Zprávy
Výlet k Japošům.
Paměť !
Kamarádi napadlo mě, že kdybychom dělali za rok třeba jen čtyři výlety tak ten k Japošům by nám zůstal dlouho v paměti. Takhle když jejich počet už jde do desítek, tak se zážitky prolínají s těmi minulými a možná se i zapomínají. Aby jsme si je mohli oživit někdy později, tak právě k tomu slouží tyto zprávy. A potom je to taky info pro příznivce, kteří s námi nejezdí a baví je mít zážitky alespoň psané. Já je znám, vážím si jich a jsem rád, že jsme takto v kontaktu.
Nové Hamry – Přebuz
Odjezd proběhl dobře i když nikdo nečetl plán přepravy, který jsem dal na stránky v sobotu věčer. Jana nás vítala borůvkovým koláčem, vlastně jako každý rok v létě a my jsme jí přátelsky peskovali, že si dělá takovou práci. Zase byly výborný a mohli jsme vyjet. Etapa byla připravena a vím, že byla v úterý předtím projeta. To aby bylo vše jak má být a žádné překvapení se na cestě nekonalo. Chvilku jedeme nahoru na Jelení až nad dětský tábor na břehu potoka kde jsme přes most odbočili vlevo a po různě kamenité cestě do mírného kopce jsme usilovali vyjet na Přebuz. Kolem kvetlo spousty fialových bodláků krásných pro naše oči i pro mnoho očí čmeláků. Ve vzácných chvílích kdy vyšlo slunce byla barva přírody příjemná, takže foťák měl pořád co dělat. Přijíždíme ke zřícenině mostu z pražců opatřeného cedulí „Vstup na vlastní nebezpečí“ Když to nejde rychle pořádně opravit, pak toto řešení se mi zdá lidštější, než různé zákazy a překážky. Všichni jsme to místo zdárně překonali, tak jako stovky jiných turistů za den. Jsme v Přebuzi kde jsou krásné chaty, ale původní zástavba chátrá. Jen nadpis nad dveřmi „Gasthof“ drží a je důkazem, že od té doby kdy se tady takto mluvilo a psalo, se lidská ruka těch domů nedotkla.
Co všechno se událo v Šindelové a jejím okolí …
Následuje dlouhý sjezd kde bylo více třeba sledovat povrch silnice než se kochat okolní krajinou.Na jednom místě Jana peloton zastaví, protože je tu hezký pohled na Rotavu a protější hřeben hor. Ještě kousek prudce dolů a Šindelová nás vítá krásným záhonem červeně kvetoucího máku. Dole je křižovatka kde už stojí regulovčík Honza a odklání nás vpravo a pořád dolů . Jana jede na špici a snaží se mi říct, že už jsme u vysoké pece, tedy jejich zbytků a přitom jede stále více doleva. To můj mozek nechápal, ale velel rychle brzdit nebo to do ní navalím. Tak sem brzdil, ale moc takže ve vteřině jsem seděl na asfaltu. No hlavně, že jsme nespadli oba. Vysoká pec je mohutná kamenná věž zastřešená nově dřevěnou konstrukcí. Víc bychom sami nevypozorovali, ale máme štěstí. Na krajnici zastavuje auto, vystupuje šedovlasý pán, řekl bych sekáč a dává se s námi do řeči.Je to pan Hrůza. Od něho slyšíme spoustu zajímavých informací o tom jak hrabě Nostitz, majitel jindřichovického panství zde postavil tuto pec, ale také navazující válcovnu plechu o síle 0.3 mm, který byl využíván na výrobu potravinových konzerv . Rovněž toto byl vpravdě průkopnický čin a ještě můžeme přidat fakt, že ze strusky vyráběl stavební tvárnice. Ještě se s ním musíme vyfotit a slyšíme pozvání na 26.9.2020 kdy zde bude slavnost jeho spolku pro opravu vysoké pece. Taková pozvání se neodmítají. Zajedeme jen kousek vpravo za roh a je tu další významná postava Šindelové – pan Kovařík, známý jako „lovec“ teplotních a srážkových rekordů. Stavíme se u něho, on velice rád přichází a protože je s námi ještě taky pan Hrůza tak je nám pan Kovařík představen jako platný člen stavebního spolku a ne jako meteorolog. To ale vůbec nevadí tak ho známe z televize a pod. Taky on nejdříve vypráví o zdejším životě v polovině 19. století. Rok 1859 byl