Archivy
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Zprávy

Zpráva z etapy č. 5/16 – zkrácená

Přátelé,  etapu nakonec pojmenuji „zkrácená“ a napříště tento přídomek do pozvánky psát nebudu, protože vždy je šance, že všechno bude jinak. Jako teď v neděli.  Tak jak to bylo ?

Na dvoře bylo hned o dvě elektrokola víc – Maruš E. a Milada. Zatímco Maruš má stejný typ jako ostatní, Milada zvolila značku Leader Fox s motorem v zadním kole a baterkou na nosiči. Musí si holka zvyknout na těžký zadek, protože takový dosud neměla a bílé barvě kola přeji aby bílá zůstala . Aby těch novinek nebylo dost tak nás M. seznámila s úplně poslední předpovědí počasí, která  praví, že mezi 14 a 17 hodinou bude pršet. Já říkám „jedeme na Vojtanov a tam domluvíme další“. Ve dvanácti lidech, když z přihlášených chyběla jen Viera, jsme vyjeli směr Žirovice – Starý Rybník a odtud po louce do Vojtanova.  Mračilo se to, ale nepršelo a proto dál po silnici  před Hazlov do míst kde kdysi stála osada Otov a tudy dál do lesa. Jirka ještě rychle zvládne defekt Michala, syna Ivči, který s námi jede poprvé. Za malou chvíli jsme u starého, malého, malebného kamenolomu. Hladina plesa je zelená a klidná. Moc pěkné místo na krátké zastavení a kochání. Za chvíli jsme z lesa venku, na okraji golfu a po zpevněné cestě mi parta ujíždí na Výhledy. Já to vezmu zkratkou přes louku, okolo krásně kvetoucí hrušky a povedlo se, jsem tam dřív.

Hospoda je obsazená, ale venku na větru je volno a dvě šikovné, mladé servírky (kdy jsem tohle napsal naposled ?) nás rychle zásobují čajem, rumem, pivem, ovarem atd. Mračna tmavnou, vítr sílí, je čas platit. Kasa je v lokále, všichni se tedy nacpeme k baru, je tady teplo a veselo. Venku se čerti žení, ano padal sníh s deštěm.  Za chvíli ta čina skončila, taky slunce brzy vyjde a my se vydáváme na cestu zpět. Tady je to zkrácení původní etapy a na kořeny vůbec nedojedeme, to až někdy příště. Zpět na golf jedeme už po louce a v lese zavádím partu na cestu neprojetou, ba neprošlapanou, ale správnou na Vojtanov. Jedeme pomalu, aby každý mohl slyšet zpěv ptáčků, pod koly je krásně zelená travička, je tu jedna z nejhezčích částí naší etapy. Jsme u malého brodu. Jediný Jirka to projede. Před námi mračna, za námi mračna, vítr v zádech , kousek po asfaltu, pak polem mezi řepkou a loukou a jsme ve Skalný. Začíná znovu pršet.

Na chalupě zima není, ale stejně brácha, známý topič do kamen přiložil a brzy bylo hodně teplo. Schůze začíná  frťánkem něčeho malého. Probírám dovolenou „Šumava 2016“ krok za krokem. Odjezd je v sobotu 21.5. v 8 hod od pošty ve Fr. Lázních. Tzn.že v té chvíli bude už všechno naloženo . Obsazení aut ještě i tady zveřejním : 1. Lahučáci + Iva, kola 2 vlastní    2. Volf +Zuzka + vnučka + Milada + Líba, kola 3 vlastní      3. Bramboráři + Vláďa + Petr, kola 3 vlastní + Vláďa      4. Japoši , kola 2 vlastní     5. Jitka + Jiřka + Maruš E. + Viera, kola 3 Jitka, Jiřka, Maruš      6. Beránci  , 7 kol – vl., Petr, Iva, Milada, Líba, Viera +jedna rezerva. K tomu jedno vážné zvolání : kola se budou převážet bez baterií , ty budou v tašce !!! Nezapomeňte doma klíčky a dobiječky.  To jsou totiž úplně nové starosti, můžeme o tom vyprávět. Láďa B. poveze taky některé bágly, např. Petra, Viery, Maruš, ale to si spíše domluvte se svým řidičem. Itinerář cesty s mnoha dalšími informacemi rozdám před odjezdem. Prosím, některé z Vás, zapište si do diáře posun termínu dovolené do Chřibské na 24.6.  –  1.7.2016.

