CykloDusak

Kamarádi, při etapě se toho událo opravdu hodně a tak rychle, stručně do toho. Především s námi jela poprvé Jitka Koláriková z Fr. Lázní, kamarádka Maruš E. Pracuje ve FL divadle , proto bude na různé scény zvyklá. Jistě bude patřit mezi ty naše děvčata co si rády a pečlivě ukládají svoje věci do různých schovek na kole i na sobě. Čím jich je víc, tím líp.  Tak vítej Jíťo.

Neodpustím si „Okénko pro pamětníky“. Aby si člověk v budoucnu mohl lépe vybavit události právě minulého týdne musel bych toho napsat hodně. Spíše takovou „Výlohu pro pamětníky“. Ne, bude stačit si připomenout  „Sto“ dní vlády Donaldovy.  Už je mu jasné, že kecy, nepodložené sliby, neznalost „Báťušky“ a podobných, ho sice může dovést do kulaté pracovny, ale tam zjistí, že to tak nepůjde. Senátoři, soudci a všichni ti, kteří tvoří demokratický systém vlády ho učí vládnout a myslím, že se jim to daří.  U nás prožíváme stále totéž. Ministr éété se znelíbil svému jedinému nadřízenému. Jenže ten chudák pak neví jak ho odvolat a tak ho vyzývá aby šel sám.. On ovšem z žádného boje neutíká, berouce jistotu v přízni voličů a bankovních domů. Příklady můžete vidět v reportážích  Slonkové a Kubíka. Snad je nic nepřejede. Pojeďte do přírody, tam se líp dýchá než u obrazovky při reportážích kde se dech spíše tají.

Na dvoře Beránkově byly čtyři stupně, krátce před devátou a lidičky už jsou tady. A víc než by se čekalo. Laďa na kolo nemohl, ale přišel všechno zkontrolovat. Tu něco přitáhnout, jinde zase odříznout – viz foto. Nakonec s Jíťou M. vymysleli doprovodný vozidlo ve kterým do Lokte přijela Daša , Péťa M a Jitřenka. My si to štrádujeme , hezky proti větru do Kynšperku. Teplo není, ale to víme už předem , zatím dobrý.  Městečkem proletíme ve směru na Kolovou co nám svým názvem připomíná slavný sport. Jenže všechno je jinak. Tady je „učiliště“ v oborech zloděj, kasař, neplatič dluhů, rváč. Určitě jsem ještě některé pominul. Jsme na staré karlovarské silnici, dnes téměř bez provozu, vítr už není proti a kola nám žene do dlouhého sjezdu. Následuje výjezd, jak jinak, mě se ale most dálnice vedle nás líbí a chci ho mít na fotce s naší partou, pokud možno. Nebylo možno. Rychle profrčeli, já udělám pár fotek s těmi co tak nespěchají a pádím za nimi. Nahoře si uvědomuji, že před námi je odbočka vpravo na Arnoltov, tedy naše ! Vidím, že nikdo nestaví ani nezatáčí, všichni zblblí krásnou asfaltkou a větrem v zádech jedou co to dá pořád za nosem. Řvu jako kráva, ale vítr je silnější. Neslyší mě. Co teď ? Když už se ztrácí z dohledu tak konečně jede auto . Dramatickým gestem ho stavím, jsou to Němci, a rychle vysvětluji, že ta parta musí zpátky. „Sagen Sie ihm bescheid bitte, dass sie Trottel sind und muss wieder zurück fahren. Tak nějak to bylo. Němec nabral tempo a po 4 km naše předjel, zastavil a obrátil. No teda. Vrátili se a ani nenadávali, taky komu, že ? Připomenutí staré zásady, že na kopci a křižovatce se vždy staví nemohlo být důslednější.

