Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Návštěva u Japošů.
18.8.2021 | 
Autor Ahoj kamarádi, dlouho jsme nikde nebyli a najednou tohle : krásné počasí, ještě hezčí etapa, společný oběd a ještě k tomu závěrečné posezení. A kde se to všechno bude konat ?
Ano u Japošů v neděli 22.8.2021 ! Odjezd bude od pošty ve FL v 9.00 hodin. Etapa bude příjemná, ani krátká, ani dlouhá, možná i zastávka na pivo bude a skončí v N.Hamrech v hospodě obědem. Po něm nás Japoši tradičně pozvou na kafe. Já si tady přihřeji polívčičku a sdělím všem (tedy i těm kteří na dovču nejedou) informace k dovolené v Jizerských horách kam jedeme už v neděli 29.8.2021.
Vy, kteří se chcete této etapy účastnit mi to musíte dát vědět. Do sobotního 21.8. poledne budu čekat na Vaše přihlášky a to nejlépe zde dole pod pozvánkou. Já hned sestavím plán přepravy , který dám pod Vaše přihlášky. Tak to je všechno a už nezbývá než se těšit, protože je opravdu na co ! Zdraví Vás Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Zpráva o konci Mílí.
Ahoj kamarádi . „Míle skončily, ať žijí ty příští !“ Tak by se dala celá událost, která nás provázela více než měsíc, uzavřít. Ale to by tu zprávu musel psát někdo jiný a ne já. V samotném závěru se dělo hodně věcí hodných zaznamenání. Míle totiž není Tour de France kde pouze vítěz etapy nebo závodu se dočká nějakého mediálního zájmu, ale ti ostatní jako by nebyli. Tady se stejného přijetí dočká i ten co přijede nebo přijde poslední. A právě za poslední dvojicí na trati vedla naše etapa.
Mirka Heisová a Jindra Prchlík, obecně tedy Prchlíci a to by šlo ještě vylepšit na „Uprchlíky“ (z civilního života) je dvojice, která k závodu patří už řadu let. Jednou taky přijeli na tandemu a jak letos vidno Mirka si na roli „druhého“ zvykla a celou trasu šla o krok až dva za Jindrou. Je to prostě vodič ten Jindra! Tolik krátké představení dvojice za kterou jsme se vydali jí naproti. Když už jsme byli na Ypsilonce a ještě za slunce jsme se vyfotili u památníku amerických vojáků padlých v Německu a u nás na konci 2. světové války. Byli jsme chvíli na území Spojených států a nikomu to nepřišlo divný. Potom jsme netrpělivě popojeli po staré silnici až dolů k vodě a tam mi to nedalo a zavolal jsem Libora s dotazem „Kde jsou teď ?“ Jindra odpověděl, že tak 2 – 3 km od nás. Tak jsme přijali rozhodnutí, že jim pojedeme naproti, tam se s nimi pozdravíme, otočíme to a pojedeme do bramborárny kde je spousta pití a těsta na bramboráky. Když už jsme v Třešňovce a žízeň je veliká tak se přece nic nestane když si tady dáme jedno a oni zatím přijdou.
U vchodu do předzahrádky hospůdky seděl chlápek, který reagoval až na opakovaný pozdrav. Už od pohledu vypadal hodně naserkaně. Stoupli jsme si k okénku kam se po chvíli dostavil tenhle „podnikatel“. Nebylo to dobrý ! Při snaze vybrat si nealko pivo místo toho aby vyjmenoval druhy, které má, pravil : „Tak si to rozmyslete né ?“ Ostatní se dočkali podobného přístupu a pak se divte, že v celé hospodě seděl jediný člověk u piva. Ten musí mít ale pověst. Já jsem si raději stoupnul aby nám za plotem neproklouzli mílaři. Dopito a nezbývá než ještě kousek popojet. V tom mě napadá zavolat Mirku a zeptat se kde jsou . Ona na to :“No právě se balíme a jdeme dál !“ Cestou ani jeden vandrák, natož dva. Jsme u kiosku na koupališti a já se ptám slečny : Vy jste tady měla před chvílí dva vandráky, že jo ? Ona :“Jo měla, ale před deseti minutami odešli směrem na Dřenici !“ Jenže odtud my jsme přijeli a nikdo. Svítalo mi ! Navigace je zahnala z cesty do louky a pak po okraji pšenice je dovedla na asfalt od Ypsilonu. Holky jedoucí vpředu mi volají :“Už je máme !“ Spěchám za nimi abych se s nimi mohl obejmout a pořídit dvě fotky za chůze. Pak souhlasili, že se s nimi ještě zastavíme u amerického pomníku. Oni o něm dokonce věděli – tak dobře se připravovali na cestu. Fotky jsou hotový, nelze je dál zdržovat, Do cíle to mají ještě 13 km. Mezi námi nastalo dohadování kdo do Třebeně jo a kdo ne až jsem zůstal s Honzou a Jitkou ve trojici, která jela přímo. Asi po hodině ještě přijeli autem tři děvčata – Thálie, EMaruš a Zdenka. To už byla mnohem lepší situace pro přivítání dvojice z níž ONA se stane královnou královské trasy.