Už zase neprší  takže jsme za chvíli po pastvinách ve FL. Chebáci pak přes Komorní Dvůr a mají to za 47 km.  Kdo byl  : Lahučáci, Petr, Kika, Iva a Michal,  Maruš E., Vláďa, Jitka, Milada, Líba a já.

Zpráva z etapy č. 4/16 – mariánská

Přátelé, výlet máme za sebou , na duši je dobře a na těle to zanechalo stopy, ale ty taky brzy pominou. Říkám Vám , chce to Sudokrém. Ne pánové, to není na sudy !

Před polednem se nás sešlo třináct  a hned došlo na  slavení  narozenin Kiky. To Milada se svojí pamětí jako slon Bimbo všechno prozradila a začalo velké objímání.  Měla to holka hezký, ale to je nebylo všechno. Vyrážíme na Třebeň , kde je ochutnávka jablek  a pak dál na Milhostov a Hlubokou. Tady na těch rovinách se do nás vítr opírá opravdu silně a my se už začínáme těšit na cestu zpátky kdy logicky musí být v zádech. Nepředbíhejme, ještě je třeba vyjet na Dolní Částkov.  On se sice jmenuje Dolní, ale stejně je na kopci . Útěchou může být , že ten Horní je ještě výš . Jsme tedy na kopci a celou Lítovskou výsypku, „Kypu“ jak říkají místní, máme jako na dlani. Pro představu o jak velké území se jedná uvádím, že výměra je 720 ha a je zde uloženo 230 mil. m3 vyvážky. Teď ještě kousek za Lítov, až k Habartovu  na parkoviště kde začíná tzv. „Osmička“ – stezka pro bruslaře a cyklisty, která obkrouží dva rybníky a získává tak podobu číslice 8. Rychle jsme s ní hotovi a šup na písek a šotolinu rovnou z kopce dolů. Tam je závora. Jak ukazují fotky, tak je podmíněně průjezdná. Tou podmínkou je pomalá jízda. Holky to zkusily z obou stran … , tak příště. Přes dva krátké výšvihy jsme na úrovni Lítovského zámečku za humny. Brácha s Jirkou  odtud volí strmější  pokračování cesty, které jsem v pátek při hledání cesty přes Kypu taky projel a moc se mi pro náš peleton nezdála. Volím tedy  cestu po které jezdila důlní vlečka zvolna do kopce až na kraj Chlumu Svaté Maří. Jsme v hospůdce.

Paní hostinská se věnuje slepování letáků a on , pohodář, by nejraději nosil pivo po jednom, ale po krátkém boji to vzdává a přináší i tři najednou! Jenže nám šlo o panáky.  Jak jinak si připít na zdraví Mařenky ?  „Vaječňáky mám tak tři a Fernet tady nikdo nechce, leda tak citrus !“ hlásí hostinský. „To si snad dělá pr …“, myslí si většina, ale brzy se ukazuje, že je to druh svérázného laškování s hosty.“ Lidi pijte, musíme do kostela“  pravím a Kika k tomu dodává „Jasně, Jiřka loni slíbila, že nám zase zazpívá až tady budeme“! A bylo to opravdu připravený, ale mělo to být pro ní překvapení. To bylo i tak, protože Jiřka  napsala vlastní text  a zazpívala ho na známou melodii světového hitu Hallejua. Toto jsou její slova :“ Ty naše milá Mařenko, Ty máš tak dobré srdénko, Ty úsměvem nás všechny hladíš, A s láskou umíš naslouchat a s dětmi něžně promlouvat, to dar je přece velký, tak velký „. I okolo stojící Němci si rádi refrém zazpívali s námi.  Bylo to krásný a následovalo další kolo objímání  s přáním. Nechci tady zapomenout na Jíťu. Ta rychle vyhodnotila, že bude lépe když se Jířa otočí směrem do chrámu, skokem byla u ní, lehce jí naznačila o co jde a bylo to opravdu mnohem lépe slyšet i rozumět.

