Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Zpráva z Kančího údolí.
23.4.2021 | 
Autor Kamarádi, když už jsem přijížděl do FL na start etapy, tak se jednou, ale pořádně ozvala bouřka. To nás čekají věci, pomyslel jsem si, ale na plánu nic neměnil. Jak ukázal další vývoj počasí byl stále lepší až nejlepší byl na konci etapy a taky mezi rybníky. Bylo z toho pohodové odpoledne.
Na dvoře nás bylo jedenáct. Nabrali jsme směr Seeberg a první zastávku udělali ve Dvorečku u chráněného dubu. Tady jsem udělal „etapový foto“ s názvem „Babičky do pasu pod obřím dubem“ ! Od hradu, kde byla další zastávka , jsme viděli stěnu šedých mraků ze kterých visí záclony deště. Za Vlastislaví už bylo jasný, že tato hrozba se odporoučela nad Libou a byl z toho klid na duši. Jakmile za Polnou vjíždíme do lesa, tak nikdy nezapomeneme na malé jezírko ze zatopeného lomu. Je půvabný v každé roční době a stojí za to udělat tady pár fotek. V lese se už o oblohu nezajímáme, vzduch se tady zklidnil, vítr lehce šumí v korunách stromů, bochánky mechů kolem cesty jsou krásně zelené a do toho slunce osvětluje všechna místa, která najde. My stavíme, protože jsme na křižovatce odkud začíná Kančí údolí. Je tu krásně !
Zatím nemáme ve zvyku si při delších zastávkách sednout. V létě až bude zem teplá a sedinky tím nijak trpět nebudou, to vyzkoušíme. Myslím si, že povídání bude příjemnější a i na svačinu se v klidu dostane, viď EMaruš ? Možná se někdy taky dáme do politiky. Dnes se to úplně nabízelo, vždyť témat v těchto dnech je mnoho. Mohli jsme se třeba vzájemně ujistit, ze Pražský hrad stále stojí a, že za širými Lány je opravdu takový klid jak se zdá. Asi tam není hlava, která by něco vymyslela a dala vědět. A až z ní konečně něco vypadne tak jistě podle scénáře : zeptejte se mě na cokoliv, já Vám odpovím co budu chtít já. Na to se teda netěším ! Já bych mu dal okres a bez kamer a mikrofonů. Jiná věc je, že Covid 19 zestárl na 91 a zalezl pod postel, když uviděl jak největší dopravní letadlu Aeroflotu se jen těžko odlepilo od země pod tíhou osmnácti diplomatů + ? a jejich bagáží. Možná, že v některém kufru byl i koberec. Dál se to vyvíjí neskutečně dobře. To musel přijít mladý chlapík, spíše klučina, aby ukoktanou češtinou (doufejme, že ne i angličtinou) vyřídil záležitost, kterou nezvládly vlády za posledních třicet let. Šikula. Za všechno co udělá dobře bude po zásluze potrestán při nastávajících volbách. Já tedy doufám, ANO ! Taky je mi líto všech, kteří se rádi pohybují po sociálních sítích, protože 90 procent všech textů bude ruské trolení s cílem odvézt naše myšlenky do chaosu a vzájemnému nepochopení. Vše podle zásady :“Čím hůř, tím líp „!
Dál chci abychom nejezdili rychle, kochali se okolními lesy a pak i zastavili na místě kde jsme se před několika lety setkali s Ašákem Honzou. Tehdy měl velký pupek a malý kolo. Dnes už nic, zemřel s Covidem. Myslel jsem na něj a zajel se s několika lidmi podívat po cestě, kterou nám on ukázal, na okraj Bavorska. Krásně upravený pole a v pozadí statek kolem kterého jsme už jednou jeli. Už aby to mohlo být zase ! Když se proti nám vyřítilo obrovský lesácký auto tak jsme s pochopením raději zajeli do lesa. Ještě, že za zatáčkou začal nakládat. To byl koncert pro dvě ruce a jeden stroj. Udělal jsem pár fotek a trochu spěchal za partou. Blížil se zlom naší cesty. Nejvzdálenější bod. Na křižovatce se signálkou teď doprava a ne doleva jako vždy. Před námi byl houpavý prďák. Když se shora ohlédnu, že chci udělat nějakou fotku tak co nevidím : Líba ve velkém předklonu tlačí svoje kolo, protože baterka zkolabovala. Dál bude muset „za svý“, což při její kondici a mojí malé pomoci se ukázalo jako možné. Jíťa vzala její baterku do tašky na řídítka a touto zkouškou dnes ví, že si koupila tu nejlepší ze všech. Od lesa přes louku vedou dva kikažlábky, kterými se dá sjet celkem bezpečně až na silnici. Hospoda Na Gruntu nemá otevřeno, jen lampa nad vchodem svítí, jako by nás zvala na někdy příště. Nám to ani nevadí, vždyť na nás čeká otevřený srdce i okénko Zdenky. Postupujeme pořád po větru až jsme na vjezdu k rybníkům. Tady se Líba loučí.