rokem kdy tento železářský komplex byl uveden do provozu. Pracovalo zde 950 lidí. Také s ním jsme si slíbili, že se vrátíme. Jana se odtud vrací k hospodě kde na nás bude čekat, protože následující kilometry si projela v úterý a jak sama říkala „Jednou a stačí“. Ukol velitele přebírá Honza. Vyrážíme ven z vesnice kolem domu pana Hrůzy, nejdříve do kopce a pak zase obráceně t.j. z kopce a jsme u odbočky doleva s ukazatelem na Rotavské varhany. Za 2 km do kopce jsme u krajinného přírodního útvaru, který vytvořila příroda ze šedého čediče. Jejich podobnost s Panskou skálou není vůbec náhodná, jen tyto mi připadaly větší. Kocháme se naplno tou krásnou skálou, někteří neodolají a lezou alespoň několik kroků, protože stupně vytvořené z šestibokých hranolů to umožňují. Čedič takto zvětrává. Když jsme nasyceni všelijakým focením a klukovským lezením po skále tak se obracíme z kopce dolů na CS 2045 u potoka Skřiváň. Nás tady čekají dva brody a taky pohled do zavřeného areálu zámku Favorit pana hraběte. Ten první brod byl z kamenných desek a byla to pro všechny brnkačka. To ten druhý už nebyl tak široký, ale kameny dna byly různě poskládané a jak se mě a Laďovi ukázalo ,tak byly kluzké a velice dobře naváděly cyklistu k pádu do vody. Viz. fotoreportáž. Nebýt té vody tak se vlastně nic moc nestalo, ale když máte vystlaný kalhoty nacucaný vodou, boty taky tak a venku je docela zima tak se vám začíná zdát o mílařích. Jednou přijel na chalupu vítěz, který měl osm dní mokrý nohy podobající se zvrásněné hmotě mozku. Jsme u hospody U Rybníka v Šindelové kde se dovídáme, že za kousek je v lese krásná modřínová alej vedoucí ke křížku paní kněžny. Ve čtyřech jsme to jeli obhlídnout a vyfotit a by z toho ostatní taky něco měli. Posezení bylo před hospodou s výhledem na velký rybník, který byl kdysi zdrojem vody pro pohon vodního kola u vysoké pece, které pohánělo spousty hejblat a výtahů, taky pro rudu k tavení.
Tradiční návštěva …
Je čas dát se na cestu přes Nejdek do Nových Hamrů. V Nejdku na náměstí je hezky opravený kostel a před ním sloup Panny Marie, které u nohou stojí čtyři sochy svatých, vše krásně restaurováno. Chce to pár fotek a čeká nás poslední kopec do táhlého stoupání do N.H. Jsme tam a světe div se „Já mám sebou náhradní kraťasy, ponožky i boty. Honem všechno mokrý dolů ať nezdržuju odchod do hospody. Jsou čtyři, hospoda je prázdná, vrchní veselej a kuchař zvědavej kolik čeho si dáme. Na naše objednávky odpovídá stylově „Ty vepřový jsou jen dvě!“ a nebo „To nikdo nechce polívku ?“ Když máme dojedeno tak se tradičně přesouváme k Japošům. Nesmím zapomenout, že na cestě nás hostila Hanka a teď doma Jana. Situace se opakovala . Přicházíme z oběda a na stole stojí spousta buchet a chlebíčků. Prosím Janu aby na příště snížila tuhle krmnou dávku. Vždyť platí „Čím starší, tím méně člověk sní“ a hostitelka z toho může být smutná. Jsme domluveni, že na podzim v září bude další etapa k Japošům s návštěvou akce v Šindelové.
Za chvíli je tu Šumava …
Všem jsem předal itinerář k dovolené Šumava 2020. Chybí tam jedna důležitá věc : na dovolenou se jezdí s čistým kolem, namazaným řetězem (pozor pastorek se nemaže) a správně nafouknutými koly ! Je jedno, že na to upozornil Kapřík, ale vždy to bylo i mým přáním, velmi často nevyslyšeným. Tak se polepšete !!! Dovolená není určena na opravy kol, nemyslím tím defekty ! Chtělo by to mít sebou ve výbavě náhradní duši. Ostatní jsem napsal, tak končím a těším se na dovolenou. Kdo byl : Japoši I, Japoši II., Kapři, Lahu s Martinou, Laďa B. brácha s Petrem, Jíťa, EMaruš, Hanka, Bačí a já. Ujeto asi 50 km. Těším se na Vás. Pepa D.