Venku je zima, usilovně prší a stmívá se. Čas čekání si krátíme tu bramborákem, jindy zase hltem vína a nebo dokonce frťanem neznámé koncentrace. Dověděl jsem se jí až potom co mi žaludek „nafackoval“ a hrozil, že si udělá díru. Valaši (Libor s Bárou) nakonec přiznali 51 procent !!!Nějaká intuice mě vyhnala do kanceláře zatopit. To se ukázalo jako bezvadný jak pro sušárnu , tak i pro ložnici obou. „Už jdou !“ křičím dolů a otevírám okno abych se pokusil o fotku. To je ta kde jdou u kukuřice a Mirka má krok ztrátu. Je tu cíl ! Oni se objímají, zvedají batohy nad hlavu a ještě odpovídají na otázky šéfa závodu. V tom si Jíťa vzpomene , drbne do mě a se slovem „Kytka !“ utíká do haly pro slunečnice, které jsem pořídil na políčku u FL. To dodalo celému přivítání novou šťávu, však fotky o tom povídají. Konečně jsme všichni pod střechou. Prokřehlá Mirka už sedí zabalená do deky a spokojeně pojídá první bramborák. Když se dostalo taky na Jindru tak ten zvýšeným hlasem pravil „To je ale vynikající bramborák !“ Mirek, který měl tuto delikatesu pod svojí péčí uslyšel toto ocenění mnohokrát a už dnes vím, že za rok to bude zase práce pro něho. Mirka nám musí ještě ukázat nohy kde už slezly dva nehty a další se na to chystají. Věru není to hezký pohled, ale Mirka naše otázky o bolesti a pod. jen odtuší „To bude zase dobrý !“
Končíme ! Na oba čeká teplá sprcha a vytopená kancelář jako ložnice na zemi. Taky malí kluci Báry a Libora – Honzík a Kubík mají svůj čas. Budou z nich taky cestovatelé ? Jak půjdou léta tak budou stále více chápat co se kolem nich vlastně děje a pak možná … Přál bych jim to. Loučím se s mými věrnými čtenáři a za dva týdny vyrazíme do Krušných hor. Za týden na to jedeme ho hor Jizerských kde nás čeká velmi originální program. Mějte se. Váš Pepa D.
Konec Mílí.
Kamarádi, zase to bude sobota jako nejvhodnější den pro naše setkání a výlet se závěrečným posezením. Je pro to hned několik důvodů. Uvedu dva – 1. spolehlivé počasí a teplo a za 2. je to den kdy přijdou do cíle Mirka a Jindra Prchlíci a tím letošní Míle uzavřou. Jdou po trase cyklistů a v tuto chvíli t.j. ve čtvrtek večer to mají do cíle 100 km. Zítra v pátek budeme stavět vítězný oblouk a k večeru míchat těsto na bramborák. To proto, že do cíle přijde Zdeněk Grygar a je třeba ho řádně přivítat. Do cíle to má 40 km ,takže se objeví někdy kolem 14 hod. Když bude některá z Vás mít chuť mi pomoci s přivítáním tak můžu pomocí sms upřesňovat jeho příchod. Tak dejte vědět !