Na nás čeká krásná cesta ze dvou černých stop s uprostřed a na stranách se zeleným trávníkem. Je to nádhera. K tomu práce nenažranýho, ale chytrýho bobra, který musí pokácet velký topol. Dělá to šikovně, ten strom padne na pevnou zem a ne do vody. Ti co jedou přede mnou zvedají kachny do letu, který pak končí před mýma očima na vedlejším rybníku. Labuť bude asi lázeňská, protože tady čeká u břehu na něco do zobáku. Ornitologové jí nasadili na krk kelímek s číslem a asi i čipem, který slouží k pozorování pohybu tohoto ptáka. Dávám na zváženou jestli si podobný obojek nevozíme sebou v chytrým telefonu. Ale jinak to nejde, tak nechme toho. Cesta kolem rybníků vždy stojí za to.
Jsme u Zdenčina okýnka. Ona s opravdovou radostí nosí sklenky a pro mě hrneček. Klábosíme většinou ve dvojicích , už nevím o čem. Do toho přichází Honza Z. , který se s každou přítomnou zdraví svým neodolatelným způsobem což je mu vždy dovoleno. Kdo umí, ten umí a kdo neumí ten čumí. Jen tak dál Honzíku. Hodiny začínají nabírat večer a my to s Jíťou máme do Chebu ještě kousek. Nejblíže je to po hlavní a proč ne ? S trochou pozornosti a za čárou je to docela bezpečný. Srdečně Vás zdraví Váš Pepa D.
A kdo byl ? Lahu i s Martinou, Míla, Líba, Milada, Jitka, EMaruš, Jíťa, Hanka a já. Chebáci mají 48 km.
Publikováno v 
Tagy: 
Kančí údolí.
Kamarádi, vy všichni víte kde ta lokalita je, ale v souvislosti s aktuálním děním u nás nabývá toto místo na přitažlivosti. Připomeneme si dobu kdy by tudy agent ani kanec neprošli. Dnes už ano a k tomu je jisté, že se tato obojí zvěř přemnožila. Proto tu lokalitu musíme vidět a ucítit genius loci toho místa.
Ve středu 21.4.2021 ve 13 hod. se sjedeme u Beránků na dvoře a hned vyrazíme. Vyřiďte si tuto zprávu mezi sebou. Předem sděluji, že až na Výhledy etapa nepovede. Na trase se pokusíme o jedno „okénko“. Bude hezky právě ve středu, proto ten důchodsovský termín. Odhaduji šest až osm lidí a překvapení se nebráním. Tak už se těším. Váš Pepa D.
Zpráva o „kousku jara“ .
Kamarádi, tedy spíše kamarádky, ale Vy mi rozumíte. Teď už je pondělí ,venku padá sníh a teplota je jeden a u Frantovek dva. Zima bojuje, ničí květy meruněk a nám dovoluje jezdit jen když si dá pauzu k nabrání sil pro příští týden. My už podruhé tu přestávku využili k výletu do blízkého okolí.
Tentokrát jsem vybral Plesnou a blízký minerální pramen jako cíl cesty.Startovali jsme z okraje města kde nás jednu chvíli bylo třináct, ale Laďa měl papírovou čepici což je jasné znamení, že dál nepojede. Už jsme si všechno řekli, dokonce i s holkama co málo jezdí se pozdravili a jedeme na Žirovice. Dál po poli k hradu kde dělám rád společný foto. Že nakonec nesouhlasí počet na fotce s počtem na etapě je dáno jistým nezájmem kluků, nechutí, nebo co ? Laďa s oblibou pronáší : “ Já už to nemám kam dávat „. To má ještě z doby kdy se dělaly fotky a už mu to zůstalo. Pro historii našich výletů je to škoda, vždyť podívat se pěti letech na stejné lidi, kteří jen jinak vypadají je normální a žádoucí. Z „taktických důvodů“ objíždíme Skalnou přes koupaliště a dál do lesa až k místu u louky. Tam se už dnes podruhé setkáváme s trojicí dvou děvčat (ten třetí byl asi chlap), která upoutala pozornost nás kluků, zvláště ve chvíli kdy odjížděly. Průjezd lesem je moc hezký i když ještě nic nekvete. Já si tady plánuji jak na zpáteční cestě uděláme malý oblouček pro zpestření cesty. Hromada klád na kopci byla tak velká, že překonala i ty ze Šumavy. Jsme na kraji Plesné kde je umělý svah pokrytý vrstvou kůry. To zajímá Zdenku . Ona k životu potřebuje hodně kůry a tak spolu popojedeme blíž ke dvěma mladým paním, které nahoře něco sází. „Pomáhej Pán Bůh “ pozdravím, protože je správné když flákající se pozdraví pracujícího a ne naopak. „Prosím Vás kde jste sehnali tolik kůry ? “ ptám se a všímám si jak ta mladší se ani nesnaží schovat zachumlaná tanga. Při představě jakou práci dělá jsem jí upřímně politoval. Zdenda se toho moc nedověděla, leda by vyrazila do Varů o kterých nejvíc povídali. Se sklopenýma očima jsem poděkoval a odvedl partu do středu Plesné.