Doprava k Japošům
Kamarádi, zítra v 9 hod. od pošty ve FL. odjedeme takto :
auto č. posádka kola
- Pepa D. + Jíťa vl. + Jíťa + Bačí
- Lahu + Martina + EMaruš vl. 3x
- Laďa Beránek + Hanka Laďa + Hanka + EMaruš
- brácha + syn Petr vl. 2x
- Kapříci + Zdena Bačí vl. 2x
Start Mílí.
Je neděle 5.7.2020, 15 hod a v Hranicích startují Míle.
Určitě se dá říci, že pro fandy tohoto druhu cyklistiky je Start i Cíl Mílí velký svátek. Ve čtyřech lidech jsme se vydali do Aše za Honzou Štěpničkou. Měl pro nás připravený parkování v jeho firmě a taky se předvedl se svým novým elektrokolem. Když Honza přišel s otázkou kudy pojedeme tak já mu na to :“To je úplně jedno, protože máš elektro, znáš to tady a povedeš nás. “ Jako kdyby byl překvapený, ale zhostil se toho na výbornou.Nejdříve dlouhý sjezd na Dolní Paseky kde mě fakt zaujal kamenný plot, postavený nedávno – viz. foto. Následuje další sjezd k přehradě Bílý Halštrov a už brzy jsme v Podhradí. Tady se ujímá slova Jíťa, protože v Kopaninách nám chce ukázat stavení ve kterém prožila osmadvacet let chalupaření. Mě se nepodařilo ji vidět, takže tam musím ještě jednou a rád. Nedaleko byla taky bývalá chalupa Smíšků a třetí zajímavostí obce bylo oprava zámku jedním místním nadšencem. Už jsme v Doubravě u hospody a na objednaný čas zasedáme k obědu. Příště (asi za rok) tohle nebude nutné, protože v Hranicích u sportovní haly grilují maso. Co maso, krkovičku !!
Neobvyklé zážitky …
Jen co jsme vjeli do areálu začalo jedno setkání za druhým a vždy to byli kluci známí z minulých ročníků až na jednoho. Byl to kluk, který když loni dojížděl do cíle ve Skalný, tak jsme ho v několika lidech „přepadli“ nad koupalištěm v lese a nutili ho aby jel ten úsek ještě jednou, že si to musíme vyfotit. On vůbec nevěděl kdo jsme , myslel si, že jsou to nějací místní otravové a vůbec se mu do toho nechtělo a byl nevrlý. Potom v cíli pochopil, že patříme k závodu a dokonce, že je mým hostem na přespání. Teď byl rád, že mě znovu vidí a začal se omlouvat za jeho tehdejší chování. Mě ale vůbec nikdy nenapadlo, že by se choval nějak blbě. Tak jsme si to přátelsky vyříkali a popřáli mu cestu do cíle bez nehod a v pohodě. To ještě příběhu nebyl konec. Když jsme na závodníky čekali na křižovatce až se vrátí z Trojmezí, dočkali jsme se i toho kluka. On nelenil, zastavil, holky pomačkal a odjel. Dlouhou známost máme s Ríšou Štěpánkem. Pro letošní rok si vybral pěší tůru po trase cyklistů. Po dokončení bude jediný kdo zdolal Míle na tři způsoby, t.j. na kole, na koloběžce a pěšky v obou směrech. Trvalo to šest let než si tento cíl splnil – celkem 9600 km. Taky s ním jsme se rozloučili a teď už jen ho můžeme povzbuzovat sms na 608 766 546.
