Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Patnáctá etapa r. 2018
25.7.2018 | 
Autor Kamarádi/ky/ , uděláme etapu abychom se mohli sejít a domluvit podrobnosti našeho odjezdu na dovolenou. Lehce připomínám, že odjíždíme 4.8. a vracíme se 11.8.2018.
Start etapy bude na Beránkově dvoře, v neděli 29.7.2018 ve 12.30 hodin. Je a bude veliké horko proto výlet nebude dlouhý i když pro chebáky je to cca 50 km ! Pojedeme tedy po ose FL – Seeberg – Zelený Háj – Hazlov – Výhledy. Tady zastavíme na odpolední občerstvení a budeme pokračovat na Golf – Otov – Vojtanov – Skalná chalupa. Právě tady proběhne informační schůze s názvem :“Kdo, s kým, o čem, pro koho a jak ?“ Návrat kolem dvacáté hodiny, protože v té době je světlo v přírodě nejkrásnější.
Máte-li nějaký technický problém na kole a Váš opravář nestíhá tak doporučuji pana Mávra ze Starého Rybníka, který bydlí v té části před rybníkem vpravo od FL a má telefon 737 844 514. Nebude od věci když mu řeknete, že patříte do Bramborárny Třebeň. Je to moc šikovný člověk.
Očekávám, že přijdete všichni . Mějte se dobře. Váš Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Dolomity 2018
Kamarádi, dovolená je za námi, ať žije ta další ! Takto stručně se vyjadřovat nechci, proto přidám. Naše účast byla nezvykle početná a když se podařilo zajistit dopravu na Rozvadov, tak byl položen základ pro úspěch dovolené. Další okolnosti ale už nebyly na nás, vždyť jsme jeli s cestovkou Ivana.
Pro ubytování v hotelu u silnice s celodenním velmi silným provozem nemám omluvu. Hrůza ! Jídlo jasně dokazovalo jak vzácné jsou v tomto kraji brambory, zatímco pěstování tvrdé pšenice pro výrobu těstovin je tradiční a snadné.
Etapy byly vedeny údolími , tzv. „dámským směrem“, tedy po směru toku vody v potoce. Děvčata klid, to není o Vás, to je jen vyjádření obtížnosti a vlídnosti cest po kterých jsme sjížděli dolů. Cyklostezky jsou to nádherný a vůbec nevadí, že jsou občas šotolinový. Jednu raritu musím zmínit : poprvé jsem viděl podzemní kruhový objezd pro cyklostezky kam bylo světlo přivedeno otevřeným stropem. Za další raritu považuji dvanáctikilometrovou, šotolinovou stezku z Cortiny do horského sedla, která měla stále stejný sklon. To byl taky jediný trochu kopec naší dovolené.
Každé ráno nás autobus odvezl na místo startu odkud jsme se vraceli do hotelu na kolech a jednou i autobusem. To když měla etapa obrácený směr, tedy dále od místa bydliště – Kiensu. Pro připomenutí v budoucnu kde jsme to vlastně jezdili uvádím start a cíl etap : 1. Anterselva – přes Bruneck – do Kiens -48 km. 2. Toblach – Lienz – 52 km 3. St.Johan im Ahrntal – Kiens – 48 km 4. Cortina d´Ampezzo – přes Toblach – do Kiens 75 km. 5. Kiens – Brixen – 33 km. Celkem 256 km.
Několik zajímavostí z míst kde jsme projížděli . V Anterselvě je to biatlonový areál kolem krásného jezera, kde naši lyžaři měli spoustu úspěchů. Bruneck s dlouhou pěší zónou v historické části města a taky hradem s jedním ze šesti muzeí R.Mesnera, nejslavnějšího, žijícího horolezce světa. Městečko Taufers s hradem posazené pod stěnu hor. Pro mě byl nejkrásnější Brixen. Pro nás Čechy slavné město, které poskytlo před 160 lety krásné vyhnanství pro našeho krajana Karla Havlíčka Borovského . Jeho historická část je rozlehlá, malebná svými uličkami, kostelem Panny Marie, klášterem a jeho zahradou, velkým náměstím odkud je vidět okolní hory atd. Fotky v galerii Vám jistě vzpomínky doplní a oživí.
Stojí za zaznamenání účast : Hanka, Kika, Veronika, Jíťa, Iva, Beránci, Lahučáci Míla, Honza, brácha, Milada, Zdena, Zuzana a já.
Zpráva ze čtrnácté etapy r. 2018
Přátelé, myslím, že i s Vaším souhlasem mohu dnešní etapu navléct na pomyslnou šňůrku krásných výletů. Ještě než to udělám, pokusím se krátce popsat ten dnešní den.