Cesta dál na Sokolov vede zase přes Kypu. Trochu do kopce až máme pěkný pohled na kostel v celé jeho délce. Jen se přehoupneme přes vrchol tak se objeví pohled na Habartov. Město paneláků se sedlovými střechami zaujme tím, že jsou vidět především ty střechy. Ve slunci se pak dojem násobí. Třemi skoky po patrech výsypky sjíždíme dolů, lehce mineme město a jsme na hraně dolu Medard. Letos pojedeme vpravo a taky co nejblíže u vody. Sjezd to byl náramný, snad to fota vystihují. U vody je opravdový vichr a přímo proti nám. Hodilo by se nějaký triko navíc. V dálce je vidět na vodě jezdec na prkně, kterého tahá padák. Když jsme až u jeho kámošů na břehu tak se dovídáme, že sport se jmenuje Kite (drak) tedy Kajt a tudíž to ježdění po vodě je kajtování. Cesta nás odvádí od jezera, na most přes řeku a železnici. Tu zahlídla Milada a jak myslíte, že to skončilo ? Ani na oběd s námi nešla a už ve čtvrt na šest se hlásí z Chebu. Jídlo v rest. Henrietta  je vždy dobrý. Někdy po půl šestý sedáme na kola a hezky po větru, kolem elektrárny to mastíme domů. Byl to opravdu zrychlený přesun. Smekám hlavně  před děvčaty. Kolem sedmé míjíme hospodu v Nebanicích s hlavou otočenou doleva na pastviny. Co kdyby nás to chtělo vcucnout ?

Viděli jsme nové cesty v umělé krajině, zažili hrozný protivítr, slyšeli jsme krásná slova pro Kiku a najezdili jsme fůru kilometrů. Chebáci mají 82 km. Kdo byl : Lahučáci, Laďa B., brácha, Iva, Kika, Jiřka, Láďa M., Maruš E., Milada, Líba, Jitka a já. Za 14 dní bude etapa se schůzí k dovolené Šumava 2016. Majte sa dobre a dopchajte sa chlebom. Kdo tohle říká ? No, kdo to Ví ? Zdraví Vás Pepa D.

 

Zpráva z etapy č. 3/16 – lesácká

Přátelé, hned na úvod musím objasnit proč etapa nese přízvisko lesácká  a přitom na fotce se stejným textem jsou krávy.  To proto, že na začátku etapy byly starorybnický krávy v oplůtku kde nic nerostlo a bučely hlady. Byl to silný zážitek, jenže ten byl nakonec překonaný při našem dvojím průjezdu lesem kde byly cesty zničený od těžkých těžebních strojů. Rozhodl jsem se pro les v dobré víře, že ty krávy nažrat dostanou, kdežto ty cesty … no uvidíme ! Snad se nepotvrdí to známé , že největším škůdcem lesa jsou lesáci.

