CykloDusak

Přátelé, na startu naší první etapy bylo opravdu živo. Ani jsme se všichni neznali, tolik se nás sešlo. Nevím čí to byla zásluha, soudím, že asi Manyho, nebo snad Hanky ? Laďa B. nemohl s námi jet, na startu ale byl a dá se říci, že etapu slavnostně odstartoval. Já jsem ještě stačil zopakovat trasu a peloton asi 20 lidí se dal do pohybu. Už v Žirovicích se ukázalo, že  nejedeme všichni pohromadě, protože naši mladí příznivci tak jak nečekaně přijeli, tak stejně rychle zmizeli. Asi chtěli  jen zjistit co jsme zač a když už to věděli, tak rychle  ujeli, protože by nám cestou nestačili ! A nebo je to jinak ?

Celou první polovinu byl vítr v zádech a dech v plicích. Krátká zastávka  u bramborárny  k pořízení společné fotky, k tomu přivítání pendolina na hlavním nádraží v Třebeni a už to uháníme na Milhostov vstříc prvnímu kopci. Dobrá nálada vydržela, ale možná bude hůř až v Kaceřově. Ale nebylo. Všichni ví, že to tak musí být.  Z Kynšperka po oblíbené cyklostezce, schováni v lese se suneme k Nebanicům. Protivítr mezi poli si taky něco vezme z našich zásob sil a tak jsme rádi, že je tu hospoda. Hostinský Míla přes zimu zase přibral novou servírku a taky na váze, to aby zvýšil vážnost svého postavení.

Pod pergolou sedí  pár lidí z poledního startu – Hanka, Many, Ivana H. a taky Honza Zykán.  Vzali to prý víc přímo aby nám mohli držet místo. Jenže to nestačilo a půlka party se ke stolu nevešla. Když spolu jedeme tak bychom měli spolu taky sedět. Bylo málo židlí…  Hlavní slovo má Honza a svým sytým hlasem baví i lidi mimo přístřešek. Po většinu života se živil jako živočichář a proto mu anatomie nedělá žádné problémy. Sypal na nás jednu historku ze života za druhou, místy přitvrdil až se okolo sedící děvčata  pýřila. Je to živočich.  Na závěr poroučím zelenou a to je barva odjezdu. Honza platí pomalu a poslední a proto nás cestou už nedojedou. V Chocovicích došlo k fotosouboji mezi mnou a Ivčou – viz galerie. Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Však se sami podívejte, která kytka se Vám víc líbí.    Ještě kdo byl : Volfíci, Janďák, Kika, Kája, Kapři, Lahučáci, Zdena H., Lenka, Láďa D.,  Ivča, Petr a já. Chebáci mají 52 km.

Ještě se chci s Vámi podělit o velký zážitek z minulého týdne.  Po takových velikánech jako byl Neruda nebo Goethe jsme vystoupali na Milešovku i my.  Na Járu Cimrmana ovšem nemáme, ten tu byl už sedmkrát a možná, že některé jeho výstupy budou teprve objeveny. Taky Milča Silný tady byl, jednou v listopadu i s kolem. Když ho vydřel nahoru tak dolů ho použil jako snowbord.  Je to hora krásná, kuželovitá, celá v zeleni, vysoká 836 m. Na dvoukilometrovém výšlapu nastoupáte cca 500 m, takže prďák. Jde se po pěšině po které už prošly davy lidí, tak proč ne my ?    Ty výhledy, to je vám krása ! Panorama Českého středohoří Vám leží u nohou a můžete ho sledovat přímo od stolu z hospody. Středohoří je plný špičatých kopců, však jsou vulkanického původu. Před  miliony let tady muselo být pěkně horko.  Cesta dolů byla taky zajímavá. Bylo potřeba zapínat brzdící svaly, jenže obložení hořelo, svaly pro kolo se rozbrnkaly a tak bylo lepší odstavit se na chvíli čumákem nahoru. Artroza mi poradila abych váhu přenášel do klacku (viz foto) jako třetího bodu – pomohlo to.  Kvůli tomu tam příště pošlapu na kole, tedy chci říci s kolem vedle, protože dvě třetiny cesty se dají sjet docela dobře. To všechno a ještě více zažijeme na cestě do Chřibské na konci srpna. Stop nám může dát jen počasí.  Po příští etapě ještě přidám info o jednom zámku na který taky zavítáme.