Cesta tam …
Vypravit se ze dvora, nebyl vůbec problém. Býval … Zkusme tedy nově udělanou silnici na Stein. Způsob položení asfaltu je technická záhada. Auta při projíždění zatáčky musí přes sypký materiál krajnice. Proč se tohle stane ? Já z toho vyberu to lepší t.j. naše kola vítají rovný povrch a jsou rychle u statku. To je celý, jedeme dá ! Následoval průjezd Chebem. Nepovedl se. Rozděleni na tři skupinky, ale s jasným cílem ke Škvorům jsme se nakonec sjeli a jen jsme zírali kolik tam čeká našich lidí. Hlavní část našeho putování vedla po signálce ve směru na Mýtinu. Po Hroznatov bylo okolo samé dozrávající obilí, klasy zlátly , brzy budou žně. Pak přišel první výšvih a hned ten nejtěžší. Dvě panelové stopy, pruh mezi byl vymletý terén a krpál jak na střechu. Kdo správně zařadil pod kopcem vyhrál, kdo ne tlačil. Pak přišly ještě dva menší, takže jsme v duchu děkovali našim motůrkům za práci, kterou tady odvedly. U Hamerského potoka bylo třeba chvíli jet po žluté , přejet potok, žlutou nechat odběhnout kamsi a po značně nerovné cestě, stále do kopce se dostat na kraj lesa kde začínala javorová alej a ta nás dovedla na okraj Paliče . Sjezd k Vlastě do Horních Lažan byl pouhou třešničkou na dortu této části etapy.
U Vlasty …
Přijeli jsme jako první skupina hostů dnešní zahradní párty. Venku před chatou už stálo několik stolů s lavicemi a taky jeden kulatý s židlemi pro VIP hosty jako byli Janďáci, Daša, která měla narozeniny a všichni jsme jí přáli, atd. Rychlost s jakou dokázal Laďa grilovat maso byla pro mě obdivuhodná. K tomu ještě volská oka, zeleninové saláty a několik výtečných buchet a dortů, asi od pozvaných hostů, bylo menu pro všechny moc dobré. Laďa rozléval šampus Hubert, který svojí jemností chutě mi dopřál vypít nezvykle hodně, dvě skleničky. Dovolil jsem si ještě na začátku přednést plán přepravy lidí do Rozvadova, protože už v úterý jedeme do Dolomit. Soukromé konzultace pak informaci ještě doplnily a když jsme odjížděli tak bylo všem jasno, že auta odjíždějí v osm ráno od Fl pošty. Vybral jsem potřebnou sumu peněz a ty předal Zuzce. Zasloužila by si veliké poděkování za zajištění firemních aut na naší přepravu. Díky. Bylo velice příjemné poslouchat duo Many + Honza jak hrají a zpívají. Oni dva jsou kořením těchto setkání Opravdu vydařené odpoledne. Vlasti děkujeme. Vlastě všichni děkovali, však to byla paní domácí, ale když všichni viděli koupelnu, kterou Laďa přestavěl, tak chtěli taky pronést slova chvály na jeho práci, ale to on ne. Zaleze do sebe, poslouchá, v duchu je mu dobře, ale dostat od Vlasty veřejně pusu to už vůbec ne. Trvalo to přemlouvání dlouho a když světla ramp zhasly a kamery už byly vypnutý, tak si dal říci. To je náš Laďa.
Cesta zpět …
Podařilo se dodržet plánovanou trasu, t.j. přes Salajnu, Lipoltov a Nebanice a věřte, nezajet ani do jedné hospody ! Jasně, že padaly různé návrhy, ale za námi bouřka, před námi mraky, celý den jsme se dešti úspěšně vyhýbali a to samé platí i teď. Domů ! Chci ocenit sportovní výkon, který jste všichni předvedli. Jelo to jako po másle a za 1.5 hodiny jsem byl u bramborárny v Třebeni. No toto !
Nepozorované události …
Mezi ně např. patří sms ,kterou jsem poslal manželům Lažanským, majitelům zámku Chyše, právě z Horních Lažan, kde jsme právě byli. Ta shoda jmen je jen náhoda ? Vzápětí přišla odpověď ve které děkují za pozdrav a těší se na nás příště. Nebo jsem před etapou vyzval děvčata která mají dres Stelvio aby si ho na etapu vzali. Udělali mi tím velikou radost, protože jsem se tam odtud právě vrátil s opravdu silnými zážitky a novými plány a sny. Věřím, že u jejich plnění se zase sejdeme.
Kdo byl : Lahučáci, Thálie, Iva, Jíťa, Barča, Míla, brácha, Milada, Zdena, Líba, Zuzka,Jiřka, Lída, Hanka, Laďa i jako šéfkuchař, v autech pak přijeli Kika, Daša,Honza P., Janďáci, Pepa Volfík, Petr, Vlasta, Many, Jitřenka, Hubovi, Porcelánek s Hankou, Bačovi a další přátelé Vlasty z vinotéky. Najeli jsme 62 km.
Čtrnáctá etapa r. 2018.