Etapu odstartujeme v sobotu 7.8.2021 ve 12.30 od Beránka. Bylo by správné jet kousek jižní trasy závodu na našem okrese, ale více bude záležet na tom jak daleko v sobotu v poledne jsou Prchlíci od cíle. V každém případě je někde na jejich cestě pozdravíme a pak se přesuneme do cíle kde je pití , včetně kávy, dostatek, jídla nikoliv.
Prosím počítejte se zdržením se v cíli, takže žádný koncert nebo divadlo se tam nevejdou. Přítomen bude také jeden z Liborů a to Procházka. Žádoucí je bramborářský dres. Pojeďte bude to hezký. Váš Pepa D.
Zpráva z návštěvy u Karla.
Nyní jen lehce připomenu, zaznamenám, kudy jsme to vlastně na tu návštěvu jeli. Vaší výkonnost dobře znám a proto jsem zvolil nikoliv kratší, ale o málo delší cestu. Po naší oblíbené stezce se snadno dostáváme ke starorybnickému hradu z jehož trosek se do výšky šplhá část západní stěny se zachovalými otvory po oknech. A světe div se, právě v těch místech se staví lešení. Nějaký smysl to jistě má, ale větší sranda je když někoho napadne, že to má na svědomí Nelan, který tam bude dávat nový plastový okna ! Jsme u silnice, kterou využijeme jen krátce abychom se dostali na nové lesní cesty k lokalitě „Sedmi rybníků“. Tedy ono jich je pět, ale nám dneska stačí jeden. To je až ten ke kterému se jede kolem červený chaty na malé pasece. Ta si tady užívala léta klidu, ale to je pryč, protože revitalizované rybníky a jejich hráze budou určitě lákat stále více cyklistů a houbařů. K rybníku přijíždím jako první což je výhoda pro sledování vodních ptáků. Rychle obhlížím hladinu ze které trčí několik černých špalků po bývalých stromech. Když přijížděli ostatní, tak se jeden tenký pařez pohnul aby se vzápětí proměnil v černou volavku s velkým rozpětím křídel. Pták nabral výšku a zmizel za stěnou stromů. Krásná podívaná. Není proč dlouho odpočívat ! „Jedeme loukou na Vojtanov !“ volám a ujímám se vedení. Je to nejpříjemnější část naší cesty na Výhledy. Bohužel zase musíme využít kousek asfaltu Abychom se blízko Hazlova mohli znovu ponořit do lesa. Starostlivá Zdenda mi hlídá auta a já fotím za jízdy kamarádky a to mě baví. Na okraji lesa je známá křižovatka čtyř cest. Po jedné jsme přijeli, takže ještě tu zbývají tři. Správně je ta doprava, ale já volím tu střední do kopce.
Teď si dovolím odbočku z tématu : mám doktora, který se jmenuje Kopecký a má ordinaci v Dukelské ulici, která vede do kopce. Takže mám doktora Dokopce. Je v tom jak jeho jméno tak i cesta k němu. Nebo mílaři často nadávají na Kopku a jeho kopkoviny, rozuměj různé obtíže na cestě. Letos je tento slovník obohacen o výrazy jako Kopkameny, Kopkopřivy, a já ještě přidám Kopkaluž a Kopkopec . Honza je prostě vidět všude !
Po vyjetí kopce a ochutnání borůvek, sjedeme dolů a jsme na okraji golfu a také zadním okraji rybníku. Ten objedeme a rovnou do kopce po pískové cestě. Občas se někde mihne vozík s hráčem golfu, který přece nebude chodit pěšky. Proti nám jsou to povaleči a pak nemáme mít poslední místo na olympiádě , jsem se rozčílil. Nahoře vede skupinu Jirka, já toho využívám abych jim nadjel přes louku a mohl je fotit proti lesu a taky zepředu. Povedlo se ! Před námi je poslední a nejtěžší část výjezdu. S tou si poradíme snadněji, než s hledáním Kájovo chaty. Přijeli jsme k ní totiž zezadu a ne jak on si přál. Nevadí jsme tu !