Z veliké, textilní fabriky tady stojí torzo, kdy rohy bývalé budovy jsou zachovány, vlevo ve čtyřech patrech a vpravo v pěti. Střední část je prosklená a bude zde česko – bavorská expozice válečné a poválečné historie. Sousedi jsou sice Sasíci, ale Bavoři nejspíše měli peníze na tento projekt a EU taky. No těším se na otevření, to určitě bude náš zájem. Vzdalujeme se odtud po nové silnici směrem k Brambachu. Na druhé straně stojí auto německých policajtů, takže stačí jedna fotka tím směrem a myšlenka, že jednou bude líp. Vracíme se už po vyznačené cyklostezce dolů na kruháč a zastavíme až v místě kde se chodí pro minerálku. Musí se po strmém svahu krajnice dolů, ale pak taky nahoru a to sem jezdí lidi s přepravkama lahví. Šikovný starosta by těch deset schodů mohl zahrnout do obří stavby a udělat radost lidem, kteří třeba na expozici ani nezajdou. Dříve si výjimeční starostové dokázali u velké akce postavit i barák. Teď už to nejde !?
My musíme nahoru na Vackov abychom mohli použít novou asfaltku ve sjezdu do Lomničky. Byl to fofr. Tady se propleteme „mílařskou cestou“ na pastvinu a zase dolů až k potoku kde nás čeká betonový mostek bez zábradlí. Pod ním asi metr teče voda ! Ne, já nevolám po zábradlí, ještě by takový malý brnknutí řídítkama mohlo způsobit pád z výšky a to se v našem věku nehodí. Jirka už upaluje tam , kam jezdíme vždycky, jenže já mám jiný plán.Musíme tady doprava abych mohl partě ukázat pohled do obří pískovny. Je to úchvatný pohled. Jednoho napadne :“kolikrát tady musel nakladač hrábnout, než to celý naložil ?? „, no zkuste to sami spočítat. Já jen napovím, že jedna lopata by mohlo být půl kubíku. Jsme z lesa venku a nabízí se nám krátká stezka ke hřbitovu a my pak jedeme vlevo mezi baráčky, kde se říká „Šneky“. Teď doleva a uháníme k lesu ze kterého jsme před několika hodinami přijeli. Tady se kouknu do telefonu na aplikaci Cyklometer a ona nelže : mám tady 35 km, rychlost 14.2km/h, čas na cestě 2h 30 min. a čas stání 1h 13 min. a to nebyla žádná hospoda !
Čas letí, my musíme taky. Čeká na nás chalupa kde je pivo a kafe. K tomu vezou Hanka a Helena buchty celou cestu. Když jsme zase na tom kopci kde jsou klády tak tam prožijeme dvě události. Jednu smutnou a jednu radostnou. Začnu tou smutnou : bráchovi nejde zapnout motor ! A ta radostná ? No právě přijela ta trojice dvou děvčat, které Zdenka zná takže je zastavila a bylo z toho hezký povídání. Dál frčíme z kopce, přes louku taky, bráchovi vychladl motor a znovu naskočil a za chvíli jsme u koupaliště. Nakrátko vyšlo slunce, to abych mohl pořídit další fotku naší barevné skupiny.
