CykloDusak

Mám tuto nadaci rád a rád na ní přispívám, protože přináší nemocným dětem trochu radosti do života. Přišlo pondělí 12.12.22 kdy jsem se , nechtě, začal takovému klaunovi podobat. Stačí k tomu červená poklička na nos a trochu úsměvu. Jenže ten mi chyběl s přibývajícím časem čím dál víc. Jak se to seběhlo ?

Jsem na chalupě, venku je zima a já musím vynášet věci z auta. Když už jdu potřetí tak cítím nutkání ke kýchnutí a abych tomu předešel, rychle používám ruský kapesník. Obsah sice vyletí, ale co čert chtěl, za ním kape červená s neúprosnou pravidelností bez ohledu na to kde právě jsem. V kuchyni nad dřezem motám papírové tampony a zbytečně utírám na podlaze první kapky, protože si u toho pořizuji další a další. Je to marný, raději odtud vypadnu.  Jedu rovnou do FL kde mám ve Vinotéce u Zdenky objednaný víno pro kluky do Prahy. Cestou jsem v mírném předklonu proto aby kapky nepadaly na sedadlo a na kalhoty, ale přímo na gumovou rohožku. Až na výjimky se to daří. Jsem na místě, volám Zdence, ale nebere to. Co teď ? Přemýšlím a do toho telefon „Hele Pepino čekají na Tebe samí sedláci, tak pojď dál !“ Já na to :“Zdeni já jsem celý od krve z nosu, nejde to! Buď tak hodná a přines to ven. “ „Tak jo“ praví Zdenka a opravdu za chvíli je tu. V jedné ruce víno a v druhé papírové ručníky. „Ježíšmarjá Pepíno, co se Ti stalo ?  Rychle chápe situaci ,nechá mi věci, vezme peníze a můžu odjet pro Jitku do Třebeně.  Tam je to se mnou stejný jako na chalupě – kuchyňka, dřez, papírové kapesníky, koš, voda. S Jitkou jedu domů a intenzivně přemýšlím co dál  a v jakém pořadí.

Už je to dvě hodiny co takhle teču.  Nasazuji nejtěžší kalibr tamponů – vatový.  K tomu ledování krku a nosu. Nic platný. Jíťa volá Lence, kamarádce a taky sestře z nějakého oddělení nemocnice v Chebu. Ta je po šichtě, ale ochotně se vydává k nám a přináší tampony pro zastavení krve. Odborně je vpraví do levé dírky a povídá „No uvidíme !“  A taky jsme viděli. tampon se rozpouští a netěsní. Zatímco holky štěbetají o dalším postupu, tak já se snažím soustředit na odvolání zítřejšího výletu do Prahy. Už je sedm večer, mám obvoláno pár lidí a se zbytkem pomůže Ivča. Já začínám vracet jízdenky. Měli jsme celkem šest jízdenek : pro Vlastu a Thálii jednosměrnou , pro Olgu + 1 dospělou a pro další čtyři z nás skupinovou, seniorskou, tedy poloviční a k tomu místenky. No prostě práce na hodinu času, vždyť jsem jízdenky po internetu kupoval poprvé v životě ! Do toho ještě výměna tamponů a konečně zlatý hřeb – Lenka mi jednoduchým trikem udělá pokličku na nos z vaty a obvazu.  Ta se zanedlouho zbarví do červena a je tu klaun kterého jsem dal do názvu zprávy.  Konečně jsem hotov a můžeme jet na pohotovost do nemocnice Je osm hodin !

V pavilonu kde se mojí generaci rodily děti je dnes také oddělení ORL. Tam jsem se poprvé v životě potkal s paní doktorkou Siglovou.  Teď bych měl napsat dvě řádky superlativů na její chování a hlavně na šikovnost s jakou si poradila s mým nosem.  Je prostě báječná. Při úvodní anamnéze jsme se dostali až k cyklistice, kterou ona ráda . Dost jsme se nasmáli když jsem popisoval vznik mých potíží a použil u toho výraz ruský kapesník. Ty slova neznala a chtěla je vysvětlit. Okamžitě reagovala slovy „Jé to já znám, to dělám na kole ale nesmím to dělat před mojí maminkou ! To by byl mazec !“ Když jsme tohle všechno dopovídali tak se pustila do díla. Po znecitlivění přišel na řadu kauter. Taková tenká pinzeta pod proudem, kterou se chytí cévka, zmáčkne, ono se zakouří a je svařeno. Patero opakování jsem se dočkal. Pak následovala ucpávka, nasazení klaunovské čepičky a kázání co smím a nesmím, kdy mazat a podobně. Vzájemně jsme se pochválili za výkon – ten můj prý spočíval v tom, že jsem nevyváděl a způsobně seděl až do konce.  Děkování jsem opakoval několikrát. Je deset.

Bylo toho trochu moc, je třeba jít spát. To se po hodině ukázalo jako kontraproduktivní. Obvaz je dole, tampon venku a všude kolem krev. Tady musím poznamenat, že ředím krev, takže její srážlivost je malá. K tomu jsem se dověděl, že když je krev naředěná alkoholem, tak se sráží normálně. Ve zdravotnictví je ale tento poznatek nepoužitelný. Jinak Vám musím napsat ,že vyřazení nosu z dýchání je opruz. Jasně, že při nějakém fyzickém výkonu je dýchání ústy normální a žádoucí, ale ve spaní ? To fakt nejde ! Popisovat co všechno bylo třeba udělat při likvidaci následků mého „spaní“ není třeba.   Právě dnes mi zase přišla obálka od nadace Zdravotní klaun. Po takových zkušenostech rád něco pošlu , protože úsměv je naděje.

Mějte se všichni hezky a dávejte na sebe pozor.  Váš Pepa D.

Pokračování …