CykloDusak

Kamarádi, před několika lety jsme s malou partou projeli kolem Horky, ale v obráceném směru t.j. od Libockého potoka na hráz. Letos jsme to jeli obráceně. O tom trochu později . Byli jsme pozváni do strojovny kde jsou vodní elektrárny se čtyřmi turbínami. Hráz byla nasypána v roce 1966 z materiálu, který se vozil z lomu nedaleko odtud v množství 640 tis m3. Hráz je vysoká 48 m a má 8 m betonový základ. Jezero je dlouhé 6.5 km s 21.3 mil. m3 vody. Mladý pan hrázný nám dovoluje podívat se do věže. Po ocelovém schodišti se 150ti stupínky v betonové rouře. Jsme v zasklené rozhledně, několik metrů nad hladinou . Zcela zvláštní zážitek, velké dobrodružství.  Pod hrází je úpravna vody, která dodává pitnou vodu do Sokolova a jeho okolí. Bylo by jistě zajímavé zkusit někdy tuto úpravnu navštívit, vždyť většina z nás nemá ponětí jak složitým procesem musí voda projít než je pitná.

Cesta kolem jezera.

Hned první úsek ze dna údolí na hráz nám dává vědět co nás čeká dále. Fotek z hráze máme dost tak jdeme na to ! Málo používaná cesta, čas od času rozebíraná dešti nás táhne do kopce a když už máme pocit, že jsme na nejvyšším bodu svahu tak se zlomí a pošle nás dolů. Také okraj jezera je velmi členitý, takže kroutí cestou sem a tam. To nás moc nebolí, horší je, že je to pořád nahoru, dolu. Po cca pěti kilometrech jsme už tak vysoko nad vodou, že přes okraj lesa prosvítá okolní krajina pastvin.  Je rozhodnuto : Dolů sice vede asfalt z tohoto místa, ale když pojedeme vlevo tak si udržíme výšku a to je důležitější, neboť nám ušetří stoupání od Libockého potoka k hájovnám. Cesta se vine lesem a když už jsou pastviny na dohled tak se partou ozve hlasité „píchla jsem !“ To byla Jíťa. Jirka s Laďou se hned pustili do práce a brzy jsou hotovi. Od hájoven, které nevím proč, stojí za vysokým dřevěným plotem, asi je to větrolam, je hezký výhled do kraje a taky na louku kde stojí několik větrníků a jen jeden se točí. Na rozlehlých pastvinách se volně pase směs plemen krav a ty když uslyší štěkot psů z hájovny a k tomu uvidí nás tak se splaší a v dlouhém štrůdlu se rozběhnou po pastvině. Zastaví je až plot. Určitě jsou zvyklý na klid a teď tohle. Po kamenité cestě sjedeme na Čižebnou, pak po asfaltu do Kopaniny. Široko, daleko není jiná hospoda a žízeň je veliká takže není o čem přemýšlet. Dáme stoly dohromady.  Po nějakém čase se zvedá vítr jako předzvěst studené fronty, která je už vidět nad Vojtanovem. Sedáme na kola a zrychleným přesunem jsme brzy v Třebeni u hlavního nádraží.

Narozeniny.

Tady Laďa všechny zve na šampus, neboť na dálku slaví narozeniny svého syna. Většina party souhlasí a odjíždí k hospodě. Je nejvyšší čas, neboť paní hostinská právě zavřela a chystá se k odjezdu. Laďa jí přemluvil aby zůstala a povedlo se. Na stole jsou brzy dvě lahve a třetí bude taky. Zábava vůbec nevázne. Je opravdu zážitek pozorovat ze střízlivé pozice sestavu, která se tak dobře veselí. To píšu proto abych ještě víc ocenil výkon z dnešní etapy. Sám jí považuji za letošní nejtěžší. Děvčata, kluci, klobouk dolů.

Kdo dnes byl : Many, Laďa, Iva, Jíťa, Lída, Barča, brácha, Míla, DrHonza, Jirka, Martina a já.