CykloDusak

Ahoj lidi.                        Dnešních pár slov o naší třetí etapě bude hlavně o muzeu v Plesný.

Etapa se jela v neděli 30.4. a na startu se sešlo dvanáct parťáků. Už to je pro mě velký úspěch. Tolik lidí růžový sad dlouho nezažil, soudím. Vyjíždíme známým směrem na sever, na Žirovice a když už jsme na asfaltu tak zezadu přiletí bílý auto, vedle nás zatroubí a u mýho lokte nebylo víc než padesát centimetrů. Zapamatuji si z jeho spz čísla 21 a 31. Víc bohužel ne, nebyla dobrá kapacita paměti. Sjedeme kopec v Žirovicích , dole hodím pohled doleva a co nevidím : za plotem stojí bílý auto ! Nedalo mi a zajel jsem tam, čísla nelhala. Oslovením „mladý pane“ jsem začal velmi slušně. „Proč jste jel tak blízko od nás a houkal až vedle nás ?“ ptal jsem se. Jenže on nic nechtěl slyšet “ Vy jezdíte vedle sebe ! Jste roztažený po silnici ! Já taky jezdím na kole, ale ne takhle a tak to učím svoje děti !“ vypadlo z něho. Já jsem přidal ještě jedno kolo diskuse : „Vy o ježdění na kole v partě zjevně nic nevíte a z toho co jste předvedl na silnici je mi jasný, že cyklisty rád nemáte a jste zlý řidič.“ Až v té chvíli jsem si všiml hezké mladé paní a dětí o kterých mluvil a to mě umravnilo. Na jazyku už bylo připraveno „Jste debil a cyklista na hovno …atd.“ Místo toho jsem nasedl a pronesl „Vyhýbejte se nám, jezdíme tu často !“ Vydýchával jsem to až k hradu v Rybníku.

Zastavení na hrázi u rybníka jsme využili pro dofouknutí kol Zdenky a to kompresorem z výbavy Thálie. Bravo. Další zastavení bylo na mostu u naší chalupy a pak už směr les nad Skalnou a Plesná. Cesta byla suchá, místy mokrá a výjimečně i blátivá. Plynule vyjedeme kopec za lesem , pak sjedeme dolů a jsme na místě. Před bývalou textilkou. Ten přídomek „bývalou“ dnešní budově sedí, protože z obrovské budovy plné oken zůstalo jen přízemí a na obou rozích budovy dvě věže do výšky čtyř pater. Parkování je ve dvoře, velice rozsáhlém, vybetonovaném, výškově v úrovni prvního patra pohledem z ulice. Co člověka musí zaujmout je ohromně vysoký komín. Dá se o něm mluvit v superlativech, jako krásný, lesklý, nepoškozený  atd. Tvůrci venkovní expozice muzea nemysleli na parkování většího počtu kol a výsledkem je nedůstojné projíždění mezi plastovými panely s fotkou a popisem osudu lidí, kteří v tomto kraji prožívali hroznou dobu před i po konci 2. světové války. Vnitřní expozice si zaslouží ještě jednu návštěvu a to hlavně kvůli trpělivému shlédnutí všech videí, které jsou na různých místech promítány.  Panelů na stěnách není mnoho, chtělo by je celý přečíst. I tak jsme pochopili smysl tohoto muzea, který v jakékoliv podobě máme předávat našim mladším generacím. Ruská válka na Ukrajině se v mnohém podobá té minulé.

Cena vstupného pro naší generaci byla tak nečekaně malá, že jsme museli se zbytkem peněz zajet do Chaloupky mladýho Kircha ve Skalný. Po silnici to byl rychlý přesun. Za celé odpoledne nebyla zastávka na pití, resp. byla, ale nebylo co pít. Až tady a hned Bernard dvanáctka. Byl neskutečně dobrý, stejně jako obří řízky, které tuto hospůdku proslavili nejen u nás. K tomu rodina Kirchů vládne dokonale egerlandštinou a tak nabalovala generace starších sousedů .  Do Drahova jedeme ještě všichni pohromadě, ale do Chebu už jen čtyři i s Jíťou. Zase to bylo docela rychlý a asi proto, že dříve se  koně  domů rádi vraceli. Že bychom to měli po nich ?   Celkem 51 km.

Ještě zvažuji přidat jeden odstavec, který bych pracovně nazval „pohled do přírody“ a nebo taky podle toho kam nejčastěji míří náš zrak během jízdy -„pohled na krajnici“ . Tady bych upozorňoval na právě kvetoucí kytičky nebo stromy , ale taky na vývoj porostů našich polí a pod.  Opravdu mi nejde o univerzitu třetího věku ani zdaleka. Ostatně Vy máte tu konečnou variantu jak s takovým textem naložit ve svých rukách. Číst a nebo nečíst. Tak například letos se mi zdá, že je více než jindy Hluchavky nachový. Ta bílá se očima lépe hledá, ale zatím je jí málo. Předjarní období bylo plné Orseje jarního, žlutě kvetoucí kytičky, na vlhčích místech. Podběl byl opakovaně decimován mrazíky a tudíž je ho málo. Zato Smetánka lékařská, ta naše pampeliška je v plné kondici. V přírodě to tak je a bude, že jeden rok má pré tento druh a jindy zase jiný ! V těchto dnech se naše oči raději zvedají od pangejtu vzhůru, protože kvetou stromy – švestky, třešně  a brzy se přidají jabloně. Hrušky jsou taky krásný ! Na zemi se těším na Jestřábník oranžový a nebo žlutý. Bude ho dost, soudě podle narostlých přízemních růžic listů.  Největším štěstím pro tento odstavec by byla Vaše chuť doplnit sem svoje pozorování a taky upozornění pro ostatní. Na to už máme Cyklopartu. Vůbec bych byl rád, kdybyste děvčata dál na Cyklopartě ukazovaly svoje fotky z etap a komentáře. Já se budu věnovat té archivní podobě naší činnosti – t.j. webu Cyklodusak.cz

Byli : Vlasta, Petr, Jarda, brácha, Ivča, Jitka, Thálie, Karel, Zdenka, Emaruš, Michal a já. Těším se za dvacet dní.   Zdraví  Pepa D.