CykloDusak

Kamarádi po čase Vás zdravím z cyklo stránek. Slogan v názvu dnešního příspěvku jsem napsal nejen do pozvánky pro cyklopartu, ale také na tabuli, která vítala zákazníky v bramborárně a možná někoho i chytla. Podle známých tváří diváků je možné si to myslet.

Radek Jaroš je náš nejlepší současný horolezec !  Patří mu jak Koruna Himálaje , tak i Koruna světa. Co tyto tituly znamenají se zmíním později. V minulých letech jsme ho dvakrát viděli a slyšeli na Horolezeckém festivalu v Praze, proto nás moc nepřekvapil ten strhující způsob vyprávění, prokládaný různými legráckami, včetně trochu jadrných slov. On je ten kluk, který měl doma na vsi kamenolom z kterého se jednou vrátil domů a oznámil rodičům, že bude horolezec ! Tak se i stalo. Lezl po všech skalách a byl stále lepší. Sametová revoluce a s ní svoboda cestování pro něho přišla právě včas. Založil s kamarádem firmu na výškové práce , rozjeli to ve velkým a vydělávali prachy na cesty do světa. Bylo jich potřeba moc a moc. Himálaje a pohoří Karákoram kde je  čtrnáct hor, osmitisícovek, začal Radek navštěvovat od roku 1994.  A vzal to pěkně zhurta, rovnou na Mount Everest. Expedice skončila na 7300m.n.m a jelo se domů. Povedlo se to až za čtyři roky a k tomu ještě dodám, že to bylo bez kyslíku a on byl teprve druhým Čechem, který to takto zvládl. Následovaly další a další hory, jedna expedice střídala druhou. A je tu konečně rok 2014 ! Už je to tedy dvacet let co Radek sbírá úspěchy i nedokončené expedice a před sebou má kopec poslední – K2 ! Povedlo se, když na šestý pokus stanul na jejím vrcholu, 8611 m.n.m. To byl poslední „drahokam “ do Koruny Himálaje, kterou Radek pomyslně nosí jako patnáctý člověk z celého světa. Těch dalších deset let života nijak nelenil a podle vzoru Reinholda Messnera zdolal nejvyšší hory všech kontinentů naší planety a má jako druhý také Korunu světa ! Takto dvakrát korunovaný král si letos v říjnu potřásl pravicí s naším novým „králem“,  tedy prezidentem Petrem Pavlem, když od něho přebíral státní vyznamenání. Moc se mi to líbilo.

Setkání s Radkem Jarošem připravil Honza Šnajdr z Aše na pátek 24.11.2023 . Poprvé jsme se s Honzou setkali v minulé zimě v areálu rozhledny Háj v Aši kde měl, jako prvního hosta, Honzu Kopku !  Akce byla v budově hudební školy Laritma, v jejím divadelním sále, který se zaplnil velice rychle a to především mladými lidmi . Manželka Honzy nás přivítala a stručně představila i Radka. Ten se ujal mikrofonu s takovou chutí, že dokázal nepřetržitě mluvit dvě a čtvrt hodiny. Mě vždy imponuje způsob líčení zážitků těchto lidí. Čím více nebezpečné místo nebo situace to byla, tím více volí odlehčená slova. Když Radek popisoval lezení na jednu osmitisícovku tzv. alpským stylem, tedy stále nahoru bez vracení se do nižších táborů, použil tento výraz :“všechno by bylo dobrý nebýt toho zkurveně těžkýho batohu “ a všichni jsme měli jasno. Horolezec totiž musí sebou nést vše co potřebuje, nelze se vrátit níž, tam se vyspat nebo najíst a pokračovat dál nahoru.  Ve velehorách platí :“ Cílem není vrchol, ale návrat !“ Proto se často vracejí z míst odkud je vrchol na dosah. Do vysílačky stačí zařvat „seru na to !“ a všichni ví, že jsem se rozhodl pro návrat, přiblížil Radek rychlost rozhodování v blízkosti hranice života a smrti. Téměř neznámým faktem je Cena fair-play, kterou náš horolezec dostal za záchranu života polských a španělských sportovců od Českého olympijského výboru. V komunitě horolezců z celého světa byl tento čin velice ceněn. Skromný chlap se o tom sotva zmínil několika slovy.

Tolik velice stručně  o akci, která se opravdu povedla. Pro Vás, kteří byste chtěli se dovědět více je nejlépe začít na www.radekjaros.cz a třeba si koupit nějakou knížku ze sedmi, které Radek napsal. Nádherných triček z jeho E-shopu je taky spousta. Musel jsem to sem napsat i když … , ale zase je pravda, že tyto stránky čtou i jiní příznivci.