Stůl se začíná plnit dobrotami a taky chlebem od Thálie. Ona všechno komentuje a tak se dovídáme, že když pekla ten „černý, spálený“ chleba tak si na deset minut lehla a když se za hodinu vzbudila tak kůrka už vyletěla komínem. To byla drobná událost, která nedokázala pokazit ten nádherný vzhled a neskutečně výbornou chuť krajíců. Ta byla tak dobrá, že grilovaná krkovice měla co dělat aby ho předehnala. Bravo Thálie !!! Jsou tu i koláčky, pivo, víno a všelijaké živobytí. Prostě je toho hodně. Kája peče maso a neustále povzbuzuje stolovníky aby jedli i když už nemůžou. Do toho přijíždí Jarda a přichází Venca a stanou se tak chtěnými pomocníky v boji s přebytky. Dochází také na dobrou kávu a další a další víno. Blíží se chvíle odjezdu a nastává otázka kudy ? Brzy mám jasno – bude to dlouho z kopce, mimo provoz, ale pomalu. To než se hlavy pijáků soustředí na cestu, když tak dlouho pozorovali jen skleničku. Přes Skalku, golf, Hazlov, Zelenou a Poustku jsme hodně brzy dole ve FL. Náš výlet končí, ať žije ten další ! Asi to bude zase sobota. To právě přijdou do cíle hrdinové letošních Mílí. Zdenda Grygar a Prchlíci. To s nimi musíme pořádně oslavit, bude-li to možné.
Kdo byl ? Lahu , Zdenka, Iva a Kika přijely autem, Laďa, Hanka, brácha, Thálie, EMaruš, Jíťa a já. Mějte se dobře, vyhýbejte se dešťům a příště zase na kolech se těší Pepa D.
Návštěva u Karla.
Kamarádi vy snad nevíte kdo to je a kde to je ? Když tuto sobotu pojedete etapu tak Vám bude stále jasněji . Stejný jasno bude i na obloze, protože pršet má až v neděli. Karel pro nás připraví pohoštění , které se dá nazvat zápisné, ale taky jinak. Třeba přátelské posezení u Káji na Výhledech.
Sraz je tedy v sobotu 31.7.2021 ve 12.30 hod. na dvoře u Beránků. Vítáni jsou i Ti, kteří přijedou autem ve 14 hod. na Výhledy k předposlední chatě ve směru na Aš.
Do cíle Mílí přijelo a přišlo už 132 lidí. Usmažili jsme bramboráky ze 60 kg brambor, snědli bezpočet buchet, bábovek, chleba a ba i maso bylo ! Všem děvčatům moc děkuji. Vedení závodu žádalo na Hradě o udělení řádu Zlaté vařečky prvního stupně pro Kiku , Thálii, Jíťu, Ivču, Zdenku,EMaruš a Hanku. Bylo to bohužel zamítnuto takže holky nedostanou nic. Takhle to u nás chodí !
Mějte se hezky a pojeďte všichni ! Pepa D.
Zpráva z mílařské etapy.
Kamarádi moji. Je to osmý den po startu, když do cíle přijíždějí dva vítězové. Po nich ještě tři týdny dojíždějí další. Každý se svými zážitky, potížemi a téměř všichni se shodují na tom, že ten letošní ročník byl nejnáročnější a to tou spoustou vody, která je doprovázela od začátku a to jak shora, tak i zdola. Jejich kola i nohy mají jednotnou šedivou barvu a až podle dresů je možné rozeznat od sebe. Do této situace se naše etapa hodila, protože měla symbolicky uzavřít letošní ročník závodu
Všichni jsme mohli vědět, že v těchto dnech vystavuje svoje obrazy naše Vlasta Š. Od jejího posledního zranění jsme jí neviděli a to byl další důvod k setkání s ní. Sraz byl tedy na Františkánském náměstí . Samotná výstava pak byla v kostele stejného jména kde se běžně konají koncerty a výstavy. O vánocích sem můžete zajít . Spolu s Vlastou jsou tady ještě její dva kolegové. Každý z těch tří maluje jinak a nutno hned napsat, že Vlastička má obrázky nejhezčí, protože jsou srozumitelné, příjemně barevné a vystihují nějaký reálný děj. Zvláštní pozornost si zasloužila také křížová chodba a model krovu. Vůbec chebské krovy si zasluhují náš zájem, dají se vidět i s průvodcem a my toho využijeme v nějakém podzimním termínu.