Kamarádi moji. Vím, že se jela v neděli etapa na které jsem nebyl a tak mi nepřísluší abych o ní něco zasvěceného napsal. Třeba se někdo z Vás odhodlá a napíše do komentářů krátkou zprávu. Myslím, že by bylo o čem psát.
Tuto neděli 15.7.2018 v 11 hod. ze dvora Beránkova odjíždíme na další etapu v jejímž průběhu bude delší zastávka na chatě u Vlasty. Jen opakuji Vlastino pozvání , které platí pro všechny. Skupina franťáků se zastaví na dvoře u Škvorů kde se přidá skupina chebáků a ve 12 hod. pokračujeme společně směr signálka, Mýtina, Palič a Horní Lažany, kde bude občerstvení. Zpět trasa povede na Salajnu – Lipoltov, Nebanice (možná hospoda U zlaté podkovy) a domů po cyklostezce. Celkem cca 60 km.
U Vlasty, hned po prvním přípitku, si vynutím slovo abych Vás mohl seznámit s plánem odjezdu na dovolenou do Dolomit. Bude praktické, když Zuzka, Kika, Jíťa, Hanka, brácha, Lahučáci, Beránci a Iva sebou vezmou 600.- Kč na úhradu dopravy na Rozvadov. Více info až na místě.
Právě končí závod „Míle“ kde máme svoje koně a taky skončil podobný závod přes Německo, který vyhrála Peggy a její Adam byl sedmý ! Děvčata tady je číslo telefonu na Jardu Šaška, který jako jediný na trati zastavil aby se mohl s Vámi obejmout : 776 050 712. Vaše sms pro něj bude velký povzbuzení . Mějte se a v neděli určitě. Pepa D.
Zpráva z třinácté etapy r. 2018
Kamarádi, naše dnešní etapa byla opravdu významná. Jeli jsme na start závodu „1000 mil“. Většina auty, ale Jiřka s Jirkou to vzali rovnou ze dvora na kolech a počkali na nás až ve Verneřově. Parta nechala auta u horního nádraží v Aši a rychlým přesunem jsme dorazili za naší dvojicí. Pak jsme vyletěli na kopec k Horním Pasekám a začali sjíždět po krásné lesácké cestě do Doubravy. Výhledy z cesty byly přímo „šumavské“. Až takto mi připomínaly naše oblíbené hory.
V hospodě …
V Doubravě je hospoda s dobrou pověstí. „Zajdeme tam na polívku“ řekl někdo a nikdo nebyl proti, však už bylo poledne. Rychlost obsluhy a kvalita té polívky mi nestojí za slova. Seděli jsme všichni u jednoho stolu, řeč se točila kolem dovolených co máme před sebou a tak jsem mohl informovat o nelidským doktorovi, který poveze na Rozvadov čtyři lidi , nejspíše Zuzku, Miladu , Zdenu a sebe, včetně kol. My ostatní pojedeme na Džbán do Prahy. Laďa se ujímá slova, protože má čerstvé zkušenosti s cestou do Prahy a jak to mívá ve zvyku tak nečekaně „tne do živého“ když oznámí, že někdy příští týden se doví od doktorů jak je to s jeho rakovinou. „Stop ! Nemel blbosti, nejsou výsledky, počkej s tím !“, tak nějak by se dali vyjádřit reakce z party. „Nikomu z nás to není lhostejný , chceme Tvoje uzdravení a budeš poslouchat doktory !“ pokračovala debata dál. Dostali jsme se až k možnému stornu dovolený, který je spojený s vysokými storno poplatky – 100% ceny v době kratší než 7 dní. Zase se ukázalo jakou sílu má parta když je třeba pomoci. Bude-li to nutné, tak Jíťa vezme Barču a taky pojede Naďa, která mi to ještě večer potvrdila. Debatu končím slovy pro Laďu :“Když se budeš muset léčit a pak Ti doktoři řeknou, že jsi fit, tak sedneme na kola a pojedeme cestu díkůvzdání do Santiaga, budeš-li chtít !“ Čas rány léčí. Něco uděláme a na něco musíme počkat.
Hranice u Aše, start 1000 mil…
Venku je chladno a my musíme sebou hodit abychom byli včas na startu, raději ještě před startem. Máme před sebou několikakilometrový kopec. Naďa by ho dala, to je jasný, ale rychlejší bude když dostane od Jirky pomoc do zad . Stalo se, nám chybí sjet do Hranic a najít sportovní halu , depo všech závodníků a štábu závodu. Velice snadno tady najdeme Honzu Kopku a jeho Ivču. Srdečně se zdravíme , fotíme se , hledáme jednorukýho kamaráda Ríšu, bavíme se s pěšákama a blíží se druhá hodina kdy začne pod startovním obloukem na náměstí poslední setkání všech před startem.Atmosféra je tu nádherná, každý jsme toho plný. Slunce a teplo jsou třešničkou na dortu zážitků a krásných setkání. Letos startuje 168 lidí a považte jen 86 z nich poprvé. Je tady jeden pěšák, Petr Ozogán z Liberce ročník 1959, legenda závodu, který startoval ve všech osmi ročnících, ale k jeho lítosti do Skalný ještě nedošel. Tak příště ! Podepisování plachty – velká atrakce pro diváky – končí, focení taky, dron s kamerou bzučí na plné obrátky, ozývá se výstřel a dlouhý peloton se dává do pohybu. Jen pěšáci jdou na úplně opačnou stranu, protože pro ně trasa pro cyklisty neplatí, oni mají svojí a na dlouhé cestě jen záchytné body, které musí navštívit. Ten nejbližší je Podhradí, další pak Klínovec, Cínovec, Děčínský Sněžník atd.
