CykloDusak

Přátelé, jako už mnohokrát při našich etapách hrálo prim počasí. Bylo úplně jiný než před týdnem, bylo totiž nádherný. Ráno jen 6.5 stupně a ukrutná mlha. V poledne už azuro, bezvětří a něco nad deset stupňů. Na dvoře u Beránků bylo až horko, v lese zase chládek . Dnes pojedeme podle plánu na Sorkov, kde je třeba zamluvit hospodu na odpoledne a dál na Táborskou a Polnou. Cestou si hledáme hezké záběry a na lavičce v příkopu u Polný  jsme i nějaký čas klábosili. Stojí tady smírčí kříž a na tabuli se praví, že byl vytesán a postaven pachatelem vraždy , který se tím  smířil s postiženou rodinou. Jaký to obrovský rozdíl s dnešní dobou. Spokojila by se dnešní rodina s křížkem u cesty ? Ne, nechci míchat hrušky s jablkama.

Ještě kousek a jsme v Podílné. Chalupářská vesnička jen kvete a za posledním domkem nás pouští do hlubokých lesů kde je schována linie státní hranice, dnes sotva znatelná čára, kdežto ještě před čtvrt stoletím to hlavní  o co se tehdejší svět v těchto končinách staral. Úzká asfaltka, signálka, natažená kolem železné opony od Trojmezí až po Bratislavu tady zůstala a na našem dnešním úseku je v bezvadným stavu a to ne kvůli cyklistům, ale lesákům. Na cestě potkáváme paní která v pěstěné ruce nese obrovskýho hřiba a souhlasí , že si můžu pořídit fotku ruky, ale už ne hlavy. Klidně, jsem pro, jde mi přece o tu houbu ! Na křižovatce se signálkou se zase vzrušeně bavíme o tom jestli Kančí údolí je před námi a nebo za námi. Vyhrál jsem s tvrzením ,že je za námi ! Je to pro mě dalším povzbuzením k četnějším návštěvám těchto lesů, protože hned za čárou jsou zase bavorský stezky  a dá se to různě proplétat. Tak se těšte. Po pár kilometrech se už chystám odbočit doleva na Libou. Je to v kopci kde už je výhled na bývalou rotu Dubina a cesta po  které jedeme dolů je starou spojkou roty se signálkou. Do Libé tedy dorazíme po známé silnici a příště musíme vyzkoušet spojku, která se napojuje až na kopci. Velký rybník je vypuštěný, ale i tak je z jednoho místa moc hezký výhled na hrad s podhradím.

Za deset minut tři stojíme u hradu. Brána důkladně zamčená a ve mně roste nejistota. Jedinou příjemnou chvílí v našem čekání byl příjezd aut s našimi pěšáky a hlavně Kiky, která vystupuje z auta s krabicí v ruce. Ano, jako obvykle upekla výborný švestkový koláč . Nejdříve padl nápad, že to bude ke kávě, ale to se nedalo vydržet. Svým příkladem svádím ostatní k následování a netrvá dlouho a krabice je téměř prázdná. Pan kastelán pořád nejde, telefon nebere. Dáváme si čtvrthodinku a když ta pomine vydáváme se na Seeberg do hospody. Ke stolu je nás asi dvacet. Mladé servírky roztomile, zcela amatérsky sbírají naše objednávky a po chvíli je stejným způsobem plní. Nám to ale nevadí, vždyť jaký to pokrok proti minulé návštěvě kdy jedna kredenciózní děva nás nechtěla vůbec a kuchař vyhrožoval policajtama, když jsme si objednali frťana. K závěru našeho posezení se zvedá Líba Z. a postupně sděluje všem, že příští neděli pořádá oslavu svých kulatin a že přijde  pozvánka.  Určitě přijdeme !

Včas bude vyvěšena pozvánka. Kdo dnes byl  na kole : Iva, Lahučáci, Laďa, Maruš E., Jitka, brácha a já. Chebáci mají 50 km.  Zdraví Vás Pepa D.