CykloDusak

Kamarádi, stále více se blížíme k oslovení „Kamarádky'“, protože i  tentokrát v počtu dvanácti byli jen čtyři pánové.  To, prosím, není stěžování , to je konstatování a to příjemné. Tak to by mohlo na úvod stačit a nyní se budeme věnovat etapě.

Jeli jsme kličkovanou, proto bude fajn když trasu podrobněji zaznamenám pro někdy příště. Stínem v lese ve směru na Ameriku jsme projeli snadno, často asi k údivu pěšáků, protože teplo úplně nebylo. Ale zima taky ne a hlavně – bylo slunečno. Po hrázi naše tempo ochablo neboť bylo třeba pozorovat úbytek vody, neklamné znamení blížícího se výlovu. Po libské silnici to je jen kousek k odbočce vlevo do lesa a na hráz prvního rybníku.  Na oslavu našeho příjezdu ani kapr nevyskočil, zato podívaná na hladiny rybníků a zbarvený dub na hrázi to byla moc pěkná. Však jsme taky fotili o stošest.  Vůbec jsme netušili, že už blízko je na kraji lesa hejno bílých volavek.  Oni jsou v pozorování okolí lepší než my. Najednou se vlevo před námi zvedly a s hlasitým mácháním křídel se pomalu vznášely vzhůru. Rozpětí jejich křídel je opravdu velké a o tom, že jsou to opravdu volavky bylo rozhodnuto až při jejích přeletu nad našimi hlavami kdy bylo hezky vidět na jejich zalomený krk.  Čekat až se vrátí nebylo možné, vždyť to nejsou vrabci . Jeden z dalších rybníků byl už vypuštěný a pohled na nerovné, blátivé dno lesknoucí se na slunci byl taky hezký.

Náš rybniční oblouk skončil u známé silnice na Libou. Zase ji použijeme jen několik stovek metrů abychom vpravo nabrali směr na Vlastislav. Na poli vedle nás stojí kukuřice jaká se tu urodí jen někdy. Je vysoká až tři metry. Bude z ní hodně krmiva pro dobytek, ale ještě více pro bioplynovou stanici, která z ní vyrobí elektrický proud pro hodně domů a chlévů.  Dále už, po těch letech, nás ani nezajímá co je nového na tom obrovském areálu penzionů, stodol , přístřešků a Bůh ví čeho ještě.  Na návsi Vlastislavi, která se dříve jmenovala Táborská jako připomínka kraje odkud přišli po válce první osídlenci, se rozhoduji pro kratší, byť horší, spojku na Hazlov. Špatnou cestu lemují různě barevné javory mléče. Dole pod kopcem u mlýna je cesta pokrytá spadaným listím, které pod našimi koly příjemně šustí. To je podzim.  Další náš cíl je jezírko na golfu.  Jen co zastavíme na jeho břehu tak se z druhé strany za námi vydává labuť a za delší chvíli ještě hejno překrásných husiček – Berneška bělolícá  se jmenují, jak zjistila Thálie.  Krmení se nekoná, nemáme jim co nabídnout a tak bude lepší je opustit a nedržet je ve falešné naději.  Na kopečku v lese je zastávka nad bývalým lomem. Tady bych nechal komentář na fotkách v galerii.  Sjezdem po kamenité cestě se ocitáme na silnici k Vojtanovu.  Ještě pár slov k té kamenité cestě. Na několika místech lze vidět jak byla založená. Ploché kameny na výšku stavěné obsypané náplavou písku a kamínků jsou téměř nezničitelné. Vydrží staletí. Když už jsme blízko Vojtanova tak se zezadu přiřítí Zuzka a hlásí, že Jirka píchnul a abychom počkali.  Čekáme tedy u Beranice – rozumějte tomu tak, že tady měla směnárnu Daša B. Jirka je tu, takže další zastávka může být u odbočky na koupaliště. Lahu a Zuzka se tu s námi loučí a nás osm pomalu projíždí Skalnou a zastaví se až u chalupy.

Tady už to šlo ráz na ráz. Emaruš se ujala vaření kávy, zeťák Jirka před nás postavil větší lahev meruňkovice z Moravy a já jsem nalil první rundu na zahřátí. Aby toho nabylo málo tak Thálie donesla z kola bílé víno. Jen taktak jsem stihnul dát pár informací o chystané dovolené v Beskydech kam pojedeme v termínu 27.8. -4.9.2022. Bydlet bychom měli ve Velkých Karlovicích. Další info a vážně míněné přihlášky budu dávat a sbírat na mikulášské schůzi. A je tu další frťan.  U tohoto slova se zastavím. V jedné blízké rodině si rodiče před malým klukem dávali často skleničku, jenže v názvu nebyli důslední. Jednou tomu říkali frťan a jindy zase prcek. Pak přišla návštěva, na stole stála flaška a ten malý to všechno zkomolil a zvolal :“Tati zase si dáte prcana ?“ Lépe přátelské posezení ani nemohlo začít. My jsme pokračovali v pití frťanů a silní jedinci i vína. Když byl plast prázdný a flaška poloplná tak nastala ta správná chvíle k veselému odjezdu. Jiřka ještě u mytí nádobí několikrát vyzkoušela vysoké tóny což do chalupy vneslo neobvyklý náboj.  Sejdeme se tady zase kolem Mikuláše ! Cesta do FL přes Starý Rybník proběhla bez ztráty kytičky. My tři chebáci se loučíme a jedeme dál .  Máme 43 km. Kdo tedy byl : Iva, Jitka, Thálie, Karel, brácha, Emaruš, Jiřka, Lahu, Zuzka a já. Chvilku taky jela Helena.

Mějte se hezky, dávejte na sebe pozor a zase brzy dovi …  Váš Pepa D.