Na dvoře  se nás sjelo několik málo a k tomu měl Petr nasazení, že za námi přijede s Vlastičkou, což se mu opravdu povedlo. Stejně víc chválím Vlastu za ten rychlý přesun do Hazlova. Bylo nás tedy osm. Cestu jsme začali směrem na Žirovice a polňačkou na Starý Rybník, kde byly ty krávy. Krátkým zastavením u rybníka jsme okoukli pokračující práce na  zřícenině hradu a museli jsme smeknout. Ve Skalný jen krátce stavíme před chalupou pro pár fotek a pak naší partu zavádím do skalenského podhradí, které je po rekonstrukci jak domů, tak i uliček a je to moc pěkný. Za tři týdny tudy pojedeme znovu a tak Vy, co jste dnes nebyli budete mít znovu šanci vidět tu krásu. Dál jedeme ke koupališti, kolem vodojemu a jsme v lese nad Skalnou. Pěkná cesta nás dovede k rybníčku odkud stoupáme loukou až ke křížku. Tato lokalita mezi lesy se jmenuje Ovčárna a dříve se tady pěstovalo taky obilí. U křížku posedíme, vždyť je tak hezky.  Za chvíli se z lesa vynoří obří traktor lesáků, kterému je úplně jedno kudy jede, jaké dělá výmoly na cestě, prostě nezná překážku. Po „jeho“ cestě musíme pár set metrů popojít a jsme na hranici s NDR, chci říci Saskem.  Tady, hodně blízko je  celnice Schönberg. Tu bravurně projedeme po bývalém parkovišti kamionů a jsme na celnici Vojtanov. Krátkým zastavením a minutou ticha si připomínáme hospodu kde pracoval Laďa Růža. Dnes je to hromádka suti. Další směr cesty je Zelený háj, chceme totiž do Házlova, ale obráceně než než obvykle jezdíme.  O vesnici se tady starají dvě rodiny – Kubů a Hubů. Ta první tady má velkou zámečnickou výrobu a opravuje další statky ve vsi a ta druhá tady chalupaří a taky to má hezký. Jsme v Hazlově v hospodě u Gondeků.

Hospůdka je to malá, taková načinčaná, čeká hlavně na německý štamgasty. Stůl  se pro nás nejde. Já mám nějak spadeno na obsluhy . Tady musím konstatovat, že pro servírku je ta hospoda opravdu malá, zvlášť ulička mezi stoly. Po hodinovém posezení se zvedáme a já znovu zavedu partu do lesa, kde se po modré dostaneme k Seebergu. A zase ty koleje od traktorů. Cesta to byla těžká i když z kopce, až si tam Jíťa  v jednom místě položila kolo.  Jakmile se začaly na cestě objevovat hromádky koňských koblihů tak  byla stále lepší až úplně bezvadná a to už jsme  na asfaltu. Vlasta se svojí dlahou to zvládla taky dobře a můžeme sjet do Frant. Lázní.  Loučíme se s nadějí, že na Prvního máje , v neděli, zase pojedeme.   Kdo dnes byl :  Lahučáci, Petr, Vlasta, brácha, Iva, Jitka a já. Chebáci mají 50 km.  Mějte se jen dobře. Zdraví Vás Pepa D.

P.s. Dnešní poslední zprávu chci věnovat elektrokolům. Vede mě k tomu debata v partě při které vyšlo najevo, že zdaleka není v této otázce jasno.  My čtyři, co máme kola postavený od Lukáše a Maruš L., která má motor a baterii také od něho Vám vzkazujeme, že je to bezvadný a následování hodný. Lukáš Vám postaví kolo se středovým motorem TS 250 a baterií EVBIKE v rámu za cenu 38 000.- Kč a s motorem v předním nebo zadním kole za 28 000.- Kč. Samotná výbava t.j. motor s baterií  stojí 27 000.- Kč resp. 17 000.- Kč, když jde o motor ve výpletu  kola. Můžete namítnout, že víte o levnějších variantách. Ano to je možné, dokonce se dají koupit „mezi rohlíkama“ v obchodních retězcích. Obchodníci cítí, že tady začíná velká poptávka po elektrokolech a chtějí být u toho. Jenže Vy nejste tak bohatí, abyste mohli kupovat levné věci!  Nejde jen o samotnou cenu, jde taky o životnost , poruchovost, o servis, o možnost pomoci si v partě. Neváhejte diskutovat, ptát se !

