CykloDusak

Milé kamarádky, ti dva kluci navíc jistě prominou, že jim v oslovení nedávám takovou váhu. Nyní malinko rozvedu hlášku „Mlčení zabíjí“, kterou jsem použil v minulé zprávě.  Na začátku psaní zprávy si vždy připadám , že jdu do souboje s Twitterem, Facebookem aj. , který sice prohraju, ale přežiju !  Sledovanost těch jmenovaných je nekonečná, kdežto těch mých stránek je konečná, snadno spočitatelná. Má to ještě jedno kouzlo –  vím o čtenářích, kteří jsou anonymní, našich akcí se neúčastní ,ale jsou přátelsky naladění k tomu co dělám a to mě umožňuje přežít.

Nedělní odpoledne bylo klimaticky pohádkový. Bezvětří, místy slabý vánek, slunce, beránci na obloze, příjemná teplota a to vše dohromady se sejde jen několikrát za rok. Na startu byla taky Vlasta s novým kolem a odhodláním jezdit dál. Bylo by to fajn, protože pelotonu přidává úsměv a ubírá na rizikovosti našich tras. Obojího je třeba ! V pozvánce jsem použil sousloví „okolo komína“ , které jsme si dovysvětlili na startu jako trasu pohodovou, spíše rovnou, většinou velmi známou  a ta skončila v Mokřině. Tam začal ten „přídavek“ cestou do kopce, po svahu Slavkovského lesa na panelovou CS 2284, která většinu z nás dovedla na silnici. Menšina zvolila cestu kratší ale zato horší a byla ve skleníku o půl hodiny dřív. My jsme se chvíli kochali pohledem z kopce na Sokolovsko, pak jsme si užili sjezd po staré karlovarské až na Dobroše a odtud už to byl jen kousíček do Skleníku kde nám sice paní nechala objednaný koláč, ale už ne pivo . Chápeme, že nelze narazit nový sud když neděle končí a příště bude otevřeno až v pátek.  Po dobré kávě tedy přejedeme ,v šesti lidech, do Nebanic na terasu kde mají výbornou Plzeň. Už se těším na dovolenou, tam se nám parta trhat nebude, protože domů je to moc daleko a do penzionu Bůhví kudy.

Děvčata, chtěl jsem taky promluvit o Jitce H. z Lokte. Její životní nasazení je veliký i když se nemůže opřít o silné zdraví.  Založila společnost , která sbírá peníze na nové zvony pro Loket. Téměř celé století se ve městě nezvoní.  Ze tří už má jeden odlitý v  dílně na Moravě. Pro Jitku je to víc než srdeční záležitost, je to poslání, které jí dodává sílu k dalšímu pokračování a ona bude nejšťastnější až ve věži kostela budou viset všechny tři zvony. Pomozme jí taky my ! Každý sám, podle svých možností na číslo účtu, které je v minulé zprávě.  Naše přátelství s ní dostane i tento rozměr a až jí v červenci navštívíme tak její povídání nás naplní pýchou, že taky my jsme byli u toho.

Příští etapu připravuji na neděli 29.5. a bude pokračovat schůzí k dovolené Chřibská 2022. Pozvánka bude včas vyvěšena.  Účast dovolenkářů je nezbytná !  Ještě nezbytné info o účasti : Lahu, Jitka, Iva, Thálie, brácha, Emaruš, Vlasta, Petr, Milada a kamarádka, Zuzka a já. Bydlím ze všech nejdále a mám tedy 65 km.