CykloDusak

Historie poutí.

V pozvánce k naší cestě do Lokte jsem konstatoval, že je právě asi tak rok co Jitka Hlavsová podnikla svojí zatím poslední dlouhou pouť na kole po Evropě.  Byla to její třetí cesta. Jen stručně na úvod uvedu pro naše nováčky, že Jitka svými cestami provedla díkůvzdání, po té co se vyléčila ze závažných chorob. Její nejslavnější cestou určitě zůstane ta první. Došlo k ní krátce potom co jí lékaři v Plzni oznámili, že její karcinom prsu je vyléčený. Sedla na kolo a dojela za cca tři měsíce do Santiaga de Compostella, slavného křesťanského místa a ještě k tomu přidala dva dny aby se dostala na pobřeží Atlantiku, které bylo ještě před několika staletími považováno za konec světa.  Tehdy jela po klasické cestě přes Pyreneje. Podruhé jela rovněž do Santiaga, ale to bylo napůl pěšky a napůl na kole severní cestou kolem moře. Nu a tato třetí pouť skončila pod Pyrenejemi v neméně slavných Lurdech.

Lurdy.

P oměrně nedávno t.j. 11.2.1858 se 14 ti letá pasačka Bernadetta dostala do míst kde se jí v jeskyni zjevila Panna Maria a pak ještě šestnáctkrát. Po čtyřech dnech v tom místě vytryskl pramen léčivé vody, který od té doby pomáhá statisícům poutníků vracet jim zdraví. Je zajímavé, že jsou zdokumentovány případy uzdravení. Ano věř a víra Tvá Tě uzdraví.  Jitka nám vyprávěla jak silný je to zážitek, dotýkat se kamenů jeskyně kde se stal zázrak a do odjezdu si ještě několikrát dopřála  jeskyní projít. Nedávno jsem připravil etapu do Waldsassenu, právě kolem jeskyně, která podle Jitky velice věrně kopíruje tu v Lurdech s jediným výrazným rozdílem a tím je její velikost. Sledoval jsem tím jakousi přípravu na vyprávění Jitky, které jsme zatím měli před sebou.

Velice  solidní výkon.

Měli jsme v plánu vyrazit ve směru na Loket v deset hodin dopoledne v neděli 18.8. a to jak z Frant. Lázní, tak i z Chebu. Krátce po desáté se v Tršnici skutečně potkáváme a můžeme pokračovat snadno dál, protože vítr v zádech byl opravdu silný. Každý jsme šetřili baterie jak jen to šlo a vyplatilo se to. Nejen, že jsme dojeli ještě zpět domů a ujeli tak bezmála sto kilometrů, ale ještě nám zbylo.  Jitka na své cestě měla průměrný výkon jen málo pod sto km denně, ale pozor : bez motoru a na těžko ! První delší zastávka na cestě byla v Dasnicích, kde jeden rodák z Třebeně otevřel novou hospodu. Kávu vaří dobrou a tak mu přejme hodně lidí, málo zmatků, tedy úspěch. Pak už to ke statku Bernard bylo docela blízko. Venku bylo plno, ale uvnitř se místa našla a bezvadná obsluha nás nakrmila a napojila velice rychle. Na loketské náměstí jsme přijeli jen s malým zpožděním.

Přátelské přivítání …

se dostalo všem z nás. Jitku úsměv neopouští a vyzařuje z ní klid a pohoda. Když už se dala do vyprávění, tak nešetřila důrazem a obdivem na stezku Praha – Paříž a její úsek před Norimberkem. Ona by byla opravdu ráda kdybychom se na tento úsek vydali. Je tu prý skutečně krásně. Chápu, že většina z nás nemá o takové cestě ponětí, ale pozorným posloucháním se dalo leccos pochopit. Nemůžeme si dělat iluze, že by jela s námi. To vůbec ! Ona je zvyklá cestovat sama  a to jí přináší i jisté výhody, které samotný chlap na cestě těžko prožije. Např. :“Potkala jsem paní s malým pejskem na procházce, popovídali jsme a skončilo to noclehem u ní doma.“ Takových podobných zážitků ona má mnoho. Tak děvčata koukejte vyrazit a nenechte si kazit cestu nějakým chlapem ! To není vzkaz od Jitky, to je ode mně.

Cesta zpět …

nakonec nebyla tak těžká, jak jsme v poledne odhadovali. S přicházejícím večerem se vítr uklidnil, takže jsme se vrátili „s polovinou nádrží“ jak jsou naše baterky pojmenovány.  Klobouk dolů před všemi, protože celá parta se vrátila po ose a cyklobus nepotřebovala.  Kdo byl : Věrka, Iva, brácha, Jirka, Laďa, Many, Vlasta, Petr, Zuzka, Líba, Míla, Lída, Kapřík a já.  Autem přijely :Kika a Daša. Velká škoda, že nemohly jet Jíťa a Jiřka.