CykloDusak

Přátelé, den naší schůze byl jak malovaný i když ne v zimních barvách, ale spíše připomínal časné jaro. Krátce před druhou se začaly k chalupě valit davy kamarádů obtěžkaných taškami jídla a pití. Ještě mám před očima ten váhou tašky ohnutý proutek těla Jiřky, nebo naložený tác, který v přednosu nesla Japoška.   Množství to bylo tak veliké, že mě to připomínalo zásobování pionýrského tábora, blahé paměti. Co která z Vás přinesla skutečně většinou nevím, proto taky nemůžu adresně chválit, což mě ale mrzí a příště budu chtít zařadit do programu schůze zveřejnění všech donesených lahůdek. Teď opět volám po větší skromnosti našeho stolu.  Přece něco chci vyzdvihnout. Vlasta už podruhé přinesla každému originální dárek. Tentokrát to byl dřevěný knoflík pro štěstí. Vlastina má za sebou druhou operaci ruky po které jí bude stále lépe, udrží řídítka a bude od časného jara zase jezdit s námi. To je dobře !

Skromný program schůze (dva body) mohl začít.  Patřičně zesíleným hlasem jsem začal představovat čtyři děvčata, která jsou na schůzi poprvé. První z nich byla Zdenka Bačová, zvaná Bačovka, majitelka vinotéky ve FL a solidního kola na kterým, podle jejích slov, dojede dvakrát za rok do Nebanic na pivo a zpět. Sama se řadí do tzv. „Béčka“ naší party. Přišla taky Maruš Elsnerová, kuchařka z FL. Jezdí ráda a dobře snad i proto, že sebou nevozí ani deko navíc. Jitka Markusová (Jíťa) taky musí ještě dlouho chodit do práce a proto s velkou chutí jezdí všechny víkendové etapy. S kolem se dokáže poprat i když jí na cestě z hospody dojde baterka a vůbec nefňuká. O Jiřce Glaserový jsem už leccos napsal. Jezdí s námi asi půl roku ráda, dobře, všude a hezky rovně. Její kamarádi o ní už dávno mluvili jako o bavičce, zpěvačce a tanečnici. To je přímo kvalifikace pro nějakou Lúčnici a nebo, že by už tam dojížděla? Heleďte to je docela možný, odkud jinud by se naučila jakýsi slovácký dialekt, který používá jakmile zjistí, že je dobře. To se musí ještě prozkoumat ! Je to fakt PoPa ! Potom jsem se jal opakovat termíny dovolených v příštím roce a sbírat jména zájemců o tu, kterou z nich. Ze čtyř nabídek jsou tři již naplno obsazeny – Šumava, Zell am See a Stelvio a místa zbývají jen do Chřibské. Písemné přihlášky na Zell am See očekává Ivan Čížek do konce ledna 2016 a zaplacení částky 8990.- Kč také tak. Lehce připomínám, že jste se také přihlásili na zájezd na Korsiku, který se s Ivanem pojede na zlomu května a června 2017. Cena bude 14490.- Kč.

Konzumace je v plným proudu, kamna sálají a do toho se lehce vkrádá harmonika Manyho, zatím jen vánočními koledami. Zábava nabírá jasný směr. Někde z kouta ještě vyletí hláška o včerejší Star dance, pořadu, který se jaksi vymknul tvůrcům z rukou, protože ho začalo ovládat české švejkovství. Delší debata nemá šanci, Many hraje a to nenechá žádnou hlasivku klidnou. Taky by se dalo debatovat o jednom Milouši, kterého pracující lid zvolil do Evropy za poslance a on, jako významný český komunista po patřičně dlouhém rozkoukání se jednoho dne rozhodl vstoupit do méně významné švýcarské banky a vybrat tam bezvýznamnou částku euráčů. Oni ho vůbec nepochopili a rovnou ho zavřeli . O kabátu z ostudy se písničky nezpívají. Náš věk a z toho plynoucí znalosti ruštiny nám ale dovolí zapět takové šlágry jako Kalinka, Kaťuša a tak dále. Já o tom napíšu na Hrad , požádám pana kancléře o exkurzi do nepřístupných prostor a jsem přesvědčen, že to vyjde. Včetně občerstvení! Na jaře tam jedeme ! Takhle nějak by se asi střídaly probírané kauzy nedávných dnů, nebýt Manyho a jeho harmoniky. Díky Many.

Pro letošní rok jsem měl tajný přání. Kromě dovolených odjet 23 etap. Podařilo se to i když číslování těch popsaných výletů tomu neodpovídá. Na jaře jsme totiž jeli dvě „šestý“ etapy  a minulou středu jsem svolal etapu do Tršnice. Co myslíte, jak to dopadlo ? No jeli jsme tři – Jitka, Petr a já. Na cyklostezce do Nebanic byla ten den velká voda. Petr statečně projel první zatopený úsek, pak se ale musel otočit a vrátit se, protože dál k Vokovu už byla velká hloubka – viz foto. I tak si hodně nabral do bot, takže jsme v Nebanicích dlouho sušili – ponožky, sebe ne.  Když jsme u té účasti na etapách, tak Kika si dala tu práci a vypočítala, že průměrná účast je 11 lidí.  Tady chci ocenit  Milady nápad. Na schůzi svým pozorovacím talentem vystihla vzácnou chvíli kdy bylo ticho, povstala  a několika slovy ocenila tu neviditelnou , soustavnou práci Kiky pro partu. Za Vašeho dlouhého potlesku jí dala ještě hyacint ve fázi poupěte a protože to bylo v dárkové taštičce skoro schovaný tak málem došlo k maléru. Já jsem letmým pohledem zjistil, že se asi jedná o nějaký ozdobný špunt parfému a málem jsem ho ukroutil, ale neukroutil, takový barbar zase nejsem.

Na schůzi se nás sešlo 27 ! To je absolutní rekord počtu lidí na chalupě. Sejdeme se tam znovu v neděli 7.2.2016. Jste pro ? Ještě na vědomost dávám, že na Štědrý den dopoledne od 9 hod. bude porcování vánočních kaprů u Beránků na dvoře. Vstupné je dobrovolné, malé, nejlépe žádné. Já už Vás znám !  Mějme se jen dobře !  Zdraví Vás Pepa D.