Posts Tagged ‘zpráva z etapy č.6/13’
Zpráva z etapy č.6/13
Přátelé spěchám se zprávou z etapy dokud jsou žážitky čerstvý a že jich bylo. Vyrážíme na Seeberg a hned kolem něho vpravo prudce dolů. Že je to opravdu prudký krpál dokazuje křik Ivy za mými zády, která má sice brzdy dobrý ale gumy úzký a tak její kolo je buď ve smyku a nebo rychle pádí dole kopcom. Jsme dole a nová zkušenost je na světě. Teď ještě stejný kopec nahoru a už jsme u obřího pensionu, leta stavěného někým kdo má prachy, ale evidentně žádný ánung o jeho provozování. Snad nás časem překvapí.
Přes Vlastislav a Polnou míříme k lesu kde dříve stávala rota PS Polná. Naší generaci se při pohledu na to místo bude stále vracet doba minulá, kdy nás odtud chránili mladí pohraničníci před západními diverzanty a jinými šmejdy. Aby tomu věřili, tak každý den absolvovali PŠM, tedy politické školení mužstva. Za rotou, pod kopcem je moc hezký rybník. Za chvíli jsme na křižovatce s bývalou signálkou a tady to přišlo. Než jsem stačil cokoliv zakřičet tak Milada a Laďa J. se mihnou kolem a jsou v pr. Houpačka je to prudká na obě strany, takovou ani v Krkonoších nemají. Fígl byl v tom, že dole u potoka bylo třeba prudce odbočit vlevo a napojit se na stezku, která projíždí Kančí údolí v celé jeho délce. Místo toho se škrabeme pořád nahoru a jedinou útěchou je nám vůně dřeva naskládaného vedle cesty. Podobné sjezdy a výjezdy se ještě dvakrát opakují až konečně jsme na kotě 642 m.n.m. zvaném Kozina. To bylo u toho druhého krmelce kde zavádíme řeč na tema co je to cikcak. Po čerstvé zkušenosti víme, že je to cesta nahoru dolu stejně tak i po rovině zatáčkami vlevo vpravo. Odtud ještě jeden sjezd a samo sebou výjezd a jsme na křižovatce s novou CS spojující Aš se Selbem. Úplně poslední úsek nahoru je na Nebesa a pak už jen dolů až na Výhledy.
Bylo tam hezky, pivo Bernard, preso, no skoro všechno. Já už si připadám jako zaujatý na různé obsluhy v hospodách, ale co mám dělat když pomalá servírka se dokáže rychle divit, že si dovolujeme vyndat svoje buchty ke kafíčku. Vždyť oni mají sachr za 55.- kč a vůbec se za tu cenu nestydí, tak my se zase nastydíme za naše koláče. Když končíme, máme zaplaceno a chystáme se odjet tak někdo povídá „hele přišel Bernard“. Nebylo to oznámení, že přijel závoz s pivem, ale opravdu sám pan Bernard, pivovarník z Humpolce, majitel značky, která frčí. Mimo to je to velký sportovec, cestovatel a mecenáš Honzy Kopky, který už za nedlouho přivede svůj závod „1000 mil“ do cíle na chalupu ve Skalný a Vy můžete být u toho až přijede vítěz, nebo Milča Silný a nebo Honza Vlasák, který taky startuje. Prosím na dálku pana Bernarda aby se s námi vyfotil , on nemá nic proti a my máme zážitek navíc. Bylo to hezký a na škodu krátký, protože za zády rychle narůstal bouřkový mrak.
Na cestu od Výhledů na golf se vydáváme zhurta a já volím tu, která jde po okraji lesa. Je tam jedno místo, který jsme museli brodit, ale dobrý. Škoda jen, že není zaznamenáno na fotkách. Držíme se na kraji golfu a znovu se noříme do lesa a tam je brzy ypsilonka cest. Levá je čerstvě jetá a tak tedy tudy. Za chvíli cesta končí, zůstávají jen stopy nějakých aut a tak po nich až k hraničním kamenům. Po německé louce se obloukem vracíme do českýho lesa. Tady mám náskok, to proto kdyby bylo třeba partu otočit. Tak, ať to nemají daleko. Na plánovanou cestu najíždíme v místě krásného výhledu na Vojtanov a vůbec celou chebskou rovinu. Bude-li si to někdo pamatovat tak nad golfem máme jet tou levou cestou a pod ním tou druhou pravou. Jak jednoduchý že? Ve Vojtanově berem na vědomí, že bývalá celnice i s hospodou je srovnána se zemí. Ještě, že nejel Laďa B. Musel by dostat volno v práci kvůli „smutku v rodině“.
Další sjezd po louce je už známý, směrem na Starý Rybník a odtud pak taky po louce na Žirovice kde se rozjíždíme na dva směry. Jeden pro chebáky : Volfíky, Kiku, Láďu J. a D. a mě a druhý pro franťáky : Kapříky, Lahučáky, Miladu, Ivu a Petra. Máme ujeto 45 až 60 km. Jak kdo a odkud. Příští etapa spojená se schůzí je v neděli 2.6. se startem od Škvorů. Už teď se těším. Zdraví Vás Pepa D.