CykloDusak

Přátelé, tak se etapa konečně jela a stála za to.  V Tršnici na startu jsme ještě krátce, marně čekali na Zuzku a Janďáka, ale zato jsme se dočkali milého překvapení – jel s námi Honza Zykán z FL. On vyrůstal  na Sokolovskua a tak souhlasil, že pomůže s orientací, když to bude potřeba.

   Chtěl jsem projet značenou cyklostezku č. 2074 do Krajkový a 2184 na Hřbeny (Hartenberk) a to se povedlo. Po vystoupání kopce na Horní Částkov se nám otevřel pohled do kraje, pro všechny z nás úplně nový neboť jsme tudy jeli poprvé. Směrem na západ  pás polí a za ním lesy, které v hloubce pod námi schovávají vodní nádrž Horka. Na východ pak je vidět výsypka sokolovských dolů a za ní v dálce obrysy Krušných hor. My ale už sjíždíme do obce Krajková.  Je tu plno policajtů a hasičů, ale hlavně vojáků v předválečných uniformách. To by ještě šlo, ale opravdu šok byly nacistické prapory visící z oken místní radnice. Rychle se dovídáme, že tu jde o vzpomínkovou akci na září 1938 kdy místní četnickou posádku přepadli Němci, radnici obsadili a zabili při tom několik českých četníků. To vše a ještě spousta dalších informací zněla z ampliónů místního rozhlasu, který klidným hlasem historika komentoval rekonstrukci této události. Bylo zajímavý pozorovat dnešní mladý lidi, oblečený do starých uniforem s jakou profesionalitou hrají toto představení.  Místo hospody tedy došlo na jakousi klobásu a když vám k tomu neustále někdo střílí a vykřikuje hesla tak to ani nechutná. Pojedeme dál.

   Po výjezdu z obce rychle ztrácíme výšku, vjíždíme na lesní cestu  a po 3 km jsme v údolí řeky Svatavy blízko nádraží Hřebeny. V posledním úseku této cesty jsme jeli po úzkém hřebenu lesa se strmým břehem na obě strany. Úžasný výtvor přírody. Zřícenina hradu Hartenberk zůstala námi nepovšimnuta někde blízko v lese.  Budova nádraží v žalostném stavu ještě s německým jménem stanice zůstává za námi a my se nesměle noříme do porostu křídlatky nachové ve víře, že Honza to tady musí znát a vede nás správně. A vedl. Po nějakém čase jsme na okraji obce Luh nad Svatavou a až tady si uvědomujeme, že jsme opravdu jeli v těsné blízkosti řeky, která přes vysoký porost plevele nebyla vidět. Jeden z posledních kopců dneška je před námi a má 2 km. S chutí do toho a jsme na hlavní silnici v Josefově. Po ní pak asi kilák a raději vpravo mimo provoz do obce Radvanov. Tady silnice končí a nám to připomíná oázu klidu, ale místní to popisují jako prdel světa. Nevděčníci, neví co mají. Zbývá projet dlouhý Habartov, sjet po novém koberci asfaltu do Dasnic a po známé CS do Kynšperka. Tady přichází nápad podívat se do pivovaru jak jsou daleko s rekonstrukcí a samozřejmě ochutnat jejich Zajíce. Jsou šikovný a za 14 dní už budou taky vařit jídla. Zajíců je na výběr hned několik – světlý, polotmavý i tmavý a všechny dobrý. Je třeba popojet, slunce se nachyluje a na cestě jsou ještě Nebanice a je téměř jasný, že tam bude poslední zastávka dne.

     Jsme tu. Laďa něco vykřikuje o malý kofole, ale stejně tím myslí pivečko a posezení v partě. Některý holky si dávají nakládaný hermelín (jak jim asi druhý den bylo?), další pak topinky  a všichni pivečko. Paní hostinská aby točení piva urychlila, tak k výčepu volá na syna „Kájo toč !“. Laďa B toho rychle využívá a objednává si rovnou jeden Kájotoč, já pak jeden malý Kájotoč, je z toho spousta veselí až křiku, však už jsme pěkně rozjetý, ale nová hláška je na světě. Do toho ještě přichází dvě rundy jasoňů a drsoňů a hospoda je naše.  Venku je šero tak pojedeme. Zůstává jen to nejsilnější jádro -Petr H. Laďa B., a Honza Z.  Franťáci mají 65 km . Ke klidnému průběhu etapy určitě přispěla Martina , dcera Lahučáků a přinesla tak důkaz, že starší v přítomnosti mladších jezdí snáze a veseleji.

    Ještě jedna akce se v nedávných dnech konala. Nebyl jsem tam, ale z důvodu snadnějšího připomenutí v budoucích časech si dovolím pár vět.  Byla to výprava s Ivanem Čížkem do jižní Francie pro „pět bab a jednoho Pepu“ z naší party.  Viděli toho opravdu hodně – Canal du Midi spojující středozemní moře s Atlantikem, staré hrady Carcassone a Narbone, kláštery, kaňon Galamus, mořské pobřeží a mnoho krásných katalánských vesnic a měst. Projeli každý den cca 50 km a díky volné tvořivosti si tu a tam cestu zkrátili a nebo prodloužili. Zlatým hřebem pobytu v bungalovech byly večeře.  Každá z děvčat dokáže ještě doma uvařit a dílem zamrazit dohodnuté jídlo pro šest lidí s dostatečnou rezervou třeba pro Ivana, nebo řidiče,kterým moc chutnalo. Něco z toho vezly ještě zpátky, kdo to ale jedl to nevím, jen tuším. Jen jediná věc nebyla dobrá. Píchání. Tři, možná čtyři kola jsme za dovolenou dávno nepíchli. Všude dobře tak co doma. Jezděme a poznávejme svět, je krásný.

   Zdraví Vás a těší se na další etapu Pepa D.