Hodina utekla, je čas se vydat na trasu Mílí a projet si posledních cca 30 km, které jsou pro závodníky spíše odpočinkové po jejich předchozích výkonech. Nejdříve jsme sjeli na Krajinku, pak na Želvu a do Hájů odkud je to do Podhradu jen kousíček a navíc si tu vyzkoušíme nový úsek cyklostezky. Tady , blízko Japošů, se konečně dostáváme na trasu, která lemuje souvislou chatovou oblast kolem přehrady a to včetně dvou kempů. Kdo tudy nejezdí často tak se nepřestává divit kolik chat a sousedských vztahů je vměstnáno do tak malého území. Když jsme na bývalé silnici od Okrouhlé na Ypsilonku tak se vodě začínáme vzdalovat a zastavíme až u pomníku s velkou jedničkou. Ta označuje první divizi americké armády, která území kde žijeme osvobodila a zastavila se až za Plzní. My teď přejedeme nad dálnicí a rychlým sjezdem jsme brzy v Potočišti a stejně rychle pak na Chvoječný. K mostu na Ohři je to pořád dolů a po naší cyklostezce nám to frčí vždy. Je tu Vrbová, my tedy musíme nahoru na most přes trať tam zase to v pravém úhlu ulomit vlevo a kolem pískovny dojet na asfalt, který nám poslouží až do Lesiny. Tady začínají poslední dva terénní úseky letošních Mílí a v nich úplně poslední louže, kterou museli všichni před námi přejet. My taky, tedy většinou. Jsme v cíli pod vítězným obloukem a začíná nezbytné focení. Liborové u toho asistují co se do nich vejde, všude samý smích a hlášky jako vždy když přijedeme z výletu.
Zkouším upoutat pozornost na chystanou druhou dovolenou. Nakonec se mi to daří a závěr je, že několik lidí dostává pár dní na rozmyšlenou. Když píšu tuto zprávu tak už vím, že tři z nich nejedou a tak čekám ještě na Hanku a Ivu. Do penzionu Valentino v Bedřichově je to málo lidí a tak jsem zvědav jak k tomu přistoupí pan šéf na začátku srpna. Další akcí je výběr, zkoušení ,dotazování a nakonec taky trochu i objednání cyklo oblečení s motivem Mílí. Jde o bundu, trička, šátky, čelenky a taky originální polštářek se kterým Yvča Kopková zdobila start závodu. Je nezbytné napsat, že E Shop Bajkavárna ze Zlína prodává veškeré další oblečení a to také s výraznými slevami.
Letošní Míle za několik dní končí , ať žijí ty příští ! Cíl by měl být zase tady. Několik z Vás si přičichlo k atmosféře cíle a já jsem rád, že v tom nejsem sám. Díky všem děvčatům, která napekla buchty, koláče, chleba a i maso bylo. Pro přípravu bramboráků jsme potřebovali 53 kg brambor ! Míra se ukázal jako mistr svého řemesla, vždyť sláva této pochoutky se nesla závodem. Laďa zase postavil celé zázemí cíle, jaké nikde jinde nemají. Víme kde jsou rezervy. Tak co si přát ? Ať ten rok do příštího cíle dopadne pro nás zdravě a všichni se tu zase sejdeme. Další etapa je za týden. Jedeme na Výhledy ke Karlovi.
Kdo byl : Laďa, Lahučáci, Iva co přijela do cíle na kole !!! , Jíťa, Thálie, brácha, Vlasta, Petr, Kika, Hanka, Zdenka, Míla, nelidský doktor a já. Bylo to cca 40 km.
Mílařská etapa.
Kamarádi moji, po delší době si uděláme etapu a bude úplně jiná než všechny ostatní. Jiná v tom, že při ní zajedeme na výstavu obrazů naší Vlasty. Souhlasíte, že to tady ještě nebylo ?
Takže v sobotu (to proto, že v neděli už bude pršet) 24.7.2021 startujeme ze dvora Beránkova ve 12.30 hod. Franťáci za půl hodiny přijedou do Chebu na Františkánské náměstí. Tam se všichni sjedeme a dokonce na nás bude Vlasta čekat. Po výstavě vyrazíme do Hájů a pak do Podhradu kde se napojíme na trať jižní trasy Mílí po níž se svezeme až do Bramborárny v Třebeni.