Jsme u chalupy. Thálie se hlásí jako servírka a brácha pomáhá s pivem a sezením. Uvařit pět káv, to není jak za Turecka, to chce čas ! Presso z toho bylo. Jíťa dovezla výbornou kávu, která zbyla i na příště a dál. Klábosíme usilovně až mě napadá dát si společnýho frťana na oslavu mojí ukončené etapy zápasu o zdraví. Ještě zmínka zpátky. Můj malý příbuzný vždy nabádal svoje rodiče aby si dali ještě jednoho „prcana“ – rozuměj, že v rodině se neříkalo frťan, ale prcek. Nezapomenutelné ! V tom přijíždí Iva a přesto, že se necítí dobře tak přinese tác výborných jednohubek. Díky. Jenže lidičky nezapomněli a žádají si vyprávění o tom co bylo tím vítězstvím. Zadrženě vyprávím o svých pobytech ve špitálech, o náplastech ze kterých se dá vystoupit jen velmi pomalu a mě se to po dvou letech povedlo právě v neděli 28.3.2021. Vyprávět celé partě o zdraví je ošemetná věc a někdy to může být pro ostatní otravný. V Americe je to doslova neslušný. Tak snad jsem z toho vyšel vzpřímeně. Je hezky, ale taky dlouho. Pojedeme domů a franťáci nás doprovodí do Drahova.
Kdo byl : Lahu., Milada, Hanka, Jíťa, brácha, Zuzka, Zdenka, Thálie, Helena a Jitka (já ani nevím jak se jmenují dál) a já. Tak brzy naviděnou se těší Pepa D.
Kousek jara.
Kamarádi, nazval jsem tak náš příští výlet a vůbec Vám nemusím vysvětlovat proč. Jde o využití každé chvíle vhodné pro naší zálibu t.j. kolo. Jak to uděláme ?
V neděli 11.4.2021 se ve 13 hod. sejdeme za posledními domky FL ve směru na Žirovice. Takže od teplárny přes hlavní silnici, pak projet krátkou ulici a vlevo je to místo srazu. Ten den budeme mít ještě každý svůj okres, proto tyto manévry. Dál pojedeme na Skalnou, do lesů, vyjedeme v Plesné a tam se podíváme na dokončený přechod do Saska, který jistě brzy využijeme k cestě do Bad Brambachu. Jediné jisté pití je minerálka za Plesnou. Ne každý jí zná, takže tam zajedeme. Vezměte si OP, průkazku pojišťovny a pár peněz – to kdyby …
Prosím, přihlaste se zde, abych věděl s kým můžu počítat. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z předjarního výletu.
Moji kamarádi, nabídl jsem výlet v dobré víře, že se sejde parta zdravých lidí respektujících současný, okresní svět. To se povedlo. Všichni jsme měli roušky sebou, ale horší to bylo na cestě. Ta nečekaná setkání s pěšáky bez roušek mě nedělala klidným. Když potom večer v osm má svůj krátký pořad Daniel Stach , který jediný dokáže shrnout a srozumitelně podat národu zprávu o vývoji covidu a nutnosti ochranných opatření, tak v té chvíli se trochu červenám. Za týden budeme mít jasno, že jsme nadále zdraví a znovu vyrazíme někam do lesů a když ne, tak do peřin.
Start se povedl, sjelo se nás deset. Bylo příjemným zjištěním, že Vlasta s Petrem v duchu hlášky „Musíme si pomáhat „zajeli pro Jíťu. Ta během 15 min. už seděla na kole a přijela taky. Byla to její první cesta od 9.8.2020 !! Za tak dlouhou dobu člověk i zapomene jak se na tom kole sedí a co se s čím dělá. Zastávka U Bobra byla krátká a jen nás utvrdila, že se odstěhoval k Nebanicím, protože tady to jeho dílo je dokonáno. Většina z nás se odtud poprvé projela po novém asfaltu, který jsme tu nikdo nečekal. Až na Pomeznou vede ! Po okrajích cesty se hodně kácelo, keře tu nejsou, je jen „tyčový les“z obnaženého náletu topolu bílého. Na Pomezný u tvrze je ohromná zásoba cihel, ze kterých pan majitel postaví přístavek jaký tu byl před válkou. Laďa mu taky navozil spousty cihel a vyjednal pro partu návštěvu až bude všechno hotovo. Pokračujeme pomalu po pěšině vedle řeky , hledám sasanky a další jarní kvítí této lokality, ale zatím nic. Jen pár kvítků orseje jarního. Chtělo by to tak 14 dní a vyrazit tam znovu. Už jsme na signálce, ale dáme přednost pokračování pěšiny u vody. Ohře už tu není součástí přehradních vod, ale klidně si tady meandruje a nechává vedle sebe vyniknout velmi starým stromům jejichž kůra je obrostlá mechem. To při dnešním slunečném počasí je oslava zelené barvy, které se už brzy dočkáme v celé přírodě. Protrápili jsme se krátkým kopcem a otáčíme se pohledem na hrad Hohenberg, který je už dost skrytý ve větvích stromů a až přijdou listy tak se skoro celý ztratí z pohledu. Pojedeme dál kolem roty do Libé. Pohled na hrad a kostel od rybníka byl neskutečně krásný, jako vždy. Přesun na Vlastislav byl už rutinní záležitost, pak průjezd vesnicí po asfaltu byl fajn a jsme na známém rohu obrovského komplexu staveb. Jde o opravený statek a mnoho dalších budov a různých přístavků, které pan majitel, asi zubař, ne a ne dokončit. Dávám instrukce k nutnému nastavení správného převodu k prudkému sjezdu a následnému výjezdu pod hradem Seeberg. Většinou se nám to povedlo.