Tour de France na Pastvinách …
Že je to přehnaný titulek ? Ale vůbec ne ! My jsme se snažili za všech sil pozdravit závodníky už na druhém kopci jejich závodu. Bylo u toho spousta srandy a zážitků. Jeden za všechny : jede balík lidí , my řveme, plácáme si s nima do dlaní a v tom jeden kluk (č.29 Jarda Šašek z Plzně) rychle zastaví obejme se s Jíťou, pak s Kikou , Jiřkou a pusu dostane i od Barči. „To byl ale chlap !“ pomyslím si a rychle fotím. „To způsobily ty naše atraktivní, hezky vyplněný dresy, že jo ?“ Když většina kluků a dost děvčat projela, tak se za nimi vydal taky Jirka s Jiřkou a Naďou. Napětí se zase zvedá, když se blíží Ríša. Ani tady mi nezapomíná děkovat za všechno, ale vždyť ono je to obráceně! Já mu děkuji, za jeho život bez ruky, za jeho knížku „Vzdát můžeš zítra“, za to, že startuje a všem okolo dodává svým příběhem sílu a odhodlání k závodu i životu. Je to velký borec.
Na Výhledech …
To už jsme stačili projet les, zase po krásné cestě a z Aše přejet auty do oblíbené hospody na Výhledech. Potkáváme se tu s Petrem a Manym a taky u stolu s rodiči Lukáše Kopeckýho atd. Je tu moc hezky. Vracíme se k dnešním zážitkům , ke svým pocitům o kterých se dá mluvit jako o „dobíjení baterek“ nebo o „plné hlavě a dobré náladě“. Protože kolem hospody vede trať „mílí“ tak po chvíli sezení se tu objeví Lukáš s Milanem na tandemu , mají tady poslední setkání s rodinami. Když už odjíždíme na kávu k Jítě, tak přijíždí naše trio. Za chvíli se za nimi přiřítí Ríša, ale u toho už nejsme, protože sedíme na zahradě u Jíti , zažíváme dnešní den a všechno si ukládáme do hlavy.
Peggy …
Dnes po ránu odstartoval v Basileji podobný závod s přejezdem Německa a na něm startuje Peggy Markéta Marvanová se svým klukem Adamem Záviškou. Tady je odkaz kde můžete sledovat průběh závodu : https://www.followmychallenge.com/live/btg18/. Jedou výborně.
Etapa 15.7.2018 …
povede do Horních Lažan a to proto, že jsme všichni zváni k Vlastě na chatu kde Laďa nedávno rekonstruoval koupelnu. Takže se jedná vlastně o kolaudaci. Vlasta vzkazuje, že se nemáte ostýchat a raději opravdu přijet. Pozvánka na tuto etapu bude včas vyvěšena.
Kdo byl : Laďa, Míla, Jíťa, Barča, Kika, Hanka, Naďa,Jirka, Jiřka a já. Bylo to 40 km, ale pro trojici nevím. Však to někdo z nich napíše. Příští víkend udělá etapu Jirka, já na Vás budu moc myslet. Zdravím. Pepa D.
Třináctá etapa r. 2018
Kamarádi, čeká nás výjimečná etapa, protože pojedeme na start závodu 1000 mil. Jedná se o sudý ročník, takže startuje v Hranicích u Aše a trasa vede závodníky přes všechna pohoří Čech a Slovenska z té severní strany zemí. Končí v Sedlici, v nejvýchodnějším rohu hranice s Polskem a Ukrajinou.
Sjedeme se v neděli 1.7.2018 v 9.30 u pošty ve Frant. Lázních a pojedeme auty do Aše. Naše cesta povede na Vernéřov – Horní Paseky – Doubravu do Bad Elsteru. Tady zajdeme na kávu a dort . Přes Krásňany jsme v Hranicích. Po startu závodu (15 hod.) přejedeme na Pastviny a počkáme si tady na čelo závodu. Poslední úsek vede lesem do Krásné a Aše. Celkem asi 45 km. Je téměř jisté, že se k závodníkům přidá Jirka a dojede s nimi do Vojtanova. Bude to náš zpravodaj z trasy.
