CykloDusak

     Přátelé, ta etapa, to byl balzám na duši a nejen tu mojí, jak jsem vypozoroval. Jeli jsme po  připravené trase a většinou s větrem v zádech. To bylo moc fajn kvůli zimě , ale jak už jsem několikrát konstatoval :“ zima není, je jen špatně oblečený cyklista „. Ten úplně nový úsek byl mezi Borem a Horkou a až tam padla otázka  „jak je to daleko do hospody? “ Počasí se pomalu, ale pořád zlepšovalo až na azuro.

     Jsme v Kynšperku v pivovaru a hned na první pohled se potvrzuje, že převahu hostů o víkendech tady budou mít cyklisté.  Nás nejdříve zajímá jejich Zajíc – světlý, polotmavý, tmavý. Je to dobrý pivo. Jídelní lístek dává jistotu, že si pořídili friťáky a mikrovlnky a tak zbývá nadějě, že si ještě pořídí pánev. Na vysvětlenou : jídla postrádají nápad, není tam nic co by jim mohlo udělat jméno, je to nuda český hospody. Vepřový plátek na grilu se nám  jedině líbil. Ještě jednu zmínku si dovolím. Mladá vrchní mě kasírovala v  podřepu. Velmi originální, co ?

     Laďa B. s námi nebyl tak jsme ho vtáhli do děje alespoň telefonem. „Zajíc zdraví Beránka“ zněl pokřik. Dál jedeme po CS přes Mostov do Nebanic. V programu byl taky Kájotoč u Šimáčka. V pěti lidech se tady stavíme, ostatní pokračují domů. Na jedno si sedáme venku. Slunce zapadá, vítr se ztišil, Babí léto lemuje stezku, hřívy a ocasy kladrubských koní na pastvě jsou v protisvětle stříbrné, to když s nimi kobyly pohazují sem a tam. Je krásně a nám je líto, že naše cesta končí. Kdo byl : Milada, Iva, Kika, Láďa D., Hanka, Petr H., Líba Z., Kája, Lahučáci a já. Ujeto 52 km. Slibujeme si pokračování za 14 dní.  Už teď se těším. Pepa D.