CykloDusak

   Přátelé, bylo to ve dnech 28.6. až 2.7.2014  kdy se dvanáct lidí z naší party podívalo do míst, která mají s českou historií hodně společného.  Myslím tím hlavně město Konstanz u Bodamského jezera. Každý Čech ví, že zde byl 6.7.1415 upálen Jan Hus a asi jen málokdo ví, že o téměř rok později taky Jeroným Pražský. Kostnický koncil byl svolán císařem Zikmundem  ve snaze odstranit tzv. velké schizma, nebo chcete-li papežské dvojvládí v té době v církvi trvající už více jak dvěstě let. Hus na toto jednání  přijel, byl souzen za své názory a vyzýván aby své učení odvolal . On neodvolal a jak to dopadlo už víme.

   Ještě připojím krátkou informaci o tom, že náš pobyt v oblasti začal návštěvou jihobavorského města Lindau a to jeho ostrovem, který je historickou částí města.  Z 25 000 obyvatel  jich na ostrově žije necelých tři tisíce, takže ty davy lidí jsou turisti. Už v roce 1853 sem byla dovedena železnice. Historie tady pamatuje ženský klášter z 9. století. Opravdu krásné staré město s přístavem a starou radnicí.

     První den jsme do Konstanz přijeli promočeni z deštivé etapy, hladoví, takže náš čas a zájem nestačili k jeho důkladnému prozkoumání . Taky nám v tom bránil bleší trh, ten den tam pořádaný. Viděli jsme Husův dům, kde je muzeum . Jak už v historii mnohokrát, tak i v tomto případě se jedná o omyl, protože dům kde Hus bydlel stál o několik čísel dál, ale v minulosti byl zbourán a postaven nový takže buďme rádi za tento.  Také jsme našli Koncilní dům, kde je dnes hotel a to bylo tak vše. Chybí nám katedrála, bludný balvan – označení pravděpodobného místa upálení, socha Imperie – dvě malé, nahé postavy císaře a papeže, radnice , univerzita a spousta malebných uliček starého města.  Následné hledání cesty domů na okraji Konstanz bylo dobrodružné a namáhavé. Na vině byla špatně zakreslená stezka do mapy a k tomu pět defektů. Nepamatuji takovou etapu, ale taky nezapomenu na výbornou náladu se kterou jsme tyto útrapy zvládli. Najeto máme 63 km.

   Další pozoruhodností tohoto kraje jsou rýnské vodopády u Schaffhausenu. Rýn protéká šesti zeměmi Evropy v délce 1320 km a končí v Holandsku v Severním moři.  Po projití turniketem  sestoupíte  po terasách dolů proto aby Vám každá z vyhlídek nabídla jiný úhel pohledu na padající vodu. Beránci jediní stihli také se svézt na loďce, kterou  dojeli do středu toku odkud pak  mohli vyjít po schodech na skálu uprostřed vodopádů. Odvážlivci jedni ! Samotná cesta na kole různě odskakuje od řeky a umožňuje vidět ovocné plantáže většinou kryté sítěmi proti kroupám. Je to hezký, úrodný kraj. V městečku Diessenhofen mají starý, dřevěný most, který používají také auta. Provoz je řízen dohodou obou stran, ohleduplností  a klidem řidičů. Starší pán, když nás viděl u mostu postávat stáhl okénko a ptal se kam chceme dál ? My že na Stein a on nás naléhavě přesvědčoval o klidné cestě přírodou. Vzal jsem jeho radu a vyplatilo se. Brzy jsme ve Steinu. Stačí projet branou města a jste na pěší zoně plné obchůdků a kaváren. Však už bylo na čase. Zbývá nám dojet do cíle  a tím je Wildpark Allensbach. Bylo to 62 km.

