CykloDusak

Kamarádi, „Včera neděle byla, včera byl hezký čas“ jistě všichni tu písničku známe a v neděli na cestě do Bavor to tak skutečně bylo. Bylo tak pětadvacet stupňů, nefoukalo takže se dalo i hezky fotit. Zajeli jsme na dvůr k Frenkímu (t.j. Franku Dangelovi – řidiči od Gerda).  On nás vzal i na prohlídku jeho dílny kde dělá pro sousedy různé opravy strojů i traktorů. Je to velký šikula. Škoda, že s námi nebyl Japoš, ten by to určitě ocenil.

Mám připravenou trasu, kterou jsme v některých úsecích už jeli a v jiných ne. Je to takový zubatý okruh. Cesta se často lámala až to někdy mohlo dělat dojem, že se vracíme.  Není ani tak důležité jak jsme jeli, jako to co jsme viděli. Pro mě ten nejhezčí úsek bylo přejetí hráze mezi rybníky jejichž hladina byla z velké části pokryta listy a žlutými květy stulíku.  Tady ,ještě říčka, Ohře obtéká rybníky i sádky a připomíná mi jihočeskou Zlatou stoku, která taky napájí ještě mnohem více rybníků . Ohři jsme přešli po kovové lávce ze které se dá , nekonečně dlouho, pozorovat nádherné, modré vážky.  Po nějaké době se s řekou ještě jednou potkáme.  Neodpustím si tady konstatovat, že jediná Jíťa přejela prastarou, dřevěnou lávku přes malou stoku. Byla tak akorát široká, měla vyšší nájezd a nesměla se udělat chyba, protože případný pád na jakoukoliv stranu by byl do bahna.  Bravo !

Když se po čase vynoříme z lesa blízko  obřího větrníku, tak máme pěšiny za sebou a dalších pár kiláků bude po asfaltu. Naštěstí jsou to silničky s velmi malým provozem . Znovu přejedeme Ohři a brzy už míříme po polňačce do Raumetengrünu za Gerdem. Dojednal jsem s ním co jsem potřeboval  a teď už jen krátký přesun do Café k rodině Petzold. Nejoblíbenější dort Gewitter je brzy na stole. K tomu kafe, které po malých doušcích má jen dokreslovat tu nádhernou chuť zákusku.  Ještě si musím dát jeden jiný, jinak to ani nejde. Je to přesně v duchu hlášky :“Neboj babi , dyť mě znáš ! “ Díky Laďovi s námi mohly posedět ještě děvčata – Daša, Kika a Ivča.  V šest začíná fotbal s Holandskem, ale první poločas stejně nestihnem, tak si dáme ještě dokončení zubatýho kolečka a pak pojedeme domů. Jak jsem myslel, tak jsem i udělal. Domů jsem přijel na začátku druhého poločasu, který jsme vyhráli dva nula  a to bylo dobře.  Hezká tečka za krásným odpolednem.

Kdo byl : Laďa, brácha, Jíťa, Emaruš, Zuzka, Milada, Zdenka, Líba a já. Bylo to 30 km.  Zdraví Vás Pepa D.

!!! Příští neděli startují v Hranicích Míle . Doufám, že nás bude hodně a dokonce ve žlutých dresech !!!

Kamarádi po horké sobotě mělo přijít ochlazení a ono skutečně přišlo. Jenže mělo trochu zpoždění což dva kluky notně znepokojilo takže zůstali raději doma. Laďu tohle rozhodnutí překvapilo poprvé. Ráno sestava lidí stojí na dvoře a Laďa nikde.  Situace vážná, ale nikoliv neřešitelná. Jíťa se vrátila domů pro auto s nosičem  a kolona se mohla vydat na cestu. Na poslední chvíli mi přišlo líto, že některé pěšačky s námi nebudou. Na to rychle reagovala Lída a svým autem včetně syna dovezla sestavu zdárně až do cukrárny.  V životě už to tak chodí, že všichni jsme nahraditelní.

Netrvalo to dlouho a byli jsme ve Weissenstadtu. Je tam opuštěné parkoviště obchodu Netto, pár desítek metrů od hráze jezera. První zastávka na hrázi patří  betonové výpusti. Je to dílo hezké a praktické. Slunce se blížilo na poledne a tak ta chtělo kávičku. Po sto metrech už je tady první možnost, restaurace, tak jsme usedli zatímco Jirka s Honzou objeli jako průzkum, jezero. Za chvíli to s námi absolvovali ještě jednou. Nastala chvíle odjezdu na stezku, která vede po bývalé trati. Jenže já jsme půjčil mapu našim cestovatelkám v autě takže jsem se musel spolehnout na instinkt a zkušenost asi šest let starou. Až na jeden menší kufr to dopadlo dobře. Na náspu trati bylo spousta jahod a kolonie kvetoucích Jestřábníků oranžových a spousty žlutých kytiček. Starý most se romanticky klenul nad námi. Výhledů do kraje je tu celá spousta. V této oblasti se začaly pěstovat brambory brzy po jejich dovezení do Evropy, takže i naše Ašsko patří k této zakladatelské oblasti.

Je přesně třináct hodin a my jsme na dvoře u Petzoldů. Za chvilku po nás přijíždí i autaři. Ještě, že jsem objednal salonek pro nás. Paní domácí měla pro všechny náš oblíbený dort Gewitter. Česky to je bouřka, ale ve skutečnosti je to nebe v hubě.Výborný, skvělý, stejně jako jiné druhy dortů nabízených ve vitrině.  Při sezení přiznávám, že máme vyjednanou návštěvu bramborárny Gerda – mého dodavatele. Ukázal nám novou halu na 300 tun s chladicí aparaturou kde budou brambory určené na konec sezony t.j. na duben až červen.  Zvýší se tak jistota, že budeme  v té době prodávat nenaklíčené brambory.  Výtečný.

Naše auto odjíždí správnou cestou na Fr.Lázně a my, nadále bez mapy, pojedeme smyčkou do Weissenstadtu. Ta mapa v kapse je fakt dobrá, ale co dělat když není ? Zase pomáhá instinkt a souhlas našich děvčat s úsekem, který je před námi, je neznámý a říkáme mu dobrodrůžo. Celé městečko jsme si projeli v jeho délce na náměstí s kostelem a pak už jen sjezd k autům a můžeme nakládat a jet domů. Odnáším si poučení pro příště, že ještě s větším důrazem budu vyjednávat šofery a nosiče kol a budu očekávat vstřícnost ostatních. Úplně kolem komína jezdit pořád nejde.Když už máme všechno naloženo a sbaleno tak Zuzka volá Laďovi Janďákovi. Leží zraněný z kola v jablonecké nemocnici a bylo by hezké a věřte, že je povzbuzující když mu zavoláte a nebo ještě lépe, napíšete. Jeho číslo je 731 215 244

Na kolech byli : Zdena, Iva, Dr.Honza, Jirka, Jiřka, Jíťa a Zuzka. Autem přijeli: Lída se synkem, Kika a Milada