Posts Tagged ‘Zpráva z etapy č. 11/16 – cibulková’
Zpráva z etapy č. 11/16 – cibulková
Přátelé moji, to byl zase mazec ! Už několikrát za sebou jsme pořádně zmokli. Tentokrát se to Karasovi z televize povedlo. Předpověděl pro náš kraj bouřky s přívaly vody a ono se mu to splnilo. K tomu ještě vysvětlil co je to dusno z pohledu počasí, když my všichni známe spíše dusno z pohledu rodinného soužití. Takže se jedná o tlak vodní páry v min. výši 18.8 hektopascalu což nastane při teplotě 28 st.C. a vlhkosti vzduchu 50 %. Jsou to ty minimální hodnoty pro vyvolání tohoto jevu, který opravdu, ale opravdu nemáme rádi. Jak to všechno bylo ?
Odjeli jsme auty do Lubů kde byl start této etapy. Nabrali jsme směr Sokolov , kolem bývalého významného areálu živočišné výroby Opatov . Na pastvinách se tu místo krav prohánějí daňci, řádně oploceni do obory. Stádo dospělých kusů drží pohromadě a po očku nás pozoruje v bezpečné vzdálenosti. Na kopci nás odbočka vpravo zavede na místo s hezkým výhledem do kraje, dál pak na kopec Strážiště a Ptačinec aby po několika kilometrech zastavila na křižovatce cest u velké hájovny, kde už jsme nedávno byli. Teď už jen sjet dolů do údolí Libockého potoka a zastavit na místě kde kdysi stávala Skelná Huť. Dál nás povede CS 2183, pěknou lesní cestou, pořád trochu do kopce, který ani nevnímáme ,protože všude kolem, na dosah, je spousta lišek. Jíťa jako pilná hospodyňka, tu a zase tam pro lišku do lesa skočí a sbírá a sbírá až je toho plná igelitka a kdyby les nekončil tak by sbírala dál. Ona jistě ví co je dobrýho. Nesmím zapomenout na místo, kterému jsem dal přízvisko „divadlo“. Vpravo od cesty vykáceli lesáci několik vysokých smrků a otevřeli tak pohled na stráň porostlou menšími až malými smrčky a modříny. Mezi nimi pár velkých buků. Tato nová výsadba je pak z obou stran ohraničena vzrostlými stromy. Vzniklo tak „hlediště“ a my stojíme na lesním „jevišti“. Nám všem se to tak jevilo. Krásné místo. Stojí za to se tam vracet a pozorovat, jak nám malí diváci rostou.
Jsme na Studenci. Přímo před námi je „Přírodní památka“, malý rybníček jehož hladinu z velké části pokrývá Ďáblík bahenní, silně to ohrožená, vzácná rostlina. Kvete bíle, květem podobným na Kalu. Tady to uhneme doprava a zamíříme k rozhledně Cibulka. Po dvou km nás šipka odvádí do lesa, cesta trochu stoupá a když už vycítíme, že jsme na kopci, tak vlevo od nás je skupina obrovských buků vysázených do kruhu. Mezi nimi, skrytá pod větvemi, stojí „Černá kaplička“. Ve tvaru jeskyně ji tady postavili dva muži v letech 1915 – 17 z vysokopecní strusky, proto dostala jméno černá. Laďa hned vyzkoušel kazatelnu, viz. foto, a baterkou se snažil osvítit naše duše. Ještě stojí za zmínku, že proti oltáři je několik řad dřevěných lavic vyrobených z kmenů, které krásně doplňují toto hezké místo. K rozhledně musíme ještě kousek dál. Není tedy na úplně na Šibeničním vrchu, ale 11 výškových metrů pod ním proto, aby bylo vidět dolů do Oloví. Další chytrý nápad na cestě. Věž je ocelová, vysoká 29 m se 129 schody. Výhled nám vylepšuje poslední slunce dnešního dne, protože od té chvíle jsme ho už neviděli. Na severovýchod od nás je Nejdek, vidíme tam bouřku a až večer ve zprávách se dovídáme, že tam spadlo 70 mm, t.j. 70 litrů vody na každý m2. Nás to v této chvíli ještě nechává v klidu, ale mě to nutí etapu trochu napřímit a dostat se do Kraslic ještě před deštěm a pak se uvidí. Sjeli a sešli jsme proto po kamenné cestě 850 m dlouhé a o 130 metrů níže kde je asfaltka do Oloví. Tam u pumpy si dáme kafe z automatu a frčíme dál. Nedělní provoz na silnici je pro nás příznivý a my jsme brzy u hospody Severka v Kraslicích. Jídlo je dobré, pan Mencl by jim dal tak 2- a to hlavně za mojí hotovku. Přiznávám, že dát si hotovku ve tři odpoledne není úplně dobře, protože má dost času vyschnout.
Začíná poslední úsek naší cesty a „zatím dobrý“. Laďa ještě uloží lišky do krabice, udělá jim větrání a už můžeme jet. Padají první kapky. Celý šesti km kopec na Počátky to jde, déšť zvlažuje prach u cesty a když už jsme nahoře tak spustí plnou silou. Přesto posílám partu na plánovanou trasu přes Vysoký Kámen na Horní Luby do Kozabaru. Vždyť ztratit jen kvůli dešti tak krásný zážitek z cesty po které jezdí 1000 mil, to mi přijde nemožný. My jedeme v rámci průzkumu některé příští etapy přímo na Luby. Leje jako z konve, voda teče do očí, stěrače brýle nemají, brzdy řvou, je trochu zima. Jsme v Lubech u Kozabaru a ono „Geschlossen“. Do toho přijede Beranička se synem, že prý nás hledají ! Úvaha to byla správná, že budeme v hospodě. Jen musíme vyřešit v jaké, když tahle nás zklamala.To už se z lesa vynořují kamarádi a jejich první reakce jsou: „No Pepo !“, nebo „tam byly louže až po kolena !“ a nebo Laďa „tak leje, že mi z toho nejdou brzdy, musel jsem jít pěšky „. Dolů do Lubů je ještě na ulici jedna hospoda. Jedeme tam ! Hostinský na můj dotaz jestli můžeme dál když jsme tak mokří jen suše prohodil „no jasně, mě stačí když máte peníze“. Hospoda má otevřený dveře, uvnitř je přítmí , jen lehce nakouřeno a v tom sedí několik místních. Zabíráme stůl u okna v domnění, že tam budeme všichni a rychle objednáváme grog. Klábosíme o etapě a Laďa vystihuje náročnost závěru etapy asi nejlépe když prohlásí :“tak tohle sem ani na vojně nezažil, do toho by nás lampasáci nevyhnali „. Bude mít pravdu ! Kvanta vody, která nám spadly na hlavu se musí někam vejít a nejlépe do louže. Jen tak pro sebe vzpomínám na studentská leta kdy bylo podobných hospod opravdu hodně, zakouřených, hlučných, ale měly „atmosféru“. Chodili jsme tam rádi a nebylo to pod naší úroveň.
Už máme dopito a jedeme k autům nakládat . U Lahučáků na dvoře je puštěná voda, která lehce smývá nezaschlou špínu dnešní etapy. Těšíte se na příště ? Ujeli jsme 54 km. Kdo byl : Lahu, Laďa, Kika, Iva, brácha, Jiřka, Jitka, Maruš E a já. Když dopisuju tuto zprávu tak nad Lubama zase bouří.
Mějte se hezky a příští neděli nashledanou. Pozvánka bude už ve středu večer na stránkách.