   Na třetí etapě se dostaneme na dva významné ostrovy. Začínáme na kolech hned u penzionu a po klidné silničce jsme brzy v Kaltbrunnu. Za vesnicí je ypsilonka , ta správná je pravá, ale my jedeme tu levou. Pěkně do kopce. Péťa sice v lese něco namítá, ale věřte mu, vždyť je to každou chvíli. Mrknutím do mapy mu dávám za pravdu, ale to už jsme ve vesnici Freudental s nádherným zámkem na kopci. Z jiné mapy jsem zjistil, že je tam kruhový výhled do kraje , tak to si příště nenecháme ujít. Snadným sjezdem jsme u jezera a kolem něho u ostrova Mainau. Je známý jako květinový ostrov a k tomu je zajímavé, že je majetkem rodiny Bernadotte, která patří do švédské královské rodiny. Prošli jsme po hrázi a hned první překvapení. Kmeny platanů jsou barevně oháčkované. To prý děti. Snad si takto nepředstavují ochranu přírody.  Dál už to vypadá jako ve Frant. Lázních za mlada – květinové záhony afrikánů, voskovek  a všelijakých skalniček, ale přece jen je tady něco navíc. Květinové sochy kytičky, kačenek a nebo páva, ten byl zvlášť vydařený, viz. foto. Následuje úsek odkvetlých keřů růží a italská zahrada  vytvořená z vodní kaskády osázené spoustou kytek.  Za ní už Vás to táhne nahoru po schodech mezi gigantické sekvoje vysázené na ostrově v roce 1864.  Jste v růžové zahradě a následně pak v tropickém skleníku plného palem, ticha a klidu. Hned vedle je barokní kostel a za ním zámek. Tady se naše cesta obrací a zavede Vás do švédské restaurace kde i posezení u stolu je zážitek. Prostřední třetina stolu je totiž květinový záhon. Okruh pak pokračuje anglickým parkem,arboretem, kterému vévodí sekvoje a cedry. V motýlím  domě je víc lidí než motýlů. Sem tam si některý sedne na nakrájený pomeranč a jedině tak se stane snadným terčem pro objektivy fotografů. Péťa tvrdil, že si sedl a motýli přistávali i na něm. Inu cyklistický dres má hodně společného se zvířecí říší.  Už jsme tady více než dvě hodiny a to jsme ještě neviděli skleník orchidejí a spoustu jiných míst. Tak zase příště. Teď přejedeme na druhou stranu poloostrova ke Gnedensee a zase hezky po hrázi, alejí topolů na ostrov Reichenau. První památka na cestě je kostel sv. Jiří zůstává bez povšimnutí, stejně jako klášter s románským kostelem, který zde stojí od osmého století. Beru to jako vážnou cestovatelskou chybu, která se příště nesmí opakovat.  My sjedeme do středu ostrova a hned u cesty obsadíme  jednu hospůdku odkud naopak zážitek máme. Milé servírce se stala nemilá věc. Nesla tác pití  a protože ještě nezná všechna úskalí zemské přitažlivosti tak ho stavěla na stůl hodně šikmo. První sklenice piva to nevydržela, flákla sebou na stůl, rozbila se a pivo ocitlo v klíně Milady. To by ještě šlo, ale střepy lovila ještě chvíli za výstřihem a věřte, že bez zranění. Prostě sranda veliká.  Tady na mapě objevím lodní spojení s městečkem naproti, kam musíme obloukem dojet. Až na vyjímky to bylo přijato s nadšením. Jízdní řád byl ale neúprosný. Loď jede až za 1.5 hod a to my už budeme sedět u večeře. V Allensbachu ještě dokoupíme řadu lahví k večernímu posezení, protože restaurace v penzionu má dnes zavřeno. Dnes je 52 km se sluncem nad hlavou.

   Poslední etapou je přejezd mezi městy Bodman a Meersburg.  Startujeme do deště, jede nás jen několik z autobusu. Stezka je hezky značená takže stačí dávat pozor jen při průjezdech městy. Cestou jsme ochutnali chrupky a taky viděli ve městě Überlingen sousoší, které šokuje. Nějaké vysvětlení k němu jistě je, ale kde ho sehnat ? Muzeum dávného života na jezeře – chýše stojící na dřevěných kůlech zůstává na příště. Město Meersburg stojí na prudkém svahu nad jezerem a je hodně fotogenické. Víme tady o dvou restauracích které patří Čechům nebo Slovákům. Jsou to milá setkání.  32 km.

   Byla to po čase dovolená poznamenaná počasím. Taky proto na několika místech v textu nechávám prohlídky na příště a myslím to vážně. Stejně tak to mám s cestou do Zell am See. Tam cestovka příští rok jede tak co říkáte ?