CykloDusak

Ahoj všem. Po dvou dnech od etapy sedíme ve vlaku, který uhání do Prahy. Čeká nás tam bohatý program a taky nažhavené počasí. Zatímco program se dal zkrátit tak venkovní teploty si s vámi pohrávají až do velké únavy. Na dopoledne jsem vybral návštěvu výstavy Svět medúz v obchodním centru Arkády na Pankráci. Ve vlaku jsme probrali cestu metrem linky C a když se užuž zdálo, že velitelem přesunu bude Páťa (Patricie vnučka Emaruš), tak se na dalším sedadle kde seděla Oli objevily její špičkové znalosti o cestování metrem, o samotném nákupním centru a vůbec o Praze. To mě vedlo k tomu, že jsem jí svěřil vedení výpravy a jak se později ukázalo tak to dělala až do našeho závěrečného setkání. Vysvětlím moje odloučení od party : 2x do roka jezdím do FN na Karláku na kontrolní echo vyšetření srdce. Kvůli tomu jsem tam byl v roce 20. hospitalizován. Nyní se moje vyšetření protáhlo o 1.5h takže náš příjezd na oběd k Betlémské kapli se taky zpozdil. Nakonec to ani moc nevadilo.

Děvčata měly oběd za sebou a mohly se samy vydat na pěší pochod cca 1 km přes Karlův most na Kampu a Říční uličkou na Újezd ke stanici lanovky na Petřín. Původním cílem bylo vyjet nahoru k Petřínské věži, prohlídnout si Prahu shora, sjet zpět na stanici Nebozízek a vydat se vlevo k Hradu, pěkně po vrstevnici parkem s mnoha výhledy na Prahu a Malou Stranu. Povedlo se z toho jen ono vyjetí nahoru k věži kde na přímém slunci stála fronta lidí před výtahem, který je vozil nahoru. Po krátkém vyhodnocení situace bylo rozhodnuto – další vzdáváme a jedeme dolů !                       Je na místě abych uvedl jen několik informací o této rozhledně. Základem byla návštěva Paříže málo početnou delegací právě vzniklého Klubu českých turistů v roce 1889. Vedl je Vojta Náprstek, český cestovatel atd – viz Wikipedie. Oni se doslova zamilovali do Eiffelovky a chtěli ji mít i v Praze. K tomu se hodila připravovaná Jubilejní zemská výstava, která byla plánována na rok 1891. Za dva roky dokázali nadšenci nejen připravit peníze, ale také vyprojektovat stavbu a světe div se – za pouhé tři měsíce jí také postavit metodou horkých nýtů. Dne 20.8.1891 byla otevřena ! Pro dnešní stavitelství něco nevídaného.

Byl jsem v pravidelném spojení s Oli, která mi nečekaně brzy hlásila „Jsme dole“ a mě nezbylo než je poslat do cukrárny na zmrzlinu, protože náš pěší pochod byl poněkud pomalejší. Zato byl objevný a jednou se bude hodit pro celou partu. Když jsme sešli na Kampu tak mě na lavičce napadlo prozkoumat hned první uličku vpravo, protože tam i odtud mířilo hodně lidí. Asi za dvěsta metrů jsme byli na můstku přes Čertovku, rameno Vltavy, které odděluje Kampu od Malé Strany. Vešli jsme tedy na Velkopřevorské náměstí kolem stejnojmenného mlýna. Vpravo, tedy na severní straně upoutá pozornost barevná, dosti vysoká Lennonova zeď. Je to zeď Maltézské zahrady na kterou již od 70.let minulého století bylo malováno a psáno mnoho veršů, protestů a pod. Od smrti Johna Lennona v prosinci 1980 byla tato tvorba věnována především jemu, lásce a míru. Vchodem do zahrady si dopřejete nádherný zážitek. Po staletí tady roste u zdi Platan javorolistý do ohromné výšky a šířky. Abychom se dostali ke vchodu kostela, který tady v zahradě končí, musíme zpět na náměstí a vzít to dvakrát doprava. Už první pilíře kostela svítí světlou barvou, vypadají jako nové, jsou prostě nádherné. Samotný kostel nebyl nikdy dostavěn celý, ale jen dvě hranolové věže a chór. V letech 1640-60 byl barokně obnoven a v naší době opět restaurován takže i prohlídka přes mříž je nádherná. Nejde  nezmínit jméno kostela ! Je to : „Kostel Panny Marie pod řetězem konce mostu“. Hned vysvětlím tento ojedinělý název. Ve středověku se ulice kolem církevních staveb zamykaly na noc řetězem a to nám právě název kostela připomíná. Ještě něco ! Zásluhou našeho krále Vladislava I. byla právě v těchto místech v r. 1169 postavena malá románská bazilika s klášterem, špitálem a také mlýnem patřící řádu Maltézských rytířů. Vše bylo řádně v roce 1420 husity vypáleno a pobořeno. Manželka zmíněného krále Judita se velmi zasloužila o stavbu Juditina mostu, předchůdce Karlova mostu. Ten původní byl stavěn v roce 1159 a 1342 zničen velkou povodní, ale jeho pilíře pak posloužily ke stavbě dřevěné lávky spojující oba břehy Vltavy. Tak tomu bylo až do roku 1378 kdy byl otevřen nový, kamenný Karlův most.  Ještě je tu blízko Buquoyský palác, od roku 1919 velvyslanectví Francie. Je také nádherný jako ještě několik podobných staveb. Berte to jako pozvánku na naší lednovou, nebo březnovou návštěvu Prahy, možná s doprovodem a výkladem Stáni.

Když jsme se ve zmíněné cukrárně sešli, tak bylo na děvčatech vidět, že slunce je opravdu sviňa, no někdy ! Už se chystáme k odchodu a v tom přijde vedle nás herec, komik Jiří Lábus. Hned povzbuzuji děvčata :“Holky jděte, bude fotka, on je zvyklej!“ Nejvíce odvahy měla Jíťa a fakt se to povedlo. Je to veskrze sympatický chlapík a ještě k tomu má hezké vzpomínky na Frant. Lázně. Proto jsme poklábosili trochu déle než trvala jedna fotka.  Tramvaj č.9 nás odvezla k Hlavnímu nádraží a po nastoupení do klimatizovaného Pendolina do nás vstoupil nový život, který jsme využili pro karty Skip-bo a taky pro diskusi zajímající obě strany, ale musím si přiznat, že někdy jen jednu ! Kdo byl ? Jíťa, Thálie, Emaruš a její dvě vnučky Páťa (Patricie) a Lucka, Kika, Olina a já.

Mějte se hezky a už v neděli na etapě se na Vás těším. Váš Pepa D.