Na křižovatce cesty od Trojmezí a signálky …
Všechny, které jsme chtěli vidět a pozdravit jsme už viděli. Dokonce s Ríšou jsme vedle něho jeli asi kilometr a znovu jsme žasli jak tenhle chlap dokáže vážně přemýšlet o životě nazačátku obrovského strádání, které na Mílích čeká na každého. Bylo tedy nutné udat směr našeho dalšího putování. Pro lepší orientaci , hlavně pro Jíťu uvádím, že stojíme na křižovatce cesty, která přichází od Trojmezí a křižuje se se signálkou na kterou závodníci odbočují doprava když se vracejí z Trojmezí a jedou dolů z kopce. Jasně my jedeme tady taky z kopce dolů, bude prudký a možná, že ještě tak rozbitý jako byl před několika lety když se tady natáhla Jíťa, ošetřovala jí Kika a Laďa u toho „asistoval“. Jíťo, prosím Tě zkus probrat svoje paměti a pomoz potvrdit to místo a nebo ho přesunout jinam. Budeš odměněna !
Cesta zpět …
Vyjeli jsme „houpavý“ kopec a jsme blízko Pastvin kde se odpojují Laďa a Hanka a jedou si do Hranic pro kolo. My jedeme po asfaltu směrem na Studánku abychom mohli brzy odbočit doprava a pořád po novým asfaltu pokračovat lesem a už si nevšimnout, že tady brzy peloton odbočoval vlevo. Byl tam asfalt hodně popsaný, vzpomínáte ? Nás vede Honza a ještě jednou nám dopřává terénní vložku a nepatrně tak zkrátil náš směr do Krásné. Už jsme tam a Honza opět začíná plnit naší dohodu, že město projedeme po vrstevnici. Byla to spleť ulic kolem paneláků, neustálá změna směru jízdy a když mi můj orientační signál napovídá, že jsme tady tak to po 400 m opravdu bylo. Myslím, že bych to zítra bez něho nedal ! Nakládáme a loučíme se slovy „Tak zase někdy a díky“! Určitě to nebyla slova do luftu, zvláště když už má elektrokolo. Kdo byl : Honza, brácha,Jíťa, Líba Z. a já. Pak tak trochu napůl taky Laďa a Hanka bylo to 50 km.
Schůze v bramborárně …
V pondělí byla na bramborárně schůze k dovoleným. Bylo pro mě velice příjemné, že přijeli Petr a zraněná Vlastina. Ještě nebylo ani nic vypito a už nebylo slyšet vlastního slova. Kdyby mělo být před další dovolenou ještě takové setkání tak raději venku a s megafonem a rákoskou ! Jsou z toho dva závěry /1./ napíšu itinerář dovolené „Šumava 2020“ a rozdám ho a to je za druhé /2./ při etapě příští neděli 12.7. za Japošema do Krušných hor. Kdo byl : nelidský doktor, brácha, Líba, Milada, Lahučáci, Kapři, Beránci, Kika, Vlasta, Petr, Hanka, Ivča a já.
Zpráva ze sobotní etapy.
Kamarádi, ta sobota byla v polovině května, konkretně 16.5.2020. Ještě něčím byla zvláštní – startem. Jeden byl na dvoře u Beránků a druhý o tři čtvrtě hodiny později v Chebu na dvoře u Škvorů, jak tomu místu dávno říkáme. Já sám jsem startoval z chalupy ve Skalné takže když bylo deset minut po půl jedné a já přijel na dvůr, tak už všichni byli pryč. Jen rozesmátá Thálie přijela ještě po mě a přijala můj návrh na stíhačku do Chebu. To znamenalo vyjet na Slatinu a přes Střížov se dostat na hlavní. Na Zlaťáku jsme byli rychle a ještě rychleji dole na kruháči. Tam jsme se nasadili na cyklostezku, která nás přivedla k nádraží a pak ke Škvorům. Franťáci přijeli až po nás! Nedá se to vydávat za závod, protože „soupeř“ o tom nebyl informován.