Pro organizaci dopravy je nezbytné se zde přihlásit do sobotního oběda !!! Večer pak zde v komentářích zveřejním plán dopravy . Pojeďte všichni kdo jen trochu můžete. Záleží mi na tom. Váš Pepa D.
Zpráva z dvanácté etapy r. 2018
Kamarádi, určitě znáte ten ranní stav kdy tělo už je vzhůru, ale oči ne. To se to vzpomíná na výlet , na různý srandičky kolem. Hned se do toho pustím, ale hezky po pořádku. Ještě si musím venku poslechnout skřivánky jak společně zpívají .
Cílem je Medard …
Na dvoře se ptáme jeden přes druhého na Jiřku, na Thálii, na Marjánku a nikdo neví. O Cestě do Slovinska dalších tří holek víme. I když se to nehodí jet právě dnes, tak my ostatní chceme vědět jestli žijete a když jo, tak jak ? To je jeden ze základních principů party, nic víc. Obloha je zatažená, vítr fouká od západu, tedy nám do zad. Jeden si to ani neuvědomí, ale jet obráceným směrem by bylo těžší a chladnější. Za chvíli je tady krátká zastávka u bramborárny a ta další je až nad Milhostovem u bývalého vetešnictví. Vedla to tady Steffi, která se zase vrátila do Němec, vzala něco zánovního na sebe a dělá pošťačku. Pánové tady zatím odvážejí jeden vlek za druhým plných nasbíraných krámů v naději „Co kdyby se to někomu hodilo !“ Jirka tu nestaví, má asi svůj plán. Jasně, místo aby to ulomil na Kaceřov tak jede na Dolní Částkov, jak se později ukáže. My si zase užíváme hezkou, novou silnici a stavíme až na začátku Kaceřova kde je tabule o stavbě a na ní jméno naší Jíti. Můžeme na ní být pyšní. Vezmem to na Lítov, vyletíme na kopec a jsme u nového vjezdu do Lítovské výsypky, podle místních Kypy.
Mladické dovádění začíná …
Jirka nikde ! Mobil Maruš ho najde. My si krátíme čas nesnadným obcházením závory a někteří z nás jejím objížděním. Našel jsem stopu přes nízký val, který měl strmou stěnu k závoře, takže spadnout z něho by se fakt nevyplatilo. Ale proč myslet hned na to nejhorší, že? Přejedu na druhou stranu a vyzývám k témuž Mílu. Dal to se zastavením na kopečku, prý kvůli hezké vyhlídce. Pak ještě Iva ! Už je nahoře, tam se lekne mladé břízky, brzdí a skoro dole raději padá než by ublížila tomu plevelnému stromku. Dokumentace se zdařila, můžeme dál. Kde se vzal, tu se vzal Jirka. Jede nám naproti od Lítova, přesně tak jsem to čekal. V Kypě se nabízejí různé cesty do všech stran. Nezabloudili jsme a dokonce jsme se svezli kousek po osmičkovém asfaltu. To je tvar In-line stezky pro bruslaře. Cesty do stran zůstávají vzadu a nám zůstává jen ta jedna, která nás podstrčí pod silnicí do dolu Medard.
Medardova kápě, čtyřicet dní kape !
Mířím na místo odkud jsme si prohlíželi jezero a svahy nad ním. Dva roky jsem tu nebyl a mezitím stromy vyrostly tak vysoko, že zůstal jen úzký pruh cesty jako vyhlídka. Jedeme dál prostřední cestou ve svahu a na hladinu nevidíme. Zastavujeme až v části kde byl před lety vysazen Netvařec křovitý. Tento keř se používá k ozelenění ploch s chudou půdou. Patří mezi „Bobovité“ rostliny t.j. jeho kořeny žijí v symbioze s bakteriemi schopnými vázat vzdušný dusík a obohacovat tak půdu o tuto nezbytnou živinu. Kvete dříve na jaře. Květenství je hrozen s až 80ti kvítky z nichž jsou pak dvousemenné lusky. Šíří se do okolí právě semeny. Trochu biovědy neškodí a my můžeme dál. A už je to tady – Netvařec vstupuje do cesty, tu zužuje takže za dva, tři roky, bude neprůjezdná. Zasáhnout musí člověk jinak tu bude džungle bez lidí. Jsme na místě, které je uhelným baronům milé, protože dává poslední zbytek uhlí v nevelké hloubce. Za malé náklady tady plynou šlušné zisky. Nám by se chtělo úvozem z jámy ven, ale do cesty nám zařízli novou trať. Tak pojedeme kolem ní a snad nás to někde pustí ven. Pustilo, ale blbě. Nejdříve si projektant asi myslel, že na jednom místě udělá podjezd pro cyklisty , ten postavili, ale přišel jiný projekt a ten do cesty položil ocelovou trubku s obrovským průměrem. Tedy překážka pořádná, ale ne pro nás. Jsme za trubkou, pak za neobdělaným pláckem a na nové silnici mířící ke statku Bernard.
