CykloDusak

.Kamarádi, čas hrozně letí. Stačí chvilku zaváhat a hned dvě etapy zůstanou bez poznámky. To zatím nechci dopustit, proto pozdě, ale přece pár slov k těmto dvěma akcím.  V sobotu 10.8. byla na lubské celnici oslava 25. výročí  přeshraniční spolupráce. Lidí, jídla a pití, všeho bylo dostatek . Přispěla k tomu i poměrně početná výprava z naší party. Všichni kdo tam byli se shodli, že nálada byla výborná, starostové všech okolních obcí byli spokojeni a to je dobře.  To tedy byla akce pod číslem 9.

V neděli jsme jeli na rozhlednu Cibulka – akce č. 10. V fotogaleriích je snadné se podívat kdo se zúčastnil a k tomu vidět i další fotky dokumentující tuto i jiné akce. Tradičně v půl jedný jsme vyrazili do směru  Třebeň – Milhostov – Hluboká – Horní Částkov – Krajková. Tam v hospodě Na Vršku bylo až do 16. hod. zavřeno. Říká se, že si to prosadili místní štamgasti aby si mohli po obědě dát delších  „dvacet“ a na nás cykloturisty si nikdo ani nevzpomene. Je vedro, za sebou máme dost dlouhý kopec, který vyvolal velkou žízeň. No nic, k rozhledně je to nějakých pět km, to dáme i se zastávkou u kapličky postavené v letech 1915 – 16 z vysokopecní strusky z tehdejších železáren v Rotavě.  Na zpáteční cestě je jistota v Habartově v hospodě Na Truhlárně.  Povedlo se to !

Po dlouhých 40.km jsme tam a stojí to za to. Jídlo dobrý, všelijaký piva taky a servírka o něco větší než špunt byla moc hezká. . Pro další pokračování cesty mám připravený překvapení, ale nepředbíhejme. Nejdříve musíme projet Lítov, v minulosti velmi slavný svojí pohostinností. Pak už je tady závora a za ní pěšina vedoucí do „kypy“ , to znamená do výsypky, která nás dovede do Chlumu Sv.Maří.  Jsme na náměstí s chrámem Křižovníků s červenou hvězdou, jehož historie je dlouhá a pohnutá. To ještě nejsme na kopci. Tam vedou hned dvě pěkný cesty, ale my si vybíráme tu třetí : Přímo po louce nahoru. Na obzoru stojí docela moderní domek a s ním na jednom místě stojí taky roztomilá rozhledna, bohužel nepřístupná, neboť je soukromá.

Tady začíná sjezd kopce směrem ke Kynšperku. Jsou tu dvě cesty. Ta více používaná je jako dlouhé schody s velmi prudkými, kamenitými výšvihy. Nahoru jsem to jel, ale stálo to za … Pro sjezd tedy volím tu druhou cestu s pozvolným, byť taky dosti prudkým klesáním. Dopadlo to dobře, všichni jsme dole u trati, včetně Jirky, který jel tu těžší variantu. Ještě se musíme zastavit v Nebanicích, protože namáhavá stezka chce dosti kalorií.  Najeli jsme 67 km.