonnost dobře znám a proto jsem zvolil nikoliv kratší, ale o málo delší cestu. Po naší oblíbené stezce se snadno dostáváme ke starorybnickému hradu z jehož trosek se do výšky šplhá část západní stěny se zachovalými otvory po oknech. A světe div se, právě v těch místech se staví lešení. Nějaký smysl to jistě má, ale větší sranda je když někoho napadne, že to má na svědomí Nelan, který tam bude dávat nový plastový okna ! Jsme u silnice, kterou využijeme jen krátce abychom se dostali na nové lesní cesty k lokalitě „Sedmi rybníků“. Tedy ono jich je pět, ale nám dneska stačí jeden. To je až ten ke kterému se jede kolem červený chaty na malé pasece. Ta si tady užívala léta klidu, ale to je pryč, protože revitalizované rybníky a jejich hráze budou určitě lákat stále více cyklistů a houbařů. K rybníku přijíždím jako první což je výhoda pro sledování vodních ptáků. Rychle obhlížím hladinu ze které trčí několik černých špalků po bývalých stromech. Když přijížděli ostatní, tak se jeden tenký pařez pohnul aby se vzápětí proměnil v černou volavku s velkým rozpětím křídel. Pták nabral výšku a zmizel za stěnou stromů. Krásná podívaná. Není proč dlouho odpočívat ! „Jedeme loukou na Vojtanov !“ volám a ujímám se vedení. Je to nejpříjemnější část naší cesty na Výhledy. Bohužel zase musíme využít kousek asfaltu Abychom se blízko Hazlova mohli znovu ponořit do lesa. Starostlivá Zdenda mi hlídá auta a já fotím za jízdy kamarádky a to mě baví. Na okraji lesa je známá křižovatka čtyř cest. Po jedné jsme přijeli, takže ještě tu zbývají tři. Správně je ta doprava, ale já volím tu střední do kopce.
Teď si dovolím odbočku z tématu : mám doktora, který se jmenuje Kopecký a má ordinaci v Dukelské ulici, která vede do kopce. Takže mám doktora Dokopce. Je v tom jak jeho jméno tak i cesta k němu. Nebo mílaři často nadávají na Kopku a jeho kopkoviny, rozuměj různé obtíže na cestě. Letos je tento slovník obohacen o výrazy jako Kopkameny, Kopkopřivy, a já ještě přidám Kopkaluž a Kopkopec . Honza je prostě vidět všude !
Po vyjetí kopce a ochutnání borůvek, sjedeme dolů a jsme na okraji golfu a také zadním okraji rybníku. Ten objedeme a rovnou do kopce po pískové cestě. Občas se někde mihne vozík s hráčem golfu, který přece nebude chodit pěšky. Proti nám jsou to povaleči a pak nemáme mít poslední místo na olympiádě , jsem se rozčílil. Nahoře vede skupinu Jirka, já toho využívám abych jim nadjel přes louku a mohl je fotit proti lesu a taky zepředu. Povedlo se ! Před námi je poslední a nejtěžší část výjezdu. S tou si poradíme snadněji, než s hledáním Kájovo chaty. Přijeli jsme k ní totiž zezadu a ne jak on si přál. Nevadí jsme tu !
Stůl se začíná plnit dobrotami a taky chlebem od Thálie. Ona všechno komentuje a tak se dovídáme, že když pekla ten „černý, spálený“ chleba tak si na deset minut lehla a když se za hodinu vzbudila tak kůrka už vyletěla komínem. To byla drobná událost, která nedokázala pokazit ten nádherný vzhled a neskutečně výbornou chuť krajíců. Ta byla tak dobrá, že grilovaná krkovice měla co dělat aby ho předehnala. Bravo Thálie !!! Jsou tu i koláčky, pivo, víno a všelijaké živobytí. Prostě je toho hodně. Kája peče maso a neustále povzbuzuje stolovníky aby jedli i když už nemůžou. Do toho přijíždí Jarda a přichází Venca a stanou se tak chtěnými pomocníky v boji s přebytky. Dochází také na dobrou kávu a další a další víno. Blíží se chvíle odjezdu a nastává otázka kudy ? Brzy mám jasno – bude to dlouho z kopce, mimo provoz, ale pomalu. To než se hlavy pijáků soustředí na cestu, když tak dlouho pozorovali jen skleničku. Přes Skalku, golf, Hazlov, Zelenou a Poustku jsme hodně brzy dole ve FL. Náš výlet končí, ať žije ten další ! Asi to bude zase sobota. To právě přijdou do cíle hrdinové letošních Mílí. Zdenda Grygar a Prchlíci. To s nimi musíme pořádně oslavit, bude-li to možné.
Kdo byl ? Lahu , Zdenka, Iva a Kika přijely autem, Laďa, Hanka, brácha, Thálie, EMaruš, Jíťa a já. Mějte se dobře, vyhýbejte se dešťům a příště zase na kolech se těší Pepa D.