Statek Bernard …
Ze silnice jsou dílčí výhledy do rozlehlé jámy dolu Jiří. Už v roce 1880 se tady těžilo a důl dostal jméno po svém šéfovi Bernardu Seebohmovi. Když pak v roce 1907 postavili statek tak dostal taky jeho jméno. To se hodilo i v dnešních časech a díky důvtipu místních zastupitelů se tady točí pivo stejného jména Bernard. Po rozsáhlé rekonstrukci je statek využíván již dvanáctým rokem. Obsluha velmi mladá a tak se sluší všímat si jen očí. Měla je krásně tmavé a hluboké, víc nevím. Možná Míla, který neseděl zády. Zábava plyne jako vždy, dost se nasmějeme. Dokonce došlo i na Horňácko, které díky dovolené v Bílých Karpatech známe. Vědci z brněnské univerzity udělali průzkum genotypu obyvatel této oblasti a zjistili posun k horšímu. Málo ženichů, málo nevěst, kříží se to pořád mezi sebou a chudáci děti. Hrozí jim magoriát. To už jsem nevydržel a půjčil jsem si Lídu. „Tobě se to směje ! Přijedeš z Ukrajiny s úplně jinýma genama a místo abys osídlila tato odlehlá místa a osvěžila tam krev, tak skončíš ve Frantovejch kde místní šviháci se starají o zdraví populace už dávno !“ Nezlobila se a to je dobře. Jedinou kaňkou na kráse byla ztráta Jíti náušnice.
Cestička k domovu …
známě se vine. Hezčí je, krásnější než všecky jiné. To jsem si právě půjčil první sloku krásné básničky K.V.Raise. Snad abych navodil, že naše rozdováděné odpoledne pokračuje i na cestě domů i když to začíná oblékáním pláštěnek. Zeleným tunelem jsme na okraji Sokolova a musíme ty pláštěnky sundat. Teď ještě projet po cyklostezce kolem města a už se ozývají hlasy na nutkání. Však kombinace káva pivo si o to přímo říká. Jsme na mostě přes Ohři v místech odkud je napájeno jezero Medard. Jirku napadá, že nikam nepůjdeme a že čůráním propojíme hladinu Ohře s mostem. Povedlo se to a my můžeme nahlásit urologovi, že náš proud dosahuje úctyhodné délky cca 20m. Dobrá zpráva ne ? Je snadné přemluvit partu, že pojedeme na Hlavno a Chlumek a ne za provozu kolem elektrárny. Před námi pršelo, což znamená, že na nás teď prší zdola. Za nedlouho jsme v Kynšperku kde se „Kikažlábkem“ máme dostat na silnici . Jedu první a slyším nějaký řev za mnou. „Holky si připravují další čůrání“, myslím si, ale nebylo to tak. To jeden borec sebou švihnul a dokázal tak, že jezdit tímto žlábkem je fakt o hubu. Srdečně zdravíme Kiku a jedeme velkým tempem k Nebanicím. Teprve když Ivča začala ztrácet puget těžce natrhaných stébel ovsa, tak jsme zastavili. Další zastávka na křižovatce do Chebu. Odjíždí Zuzka a Jíťa. Já musím pro auto a tak se nemůžu přidat. Zuzka mi večer hlásí, že má 77.6 km a to Jíťa musí mít ještě o pět kiláků víc. Za jedno odpoledne s hospodou ! Jste borci.
Už tady připomínám, že příští neděle 1.7.2018 je prestižní akce pro naší partu a to je start závodu 1000 mil v Hranicích u Aše. Pojedeme etapu s návštěvou startu. Těším se. Co Vy ?
Dvanáctá etapa r. 2018
Kamarádi, léto přivanul silný vítr a dlouho tu zůstane, kdežto nejdelší den v roce je jen jeden a ten už je za námi. Zážitky nám vítr nevezme, ani slunce nespálí a proto rychle za těmi dalšími.
V neděli 24.6.2018 ve 12 hod. ze dvora od Beránků pojedeme etapu k Medardovi.Dlouho jsme tam nebyli. Vybral jsem nejkratší možnou cestu a to přes Kypu t.j. FL – Třebeň- Hluboká – Kaceřov – Lítovská Kypa – Medard – Sokolov. Tam zajdeme do hospůdky a vrátíme se po cyklostezce do FL.
Bude-li v neděli v 11 hod. pršet tak z etapy bude schůze v Bramborárně. Informovat budu ty z Vás, kteří se přihlásí na etapu. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z jedenácté etapy r. 2018
Přátelé, tak mě napadlo, že bych zprávu pojal jen velmi stručně, protože jste tam všichni byli,hodně viděli, dorty ochutnali, ale… Nedalo mi to a veden závazkem ke svým věrným čtenářům už zase píšu.
