CykloDusak

Přátelé, v celém českém království pršelo, jen u nás ne. Původně jsem postavil etapu tak, abychom se odkudkoliv dostali domů včas až zmokneme. Nakonec to nebylo nutný a tak jsem operativně trasu prodloužil. Nejdříve jsme se zastavili na silnici na Břízu kde Jíťa  přesně vyznačila  1 km. To byla pomůcka pro cejchování našich tachometrů, protože diskuse o tom kolik kdo má ujeto během etap se nedařily.  Snad to pomohlo a už víme jak jsme na tom.

Sjeli jsme na Břízu a já měl velkou chuť jet dál na Pomeznou  a dál na Ratsam. Jenže ! Když jsem nahlas zvážil, že ráno ještě pršelo a před tím taky hodně, že v noci na úterek nás sedm jede do Rakouska, že tam musíme mít kola čistý tak mi z toho vyšlo, že po jedeme na Pomezí přímo. Když už tam jsme a obloha je stále hezčí, tak jsem operativně rozhodl o prodloužení naší cesty a to do Schirdingu. Tam je ovšem sedmikilometrový kopec, proto jsem Vlastu ujistil, že jí tam vytlačím, když mám takový nápad. Povedlo se to ! Zuzka, Líba a Petr jeli bez motoru a nádherně . Za  kopcem naše cesta uhnula vlevo a hned na okraji lesa je místo, kde je dobré zastavit . Pod dřevěným přístřeškem tady stojí kamenný sloup k němuž se váže tento příběh co nám vyprávěl Walter.

Byl začátek osmnáctého století když obchodník Johan Adler putoval do Chebu. Zastavil se v hospodě v nedalekém Münchenreuthu. Spřátelil se s děvčetem, které tam pracovalo a samozřejmě, že neušel pozornosti pobudů, kteří tam taky byli. Jeho plný měšec byl jistě velkým lákadlem pro tyto lapky. V nastalé noci dobré děvče varovalo pana Adlera a co víc, postavilo mu pod okno žebřík. Jemu nezbývalo nic jiného než zmizet. Jenže ho prozradili psi a nastal běh o život. Adler běží a přemýšlí o svém konci, modlí se k Bohu a slibuje, že když pro něho všechno dopadne dobře tak tady postaví děkovný sloup. Za ním se ženou psi a teď přichází ten zázrak. Psům přeběhne přes cestu zajíc, oni se vydají za ním, zloději ztratí stopu a pána nenajdou. Proto tady stojí tento sloup.  Ještě se úplně neví jestli tento pan Adler byl nějak příbuzný s Adlerem, který zakládal Františkovy Lázně. Každopádně se dá tvrdit, že jednání tohoto pána s císařem Leopoldem o založení lázní se vleklo, císařpán zemřel a je ho nástupcem se stal František. Proto se naše lázně jmenují tak hezky. Představte si, že by se jmenovaly Leopoldov nebo tak nějak.  Ještě jedna maličkost, ale k popukání se tady udála. V příkopu bylo dost malin a tak se někteří chtěli napást. Když nastala chvíle odjezdu tak Hanka zjistila, že je skoro celá posetá malými kuličkami. Přítulníček tomu děvčata říkají. Jíťa reagovala rychle :“ hele dyť ty si celá zasemeněná, koukej se tady odsemenit ať mi to netaháš na zahradu“ No to byl řev !

My teď sjedeme do Pechtnersreuthu, vystoupáme na přechod a už se na nás dívá věž vysílače na Sv. Anně . V éře kdy režim neměl rád svatý, tak se tento kopec jmenoval Zelená hora. U cesty je spousta třešní – ptáčnic, ale dobrých. Slávek se snaží všechny nakrmit, sám tady se cpe , jenže ouha. Je alergický na třešně a začíná se dusit. Nabízím mu rychlý přesun do nedalekých Hájů kde bydlím a mám něco na alergii. Zvládli jsme to . I když to o sobě ví, přesto chuť byla silnější.  „Lepší odstonat, než odpustit “

Už jsme všichni u Jitky pod pergolou a tady je třeba si uvědomit, že zázraky se dějí i dnes, protože přihlášeni na tuto sešlost byli dva a sešlo se nás devatenáct. Kika to musela tušit, když upekla rovnou dva plechy borůvkovýho koláče výtečné chuti.  Já ještě stihnu říci to nejzákladnější k naší cestě do Zell am See a už se zábava rozbíhá na plný pecky. Jiřka sytým hlasem někoho  kárá a odděluje slabiky takže to zní asi takto „Ne pí čo ve če“ . Tak si můžete sami hledat to správné slovní spojení. Nebo když se blížila chvíle kdy se rozdávali výtečný odravský buřty s láskou ugrilovaný samotnou hostitelkou tak se někdo ptá „Berane kde máš talířek ?“ On vykřikne „Já nechci, já mám s Beranicí !“  jenže ona se nedá : „Ne vem si svůj nebo mi zase všechno sežereš“.  Bylo i jinak veselo, třeba když Vlasta vyprávěla jak na  nějaké minulé etapě chtěla usednout k odpočinku do stínu a tam přehlédla kravský lejno a sedla do něho. Jezdila pak zadkem po trávě dokud se toho hlavního množství nezbavila. I na jiné události jsme vzpomněli. Třeba, že marodí Láďa porcelán, protože spadl z kola. Všichni Tě moc zdravíme a dej o sobě vědět !

Příští něděli etapa společná nebude, ale za  dní už ano. Tak do té doby jen to dobrý Vám přeje Pepa D.