CykloDusak

Jak to nazvat ?

Kamarádi jistě jste si všimli, že jsem v letošním roce, po dlouhé přestávce, začal psát zprávy vždy s názvem, který neříká nic  o termínu konání etapy. Pro rychlou orientaci to není dobré a proto vždy za název etapy dám do závorky číslo a Vy už budete vědět. Tímto jsem získal Váš souhlas, děkuji. Jinde t.j. na trati nebo v hospodě takovou věc neprojednáte a to kvůli mnoha zážitkům, které každé nedělní odpoledne přináší. Tak pojďme si připomenout poslední výlet – všimněte si, že nese číslo 6.

Nový úsek po modré …

Na dvoře bylo lidí dost, dokonce vůbec poprvé s námi jela Věra Redčenková. Čas ukáže jestli to nebylo naposled. Do Skalný po poli je pro nás hračka a jsme tam za chvíli. U vrat ještě stojí vítězný oblouk a čeká na poslední závodníky. V pondělí kdy zprávu píšu, tak je venku jen jeden. První novinkou byl výjezd na velkou louku za koupalištěm. Byl prudký, krátký a kdo si včas neporadil s přehazovačkou byl na tom blbě, napsal bych v riti. Když jsme poctili první balík , rozuměj sena na poli, sedinkama našich kamarádek mohli jsme se pustit k přejetí louky a zmizení v lese. U křížku jsem si uvědomil, že Jiřka jede na ostro t.j. bez motoru a že tomu musím přizpůsobit délku zastávek. Ovšem ono to zase tolik třeba nebylo, protože její kondice nám připomíná naše mládí. Co nevidět, jsme z lesa venku a rovnou na státní hranici. Držíme se jí asi kilák. Na jednom místě, kde se stopa prudce láme dolů jsem zalehl abych pořídil několik nových fotek a tak mi zatím všichni ujeli , ale ne daleko. Včas jsem je dohnal a uhnul doprava. Tady to pořád ještě známe, ale po pár stech metrech uhýbá modrá doleva a to začíná překrásným  sjezdem až do míst kde je padlý smrk a hned blízko za ním ještě jeden. Ten přelézt už byla makačka. Jsme v téměř neprostupném lese, je tu ticho a krásně. Následuje dlouhý sjezd  ke zpevněné lesní cestě po které je značena významná cyklostezka č. 23. Teď ještě kus do kopce a jsme na okraji Plesné zvané Šneky. Městečko projíždíme hlavní ulicí. To proto abychom nepropásli novou komunikaci ke státní hranici, která začíná moc hezkým kruháčem. Pohled doleva na postupně bouraný areál textilní fabriky je strašidelný. Snad to brzy dokončí a Plesné to prospěje.

Vjíždíme do Německa …

Situace více než zvláštní. U nás vše dokončeno, u sousedů dvě hromady, bránící vjezdu aut a žádnou techniku tady není vidět. Krátce se projedeme po první vrstvě uválcovaného štěrku a už musíme zpět na tu starou. Zastavujeme až u kašny na náměstí v Bad Brambachu. Osvěžení nohou je možné, ale pití ne, však to tam píšou. V té chvíli jen já vím, že tady někde bude čekat Honza Štěpnička z Aše, který byl na chalupě v cíli 1000 Mil. Tam jsme se na tom dohodli, že on občas pojede s námi a někdy přispěje nějakým dobrým tipem  pro cíl naší etapy . Začínáme stoupat a jakmile vjedeme na naše území tak se cesta změní v dobrou šotolinku. Čím výše jsme, tím blíže k větrníkům. Fotek z toho místa máme spousty. Však tam bylo krásně. Jsme na Horních Pasekách. Příště až pojedeme tímto místem tak už nebudeme odbočovat doleva k prameni Halštrova, ale pojedeme dála tam to ulomíme doleva a brzy budeme na Výhledech. Dnes to tak nebylo a zvláště pro Jiřku to byla ta těžší varianta dojezdu k hospodě.

Ještě na chalupu …

Přemlouvám partu, že na chalupě je ještě spousta zbytků jídla a jeden Libor. Musíme za ním, je tam kluk sám a na trati má jen dva poslední závodníky na které trpělivě čeká. Na chalupě se mi zdálo, že je tam chladno a syrovo. Inu tedy zatopil jsem v krbu. Ukázalo se, že to nebyl dobrý nápad. V jednu chvíli tepelný spínač poslal horkou vodu do topení na kterém měl Jirka postavené pivo. Málem ho uvařil, protože spíná se při 50 stupních. Chvíli po našem příjezdu přijela Lída, která etapu nejela ale chtěla nás vidět tak jsem jí poradil chalupu. Cestou měla pád, tak jsme tam měli takový menší lazaret. Domů jsme odjížděli spokojeni z hezké etapy a těšíme se na další. Váš Pepa D.

Kdo byl : Many, Míla, Honza, Iva, Jiřka, Jíťa, VěraR, Laďa, Lahu a Martina a já