CykloDusak

Kamarádi, jistě budete souhlasit, že naší etapě nic nechybělo – počasí, nálada, dorty, cesty i necesty, prostě bylo všechno. Parkovali jsme u městečka Höchstädt. Teď musíme na kolech projet na druhou stranu a co nevidíme. Ve městě budou mít dnes slavnost a chlapi co stavěli „Pivní stan“ už jsou hotovi a popíjejí první pivo. Při hledání začátku cyklostezky jsem si pořídil takový střední „kufr“, protože mám starou mapu . Jedeme po staré trati až do Schwarzenhammeru kde nová stezka končí a začíná ta lesní. Jeden krásný pohled do kraje střídá druhý a tak to jde až do Heidelheimu. Po výjezdu z lesa bereme na vědomí, že tady stojí nové větrníky . Nabízí nám moderní, štíhlou krásu a svým počtem už přestávají být orientačním bodem v přírodě. Ten si ponechá rozhledna na Kornbergu, který je odtud hezky vidět. Přijíždíme k poli s kvetoucí řepkou a aniž já bych něco říkal, tak děvčata, zvyklá z minulých let, se už staví do porostu a nastává příjemná chvíle focení. Vesnici Grosswendern jen lehce lízneme po okraji a noříme se do lesů kopce Kornberg. Jednou jsme se tady spletli a skončili v mokrých lukách, tak to jedeme teď napravit. Podařilo se ! V městečku Kirchenlamitz to ulomíme doleva, nahoru a odpočineme.  Pak už zbývá jen sjet kopec dolů a jsme na dvoře u Petzoldů kde pro sebe zabíráme salonek. Je to tak lepší, co kdyby se lady Gaga zachtělo jódlovat. Kdo neví, tak to jméno pochází z Laďova nářečí a znamená Jířa. Hodinu jsme tady seděli ! Plni dortů se vydáme na další cestu a hned vedle ve vsi zase kufr. Nevadí, však přes pastvinu to taky není špatný. Jsme na místě kde se snadno přehlédne starý, kamenný mostek přes potok. Silnice je už vedena po novém mostě a tak ten starý je vděčný za každou partu a fotku. Vzhůru do kopce za dalším dobrodružstvím po neznámých cestách. Hned nad lesem se jedna nabídla. Vedla doleva, na mapě nebyla a směřovala s dobrým azimutem do lesů.  Všichni jsou pro. Jedeme! Byla to moc krásná cesta a vůbec nej… byla v samém závěru po vyjetí z lesa. V údolíčku na malých loučkách se seče seno, louku lemují břízy, vzduch plný vůně.  Na okraji Röslau , na kopečku je vyhlídka do kraje kde obzorem jsou Smrčiny. Hezké posezení s dobrou náladou, které pomohla velká kamenná krychle dvakrát provrtaná tak na šířku Jiřky.  Po několika kilometrech je tu vesnice Unterwoltersgrün. Hezký jméno ,že ? Už předem víme, že je tady Café. To my vždy najdeme snadno. Paní je ráda, že jsme přijeli a vykoupili poslední dorty „käsesahne“ a i jiný byly dobrý. Zdálo by se, že k autům to není daleko, ale bylo. Začalo největší dobrodrůžo dne. Asfaltka za chvíli končí, písková je taky dobrá, pak lesní  a pak už žádná. Jsme uprostřed lesa kam hajný zaváží krmení do krmelce a pak se otáčí. Zpátky ? Ani náhodou! Někdo pěšky, někdo na kole sjíždíme po chrastí lesa svah až nás krajní stromy vypustí na cestičku. A tak po ní a zase podobně. Cesta dobrá, uklizená a pak najednou louka a cesta nikde. Jedu na průzkum a protože se nevracím tak ostatní za mnou. Po louce  prořezávám v trávě stopu až na můstek přes potok a hle je tady asfalt. Dáme to doprava a pelášíme po známé cestě na Rügersgrün , vyskočíme na kopec a máme to k autům poslední kilák. Obloha se zatahuje, přichází večer a my jedeme domů. Ještě kdo byl : Lahučáci, Laďa, Iva, Jitka, Kika, Many, Zuzka, Milada, Jiřka a já. Ujeto 47 km.