Už je tady otevřené okýnko hospody, která nabízí pizzu, pivo, limo, kávu. S rouškami to zvládáme dobře a v těsné blízkosti hospody se rozvalíme na trávě, na schodech a tak různě. Bylo 23.5 st., azuro , Thálie je spokojená. Po dlouhé chvíli si mezi sebou domlouváme revizi dalšího okénka v Krapicích a vydáváme se na cestu. Když polovina z nás už je na místě, tak se logicky nahlas ptáme „Kde jsou, proboha ?“ Od nich žádná zpráva, prostě usuzujeme, že jeli do FL. horní, lepší cestou. Nebyla to pravda. Oni přijeli se zpožděním proto a to považte, protože Jitce ve sjezdu upadla celá levá klika ! Děvče nešťastný, vždyť taková závada nepotká většinu kol za celý jejich život. Jenže kolo stavěl Lukáš a přitom telefonoval – to je můj odhad. Dobře to dopadlo, situaci zachránil Laďa se svým nářadím. Teď ještě chce pro všechny objednat Bechera na oslavu vítězství. Musel jsem odjet a tak nevím jak to dopadlo. Jistě dobře !
Ještě se musím krátce zmínit o těch, kteří s námi už nejezdí a nebo jen prostě pro ně rok nezačal dobře. Určitě nejhůře pro Vláďu Š. Po covidu v rodině zůstal sám a jeho život se bude odehrávat asi tak podle tohoto scénáře : pět všedních dní v pensionu, jeden den doma a jeden na výletě nebo na chalupě syna. Mluvil jsem s ním, všechny moc pozdravuje a souhlasí s tím, že po startu některé z dalších etap se u něho před domem zastavíme aby nás mohl vidět. Kika taky všechny pozdravovala a vzkazuje, že její operovaná noha ji dovolí chodit jen po rovině , ale nedovolí jí zatěžovat přes špičku při jízdě na kole … Jiřka si nešťastně zlomila ruku a to pravou v zápěstí. Šest neděl bude čekat až to všechno zase sroste a slibuje, že bude zase jezdit přes kaluže. Ivča je v situaci kdy hlava moc chce, ale tělo nemůže. Doktoři pro ní hledají vhodnou kombinaci léků na tlak atd. To se brzy podaří a ona zase pojede. Hanka napsala, že je jí blbě, ale covid to není. Nevím jestli měla test, ale Hani bude lepší když sama popíšeš svoje pocity mladé seniorky. Nelidský doktor po covidu zase trénuje do obchodu a zpět a dnes měl zatím nejdelší cestu až k bordelu. Milada hlídá děti a nebo oni jí. To se jednou musíme zeptat. O dalších nemám zatím žádné informace. Myslím si, že na začátku roku to bylo potřebné info.
Ještě kdo byl : Laďa, Jitka, EMaruš, Thálie, Petr, Vlasta, Maruš L., Líba, brácha a já. Jen co přejde zbytek zimy tak vyrazíme. S Vámi se těší Pepa D.
Když přejde první jarní den a po něm první úplněk tak je to první pondělí velikonoční.
Nastal tedy čas Velikonoční a já Vám přeji aby se Vám líbil.
Jaro je už blízko !
Předjarní výlet
Přátelé, po více než měsíci se opět ozývám, tentokrát proto, že Vás chci pozvat na předjarní výlet ke kterému potřebujeme jarní počasí. To nastane v úterý 30. 3. 2021 !
Sjedeme se ve 13 hod. na Klestu u bývalého bordelu. Dnes už je tam pořádek. Mám zprávy, že cesta z Břízy na Pomeznou se nějak zlepšila, tak se na ní zajedeme podívat. Přes Libou se dostaneme do Vlastislavi kde bude možná fungovat maringotka. Vezměte si svojí oblíbenou roušku a pár peněz, protože co kdyby to byla pravda .
