CykloDusak

Budiž v paměti počítače uloženo, že v neděli 2.7.2023 v 15 hod. byl odstartován 12. ročník 1000 mil. Jen nezasvěcený by vzdálenost tisíce mil, nebo lépe 1600 km, považoval za maximum co jeden trénovaný člověk může ujet v nepřetržitém čase. Ten kdo zná Honzu Kopku a ví o něm něco, tak ten jen čekal kdy to praskne ! Stalo se letos ! Poprvé byla vyhlášena taky trať na 3200 km, nebo chcete-li tam a zpátky. Ze tří set startujících se jich přihlásilo na sedmdesát a to ve všech kategoriích. Na kole třeba sám Honza, na koloběžce Ríša a taky Petr u kterého jsme byli na návštěvě v Křečanech. Pěšky to chce ujít Petr Ozogán, velká to legenda tohoto závodu. Prostě je koho sledovat a komu fandit.

Startu v Hranicích jsme přihlíželi tři – Ivča, Michal a já. Zvědavost tam přitáhla v autě taky Laďu B. Náš malý počet nám neumožnil všechno vyfotit, všude být s leckterými se pozdravit a ještě se projet na kole z Aše a zpět. Na transparent, který před dvěma lety ozdobil tento závod, tedy nebyla kapacita. Potěšilo nás, že po něm byla sháňka, to ano. Vysvětlovat ale zvědavcům kde jsme ho nechali nemělo smysl. Těch důvodů je jistě celá řada a nemají stejnou váhu ! Při zpáteční cestě jsme ani na louku nezajeli.

V Hranicích ani v Aši jsme nenašli hospodu s jídlem Ani Vietnamci neměli později odpoledne otevřeno. Prostě naše pohostinství ve všech směrech upadlo , prodej lahváčů ve slevách jistě roste , stejně jako lidská lenost . Bude tedy vůbec možný aby hospody byly zase jednou plný ? Čas strávený v hospodě jsme nahradili pomocí pro naše mílaře. Ivča i Michal sedli každý do jednoho auta a převezli jsme je do Třebeně kde budou čekat. Večer v půl osmý se ozvali taky Prchlíci. Pamatujete, to jsou ti dva pěšáci kterým jsme jeli loni naproti až na Jesenici, že by chtěli někde přenocovat. Nakonec přijeli tři, s Yvčou Kopkovou a zůstali na noc v Bramborárně.

Asi tak za dvacet dní přijede nejrychlejší cyklista do cíle, který je samozřejmě v Bramborárně. Pak se budou trousit jeden za druhým a možná že po čtyřiceti dnech přijde i pěšák. Snad brzy přidám taky fotky.                                                                 Hezké léto přeje Pepa D.

Je neděle 5.7.2020, 15 hod a v Hranicích startují Míle.

Určitě se dá říci, že pro fandy tohoto druhu cyklistiky je Start i Cíl Mílí velký svátek.  Ve čtyřech lidech jsme se vydali do Aše za Honzou Štěpničkou. Měl pro nás připravený parkování v jeho firmě a taky se předvedl se svým novým elektrokolem. Když Honza přišel s otázkou kudy pojedeme tak já mu na to :“To je úplně jedno, protože máš elektro, znáš to tady a povedeš nás. “ Jako kdyby byl překvapený, ale zhostil se toho na výbornou.Nejdříve dlouhý sjezd na Dolní Paseky kde mě fakt zaujal kamenný plot, postavený nedávno – viz. foto.  Následuje další sjezd k přehradě Bílý Halštrov a už brzy jsme v Podhradí. Tady se ujímá slova Jíťa, protože v Kopaninách nám chce ukázat  stavení ve kterém prožila osmadvacet let chalupaření. Mě se nepodařilo ji vidět, takže tam musím ještě jednou a rád.  Nedaleko byla taky bývalá chalupa Smíšků a třetí zajímavostí obce bylo oprava zámku jedním místním nadšencem.  Už jsme v Doubravě u hospody a na objednaný čas zasedáme k obědu. Příště (asi za rok) tohle nebude nutné, protože v Hranicích u sportovní haly grilují maso. Co maso, krkovičku !!