 

Zpráva z etapy č. 2/16 – bobří

Přátelé, dnešní zprávu zkusím podat stručnou, neboť v životě se nám rychle střídají události a co bylo včera je už stará věc. Bylo chladno, ale nezaskočilo nás to. Nejdříve jsme se zastavili u Viery na Komorním Dvoře. Ukázala nám svoje díla z patchworku. Každý laik musí obdivovat mravenčí práci a trpělivost  vkládané do každého kousku látky.

Cesta za bobrem rychle utekla, však je to za Břízu jen pár kiláků.  Všichni jsme složili poklonu panu Bobrovi za odvedenou práci při kácení velkých stromů a taky obdiv za přehradu z klacků, která je tak důmyslně postavená, že voda neprotéká.  Tady se menšina oddělila a jela dál na Pomeznou a po signálce na Libou. Většina pak jela lesem na Lužnou, na hráze  rybníků, které si dovolím teď pojmenovat, protože jsme tudy jeli už několikrát a ani nevíme jak jim rybáři říkají . Stáli jsme na hrázi rybníka Plochý a pod námi byl Rorový ryb. . Hráz pak pokračovala a vpravo byl Velký křivý rybník.  V okolí je ještě nejméně pět dalších rybníků.

Cesta na Libou je stále do kopce a sjezd do vesnice , kolem hradu ,který může být pýchou našeho kraje, je prudký a proto krátký. Dál směřujeme na Franky a k Polné. To už bylo proti silnému větru. Po stezce mezi pastvinami jsme cobydup v Lipné a hned do hospůdky.  Obsazujeme dlouhý stůl a dlouze se občerstvujeme malým chlebíkem s kopečkem mletých škvarků. Je toho málo, ale originální. Nikdo si na únavu nestěžuje, proto pokračujeme na Skalku a to je hore kopcom. Tady poprvé selhává Ivči motor a pak ještě jednou. V pondělí večer, kdy píšu tyto řádky , už je v opravě. Je nutné si přiznat, že jsme jedni z prvních uživatelů motoru TS 250, takže každý náš problém je vítanou zkušeností pro jeho tvůrce.   Přes golf jsme brzy v Hazlově a taky na Zeleným Háji, v Poustce a konečně ve Fr. Lázních.

Loučíme se a my Chebáci jedeme přes Tršnici a máme to dnes za 62 km. Myslím na Vás všechny a doufám, že se Vám ráno dobře vstávalo a mohli byste znovu sednout na kolo . Teď je to jen náznak otázky, ale za šest týdnů to bude skutečnost. Šumava se blíží, etapy jsou připraveny , my ještě něco najezdíme a pak to zvládnem.  Kdo dnes byl : Kapříci, Maruš L., Laďa B., Kika, Iva, Jiřka s dcerou Terezkou, Walter, Láďa M., Viera S., Hanka, Petr, brácha, Jitka, Milada, Líba, já a přidal se cestou Honza Z. Bude teplo, jezděte prosím, jinak se počasí urazí.   Zdraví Vás Pepa D.

 

Zpráva z etapy č.1/16 – velikonoční

Přátelé už utekl celý jeden den od naší první etapy, Vy máte většinou další dnešní kilometry za sebou a já až teď večer (taky jsem byl na kole) usedám, abych napsal pár řádek  o našem prvním, společným výletu. Přečetl jsem si ještě jednou všechny Vaše vzkazy k pozvánce na etapu. Pokusil jsem se zahnat Vaše obavy z délky našeho putování a pak už mohla nastat realita. Hezká je zpráva Milady, že se těší na další etapu když ta první se jí zdála moc dlouhá. Vůbec nebere v potaz, že ta druhá musí být delší než ta první, to dá přece rozum.