Agronomická přednáška, tzv. polní kázání …
Zaparkovali jsme na polní cestě, přímo u pole brambor mého dodavatele. Vybaven novou nepromokavou mapou jsem připravil etapu po cestách o kterých jsem dříve ani nevěděl. Za vesnicí přechází rychle asfalt do trávy, dosud neposekané, takže do pasu vysoké, ale nám je to jedno, naopak. Ten termín do pasu není jen tak nějaký. Patří do „agronomické“ stupnice výšky obilí : po kotník, po koleno, pod pytlík, do pasu, po pupík a po bradavky. Na příští etapě si to můžeme vyzkoušet. Zcela jistě nebudeme potřebovat bradavky, protože krajina oplývá jarním ječmenem a ten je nízký. Může ovšem dojít na pytlík ! „Tak si holky nějaký vezměte sebou !“ radím předem.
Cik cak krajinou …
„Tak už jedem !“ ozývá se z pelotonu. Silnice s námi sjede z kopce kde já, v domění, že ta vlevo je ta naše jsem odbočil. Nebyla naše, ale byla pěkná a končila v pšenici. Pod námi je louka a v ní stopa od kola. To bylo dobrý znamení. Někdo tudy projel, tak proč ne my ? Jedu ! Za chvilku se nám ukazuje mostek přes stoku, za ním je ještě trochu louky a pak les. Jedeme stopu až do rohu louky kde nám uhýbá vlevo, ale my chceme vpravo. Stačilo pár set metrů a je tu krásná polňačka, která mizí v lese v našem směru. Báječné svezení. Bereme to vpravo schováni za mohutnými krajními smrky lesa a pak dlouhou cestou lemovanou z jedné strany lesem a z druhé posekanou loukou. Bylinná vůně trávy a lučních květů plní naše plíce a všem je dobře. Teď zase to bude cik (tedy vpravo) za chvíli už cak (vlevo) a stojíme na křižovatce. Tady to musí být cik, stojí v mapě. V tom přijíždí dva kluci německý. Jeden projevil nebývalý zájem o brambory na vypnutých dresech našich kamarádek, zastavil a nabídl, že nás všechny vyfotí. Povedlo se to. Projedeme vesnici Neudes a zamíříme k lesu. Na kopečku tady stojí lavička a je ráda, že si u ní uděláme oběd. Z nebe padají první kapky deště. Bude nejlépe zajet do lesa, tam tolik neprší. Dál jedeme cak. Mělo to být asi kilometr, jenže já jsem mapu neposlechl a odbočil cak do krátkého sjezdu. Hned k okraji lesa je přilepený rybník. „Holky počkejte, kouknu jestli nás to pustí na hráz “ volám a jedu se podívat mezi stromy. Nepustí ! Musíme zpátky a ještě popojet. Kufr jsem zahodil do vody a pozorně sledoval vzdálenost. Konečně je tady ta správná odbočka cak kolem pole v lese. Sjíždí dolů až k železnému mostku přes Ohři. Takový širší potok co napájí soustavu rybníků kolem. Po hrázi je vyšlapaná pěšina , docela jetelná . Z obou stran rákosí, keře, prostě velký dobrodrůžo hlavně pro Růžu, kterému je dnešní etapa věnovaná za to, že se vrátil ze Slovenska a neemigroval. Hned za hrází navazuje les a v něm pěkná pěšina k téměř neznatelné křižovatce. Neváhám a partu vedu cik rovnou na louku k rybníku kde se ozývá to známé:“Tady už jsme jeli, ne ?“ Ano, ale obráceně. Po projetí lesem, na dohled větrníků, začíná pršet.
Nejlepší schovka před deštěm je hospoda …
Rozhodování to nebylo vůbec těžké. Prostě poslední úsek v lesích a polích cik cak je zapomenut. Valíme to přes dvě vesnice rovnou do Grossschlopenu. Trochu prší, vane silný vítr proti, to asi proto abychom si ty dorty víc zasloužili. Cestou ještě stačím zavolat paní Petzold, že jsme nablízku , že je nás dvanáct a že chceme nechat Gewitter. Všechno se povedlo a my sedíme v salonku a sami. To je moc dobře, protože na programu je objednávání našich přání a to je vždy hokej. Paní má snahu si zaznamenávat jednotlivé položky. Do toho mluví několik holek najednou, dokonce se ozývají česká slova a to je snad nejhorší. Paní šéfová nechápe slovo lungo, které u nás slouží k rychlé domluvě o velikosti pressa. Pro ní existuje jednoduché a dvojité presso. Proč chceme horkou vodu do konvičky neví. Ještě si musí poznamenat studenou mísu pro Laďu , všelijaká piva, taky víno a s výdechem opouští místnost. Obsluha nejdříve přináší to nejlepší – dorty. Kafe má zpoždění a pak, třeba mě, přinesou velký hrnek kapané kávy místo pressa lungo. Má to svojí logiku : „Chceš presso a k tomu vodu ? My Ti to uděláme rovnou a budeš mít velký i silný kafe !“ Laďovi nesou hned dva talíře. Krize vrcholí. Nechci aby ten druhý nesli zpátky a tak si ho dávám. Těšil jsem se na dva dorty a teď se tady cpu chlebem s paštikou a děkuji děvčatům v okolí, že mi s tím pomůžou. To už se nikdy nesmí opakovat. Musíme k tomu přispět všichni, např. tím, že „mluviti stříbro a mlčeti zlato“ .
