CykloDusak

Ahoj kamarádi. V neděli 18.6.2023 jsme se po ročním odkladu vydali do Domažlic. Tady mě to nutí svoje vyprávění o etapě zastavit a zmínit se o historické události s velkým významem pro Čechy, tehdejší Evropu i církev.  Jde o bitvu u Domažlic v roce 1431. Husité měli svojí představu o fungování světa shrnutou do Čtyř pražských artikul – přijímání pod obojí  / svoboda slova / zákaz světského panování církve / potírání smrtelných hříchů . Toto učení nebylo tehdejšími vládci a Basilejským sněmem přijato a Češi byli prohlášeni za kacíře, které je nutné silou umlčet. Vypravena byla tedy pátá křížová výprava , která 10.8. onoho roku začala obléhat a dobývat Domažlice. O čtyři dny později dotáhl Prokop Holý svoje husitské vojsko před město, zabránil tak jeho úplnému zničení a zaútočil do nesoustředěných křižáckých vojsk a rozprášil je . To se hlavně odehrálo na Baldovském návrší u města – blízko jsme se stavěli u lesa na cestě domů ! Basilejský sněm uznal, že s Čechy je třeba jednat a pozval je na koncil. Zástupci husitů vybaveni krutou zkušeností z před 17.ti lety s upálením Jana Husa, se pojistili před cestou do Basileje získáním tzv. Chebského soudce v roce 1432.  To byla listina vyjednaná u nás v Chebu v klášteře dominikánů zaručující bezpečnost pro cestu a pobyt v Basileji kde se snažili o obhájení své politiky, tedy Čtyř pražských artikul. Bylo to až neuvěřitelné vítězství  české věci nad celým křesťanským světem.  Tak tolik o spojení našeho Chebu a chodských Domažlic.

Můj kamarád Zdeněk Huspek   čekal na parkovišti a hned na místě nás seznámil s programem, který pro nás měl připravený. Nejprve zajedeme do Draženova kde je připravený starosta obce pan Petr Selnar aby nám ukázal zachovalý chodský dvůr a zvláště špýchar. On sám se zasloužil o záchranu této stavby ! Uvnitř je výstava nábytku, keramiky a všech možných předmětů, které patřily do vybavení chodských chalup. Odtud opět po cyklostezce jsme zajeli ke kapli  Dobrá Voda s pramenem vody. Je to místo kde se konají draženovské poutě a určitě je tady s muzikou, pivem a klobásou příjemně.  Po krátkém kontaktu se státovkou (tak jsme říkali silnici 1.třídy za mlada) jsme se ocitli v Újezdě před branou statku Jana Sladkýho Koziny.  Když nám starší paní otevřela a po kratičkém přivítání a zaplacení nás pustila do sence (jinde sednice nebo teď obývák) nevycházel jsem z údivu nad množstvím psaných informací v různých vitrínách a na tabulích. Na čtení by to chtělo čas a nebo raději pozorně poslouchat z repráků paní jak nás provází v chodském nářečí jednotlivými místnostmi. Skutečnost bych popsal stručně -„od každého trochu“ a tak nám zůstal hlavně ten celkový dojem ze stavení, z bohatě vyšívaných krojů, z úžasně staré a čisté podlahy, z množství původního nábytku, keramiky atd. Pro mě pak taky možnost zapsat poděkování do návštěvní knihy na stole z 16.století. Ještě před obědem zajedeme na Hrádek.  Je tu hezký výhled na Domažlice . Hned vedle zavřené hospody tu leží velký betonový chodský pes na kterého se dá vystoupit a sednout si mezi jeho uši, jak nám dokázal Michal. Ještě bylo možné popojít o něco výš k soše Koziny a zastavit se na terase s výhledem. Zatímco všichni pochodovali nahoru, my jsme se Zdeňkem zasedli pod strom a všimli si, že Thálie má zpoždeníčko, ale malý.  Jenže ono to v rychle nastalé situaci bylo hodně. Odjeli jsme dolů, prudce odbočili doprava směr Trhanov a já až na začátku sjezdu do vesnice jsem  slyšel telefon. Zastavím a ona Thálie :“ Pepo kde jste, vždyť jste mi ujeli !“ volala lítostivě, nikoliv naštvaně.  Říkám :“Pojeď dolů po asfaltu a při kontaktu s další silnicí to ulom hodně doprava !“ Ona :“Jenže tady jsou dvě cesty a lidi co jdou zdola vás neviděli !“ Pak jsem pochopil, že stojí na „kruháči“ který tam namaloval znuděný turista pneumatikami svého  silného auta.  Přidávám další pokyn :“ Tak tou pravou a určitě dole odboč vpravo a dál už bude směrovka na Trhanov !“  „Tak jo, to jsem zvědavá“ byly její poslední slova. Po chvíli čekání na okraji vesnice skutečně dorazila. Do hospody jsme dojeli spolu.

Už jsme u vchodu a tu odněkud přibíhá Pavel :“ Musíme pryč, tady jsou ignoranti a stojí to tu za hovno !“ prohlásil po poradě s místní paní. Všichni ostatní se ochotně zvedají a jdou za vůdcem rebelie.  Venku se přidává ještě Zděnek s podobným názorem a tak co ? Sedáme na kola a jedem ! Už za jízdy domlouváme další postup. „Ty Výhledy musíme vynechat, to nestihneme !“ říkám Zděnkovi a on souhlasí. Rád by se dovolal na pana Riedera který provádí dřevařským muzeem v Peci pod Čerchovem. Jenže on to nebere a ještě k tomu ani nevíme kde to muzeum je. Vůdce trhanovské vzpoury Pavel aktivně hledá jedno i druhé a je úspěšný ! Za chvíli přijíždí velmi sympatický děda na Mopedu, nachází nás u kaple ve tvaru rotundy s krásnou střechou a otevírá vrátka u protějšího domu kde je to muzeum. Ještě na zápraží se dá do řeči a hned bylo jasno. „Ten potřebuje hodně času aby řekl všechno co má na srdci.“ Za chvíli  jsme mu vysvětlili naší situaci s žízní a hladem a požádali ho o půlhodinové shrnutí. Pustil se do toho a byla z toho hodina, ale nikdo neprotestoval, protože jeho výklad byl  zasvěcený a příjemný. V jedné velké místnosti  měl mnoho kusů nářadí, nádobí, keramiky  atd. viz. foto. Měl tam taky malý soustruh na dřevo poháněný smyčcem v pravé ruce. Levou rukou přikládal dlátka a nebo drát kterým vypaloval do vyráběných rukojetí ozdobnou čárku. Bezvadná podívaná. Už musíme opravdu jet do Babylonu na oběd, nebo nám tu někdo zhubne ! Jsme tam a přes silnici máme hotel s terasou. Uvnitř  bylo líp, tedy až na to jídlo. To se ale nedá nic dělat !  Jsme tu poprvé takže toto přiměřené riziko musíme snést. Poslední úsek je cyklostezka do Domažlic. Pro mě to byla nádherná přehlídka mnoha kmenů dubů a bílých topolů, které jí lemovaly.  Loučíme se se Zdeňkem, ještě si sami zajedeme na náměstí a když si uvědomíme, že je po sedmé, tak začínáme chvátat domů.

Etapa měla 30 km. Kdo byl : Iva, Michal, Thálie, Pavel, Hanka, Oli a já.  Těším se příště. Pepa D.