CykloDusak

Ahoj cykloparto,

název výletu je turisticky atraktivní pojmenování pro výlet lodí od Karlova mostu k Čertovce a zpět. To a ještě mnohem více jsme zažili v Praze 22.2.23.  Začalo to ranním přivítáním na Hlavním nádraží, kde na nástupišti přímo u našeho vagonu stál kamarád, prominentní mílař Milan Hosák. V ruce svitek papírů (určitě lepší než z Rudého práva) s informacemi o významných kostelích a plánkem naší procházky. Po nezbytném objetí „srdce na srdce“ se parta našich děvčat a Jarda vydali  pěšky do města.  Já jsem v té době už seděl ve frontě na kardio oddělení nemocnice na Karláku.

Když jsme se v jednu zase sešli, bylo to v hospodě U Betlémské kaple. Tam už nás čekala Stáňa, kterou jsem pozval a tak jsem byl rád, že jí to vyšlo a mohla přijít.  V minulém čase nám připravila několik procházek Prahou a to včetně Vyšehradu a taky výlet ze Suchdola na kole na Okoř. Na takové zásluhy se nezapomíná.  Oběd jsme měli dobrý a pivo ještě lepší. Po hodině se loučí Milan, neboť je to pracující chlap co musí vydělávat peníze a platit daně abychom mi mohli jet do Prahy za polovic. Třeba … Loučení je poměrně dlouhé, na některá děvčata se dostalo i dvakrát, protože fotograf byl pomalý. Milane díky a v červenci na startu Mílí v Hranicích se znovu uvidíme  a taky v Třebeni , to až se vrátíš po dvou tisících mil ze Slovenska zpátky. Bože to je borec, ono mu nestačí, že Míle jel už osmkrát.

Pomalou pěší chůzí, tedy šourkem se přesouváme k Mostecké věži u Karlova mostu.  Myslím, že každý venkovan je překvapen, když ho tady zve na projížďku lodí česky mluvící černoch v bílé uniformě. Jenže hochu , my už vstupenky máme ze Slevomatu ! Dostáváme decáka limonády, nebo kávu a k tomu taky švestkový perník. Ten už se vyráběl před více než půl stoletím, co jsem tady studoval a je pořád dobrý.  Ze sluchátek dostáváme první informace o naší cestě po vodě. Nejdříve je to o mostu. Dříve t.j. od druhé poloviny 12. stol. tady stál most Juditin. Byl kamenný, ale vydržel jen do roku 1342 kdy ho vzala velká voda. Karel IV. nelenil a brzy tu stál (r.1402) nový kamenný most jeho jména a stojí dodnes. Zachovaný první oblouk  Juditina mostu jsme viděli v přístavišti loděk a pak taky v muzeu Karlova mostu. Kdo byla Judita ? Druhá manželka druhého Přemyslovského krále Vladislava II. Zatím co on se kamarádil s Fridrichem Barbarossou a dobyl město Miláno, tak ona se starala o tři děti a taky o stavbu prvního pražského mostu.  Naše lodička zatím křižuje hladinu Vltavy a nabízí pohledy lidem sedícím vlevo i vpravo. Ale naše Thálie a Emaruš sedí ve špici a vidí a fotí všechno ! Taky vjezd do Čertovky, kamžto právě patří to pojmenování Pražské Benátky, viděly ze všech pasažérů nejlépe. Čertovka je vodní náhon postavený ve 12. stol pro blízkých sedm mlýnů, který oddělil část Malé strany a vznikl tak ostrov Kampa. Nás lodička dovezla až na dohled velkého, černého, mlýnského kola, které patří Velkopřevorskému mlýnu. Tady se otočíme, znovu podjedeme Karlův most a směřujeme k Mánesovu mostu. Po otočce náš výlet pomalu končí v přístavišti pod mostem.

V ceně jízdenky byla také návštěva Muzea Karlova mostu, které je hned v přilehlé budově bývalého špitálu Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Jde o výlučně český řád  a jediný mužský řád na světě, který byl založený ženou – Anežkou Přemyslovnou ve 13 stol.  Jedna zmínka o tomto řádu tu musí být zaznamenána. Mezi místa kde řád dnes působí patří v našem okolí Chlum sv. Maří, ve Frant. Lázních kostel Povýšení sv. Kříže a v Chebu sv. Bartoloměj. Zapomněl jsem ještě na kostel sv. Mikuláše v Milhostově. Zpět do muzea. V sále s oknem na Vltavu lze po železných schodech sejít níže a vidět opukové zdivo prvního oblouku Juditina mostu. V prvním sále je maketa stavby Karlova mostu a také různé stavební pomůcky. V dalším je vše věnováno řádu Křižovníků. Je tu i text prosby prezidenta Havla k Anežce české, která má trvalou platnost. Prostě je toho hodně a kdo bude chtít tak si doplní informace z internetu.

Byl to příjemný den. Hodně jste toho nachodili, asi 12 km, říkal někdo. Já jsem použil trekové hůlky a byl jsem šťastný, že je mám. Jenže jejich použití má svoje pravidla jako třeba neohrožovat okolí , za což jsem byl často kárán a nebo focení telefonem s rukama v poutku hůlek je fakt vopruz. Rehabilitoval jsem svůj foťák na krk a slíbil mu, že příště ho doma nenechám. Ještě se pokusím přenést nějaké fotky do galerie aby tu byly jako v archivu kdykoliv k dispozici. Mějte se hezky a 12.3. se těším na shledání . Váš Pepa D.