CykloDusak

Přátelé, to byl teda mazec. Ale raději hezky za sebou jak to odpoledne šlo. Sjelo se nás dost, ale málo ! Počet zachraňovali hosté : Jiřka G a její partner Walter a Láďa Melzer, který si s námi chtěl vyzkoušet kousek trati závodu 1000 mil.

Na začátku v Tršnici byli „Postřižiny“, ale tentokráte jsem s tím přišel já sám, protože počasí se chovalo nejistě a naším cílem nebylo jezdit po asfaltu, ale  lesem.  Vzali jsme to tedy na SOOS kde se nám postavil do cesty kiosek s pomalu čepující šenkýřkou a tak byl čas i na nějaké povídání. Už na srazu jsem se neudržel a ohlásil, že dnes je významný den neboť má narozeniny Laďa B. Růža, takže ten malý „Zajíc“ byl prvním aktem oslavy. Jedeme tedy dál až do Velkýho Luhu kde se konečně napojíme na trasu. Cestu k rybníku známe dobře, od něho pak dál už méně dobře a kvůli spoustě makadanu na cestě ji ani nemáme rádi a moc tudy nejezdíme. Dnes je to něco jiného, musíme. Na výjezdu z lesa se ujímám vedení abych mohl po zaječích stezkách dovézt náš malý peloton do cíle. Nebylo to dlouhý, ale bylo toho hodně – tráva, kořeny, výšvihy, padlé stromy, sjezdy, seno na louce, ostružiny atd. Taky trochu tlačení do kopce (ba i z kopce !) jsme užili i když to ani zdaleka nepřipomínalo „tlačky“ které mají závodníci na cestě. Nic se nikomu nestalo a nám všem to dalo alespoň představu o cestách po kterých se závod jezdí. Vítěz jezdí cca 200 km za den a úplně běžně zdolávají kluci sto km .

Dost jsem na cestě fotil, ale to nebylo nic proti tomu co se dělo v cíli. Nasázeli jsme se pod vítězný oblouk jeden vedle druhého a jsou z toho hezký fotky. Když už konečně se parta přesunula pod pergolu tak začalo slavení narozenin „Růži“. Od Ivy dostal dort, ale vynikající a od štábu závodu pak červené triko, které nosí pomocníci, rozhodčí, fotografové, prostě všichni co se zaslouží o hladký průběh závodu. Po krátké diskusi si ho konečně Laďa vzal na sebe a už takto oblečen přijímal blahopřání od Honzy Kopky a jeho Yvči. Všichni jsme byli rádi a rád byl jistě i Péťa H., který se právě rozhodl nosit drez bramborárny a ten teď od Ladi výhodně  koupil.

Zábava to byla hektická, protože skoro všichni jsme propadli euforii závodu a sami jí notně přikrmili. Na závěr nám ještě Honza nabídl osmiminutové video z jeho posledního závodu přes Aljašku. Pak ještě napsal věnování do  knížek, které popisují jeho největší závody a dva tyto výtisky si koupila Jiřka a Pepík Volfík. Určitě budou nadšeni.

Ještě nějaké focení a jedeme domů. Kdo byl : Laďa B., brácha, Ivča, Hanka, Petr , Zuzka a Pepa, Jirka, Jiřka G., Walter, Láďa Melzer a já. Chebáci mají 45 km.  Další etapa bude 2.8.   Zdraví Vás Pepa D.

P.s.  Ještě přidám a tedy zaznamenám, historku, která se stala jednomu závodníkovi. Bylo to někde v půlce závodu, na Moravě. Počasí bylo moc špatný , on jel sám , byla tma , jen kužel světla z jeho čelovky mu ukazoval cestu. Přemýšlel o tom jak druhý den to vzdá a v tom přišel defekt. Nervy vypovídají službu , opře kolo o kámen a čelovkou si chce osvítit navigaci když v tom se před ním něco zalesklo. Byl to křížek s Ježíšem a pod ním tabulka na které bylo napsáno :“Člověče opravdu si myslíš, že to máš na světě těžké ? Pak ale pomni, že já jsem to měl mnohem těžší ! “ On si sedl, uklidnil se, přemýšlel a nakonec dal tomu citátu za pravdu. Nevzdal , už nikdy ho to ani nenapadlo a dojel do cíle jako šťastný člověk .

Tak ještě jednu.  Nedá mi to a pak čtou to taky moji vzdálení přátelé, tak pro ně.                                                 Tento příběh má vlastně dvě větve, které se později potkají. Jeden Slovák, který už třikrát závod dojel a má doma tedy tři žlutá, vítězná trička se rozhodl  letos také zúčastnit, ale trochu jinak. Oblékl své dva syny  (7 a 9 let) a sebe do triček a vyrazili po trati závodu. Prý časně ráno aby kluci viděli tmu v lese a pak vycházející slunce.  Náš hrdina se v té době probouzí a jde vykonat potřebu do křoví. Tam ho něco píchne, nebo kousne, nebo se spálí, ale nevěnuje tomu žádnou pozornost, usedá na kolo a rozjíždí se. Vůbec mu to nešlo, nohy nechtěly šlapat, plíce dýchat, zadek křičel bolestí, točila se mu hlava, špatně viděl. Po chvíli začal dojíždět skupinku kluků, uviděl malé cyklisty  v tričkách a začal z toho bláznit. Hlavou se mu honily myšlenky o skřítcích, kteří ho provází na cestě a pak zase o tom jak ho uštkla zmije , on je otrávený a brzy umře. Zastavil, trpaslíci zmizeli(odjeli) a on volal domů ženě aby ihned zjistila příznaky chování po zmijím kousnutí. Než ta to zjistila tak se uklidnil, probudil, klidně vyslechl ženino povídání a jel dál. Za chvíli dojel kluky a rozsvítilo se mu. Dál už bylo veselo.    Volně převyprávěl Pepa D.