„Lidičky jedeme“ zní povel k odjezdu. Jak už to bývá naším zvykem tak hned na startu se natáhneme na 200 m, minimálně. Háje jsou momentálně rozkopaný, proto jedu v předu hodně pomalu aby průjezd vesnicí byl plynulý. Povedlo se. Z kruháče to vezmeme rovnou na Slapany a jsme na cyklostezce. Směrem do Bavor je po pár stech metrech poničený most. Prý to způsobil řidič tatry, který tam blízko dělal dřevo. Prostě bylo to dřevo. My si poradíme tím, že most objedeme údolím a vyšvihneme se zpět na cyklostezku. Tady uhýbáme vlevo na signálku, kterou budeme užívat dlouhou řadu kilometrů. První zážitek je hned pod Starým Hrozňatovem. Tady je střecha , kterou je třeba jet s odstupem ve dvou stopách. Půlce party se to povedlo. Ta druhá se buď vrátila pod kopec k novému rozjezdu a nebo to musela vytlačit. Jsme všichni a můžeme jet ještě jednou nahoru a pak dlouze dolů a zase nahoru a jsme nad rotou Mýtina. Tady se domlouvám s Thálií , že za chvíli uděláme v lese občerstvovačku.
Sjeli jsme po signálce z kopce kde byla velmi bohatá křižovatka. Myslím tím počet cest kterými se dá pokračovat. Thálie vyndavá krabici čerstvě pečených větrníků. Snědli jsme je rádi a s chutí. Popojedem směrem na Palič a dole na potoce k tomu přidávám ještě návštěvu pramene železité minerálky. Byla moc dobrá. Teď vystoupáme po kamenité cestě až budeme z lesa venku a tam se naskýtá nádherný výhled do kraje. Kromě Sv.Anny je vidět až na vrcholy Smrčin, vpravo je Kornberg a vlevo vysílačka nebo radar ve tvaru obřího sudu na dlouhé noze. Jsme v Paliči a zajedeme se podívat na místní kostel, kterému skupina nadšenců dala novou střechu. Uvnitř to dá ještě mnoho práce. Z Paliče na Salajnu vede krásná asfaltka lesem a nebýt jednoho pořádného stoupání, tak je to vlastně z kopce. Tady končí horská část naší etapy a my se dostáváme do chebské roviny ve směru na Šitboř. Vím, že Thálie má ještě jedno překvapení pro které jsem v duchu našel místo na kraji lesa na kopci za Lipoltovem. Tam ale nejdříve musíme dojet a to hezky proti větru. Co nevidět jsme v Lipoltově a hned taky na kopci, kde má být ta druhá svačina. Všichni nebyli nadšeni, cítili blízko pivo, ale přece holku neurazíme když si s tím dala takovou práci. Byl to její domácí chleba a nakrájený špek. Ujímám se role hostinskýho, který každému nabídne a většinou není odmítnut. „Thálie bylo to moc dobrý a my Ti děkujeme!“
V Nebanicích si kluci vybrali hospodu U zlaté podkovy, Šimáček se prý zbláznil a dává pivo za 45. Když jsme jeli okolo něj na cestě domů tak se na ceníku dalo přečíst „Plzeň 40.-“ takže to nebyla pravda. Příště dáme utržit jemu. Jakmile se otevřou hospody tak ceny nepoznáme, to se dá čekat. Na etapě nás bylo 17, zkusím nás vyjmenovat : Milada s kamarádkou Jitkou, Věra, Zuzka, Jíťa, Lahučáci, Martina, Laďa, Doktor, Petr, Vlasta, brácha, EMaruš, Thálie, Lída a já. Někdy brzy projednáme letošní dovolené. Termíny jsou v minulé zprávě. Mám je plně obsazený, včetně náhradníků. Mějte se dobře a za týden se těším. Váš Pepa D.
Veselé velikonoce
Letošní velikonoční svátky si bude každý z nás pamatovat navždy. Raději abych připomněl naše dovolené, které se, věřím, povedou. Na Šumavu do penzionu České Chalupy jedeme 18.7.-25.7.2020. Tuto změnu termínu jsem s Vámi připravoval dvakrát. Termín se rodil těžko, ale zase má velkou šanci aby přežil. Budeme bydlet v hlavní budově, tak jako minule a polopenze nás bude stát 580.- Kč/osobu/den.
Stejné jednání jsem otevřel i s paní Menclovou z Chřibské. Tam máme původní termín 25.6. – 2.7.2020. Ještě nějaký čas u toho zůstaneme a když se nepřízeň času začne natahovat tak využijeme nový termín a to 8.8. – 15.8.2020. To je pouhých čtrnáct dní po Šumavě. Přemýšlejte, zvažujte, zatím Vaší odpověď nežádám, ale dotaz může přijít brzy. U Menclů nás mají tak rádi, že nám nějaký čas rezervují dva termíny.