Je téměř jisté, že letošní Míle budou právě v sobotu končit. Takže vůbec neváhejte a přijeďte. Ještě před tím si doma otevřete web www.1000miles.cz a sjeďte až na konec úvodní stránky kde je E-shop co prodává oblečení a doplňky s mílařským logem, vše je možné vidět a vyzkoušet. K tomu si dáme kávu, buchtu to nevím a pití je tam taky! Tak Ahoj v sobotu. Pepa D.
Zpráva ze startu Mílí .
Kamarádi, to byl zase mazec ta minulá neděle. Tak jak se to všechno mělo ? Na odjezdu říkám Jítě a Laďovi : „Až dojedeme toho mílaře co maká na start a nestíhá, tak zastavím a naberu ho . Tak se nelekejte proč stavím !“ Laďa ale namítá, že on stejně nebude chtít. Vydáváme se na cestu a já s očima na stopkách sleduju silnici. Nikde, nikdo. To už jsme za Hazlovem, pak v Mokřinách a nic. Kluk byl až u ašskýho Tesca. Borec , pomyslím si , a jedu dál na parkoviště odkud chceme do Hranic na kole. My už mu nepomůžeme a on to stihne“, byla moje myšlenka. Laďa měl ale jiný nápad. Zastavil, Jiřku vysadil na ulici, kluka nabral i s kolem, mě zavolal abych poslal Jíťu zpátky pro Jířu a sám odjel směr Hranice. Jíťa ho cestou potkala, blikala, ale nic nepomohlo, ani telefon nebral pacholek. Holky s Jíťou nikde Jiřku neviděly a tak přijely na parkoviště bez ní. Co teď ? Laďa konečně bere telefon. Říkám mu : „Hele kámo musíš zpátky do Aše, najít Jiřku a vzít jí do Hranic. My už jsme na cestě !“ Stezka přes les byla nově vyasfaltovaná, takže rychlá. Jsme v Hranicích dříve než Laďa. Ten právě přijíždí, Jiřka má nalepený ruce na předním skle a úsměv od ucha k uchu. Smějeme se těm manévrům i tomu jak Jířa šlapala chodník v Aši. Je ale šikula, neboť zůstala na jednom místě ! Jsme kompletní a do startu je pouhá hodina času.
Rozhoduji se, jestli má cenu jet ještě k hale, ale když vidím ty spousty cyklistů, kteří tam odtud sjíždějí na náměstí, tak mám jasno. Nemá to cenu, zůstaneme tady. Nastěhujeme se pod startovní oblouk, rozvineme transparent, který s našimi žlutými dresy opravdu poutá pozornost. Kolem nás je to samý prominent závodu : Ríša Štěpánek se ženou a dcerkou Viktorií, který už navždy zůstane legendou závodu. Jediný v šesti letech projel oba směry na kole, pak na koloběžce a taky šel pěšky. Nejraději prý má koloběžku a pak chůzi. Za chvíli se objevuje Honza Kopka. Jen taktak se stačíme pozdravit a už má v ruce mikrofon a promlouvá k závodníkům. Je očividně unavený, vždyť úplně na poslední chvíli museli přetrasovat závod a udělat z něj okruh kolem Česka, neboť Slováci zavírají hranice. Je z toho hodně smutný, chtěl aby kluci mohli jet tam i zpět. Nepovedlo se – covid vyhrál. Přesto je tady jedna úplná novinka. Brzy po startu se třistačlenný peloton rozjel na dva směry t.j. severní a jižní trasu. Někde v půlce se závodníci začnou potkávat . Cíl obou směrů bude v bramborárně v Třebeni. Očekává se příjezd tak dvou stovek lidí. To tady ještě nebylo ! Další nám známou a milou tváří je Ywča, drobná manželka Honzy. V neposlední řadě musím zmínit taky Martinu M. u které jsme byli doma při naší letošní dovolené u Menclů. S každým se pomačkala a pak nás podarovala vlastnoručně vyrobeným andílkem. O dvou Liborech není co dodat. Vedení závodu jsou právě oni. Každý večer můžete na www.1000miles.cz číst jejich zprávy a vidět spousty fotek .
