CykloDusak

Přátelé, na poslední chvíli svolaná etapa byla nakonec úspěšná. Sjelo se nás dvanáct a počasí taky přálo, nakonec až moc. K Fanynce přijela Zuzka na novém kole, protože to starý jí ukradli. Je to škola pro nás všechny a takto poučeni posíláme tomu mizerovi přání : „Aby Ti mráz prdel roztrh“.

Kousek za Kynšperkem se zachtělo fotit. Mám rád ty společné fotky. Partu si na to připravím a vyrazím dopředu najít vhodné místo. Když už se mi zdá, že to je ono tak si všechny hezky řadím k pšenici, vytahuju foťák, zapínám a on nic. Rychle vyměním baterku a zase nic ! Ještě, že Maruš má foťák sebou. Nastane chvíle vymýšlení hlášek na mě. „Šéf na baterky“, „jaká baterka ,taková hlava“. Necháme to na Hanku, náměstka pro Hlášky. Ona něco vymyslí a nebo vyhlásí všeobecnou amnestii na blbost. S tím máme u nás zkušenosti. No nechci napovídat soudu.

V Dasnicích je první větší zastávka „U Bobra“. Poblívku právě dovařili, nebo snad ohřáli ? Takový příhodný místo na stezce mají a vůbec si toho neváží. To jejich pivo přímo žaluje ! Tak pojeďme, čeká na nás asi nejhezčí část naší etapy – po bývalé trati z Dasnic do dolu Medard. Cesta pevná, jen málo mokrá, v lese, v tichu. Po přeskočení silnice vnímám dvě odbočky doprava, ale nejsou prozkoumaný, tak jedeme raději o něco dál na Habartov, pak vpravo a už jsme na výhledu do té obrovské jámy. Na svazích úspěšně rostou borové háje , modříny, ale také keř Netvařec křovitý, který krásně tmavo fialově kvete, těžce voní a dobře vypadá tzn. tváří se u toho dobře. Jeho jméno je jaksi mimo, ale jeho tvůrce vycházel z tvaru a barev květu a ne ze vzhledu keře.

Před výjezdem z lomu ještě stále probíhá dotěžování zbytků uhlí a také bylo vidět stavěnou silnici, která má jistě v budoucnu navázat na už hotový most přes řeku a nám pak dovolí dostat se snáze na staré náměstí do hospody. To snad už za rok. Letos jsme ještě zajeli na oběd na nové náměstí do Henriety. Cesty zpátky to je naše. Vzali jsme to okolo elektrárny, jeli jsme čáru, provoz byl slabý, tak to šlo. Jirka na Černým mostu odbočil vpravo na polňačku a objevil tak klidnou cestu do Šabiny. Já mu chtěl zaplatit pivo za tento objevitelský počin, ale chybějící paměť mi v tom zabránila. I když jsme až do Nebanic docela uháněli, přesto nám Petr H. ujel ! Proč ? Jeho varianta vysvětlení, že kvůli většímu tempu. My jsme mysleli na velkou bílou čepici na půllitru. Je to mladej kluk !

Jsme v Nebanicích U Koní a já už vím proč tu hospodu přestávám mít rád. Ne kvůli servírce, která po dvou krocích k vedlejšímu stolu „zapomene“, že toho Radlera jsem už platil já a klidně skásne kamarádku po druhý. Ne to ne! Hlavně kvůli tomu, že ta hospoda naší partu nestmeluje, ale rozděluje. Ten už začne cítit blízkost domova, druhý tam má kamarády odjinud, parta se rozsedne, rozjede a je po etapě. Často si ani nestačíme říct Ahoj ! Nebyl by ten Zajíc v Kynšperku lepší ?

Chebáci mají 70 km a ještě kdo byl : Lahučáci, Milada, Kika, Iva, Petr, Janďák s Milanem , Láďa D., Kája , Zuzka a já.      Za týden jedeme zase ! Mějme se dobře jak vždy praví Honza Vlasák.

P.s. víte jak dopadl Honza na letošním Loudání ? Někdo natáhl drátěný ohradník přes cestu, on to neviděl, zamotal se do toho, zlomil si žebro a narazil rameno. Musel vzdát. V cíli 1000 mil ho asi neuvidíme. Napište mu někdo !