Cesta pořád nahoru, chvílemi do krpálu a jsme před obcí Kostelní Bříza. O místní hospodě vím, že to byla formanská hospoda a že se dnes tváří jako prvotřídní restaurace do které každý rád zajede i po rozbitých cestách. Je to hezký, patrový, hrázděný dům a na ceduli : Držková    65 Kč. Ano cenami se hodnotí vysoko. Zajdu dovnitř vyjednat krátké posezení. Je jedenáct hodin,hosté žádní jen dvě servírky a vrchní. Ptám se : můžeme na kávu a pivo ? Jedna z nich se prořekne : Ale my máme na jednu hodinu zájezd . Já na to : To je dobře, my budeme za půl hodiny pryč. Ona ještě učiní jeden pokus jak nás odradit : A to budete chtít jen pivo a kafe ? Uvítací ceremonii máme za sebou, sedáme si do vedlejší místnosti kde ani prostřeno není . Přichází malinká servírka s malým výstřihem a malinkou tužkou si dělá objednávku. Takové kafe dnes vaří kdejaká pumpa. Poradil bych jim : dejte si ven ceduli „Cyklisté nejsou vítáni“. Při placení je to jako v hampejzu – žádné  éété (nevolám po něm !)  a k tomu lidová cenotvorba kdy malé pivo klidně počítá jako velký. Spletla se. Asi tak za měsíc zase pojedeme kolem tak můžeme udělat druhý pokus a vyloučit tak náhodné chování.  Mimochodem v Hazlově u Drozdeků to prý mají stejný.  Tam zase cyklisti zabírají místa Němcům.

Když jsem seděl nad mapou a připravoval etapu tak mi následující úseky přinášely radost i starost. Nikdy jsem tudy nejel ale věděl jsem, že někde za lesem je vyhlídka – to je ta radost. Dál pak je to značený jako nezpevněný úseky a to byla ta starost. Po pěkné lesní cestě se dostáváme na okraj chalupářské obce Kamenice. Vlevo od nás jsou hezké pastviny, malý modřínový lesík , u něho bílá kaple Sv.Maří Magdaleny a kruhovitě oplocený vrchol s vyhlídkou do kraje. Tisová a Sokolov jsou hluboko pod námi a na obzoru je vidět Chlum Sv. Máří a Horní Částkov se svými větrníky. Plotem je opatřena i cesta na vrcholek a je na to moc hezký pohled shora i zdola. Naše další putování nevede z kopce kam právě ujíždí malá část naší party, protože prý regulovčík nestačil nasměrovat trojici na kopec a jí se snáze jelo z kopce. Nebylo to tady dneska už jednou ?My tady musíme do kopce až se cesta srovná, projíždí lesem  na téčko kde se neomylně dáváme vlevo . Vjíždíme do rozlehlých pastvin  na nejvyšší bod našeho putování – 744 m.n.m. Jmenuje se to tady Lobzy. Následuje sjezd, nejdříve pro bikery, který brzy přechází na asfalt . Po několika zatáčkách jsme dole ve Vítkově. Teď se musíme trefit na stezku do Staré Role. Na okraji zmíněné obce je stáj s výběhem a hlubokou podestýlkou. Dobytek se po kolena boří do hnoje, je to strašná podívaná. Majitel je ignorant, kterého ještě více kazí dotace od úředníků. kteří jsou daleko a nemají zájem.  Po pár kilometrech jsme konečně v Lokti. Právě odbíjí druhá hodina.

Čeká na nás spolehlivý Laďa. Hospody okolo jsou plné, nevadí k obědu bude koláč a kafe . Kde jinde než přímo u Jitky v její kavárně. Je dobře, že tady má ještě místnost, pro výjimečné situace. Ani po koláči tu není klid. Jako když školní zájezd jde na zmrzlinu. Blíží se chvíle kdy nám chce Jitka něco říct a my jí taky samozřejmě.  Ona, zvyklá na všechno, povídá o svojí nadcházející cestě do Santiago de Composttela. Začne ve městě Bilbao na severu Španělska a prvních 500km pojede na kole a dalších 320 km půjde pěšky. Zážitky bude každý večer vpisovat do deníčku a z něho pak čerpat při svých vystoupeních . Někdy na začátku zimy za ní do Lokte dojedeme .  Popřejeme jí Buen Camino a šťastný návrat . Budete-li mít chuť, tak jí můžete posílat povzbuzující sms na číslo +420 606 606 543. Mnoho informací o poutní cestě se dovíte na Wikipedii a do vyhledávače stačí zadat „Svatojakubská cesta“ . Ještě nezbytné foto na ulici a jedeme domů po cyklostezce. Moc hezký podvečer na chvilku přerušil defekt Míly. Jirka se o to postaral a jelo se dál.

Nezapomeňte prosím, že v neděli 7.5. jste zváni na 14 hod. do pizzerie Banditos v Chebu na oslavu narozenin Kiky.  V pondělí 8.5.bude etapa  Ujeli jsme 94 km a kdo byl ? Lahučáci, Jitka M, Hanka, Many, Petr, Vlasta, Vláďa, Ivča, Jiřka, Míla, Jíťa K., Maruš E., a já. Zdraví Vás Pepa D.