Ruiny hradu Eprechtstein …
Už máme zaplaceno a jsme u kol na dvoře. Ty spousty kalorií mě tlačí v žaludku, chtělo by je tady nechat. K tomu se hodí výjezd k hradu na kopci. Jenže když přijedeme na cyklostezku, tak nás sundá z kol ta spousta lesních jahod u cesty. Paseme se a mě napadá otázka : jak to, že tady vůbec jsou, když tudy projde a projede spousta turistů ? Asi jim to ohýbání nestojí za to, možná je to kontaminovaný okolním provozem a pak v Káflandu to mají na pultu. „Tak už dost, ještě by Vás mohlo napadnout navlékat si jahody na stéblo, jak jsme to dělali v dětství“ pomyslím si a velím k další cestě. Vede, jak jinak, do kopce a hezky přímo po spádnici k zřícenině hradu Eprechtstein. A jsme tu ! Ne u hradu, ale u obřího nakladače, který tu stojí aby zatarasil cestu do kamenolomu. Nám v tom ale nezabránil. Pomalu se vkrádáme stále dál a dál, protože zvědavost je tak velká, jako ty obrovské šutry okolo. Vylomit z kamenné stěny ohromný kvádr je nadlidský výkon, proto ta výkonná technika. „Tak ještě nějaký ten kámen do batohu na památku a jdeme dál“ domlouvám našim sběratelkám . Za chvíli jízdy jsme těsně pod vrcholem. Buď ještě popojedeme na výšvih a nebo tady kola necháme a dojdeme to. To první bylo správně. Zastavili jsme až u paty skály na které stojí zbytky hradu z 12. století. Po kamenných schodech už to není daleko a výhled stojí za to. Jsou vidět Smrčiny s vrcholy Kornberg na jedné straně a Ochsenkopf a Schneeberg na opačné straně pohoří. Město Kirchenlamitz je přímo pod námi. Je zajímavé, že se nikdo nemůže rozpomenout, že tady už byl. Já vím, že byl.
Laďa , meloun a jeho klíče do pí …
Je chladno, fouká vítr do zad, pojedeme zpátky. Už pod kopcem se musíme zastavit, protože od roku 2009 je tady kamenný labyrint z neuvěřitelně velkých kvádrů. Zvláště ten první, snad největší ze všech, nám ukazuje krásu kamene na svojí vyleštěné části. Dál pojedeme hřebenovku po příjemných, polních cestách, zastavíme u památníku padlých ve válkách, natrháme chrpy a zastavíme na kraji lesa v místě s pěkným výhledem. Maruš L. tady všechny šokuje, když v dálce uvidí stát naše auta. Byly tak 2.5 km vzdušnou čarou ! Laďa se začíná svěřovat se starostí, která ho provází celý výlet. Nemá klíče od auta u kterých je malá portmonka s dvaceti tisíci korun. To kdyby chtěl koupit svačinu. Zbytek cesty napětí roste, jsme u aut, Líba bere za dveře a je otevřeno. Ozve se Laďův huronský řev a je vyhráno. Vše je na svém místě. Taky meloun, který Laďa přivezl ze Slovenska pro tuto chvíli. Teď ho krájí na kola a rozdává všem. Sedíme na mezi, slunce už zase svítí, meloun je sladký, slupky házíme do pole a všem je neskutečně hezky. Do toho rozpoložení přichází Jíťa s pozváním na kafíčko k nim na zahradu. Škoda, že to neslyšeli všichni.
Kdo byl : Lahučáci, brácha, Laďa, Jíťa, Iva, Zuzka, Jiřka, Lída, Líba, Milada a já. Máme 37 km.
Jedenáctá etapa r. 2018
Kamarádi, druhou desítku našich etap jsem se rozhodl začít sladce. To znamená, že pojedeme do Bavorska a tam ve známé cukrárně na statku si znovu prožijeme zážitek snů. Je docela možné, že trochu přeháním, ale ne moc !
V neděli 17.6. v 9.30 hod se sejdeme u pošty ve FL. Pojedeme přes Pomezí k vesnici Hebanz, kde auta zůstanou a my se vydáme klikatou cestou do cukrárny. Pro přípravu dopravy je nezbytná Vaše přihláška a to do sobotního poledne. Očekávám, že nabídnete místa ve svém autě . Doprava kol je vyřešena. V sobotu večer zde zveřejním plán dopravy. Mějte se dobře. Pepa D.