Není bez zajímavosti i když se to netýká všech, že dovolená v Itálii plánovaná na srpen t.r. je zrušená. Záloha bude vrácena.
Mějte se dobře i bez pomlázky. Zdraví Vás Pepa D.
Neštěstí v nešťastné době.
Přátelé. Bylo to ve čtvrtek 26.3. někdy po obědě co se náš kamarád, známý, osamělý cyklista Mirek Huspek vydal na svojí chalupu něco spravit na střeše. Když se dlouho nevracel a telefon nebral, vydala se za ním jeho rodina a našla ho bez známek života. Další podrobnosti nevím a vědět nebudu, protože to nepovažuji za důležité. Některou z jarních etap pojedeme tak, jak jí jel on s námi a vzpomeneme na něj. Do té doby bude ještě dost času , aby každý z nás mohl zavzpomínat sám, doma.
Jako „nešťastnou dobu“ nazývám tyto týdny, které máme za sebou a bohužel i před sebou. Dalo by se říci, že vedeme tichou válku, nebo souboj s protivníkem, který není vidět ani slyšet. Tento nepatrný, mikroskopický kousíček života vznikl aby škodil. Velká část naší planety se mu vysmívala, on sílil a napadl nás nepřipravené. My nemáme zbraň pro boj s ním a proto nezbývá než se zavřít doma a věřit, že oknem nepřiletí. Roušky jsou takové šidítko, ale přesto bych to nesrovnával s pštrosí hlavou v hromadě písku, protože pro posílení naší psychiky jsou hodně důležité. Proto noste roušky, šijte je pro ostatní a buďme v kontaktu na těchto stránkách nebo telefonech.
Prostě se opatrujte víc než jste zvyklý abychom se brzy mohli sejít na etapě. Neuškodí, když se necháte jednou, dvakrát denně informovat od odborníků o vývoji situace a jejich rozhodování. Za jediné, čemu se v televizi můžete zasmát považuji pořad „Šťastné pondělí“ na Seznamu“. S pohledem do hezké doby, která je před námi, Vás zdraví Pepa D.
Novoroční přání – Pf 2020
Ahoj kamarádi. Tak co vánoce ? Měly obvyklý průběh a nebo Vám přinesly něco opravdu nového, radostného, jako např. když přijede dcera téměř po roce zase domů ? Horší to bylo tam kde únava byla větší než radost z upečeného kapra, nebo vánočky, ze zamíchaného salátu a nebo dokonce z dárků. Sám jsem byl svědkem na chodníku před pekárnou velké radosti z koupených rohlíků kdy ta šťastná paní to vyprávěla té druhé, která už to nestihla a musela jednohubky odložit až na Silvestra. No považte, taková starost ! Stačily si ještě zanadávat na vánoce a nakonec si popřály „Šťastný a veselý“. Nějak se mi ta upřímnost z těch slov vytratila.
To s Novým rokem je to jinak. Máme před sebou mnoho akcí, kterými si ten rok budeme zpříjemňovat. Posílám Vám všem přání naplněné zdravím a těšením se na příští dny a měsíce. Život bez přátel není možný, zvláště když se kdokoliv z nás ocitne ve zdravotních potížích. Pak jsme tu my ostatní abychom to věděli a věřte , že stačí i pár dobrých slov aby se jednomu ulevilo, protože bude vědět, že v tom není sám. Můj pozdrav letí nejen do Chebu a Frant. Lázní, ale také do Aše, Liberce, Jablonce, Rudné u Prahy, Prahy do Loučimi a Příbrami, prostě všude tam kde jsou naši přátelé a příznivci.
Mějte se dobře a mějte se rádi. Váš Pepa D.
Zpráva z Mikulášské schůze
Druhá adventní neděle …
O druhé adventní neděli se naplnila chalupa až do posledního místečka. Bylo třeba urychlit program, protože čtyři z nás museli jet na hokej do K.Varů a přitom ještě se přihlásit na některou dovolenou o kterých bude řeč. Dnes už je středa večer, znovu si pročítám zprávu a dochází mi, že jí musím nastavit, všelijak doplnit a přitom doufat, že většina z Vás se k ní vrátí a přečte si tento doplněný text. Když schůze začínala, tak bylo v kuchyni 25 lidí. Jen co hlahol mnoha hlasů začal bylo třeba nejdříve každému nalít podle jeho chuti a pak se pustit do dovolených.
