CykloDusak

Přátelé, dnešní komentář k etapě by se klidně mohl jmenovat „Jak jsem etapu jel i nejel“. Ano, pro mě nastala úplně nová situace : etapu jsem svolal, Vy jste se na ní hlásili, na startu jsem ale nebyl, s Vámi jsem tedy nejel, ale v Nebanicích už jsem seděl. Vám co jste na kole jeli je to jasný, ale s ohledem na další čtenáře to všechno musím vysvětlit.

Ve středu jsem si dopřával slaných kešu oříšků a vzápětí jsem si udělal topinky s českým česnekem. Ten jeho původ je důležitý, však všichni jeho sílu znáte. U třetího kousku osmaženého chleba mě v h… (dále jen ústa) vzplála obrovská bolest, která nešla vyčistit a tudíž ani zapomenout. Požádal jsem tedy o pomoc Ibalgin a šlo to. Snesitelná bolest se mnou byla celý čtvrtek. Vymyslel jsem, že jí chladem vyženu a dal jsem si dvacet kiláků na kole. Nevyhnal , držela se potvora. Večer jsem napsal pozvánku a začal lobovat u několika z Vás za účast na etapě. Dařilo se mi, měl jsem radost a věřil jsem , že se té mrchy do neděle zbavím. To už byl pátek, brzy ráno a já jdu k mému zubaři . V sedm čekárna  plná. Před sebou mám cestu pro cibuli do Račetic kde na mě čeká šéf, který má jinak dovolenou. Jedu tedy pro cibuli ! Večer  volám kámoše Ibalgina a už to moc nejde.  Ráno tedy honem do Aše, kde má pohotovost MUDr Eleni Mouratidi. Je 8.20, otevřeno mají mít od 9 hod. Šlapu tedy chodbu sem a tam, odhodlán počkat. Za chvíli zarachotí klíč v zámku a objeví se doktor. To musí být doktor když má roušku, napadlo mě bleskově.  On : “ co potřebujete ?“ Já : “ zubaře“. On pokynul hlavou a šli jsme k jeho ordinaci. Na štítku u dveří čtu jméno MUDr. Konstantinos Papadopoulos. Je mi to jasný, je to potomek Konstantina, který se s kamarádem , kdysi dávno ,vydali do naší Země aby nás seznámili s Kristem a naučili psát. Od té chvíle je mi pan doktor nesmírně sympatický. Za chvilku se zase objevil a s klidným úsměvem pravil : „Co Vás trápí ?“  Já jsem začal vyprávět příběh o kešu a topinkách, on se usmíval a povídá „A pivečko bylo ?“  Já :“Právě, že nebylo a to byla asi ta chyba“  On:“ To jo !“  a začal zjišťovat stav v mé dutině ústní . „Teď Vás trochu naštvu“ pravil a začal klepat střídavě na jeden i druhý zub na který se nedalo sáhnout ani prstem , jak bolely. Klepal a ptal se „Bolí ?“ a já pořád jen „Jo!“ On:“ A který víc, první nebo druhý ?“  Já:“První, druhý, druhý, první“. Když se takto nic nedověděl dal mi injekci a že pro jistotu ještě udělá rentgen. Zůstávám sedět v křesle, skousnu nějaký kousek železa a obrázek je hotový. „Pojďte se podívat k počítači“ volá na mě doktor. V různých odstínech šedi poznávám zuby a kolem nich světlejší proužky tkáně dásní. To je tedy ten zánět, který to všechno způsobil. Dostávám recept na antibiotikum s polohlasitou poznámkou, že za dva dny to musí zabrat.  Snažím se zaplatit, vždyť jsem na pohotovosti, ale sestra mi otevírá oči „Ale pan doktor nemá pohotovost, on Vám chtěl jen pomoci“. Já přímo na doktora :“ Pane doktore, tak to Vám tuplem musím zaplatit !“  On se jen usmívá a když se dovídá, že jsem z Chebu tak povídá :“Já vím, Vy Chebáci všude musíte platit“. Podal mi ruku a sestra mě vyprovází po chodbě ke dveřím  ven. Ještě jednou zkusím zaútočit a nabízím sestře peníze. „Ne pan doktor tak rozhodl, on Vám rád pomohl“ a měla jasno. Vypadl jsem ven. Injekce fungovala a já jsem si uvědomil jaký velký hlad mám. Sehnal jsem pár rohlíků a cestou v autě je začal pojídat. Za chvíli se mi to nějak nezdálo. Prohlížím rohlíky  – co to v nich jenom je ? Nic ! Já jsem si rozkousával ret. Tahle sranda skončila za tři hoďky. Injekce ta tam, zuby na svým místě a k tomu perspektiva, že za dva dny zabere antibiotikum. Kupuju krabičku Ibalginu !

V neděli Vám ještě pošlu omluvnou sms, ale už jsem rozhodnutý, že do Nebanic za Vámi přijedu. Už z dálky vidím partu a celý překvapený počítám osm lidí. Jdeme do hospody. Právě hrajeme hokej s Rusama, který vyhrajem a hned na to běží naše holky biatlon a zase výborně. Bezvadná kulisa pro naší zábavu. Becherovku si odpírám. Ctím zákony zdravovědy a ten můj se jmenuje „Suchý zákon“. Zatímco já jsem sdělil svojí starost, tak Hanka zase svojí radost. Měla nový zubní můstek . Znáte to : sdělená starost je poloviční starost a sdělená radost je dvojnásobná radost.  Po dvou hodinách se rozcházíme a naše zubařské posezení končí.  Bože jak já jim to kolo závidím. Tak příště :“Na Štědrý den v 9 hod. u Beránka na dvoře je porcování kaprů“ volám „A taky pojedeme v neděli 3.1.2016 ponovoroční etapu, když počasí dovolí“. Kdo byl na etapě : Hanka, Jitka, Petr, Jiřka, Lahučáci , Maruš K. a Slávek se prý jmenuje kluk z vinotéky.  Venku bylo 4.5 stupně a mlha nad hlavou. Měl jsem z Vás velkou radost a už se těším na příště. Zdraví Vás Pepa D.