Závodníci odjeli, ale naše role nekončí. Musíme se rychle přesunout na louku u Pastvin kde je moc hezký místo na sledování závodu. Stará cesta vede kolem aleje bříz do kopce, takže závodníci nijak neletí a my si je můžeme vychutnat a povzbudit všelijakými hláškami. Např. :“Přijeďte do cíle, uvaříme Vám brambory !“ nebo „Kdo si plácne do transparentu bude mít štěstí !“My jsme jim tady náš výrobek drželi přes cestu a oni ho museli podjet. Byla z toho velká zábava a někteří kluci , z těch posledních, se přiznali, že kdybychom tady nebyli, tak šli pěšky. My jsme je vyhecovali, ale oni se ještě nachodí dost a dost. Už přejeli koloběžkáři a taky kluk na sněžným kole, který určitě trpěl . Snad poslední přijíždí pohodář Přemek Kubín. Jezdí každý rok a zná všechna piva na cestě . Která jsou pro něj nejlepší se snad dovíme v cíli. Je to pro něj jeden dlouhý mejdan. Jen co se balíme a odjíždíme zpět do Hranic tak přichází zpráva, že jeden kluk ze Slovenska neměl štěstí, ale pád – zlomená ruka, lehký otřes mozku a odřeniny. Přijela záchranka a odvezla ho do Varů. Hned druhý den tady byla jeho manželka, velká pohodářka, která ho určitě nečastovala hláškami jako :“Co si dělal ty kopyto ?“ Nebo :“To nemůžeš dávat pozor ?“ Každá trasa bude mít svého vítěze a ti se v cíli očekávají 13 – 15. 7. Po nich ještě asi tři týdny budou dojíždět další.
Jak už jsem zmínil, tak jsme odjeli na návštěvu mojí sestry Boženky do Hranic. Ona si myslí, že se nevidíme moc často a já zase, že určitě rádi. Klábosíme, obdivujeme jejich práci na zahradě a čistý bazén s rybičkami, spotřebujeme nabídnutou buchtu a kafe, ba i dva nanukáče a v tom se ozve Jíťa :“Ježíš já mám od osmi divadlo !“ To byl jasný pokyn k odjezdu. Ještě děkujeme co se do segry vejde, k tomu hledáme záchod a postupně se ztrácíme na sjezdu z kopce. Laďa nás staví v místě kde místní umělec vytesal ze skupiny kmenů hlavy. „Celá naše parta !“ Jednou jsem se podíval na Mapy cz. kde mi nabídly sjezd z Krásňan lesem, po bývalé enderácké signálce. Snadno jsme jí našli a už si to frčíme po pěkné lesní cestě dolů kde nás zastaví asfalt. Kde to asi jsme ? Za chvíli je jasno, jsme ve Studánce a musíme chvíli po asfaltu na Aš. Pak vpravo na Kamenou abychom neztratili výšku a přes Krásnou jsme brzy u aut. Je právě půl sedmý. Aby mohla Jíťa uhánět sama domů do sprchy přeskupíme sestavy pasažérů aut, rozloučíme se s Japošema a jedeme domů. Náš výlet končí. Thálie plná zážitků s plnou baterií a dobrou náladou se vydává sama. Ještě lépe tak prožije dnešní odpoledne.
Budete-li chtít mi jakkoliv pomoci, třeba mletou kávou ,(Dolce gusto prosím nekupujte), nebo buchtami různých receptů, tak to bude příjemné. Hodil by se taky třeba půldenní pobyt v cíli pro vaření kávy a pod. Nechávám to na Vašem zájmu a časových možnostech. Sami si dokážete představit jaký šrumec tady nastane. Já jsem rád u toho, takže se těším ! Vás srdečně zdravím a sděluji, že příští dvě neděle etapa nebude, ale ve vhodný všední den je možná. Tak se uvidíme a uděláme si fotku pod cílovým obloukem. Váš Pepa D.
Start Mílí
Kamarádi, nikomu z Vás nemusím vysvětlovat co se skrývá pod slovem „Míle“. Letos se pojede desátý ročník se startem v Hranicích. Naše parta se startu aktivně zúčastní. Máme vyrobený transparent, máme svoje dresy i když to není to rozhodující k Vaší účasti. Tím je chuť být přitom. Vždyť vidět 150 mladých lidí, děvčata nejsou výjimkou, jak se vydávají na dlouhou trať, do nepohody s cílem překonat vzdálenost a tím i sebe. Tato touha platí i v jiných sportech, např. v horolezectví, ale nám je cyklistika bližší a máme jí rádi.