Tady si dovolím krátkou informaci o mojí cestě do Anglie. V galerii je jen několik fotek z mnoha pořízených. S vnučkou jsme vyrazili do Londýna . Tam jsme sedli na kola a jezdili po ulicích. Orientaci jsme brali z cyklomapy, která barevně rozlišuje vhodnost ulic pro cyklisty. Např. tmavě modrá barva ulice znamená, že pojedete po oddělené cyklostezce. Bledě modrá vám říká, že budete součástí provozu na ulici. Takových bylo nejvíc. Vůbec tam nechtějí dovolit průjezd parky ! Ale zase za celý den na nás nikdo nezatroubil a vždy dal přednost. Džentlmeni se nezapřou. Druhý den jsme cestovali k bílým, křídovým útesům, které Anglie nastavuje jako vlídnou tvář připlouvajícím Evropanům.  Dočetl jsem se, že tento geologický útvar může mít stáří až 100 mil. let. Vystoupali jsme cca 200 m nad moře a jeli jsme po pastvinách s mnoha vyhlídkami z nichž se tajil dech. Nikde žádné zábradlí, když tak malá cedulka. Tady opravdu platí, že je lépe jednou vidět než desetkrát slyšet. Poslední den byl zámek Chartwel. Patřil britskému premiérovi W.Churchilovi, člověku mimořádných kvalit a to jak v politice ,tak v umění. Jeho řečnické schopnosti byly mimořádné. Když se na začátku války, v roce 1940, ujímal vlády řekl otevřeně celému národu, že jim může slíbit krev, slzy a pot . Dokázal v lidech vzbudit odvahu a přesvědčení, že válka to bude vyhraná. Tak se taky stalo. Churchil byl oslavován jako vítěz, ale v dalších volbách v roce 1946 už zvolen nebyl. Voliči ho raději upozadili z obavy, že by už nevládl pro lidi, ale chopil by se diktátu, protože by ho ta obrovská popularita „zkazila“. O pět let později už zase ministerským předsedou byl.  Na prohlídku zámku dostanete česky psaného průvodce s popisem místností a pod. Je to milý a moc to pomůže. Zajímavá je výstavka darů, které dostal od významných státníků té doby. Např. od Stalina dostal dvě oválné, křišťálové mísy ozdobené kovovými figurkami  lovce a medvěda. V pracovně bylo mnoho knih, velký psací stůl a také otevřený strop. Ten tvoří střecha. Churchil při psaní neseděl, ale chodil po místnosti a diktoval texty písařům. Hodně kouřil doutníky a lehce se opíjel. Na závěr si dovolím přidat jeho jednu myšlenku : „Stárnout začínáme, jakmile rezignujeme na mládí.“

Je za námi další týden. Byl relativně klid a vše se připravovalo až našeho vašnostu vrátí čínský drak do země, kde ho čeká několik podpisů. Ani bych po něm delší dobu nic víc nechtěl. Je zcela vyčerpán. Na tom by nebylo nic divného, má věk, kdyby se znovu vehementně nesnažil být tím, který si může kamkoliv do světa zaletět, nejlépe v doprovodu kámošů a jiného hradního dvořanstva, potřást si pravicí, ba i obejmout se s jakýmkoliv diktátorem. Je mu jedno se kterým. Když nevyjde Dům bílý tak je tu ten Rudý. Jen proboha být viděn a citován i kdyby ho tam měli dovézt na kolečku. Když se nějaký bonmot hodně povede, jako ten co sdělil báťuškovi o likvidaci novinářů tak jsou z toho  světová media opravdu zděšena, protože napovídá tomu kdo to skutečně dělá. Opravdu musí být tím prvním, lidem voleným ? Po dvojím vládnutí Klausíka, tady bude dvakrát podivín z Vysočiny jištěný Bábikem ? Jedna poškozená povaha střídá druhou.  To tenhle národ nemá na lepšího prezidenta ? Tak před třiceti lety běžel mezi lidmi fór o zahájení zasedání ÚV :“ Povstaňte, přinášejí politbyro.“ Je z toho smutno.