Na první otlaky sedátek se už jistě těšíte. Já taky i když to první nebude, ale hlavní cíl je vidět se, slyšet se, zasmát se. Váš Pepa D.
Covid
Jak se vyhnout covidu !
Krátké ohlédnutí.
Kamarádi moji. Rozhodl jsem se, že v této době nicnedělání se pokusím o ohlédnutí zpět na náš cyklistický život. Byli jsme na to dva, přesto to trvalo několik hodin. Ještě může být zajímavé, že tuto zprávu začínám psát dvacátéhoprvního (ledna), dvacátéhoprvního roku , dvacátéhoprvního století. Další podobná číselná přesmyčka nastane 1.2.
Z dostupných pramenů a dílčích vzpomínek jsme dali dohromady první roky. Vím, že cykloparta kolem Pepíka Škvora jezdila už léta předtím ale kam to opravdu nevím. Já začnu rokem 1998 ! Vyjmenuji tady jen dovolené, výlety autem a taky počet etap ,které jsme v daném roce najezdili. Když se někdo bude chtít dovědět víc a nebo zavzpomínat tak si musí otevřít naše stránky kde je od roku 2011 až dodnes dlouhá řada textů i fotek jak z dovolených, tak i etap.
1998 – Medlov, z této akce dokonce existuje film od Milady a také mnohokrát opakované vzpomínky některých z Vás. V zimě jste byli na lyžích v Albrechticích !
1999 – Jelo se na šumavský Stožec. Ubytování v rozestavěném penzionu jsme nazvali „Kosovo“, protože to připomínalo válečné podmínky. Rok kdy jsem já přišel do party. V zimě jste jeli zase na Šumavu do penzionu Studený potok.
2000 – Třeboň Dvorce – velký statek na okraji Třeboně a to bylo poprvé kdy jsem zajišťoval ubytování pro partu, ale ještě ne etapy. To dělal Pepa Š. Vzpomínáte jak nám přidělil úseky etapy a s mapou předal velení ? Jarda Nikotýn z Ponědráže udělal ňadra atd. Byla to sranda. Zima byla v Úborsku což byla práce Ládi Jandy.
2001 – Kraskov u Seče, tady nemám žádné zápisky, možná, že někdo z Vás mě doplní. Běžky byly v Beskydech.
2002 – Novohradské hory s ubytováním v Žumberku. Poznámky o etapách atd. se dochovaly. Na běžkách jste byli v Prášilech.
2003 – Česká Kanada a ubytování v Nové Bystřici. U nedaleké hospody Dračice si Beranička zlomila klíční kost. Běžky se konaly na Bublavě.
2004 – Chřibská – pension Mencl. Začátek našich přátelských vztahů s rodinou Menclů. Jejich vynikající kuchyně a obsluha paní Zdeničky nikde nebyla překonaná. V zimě byla Kovářská.
2005 – Znojmo – pension Austis. Z paměti nezmizí den po velkém dešti kdy jsme potřebovali projet po poli, ale to se nalepilo na kola až nebylo možný jet. Pomohla hospoda s hadicí. Modrava
2006 – Jizerské hory – hotel Sportu u Josefova Dolu. Byla to krása a my se ještě vrátíme.
2007 – Česká Kanada – Nová Bystřice, hotel Nobys a od středy pak Třeboň, penzion U Třeboňského kola. Při etapě do Slavonic měla Kika pád…
2008 – Lipno s ubytováním v penzionu Vřesná u Frymburku. Jedna etapa (60 km) se jela v Rakousku kolem Dunaje do Passova a dále podle Innu … Od tohoto roku jsou ze všech dalších dovolených pořízena alba fotek, která čekají na Váš zájem …
2009 – Zell am See Rakousko, poprvé s cestovkou Ivana Čížka. Tuzemská dovolená byla Český les s ubytováním v Klenčí pod Čerchovem.
2010 – Rakousko – jezera a Francie – Burgundsko, obojí s Čížkem. U nás jsme byli v Českém ráji a bydleli jsme na Malé Skále. Pamatujete na etapu do pivovaru Svijany ? atd …
2011 – tento rok začal web cyklodusak.cz kde jsou všechny naše akce zdokumentovány jak zprávami, tak i fotkami. Dále jsme pořizovali alba fotek a popisem. Asi hlavní akcí tohoto roku byla dovolená s Čížkem na Lago di Garda námi početně obsazená. S cestovkou z Mělníka jsme byli ve dvou ve Švýcarsku – Bernských Alpách. U nás jsme byli pro velký úspěch v Chřibské u Menclů. Etap bylo 15.