Příprava pohoštění …
Takže jen krátce jsem uvítal všechny přítomné, požádal děvčata aby se ujaly vaření kávy a rozlévání mnoha různých nápojů. Dříve k tomu bylo třeba ještě porcovat koláče, nebo chleba a maso, ale to už není nutné, protože zkušenosti nás naučily, že tyto přípravné práce se musí dělat doma. Jednoduše řečeno, tady na to není místo. Stoly se opět prohýbaly pod množstvím všelijakých talířů s různými druhy chlebíčků , táců se sladkými koláči a hrnečků kvalitní kávy ,ale taky lahví piva, vína, alkoholů, skleniček a frťánků na totéž. Po několika pokynech a radách k občerstvení jsem se konečně ujal návrhů na dovolené v příštím roce.
Paní Kuncová a paní Menclová …
Když jsem si v minulých dnech uvědomil, že ten letošní rok byl nepovedený, protože připravené dovolené jsem z důvodu nemoci musel zrušit, tak ten příští by se měl ubírat po stejných cestách, které už jednou naplánované byly. Tím splatíme „dluh“ jak u Menclů, tak i u paní Kuncové z Českých Chalup na Šumavě. Začal jsem si psát jména přihlášených a nevycházel jsem při tom z údivu. Co jméno to „Ano !“. Pravda taky se vyskytly otazníky, že jako zatím neví, ale ty se v průběhu odpoledne postupně umazávaly až zůstal jen jeden. Kdo myslíte? No jasně, že náš benjamínek ! Přál bych jí aby mohla využít příležitosti k poznání různých krajů naší země, jejíž krása je opěvovaná i naší hymnou : „…A to je ta krásná země, země česká, domov můj …“ Tím se dostávám „zpět na zem“ abych mohl pokračovat v popisování našich dovolených.
Termíny dovolených …
Do pozvánky na schůzi jsem ale dal jako první dovolenou Děbolín, moje rodiště v Jižních Čechách. Vzápětí mě napadlo, že by to chtělo raději Šumavu, protože ta byla v plánu! Na internetu jsem zjistil, že paní Kuncová má volný týden od 24.5. (neděle) do soboty 30.5.2020. Ten termín už je s paní Kuncovou potvrzený po telefonu přímo z chalupy, takže je platný. Největší radost z této změny termínu má určitě Veronika. Už delší čas jsem měl objednaný termín do Chřibské kamžto jedeme 25.6. (čtvrtek) a zůstaneme do 2.7.2020 taky čtvrtek. Napadlo mě zavolat paní Menclovou právě teď, když jsme tu všichni, pozdravit jí a potvrdit si s ní termín. To se moc povedlo. Ona, podle hesla : „Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítra!“ , prověřila objednávkovou knihu a zjistila, že celý pension bude jen pro nás. Taky pan kuchař bude jen pro nás ! Dopadlo to prostě krásně a po mohutným „Těšíme se !“ jsme konečně telefon ukončili. Oba penziony mají svoje stránky a to buď www.České Chalupy.cz a nebo www.penzion-mencl.cz . Tady si můžete zjistit ceny atd.
Přiblížil se konec.
Většina talířů je snědena, ne všechno vypito, ale nádobí umyto a to je neklamný důkaz blížícího se konce schůze. O závěr se postaral Honza, který zavelel něco jako : „Lidi vstávat, končíme !“ a kupodivu všichni ho poslechli. V nastalém hemžení zapomněla Jana na kabelku a přišla na to až doma. Když volala, tak už jsme byli na cestě k nim. Byla ráda a my s ní. Mějte se hezky a ve zdraví prožijte Vánoce. Váš Pepa D.
P.s. Jak pečlivě je uklizeno jsem zjistil hned v pondělí, kdy celý natěšený jsem se vydal do Skalný že si dám bábovku k snídani. Jenže ona tam žádná nebyla a já myslel, že bude.
Mikulášská schůze
Všem kamarádům a kamarádkám s předstihem na vědomí dávám, že také letos bude tzv. „Mikulášská schůze“. Ty uvozovky jsou tam jako omluva za to, že bude už po Mikuláši.