Neobvyklé zážitky …

Jen co jsme vjeli do areálu  začalo jedno setkání za druhým a vždy to byli kluci známí z minulých ročníků  až na jednoho. Byl to kluk, který když loni dojížděl do cíle ve Skalný, tak jsme ho v několika lidech „přepadli“ nad koupalištěm v lese a nutili ho aby jel ten úsek ještě jednou, že si to musíme vyfotit. On vůbec nevěděl kdo jsme , myslel si, že jsou to nějací místní otravové a vůbec se mu do toho nechtělo a byl nevrlý. Potom v cíli pochopil, že patříme k závodu a dokonce, že je mým hostem na přespání. Teď byl rád, že mě znovu vidí a začal se omlouvat za jeho tehdejší chování. Mě ale vůbec nikdy nenapadlo, že by se choval nějak blbě. Tak jsme si to přátelsky vyříkali a popřáli mu cestu do cíle bez nehod a v pohodě. To ještě příběhu nebyl konec. Když jsme na závodníky čekali na křižovatce  až se vrátí z Trojmezí, dočkali jsme se i toho kluka. On nelenil, zastavil, holky pomačkal a odjel.  Dlouhou známost máme s Ríšou Štěpánkem. Pro letošní rok si vybral pěší tůru po trase cyklistů. Po dokončení bude jediný kdo zdolal  Míle na tři způsoby, t.j. na kole, na koloběžce a pěšky v obou směrech. Trvalo to šest let než si tento cíl splnil – celkem 9600 km.  Taky s ním jsme se rozloučili a teď už jen ho můžeme povzbuzovat sms na 608 766 546.

Na křižovatce cesty od Trojmezí a signálky …

Všechny, které jsme chtěli vidět a pozdravit jsme už viděli. Dokonce s Ríšou jsme vedle něho jeli asi kilometr a znovu jsme žasli jak tenhle chlap dokáže vážně přemýšlet o životě nazačátku obrovského strádání, které na Mílích čeká na každého. Bylo tedy nutné udat směr našeho dalšího putování. Pro lepší orientaci , hlavně pro Jíťu uvádím, že stojíme na křižovatce cesty, která přichází od Trojmezí a křižuje se se signálkou na kterou závodníci odbočují doprava když se vracejí z Trojmezí a jedou dolů z kopce.  Jasně my jedeme tady taky z kopce dolů, bude prudký a možná, že ještě tak rozbitý jako byl před několika lety když se tady natáhla Jíťa, ošetřovala jí Kika a Laďa u toho „asistoval“. Jíťo, prosím Tě zkus probrat svoje paměti a pomoz potvrdit to místo a nebo ho přesunout jinam. Budeš odměněna !

Cesta zpět …

Vyjeli jsme „houpavý“ kopec a jsme blízko Pastvin kde se odpojují Laďa a Hanka a jedou si do Hranic pro kolo. My jedeme po asfaltu směrem na Studánku abychom mohli brzy odbočit doprava a pořád po novým asfaltu pokračovat lesem a už si nevšimnout, že tady brzy peloton odbočoval vlevo. Byl tam asfalt hodně popsaný, vzpomínáte ? Nás vede Honza a ještě jednou nám dopřává terénní vložku a nepatrně tak zkrátil náš směr do Krásné. Už jsme tam a Honza opět začíná plnit naší dohodu, že město projedeme po vrstevnici. Byla to spleť ulic kolem paneláků, neustálá změna směru jízdy a když mi můj  orientační signál napovídá, že jsme tady tak to po 400 m opravdu bylo. Myslím, že bych to zítra bez něho nedal ! Nakládáme a loučíme se slovy „Tak zase někdy a díky“! Určitě to nebyla slova do luftu, zvláště když už má elektrokolo. Kdo byl : Honza, brácha,Jíťa, Líba Z. a já. Pak tak trochu napůl taky Laďa a Hanka bylo to 50 km.

Schůze v bramborárně …

V pondělí byla na bramborárně schůze k dovoleným. Bylo pro mě velice příjemné, že přijeli Petr a zraněná Vlastina. Ještě nebylo ani nic vypito a už nebylo slyšet vlastního slova. Kdyby mělo být před další dovolenou ještě takové setkání tak raději venku a s megafonem a rákoskou !  Jsou z toho dva závěry /1./ napíšu itinerář dovolené „Šumava 2020“ a rozdám ho a to je za druhé /2./ při etapě příští neděli 12.7. za Japošema do Krušných hor. Kdo byl : nelidský doktor, brácha, Líba, Milada, Lahučáci, Kapři, Beránci, Kika, Vlasta, Petr, Hanka, Ivča a já.