Pro to všechno se za nimi vypravíme v neděli 4.7.2021 ve 12.30 hod. od pošty ve Frant. Lázních. V Aši zaparkujeme auta a do Hranic dojedeme na kolech. Předpokládám, že tam budeme ve 14 hod, tedy hodinu před startem. Před startem pozdravíme závodníky naším transparentem a po něm se hned přesuneme na polní cestu odkud je dobrý výhled na blížící se peloton. Tady opět použijeme náš transparent, který budou všichni podjíždět.
Bude hezky, tak se mi do sobotního poledne přihlaste tady na stránkách a já sestavím obsazení aut. Přepravu kol děláme s Laďou a na přepravu lidí nabídněte svoje auto . Poo Vám sdělím s kým pojedete. Napíšu to jako komentář na stránky pod Vaše přihlášky. Těším se ! Pepa D.
Zpráva z cesty do Bavor.
Kamarádi, „Včera neděle byla, včera byl hezký čas“ jistě všichni tu písničku známe a v neděli na cestě do Bavor to tak skutečně bylo. Bylo tak pětadvacet stupňů, nefoukalo takže se dalo i hezky fotit. Zajeli jsme na dvůr k Frenkímu (t.j. Franku Dangelovi – řidiči od Gerda). On nás vzal i na prohlídku jeho dílny kde dělá pro sousedy různé opravy strojů i traktorů. Je to velký šikula. Škoda, že s námi nebyl Japoš, ten by to určitě ocenil.
Mám připravenou trasu, kterou jsme v některých úsecích už jeli a v jiných ne. Je to takový zubatý okruh. Cesta se často lámala až to někdy mohlo dělat dojem, že se vracíme. Není ani tak důležité jak jsme jeli, jako to co jsme viděli. Pro mě ten nejhezčí úsek bylo přejetí hráze mezi rybníky jejichž hladina byla z velké části pokryta listy a žlutými květy stulíku. Tady ,ještě říčka, Ohře obtéká rybníky i sádky a připomíná mi jihočeskou Zlatou stoku, která taky napájí ještě mnohem více rybníků . Ohři jsme přešli po kovové lávce ze které se dá , nekonečně dlouho, pozorovat nádherné, modré vážky. Po nějaké době se s řekou ještě jednou potkáme. Neodpustím si tady konstatovat, že jediná Jíťa přejela prastarou, dřevěnou lávku přes malou stoku. Byla tak akorát široká, měla vyšší nájezd a nesměla se udělat chyba, protože případný pád na jakoukoliv stranu by byl do bahna. Bravo !
Když se po čase vynoříme z lesa blízko obřího větrníku, tak máme pěšiny za sebou a dalších pár kiláků bude po asfaltu. Naštěstí jsou to silničky s velmi malým provozem . Znovu přejedeme Ohři a brzy už míříme po polňačce do Raumetengrünu za Gerdem. Dojednal jsem s ním co jsem potřeboval a teď už jen krátký přesun do Café k rodině Petzold. Nejoblíbenější dort Gewitter je brzy na stole. K tomu kafe, které po malých doušcích má jen dokreslovat tu nádhernou chuť zákusku. Ještě si musím dát jeden jiný, jinak to ani nejde. Je to přesně v duchu hlášky :“Neboj babi , dyť mě znáš ! “ Díky Laďovi s námi mohly posedět ještě děvčata – Daša, Kika a Ivča. V šest začíná fotbal s Holandskem, ale první poločas stejně nestihnem, tak si dáme ještě dokončení zubatýho kolečka a pak pojedeme domů. Jak jsem myslel, tak jsem i udělal. Domů jsem přijel na začátku druhého poločasu, který jsme vyhráli dva nula a to bylo dobře. Hezká tečka za krásným odpolednem.
Kdo byl : Laďa, brácha, Jíťa, Emaruš, Zuzka, Milada, Zdenka, Líba a já. Bylo to 30 km. Zdraví Vás Pepa D.
!!! Příští neděli startují v Hranicích Míle . Doufám, že nás bude hodně a dokonce ve žlutých dresech !!!