2012 – Toskánsko byl jeden z nejkrásnějších zájezdů s Čížkem. Doma jsme se vypravili do moravského Šternberku. Jen připomenu Velké Losiny a vodní nádrž Dlouhé stráně. Etapy : 12.
2013 – Rakousko – Innská stezka , sem patří připomínky na Innsbruck, etapa na Schweinfurterhütte při 6 st. a sněžení a zámek Neuschwanstein. Konečně jsme se vypravili do Krkonoš s bydlením v Trutnově . Počty etap začínají stoupat, letos 17.
2014 – rok začal velikonočním výletem do Prahy s bydlením na ZU v Suchdole. Tam nás čekala Stáňa a výlet v dešti na Okoř. Druhý den přesun na Zbraslav a okruh Prokopským údolím . Do ciziny byly zase výlety dva a to Alsasko a Bodamské jezero. U nás jsme ještě jeli na týden do mého rodiště Děbolína u Jindř. Hradce. Letos to zopakujeme. Opět to bylo 17 etap.
2015 – v březnu jsme jeli do Prahy za Stáňou, která nás provedla Vyšehradem, Pražským hradem a Tech. muzeem a druhý den pro nás udělal Honza Beránek exkurzi do České televize. Dovolené byly v Chřibské a v Třebíči kde jsme kromě židovského města a hřbitova viděli Elektrárnu Dukovany a obědvali jsme v „Postřižinském“ pivovaru v Dalešicích.. S Čížkem jsme byli na Lago Magiorre. Ještě to nebyl rekord, ale druhý nejvyšší počet etap za rok – 23.
2016 – U nás jsme si zopakovali Chřibskou a úplně poprvé jsme jeli v létě na Šumavu. Do Suldenu jsme jeli na poslední víkend srpna na „Den cyklistiky“ čímž se rozumí výjezd na Passo di Stelvio (2760 m.n.m.) v pelotonu několika tisíc cyklistů. Zell am See byl krásný zájezd s výjezdem po Grossglocknerstrasse kde jsme zapadali sněhem. V září byl ještě autovýlet do zámku v Klášterci nad Ohří, kde je muzeum porcelánu. Připraveno bylo 19 etap.
2017 – nejvíce nabitý rok. Když jsme jeli do Jizerských hor – Kořenova tak jsme se stavěli zase u Menclů na selské polévce. Pak jsme viděli celý Jizerky a na závěr byla návštěva u Kopků v Jablonci. Pamatujete tu bezva hruškovici ? Cestou domů jsme ve Slaným poobědvali s Milčou Silným. Další dovolená byla v Bílých Karpatech s ubytováním v Luhačovicích. Náš průvodce se jmenoval Milan Zpěvák – děvčata si jistě vzpomenou. Ukázal nám spousty orchidejí, Moravské Kopanice, Žítkovou, prostě nádherný kraj. Ještě ta bouřka u dobrých lidí !? V malé skupině jsme jeli znovu do Suldenu a já potom s mým švagrem do Švýcarska. Snad se to letos podaří znovu. Čtyři děvčata (Veronika, Kika, EMaruš a Jíťa) byly s Čížkem na Korsice ! Rok končil návštěvou zámku Chyše, kde nás provedl sám pan Lažanský. Taky se tam vrátíme. Tento rok to bylo 18 etap.
2018 – Už v lednu jsme měli autovýlet do Jenče u Prahy kde kde je velice významná instituce – Řízení letového provozu – se jmenuje. Bráchy Ládi syn Petr tam pracuje a právě tam měl výstavu vlastních obrazů. Výklad o fungování ŘLP nám dal mluvčí pan Klíma. Ještě jednu cestu do Prahy jsme měli včetně setkání s Peggy a Adamem. Potom v dubnu jsme zajeli do Bečova nad Teplou kde můj známý kastelán nám dovolil návštěvu. Cesta domů vedla přes Loket se zastavením u Jitky Hlavsové. Tuzemský dovolený byly dvě : Chřibská, jak jinak a pak Novohradské hory. Ven jsme jeli do Dolomit a tady mám trochu problém. Nechal jsem kolovat album fotek a ono se nevrátilo tzn. že některá z Vás ho má nevědomky doma. Prosím podívejte se ! Ve snaze ještě toho hodně stihnout jsme odjeli rekordních 24 etap.
2019 – V posledních dnech roku 2018 jsem začal marodit. Přesto se podařilo najet 13 etap v našem okolí.