Naše setkání se bude konat na chalupě ve Skalný a to v neděli 8.12.2019 od 14 hodin. Bylo by dobrý kdyby jste přišli všichni a dali mi to předem vědět. Když to uděláte, tak budete mít jistou židli, kávu a zákusek. Další druhy občerstvení nechávám na přímé domluvě s našimi šikovnými děvčaty, když se mi ozvou ! Hlavním bodem programu bude přihlášení na dovolené v příštím roce, jejichž termíny jsou tyto : 31.5.2020 neděle – 5.6.2020 pátek = Jižní Čechy Děbolín a 25.6.2020 čtvrtek – 2.7.2020 čtvrtek ´= Chřibská penzion Mencl. Obě dovolené budou velkým pohlazením na duši. Podrobnosti, jako jsou ceny a pod., sdělím na schůzi . Hned po schůzi nás musím na obou místech přihlásit.
V neděli 5.7.2020 startuje v Hranicích závod „1000 mil“ kam určitě pojedeme pořádně povzbudit naše známý i neznámý borce. Bude to už desátý ročník a bude úplně jiný. Především bude dvojnásobně dlouhý, protože se pojede tam i zpět a cíl bude zase na chalupě ve Skalný. Cesta zpět je právě trasovaná a pojede jihem naší republiky, tedy úplně nově a jinak.
Moc se na schůzi těším a srdečně Vás zvu. Váš Pepa D.
Zpráva z poslední etapy.
O tom jak nebyla „Poslední etapa“ …
Kamarádi tato zpráva by mohla být velice krátká, dokonce by stačilo jedno slovo „Nebyla“. Měl jsem přihlášený tři děvčata a jedna čekala jak to dopadne a pak mého bráchu. Musel jsem jí zrušit, protože tělo vypovědělo službu a já to musel uznat. Dostal jsem od děvčat přání k rychlému uzdravení, tedy kromě té co byla za rohem a to pomohlo. Už jsem docela fit, ale onemocnělo nám počasí. Ráno mrzne a po obědě je tak šest až osm stupňů. To je málo ! A nebo máte doma kvalitní „lovecké“ prádlo (jegrovky) a dalo by se vyrazit ? Už jednou jsem se ptal kde že máme tu teplotní hranici pro výlety, ale odpovědi jsem se nedočkal. Budu tedy čekat na nějakou oblevu a dám Vám vědět, že by to šlo. Myslím, že takových 12 st. by mohlo stačit.
Schůze a dovolené …
Co je jisté, to jsou schůze. Ta „Mikulášská“ bude 8.12.2019 na chalupě . Zimní pak na konci ledna ! Bývalo zvykem, že na mikulášské schůzi jste se hlásili na dovolené příštího roku. Udělám to zase tak. Protože je už teď nejvyšší čas na objednávku penzionu, pilně na tom pracuji. Je tady první výsledek : od 25.6.2020 do 2.7.2020 budeme v Chřibské u Menclů. Už se na nás moc těší a všechny Vás pozdravují. Ta druhá dovolená je moje rodiště Děbolín v Jižních Čechách kde můžeme pobývat od neděle 31.5.2020 do pátku 5.6.2020. Nebo snad zvolíme Šumavu na stejný termín ?
Nové „Míle“ …
Pak taky chceme být na startu „Mílí“, který je v neděli 5.7.2020 v Hranicích. Zvláště proto, že se jede desátý ročník s nečekaným nápadem. Je to nová „Kopkovina“ ! Závodník se sám rozhodne zda pojede klasiku tzn. s cílem v Nové Sedlici na Slovensku a nebo to tam „jen “ otočí a vrátí se do cíle ve Skalné takže ujede 3200 km. Vítěze je možné očekávat v poslední dekádě července. Taky chcete vidět takového „blázna, rapla, neznaboha ?“ No jasně, že ano !!! Tak to je příští rok v číslech. Kdo ví, jak to všechno dopadne ?! K tomu všemu vězte, že v týdnu od 6.1.2020 půjde na operaci kotníku Kika.
Mějte se hezky, dávejte na sebe pozor a těšte se na oblevu. Váš Pepa D. Ps. poslední podzimní fotky jsou v galerii.