CykloDusak

   Přátelé, na dvoře u Beránka jsem byl celý napjatý jak to tentokrát dopadne s účastí. A dobře. Tak vyrážíme. První zajímavý úsek byl mezi Žirovicemi a St. Rybníkem. Tahle polňačka bývá mokrá, ale kdeže letos, sucho jako všude. Velký kvetoucí strom hned u cesty nás přímo vyzýval ke společnému focení. To má dvojí význam. Jednak jako potvrzení, že jsme na světě a pro ty co si prohlížejí starší fotky tak potom uznávají, že jsme zase zkrásněli. Když jsme pak zastavili za zříceninou hradu na hrázi rybníka tak jsme viděli tři vykrmená, vietnamská prasata volně ve výběhu což není v našem kraji až tak časté.

   Jsme ve Skalné. Na hrázi koupaliště začíná to překvapení, které jsem v pozvánce signalizoval. Nová šotolinová cesta míří dál do lesa a už to vidíme – velká kamenná hráz s  jímkou na výtoku, která má zachytit písek unášený vodou .  Dále po proudu má být tedy voda křišťálově čistá, vhodná pro právě revitalizované koupaliště. Hledat důležitost tohoto opatření je velice těžké.  Stavba hráze  s místem pro koupání spolu prý nijak nesouvisí, jak jsem se dověděl z nejvyšších obecních míst, takže toto tema raději opustíme. Kde chybí informace začínají fámy, jako třeba : co když je ten potok zlatonosný a tohle je rýžoviště ?  Mnohem hezčí je pokračování v cestě  údolím potoka až k altánu pramenu kyselky Säuerling. V jednom místě se z informační cedule dovídáme, že  zbytky zdiva na druhé straně potoka je bývalý mlýn Mattelmühle a přiložená fotka dokazuje, že byl opavdu hezký. Nelíbil se a nehodil se poválečné ostraze hranic a byl pohraničníky srovnán se zemí. Bylo to ještě v letech kdy jsme neměli jasno, že se vlastně jednalo o hranici na východ. Ta na západ byla trochu vedle.

   Ještě musím zmínit osadu Velký Rybník, která je nedaleko odtud, dnes na německém území a bude cílem jedné z příštích etap. Jsme už zase na cestě dál lesem a zničehonic je před námi hluboký příkop železnice do Plesné. Ano jsme v místě kde tato trať protíná Německo. Není nic lepšího než mít sebou pamětníka – Janďáka- ,který ještě v roce 1962 musel jako cestující do Plesný stahovat žaluzie vagonu aby nikdo neviděl ven. Vyprávějte tohle vnoučatům ! Jsme pořád v NDR a už brzy budeme u tří činžáků. Jsou neudržované, viz. foto. Nic naplat, éra všemocných celňáků a pasováků je pryč, snad navždy. Ještě projedeme po okraji areálu celnice Schönberg a jsme u trosek celnice Vojtanov. Hospoda kde „hospodařil“ Laďa Růža je v pr…, zůstaly jen základy. Z chaloupky tety Daši se ozývá “ Jé co vy tady? „Ona je vždy ráda když se někdo zastaví.

   Další cesta je nám všem tak známá, že stačí vyjmenovat pár míst a hned je jasný kudy jsme se do toho Střížova dostali.  Poustka – Seeberg – Sorkov – Lužná – Komorní Dvůr – Střížov. Tady je úplně nově opravený statek – pension Relax Buky. V bývalých stodolách se dá hrát skvoš, bouling,  ještě dva další sporty s míčkem a taky golf. Sejdeme se tady týden před odjezdem na dovolenou tak nebudu zabíhat do podrobností i když v případě golfu mě svědí prsty. Slabinou je zatím hospoda , ale paní se jistě brzy uzdraví a roztočí to. Kdo jel : Kapříci, Lahučáci, Volfíci, Kája, Janďák, Láďa D., Hanka, Milada a já. Chebáci si píšou 50 km.

   Na Velikonoce jede část party do Prahy a ta druhá část jí to přeje. Hezké svátky a brzy na etapě se těší Pepa D.