2020 – Když už jsme sedali na kola přišla pandemie. Co to je Covid 19 nikdo nevěděl. Ten první nápor ještě vláda poslouchala odborníky a tak to proběhlo v rámci možností. My jsme najeli 9 etap a zavřeli jsme se doma, protože virus se vrátil.
2021 – Plány jsou hotový : v květnu od 10.5. do 15.5. budeme v Děbolíně s jednou etapou do České Kanady. V červnu pojedeme 6.6. až 13.6. do Chřibské. Mohly by to být postkoronavirové lázně a k tomu několik nových cílů etap. V červenci 4.7. bude start dvojnásobných Mílí v Hranicích . Cíl pak bude po cca 20. dnech na Bramborárně v Třebeni. Věřím, že většina z nás se nechá očkovat, protože to právě může být „vstupenka“ k dovolené a nejen proto. To bych ty racionální důvody očkování příliš zkrátil. Nedejte na lži přicházející z Kremlu a nebo od popletených umělců a jiných prominentů – viz. Klaus.
P.s. Ještě jsem zapomněl zveřejnit celkový počty akcí : dovolených bylo od roku 1998 celkem 44 a k tomu 7 výletů . Najezdili jsme od roku 2011 celkem 168 etap. Roky před tím jsme jezdili více méně pravidelně jednou za 14 dní.
Hodně zdraví Vám všem přeje Pepa D.
Vánoční přání roku 2020 .
Srdečně zdravím mojí, povětšinou, ohroženou skupinu, která se každý rok neohroženě pouští do spousty kilometrů na kole. Jsem rád, že mohu být přitom.
Přeji nám všem abychom všechny viry obcházeli a nevrhali se do jejich náruče. Každá jiná náruč je lepší než ta jeho. Mysleme na kamarády, bez kterých to v životě nejde.
A taky Vám přeji abyste žili se srdcem na dlani a s hlavou na krku.
Hezké vánoce. Váš Pepa D.
Druhý podzim.
Kamarádi moji, na nebi i na zemi pomalu přituhuje, lidi to oddaluje, naší partu nevyjímaje. Dětská radost s blížícími se vánocemi se mísí se seniorskou starostí jak to všechno dopadne. Tím nebem myslím počasí, které nabírá zimní podobu a tou zemí pandemii covidu. Zatímco s tím prvním neuděláme nic a je to dobře, tak s tím druhým udělat můžeme, ale ne všichni chceme a možná, že často ani nevíme jak a co. Informace si často protiřečí, ministři se střídají a jen ten malý prďola sedí na svém a tváří se jako by za nic nemohl. Mě se nabízí řešení : sledovat co dělá Klaus, ale ne Santa, však víte kdo a dělat všechno obráceně než jak to ukazuje on. To by myslím, dost pomohlo.
Myšlenky a vzpomínky se mi často točí kolem naší tradiční mikulášské schůze. Představte si dvacet lidí v jedné místnosti (dnes ještě to dovoleno není) , kteří přijedou z různých sestav lidí se kterými žijí nebo se s nimi stýkají a dáte dohromady několik set jedinců. Jak je tento malý vzorek společnosti zdravý ? Kdo už se s virem potkal a nebo pykal v karanténě za to, že někdo jiný omarodil ? Na to nelze odpovědět a proto přeložíme schůzi na polovinu ledna a budeme věřit, že to bude klidnější doba s životem bez omezení.
Pro dlouhé večery nabízím alba fotek, které osvěží vzpomínky na dovolené v minulých letech. Včera večer volal Honza Kopka, který celou řadu z nás zná a já mám vyřídit pozdrav Vám všem. Uvidíme se s ním v červenci na startu a v cíli Mílí, které budou dvojité, obousměrné, prostě pojede se z Hranic na Slovensko a zpět. Cíl závodu bude poprvé u Bramborárny v Třebeni. My v květnu a červnu pojedeme na tuzemské dovolené a potom si projedeme trasu závodu v našich dvou okresech Cheb a Sokolov a taky Japoši připraví nějaký úsek v Krušných horách. To jsou ještě poměrně daleké plány, ale ono to letí. Bude-li v zimě hezky a zdravo, tak můžeme na nějaký autovýlet vyrazit. Třeba do Rotavských strojíren za jejich majitelem Jirkou Hrůzou. Taky sami můžete něco vymyslet !
V galerii jsou fotky o podzimu . Je to směska různých záběrů, hlavně oblohy, která při západu Slunce byla často neskutečně krásná. Nebo barvy javorových listů. No však uvidíte . Můžete mi z Vašich zásob něco málo poslat a já to na stránky dám. Tak tolik pro dnešek a před vánoci se zase ozvu. Váš Pepa D.