CykloDusak

Přátelé, nemohu začít jinak než chválou počasí. Ráno sice chladno, ale po poledni  už příjemně teplo a hlavně bezvětří ! Na dvoře už nebylo tak plno jako minule, ale stejně dost. Pan domácí – Laďa B. nás přišel pochválit, ale sám na start nenastoupil. Je to škoda jak pro cestu tak i pro posezení v hospodě.

První delší zastávkou byl památný strom  – dub  – na Dvorečku.  To proto, že Lenka, naše větvička z Mariánek, potřebovala do svojí ročníkové práce na gymnáziu šest až sedm stromů takto označených. Povedlo se  a my jí všichni přejeme aby z toho neměla dubovou hlavu  a nadále hezky vycházela se svojí babičkou Zdenkou.  Tohle tedy máme a když se pouštíme do prvního kopečku na cestě tak se kolem nás prohnalo kolo tandem, ale ne tak ledajaký. První cyklista (žena) ležela jako na lehokole a druhý – muž pak seděl , řídil, trochu šlapal a měl bezvadný přehled jestli se ta na  předku nefláká.  Uháněli jako vítr.

Na Seebergu to vezmeme kolem hradu, sjezdem k potoku, který má ovšem svůj protikopec na jehož konci stojí dlouhá léta opravovaný a rozšiřovaný statek jednoho pana zubaře. Že prý to jednou  bude zubní klinika . Dodávám, že vzhledem k chystané kapacitě by mohla mít pacienty z celé Evropské unie a ještě bych k tomu přidal půlku Ruska.  Jedeme dál na Vlastislav a při kontaktu se silnicí na Hazlov se ptám  přítomného doyena výpravy – Pepíka Volfíka – zda pojedeme přímo na Libou a nebo spíše na Podílnou  delší cestou. Pepa je v pohodě a moudře rozhoduje  “ na Podílnou !“ Průjezd lesem je tady vždy krásný, pro nás starší tajemný, protože v nás stále žijí vzpomínky na dobu minulou kdy dostat se na tato místa bylo zhola nemožné. U rybníka chci jet po hrázi, po červené, do Libé. Je to erzeta, ale nikoliv těžká, hlavně hezká. Honza Z. to napálil kolem rybníka a když zjistil, že jede sám tak se vrátil a zkušeně nás našel.

Jsme v Libé a mě žene zvědavost jak pokračuje oprava hradu. Na náměstíčku se nabízí první ucelený pohled na hrad a je to šok. Fasáda nová, okna taky , střechy krásně červené. Kaple  svítí novotou, je  celá žlutá. Za všechny slova ať hovoří fotky. Je to radost pohledět a jednou i navštívit, však už mám i číslo telefonu kde bude možné domluvit návštěvu. Tak někdy příště.

Z vesnice k bývalé rotě PS Dubina je to cesta dobrá, protože je z kopce. Pak ovšem jedeme po signálce, rozvrtané makadamové cestě s prudkým výšvihem a jsme na rozcestí. Moje cesta byla v minulosti vždy ta po panelce kousek dolů a pak přes příkop vlevo. Když ale už dvakrát slyším jak se tam minule natáhla Líba a když i  oficiální značení stezky je už teď vlevo okolo pastviny, tak podlehnu volání a zvědavosti a dávám se nové cestě. Pořád dobrý a najednou takový pruďák dolů , až to většina holek vzdala a kolo vedla.  Každá nová zkušenost se musí nějak zaplatit.  Cesta na Břízu a dál na Klest je stará známá, tedy spíše stará ve své první polovině.

Volfíci se loučí , my jedeme na Slatinu do Stínadel, protože tam už tluče pípa. Vedle žízně je i hlad “ tak sem s tou bezvadnou pizzou „.  Zábava nevázne, pivo rozvazuje jazyk aby vzápětí pizza zavřela hubu , ale jen dočasně. Využívám chvíle abych se do pléna zeptal jestli víme o někom kdo nemůže jet na dovolenou do Třebíče. K naší lítosti se hlásí Vlasta, že na dovču nepojede.  Vy ostatní ještě jednou důkladně zvažte svojí účast a nejpozději 8.5. se vyjádřete. Slíbil jsem hotelu, že budu o změnách počtu ihned informovat.

Dnes , v pondělí kdy píšu tuto zprávu, tak venku sice svítí slunce, ale fouká vítr a je úplně jinak než včera. Ale i tak je to úspěšný den. Můžu Vám oznámit, že za námi do Třebíče přijede Honza Vlasák aby nám povyprávěl o svých cestách po Sovětském svazu. Ještě sice nemám vyřešeno jeho přichýlení někam, ale Ivčo neboj , nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Etapy už jsou připraveny. Tak se máme na co těšit.

V minulé zprávě jsem slíbil, že se zmíním o další památce, kterou cestou do Chřibské navštívíme.  Je to zámek Jezeří.  Ano ta mohutná stavba ve svahu Krušných hor nad hnědouhelným dolem ČSA, dobře viditelným ze silnice mezi Chomutovem a Mostem. Jeho slavná a také pohnutá historie je hezky popsaná na webu „státní zámek Jezeří“. Na cestě k němu projedeme Horním Jiřetínem o jehož osudu se bude brzy rozhodovat.

Ještě kdo byl : Lahučáci, Volfíci, Milada, Kika, Láďa D., Vlasta, Ivča, Hanka, Honza Z., Petr, Zdena a Lenka a já. Chebáci mají 50 km a Franťáci 30.   Myslím, že za týden zase pojedeme.  Zdraví Vás  Pepa D.

Přátelé, cestou jsme mluvili o přestavbě kola na elektrokolo. Můj soused má svůj web www.synergybike.cz kde najdete i finanční nabídku. Je schopen Vám udělat údržbu na kole, nejlépe ještě do dovolené. Vaše kolo k němu odvezu a zase přivezu !!!