Na dvoře u Ladi bylo docela plno. Všechno se točilo kolem nových elektrokol. Padalo spousta názorů a rad, které bych shrnul do jedné věty :  na elektrokole se jezdí dobře, nikoliv zadarmo, pokud se Vám podaří objevit a nebo si nechat poradit, soulad mezi zařazenou rychlostí a nastavenou pomocí. To je pro každý kopec trochu jiné, ale stojí za to hledat a ono to jednou sedne. Není řešením nahodit vzadu jedno z malých koleček a spoléhat na pomoc motoru. Takový přístup povede k rychlejšímu vybití baterie , menší ujeté vzdálenosti a větší únavě. Dost školení, raději pojedeme to vyzkoušet a pak elektrikářů je mnohem méně než ostatních.

Vzali jsme to na Jindřichov kde staví nový železniční most . Nejdříve do koryta řeky, souběžně se silničním mostem postavili ocelové pilíře. Na ně potom z obřích I profilů montážní plochu na které z polotovarů vzniká jeden obří svařenec mostu. Právě se začínají přidávat dva boční oblouky. Stěhování tohoto monstra na nové pilíře trati bude někdy za dva měsíce a my budeme u toho. Zamluvil jsem první řadu v davu čumilů.  Po cyklostezce na Chocovice a dál na Vokov se mi nedaří jet vepředu, protože naši mladí, plní elánu po zimě jsou pořád sto metrů před námi. Moje řvané povely nejsou moc platné tak i na ně rezignuji. Na Šumavě se o to ani nebudu pokoušet. Proč plašit divokou zvěř ? Však oni si nás rychlíci někde najdou.

Když už v Hněvíně opět měníme směr na Nebanice, shodujeme se na tom, že na hospodu je ještě moc brzy . Profrčíme kolem Šimáčka do Odravy, směrem na Kynšperk jen na konec aleje, tam to zlomíme prudce doleva a přes Mostov zpět do Nebanic. Mezi poli to dost fouká proti  a proto jsem si dovolil Hanky jestli bych mohl zkusit tlačku s motorem. Dopadlo to dobře a je to příslibem pro těžší úseky. Hospoda má zavřenou pergolu a zevnitř vychází velký kravál.  Nedá mi to, obejdu to ze dvora a ejhle v lokále to není tak zlý, protože dveře do pergoly jsou zavřený a i místo by bylo. Tak jdeme dovnitř. Jenže chyba lávky, dochází nám vzápětí. V přístavku baví pár dětí konferenciér vybavený mikrofonem, to aby na 15 m2 nezaniklo ani slovíčko řvané do malých kebuliček. V lokále pak sedí pár rodičů, popíjejí a aby měli kontakt s dětmi tak si otevřou ty dveře. Co by pro ty svoje drobečky neudělali . Hluk je to obrovský a nás po jednom pivu vyhání  na Stínadla.

Tam pohotová servírka včas rozpozná pár svých známých  z našich řad a rychle nám připraví společný stůl. Do té doby byl v  hospodě klid. Jen jsme sedli, tak to začalo. Bez hudby, bez repráků, jen čtrnáct  našich dospělých hlasivek vytvořilo stejné prostředí jako měli v Nebanicích. To „naše“ řvaní nám nepřišlo tak strašný jako to „jejich“! Jiřce se to tak líbilo, že do toho ještě párkrát zajodlovala. Ani nebyl prostor ani čas abychom vzpomněli, že právě v den  „80“ narozenin Zdeňka Svěráka byl na Hradě vysazen strom.  Bylo by dobré kdyby to bylo na jeho počest, ale ono nebylo. Stejně ho tam lidi nechte on za nic nemůže a pak je moc hezký. Tak dobrý Franťáci, my pojedeme, máme to ještě kousek cesty a Vy to tady nějak dokončete ! Jak to dopadlo ? Vinou změny času jsme ani pořádně nevyužili nové svítilny, však ono na ně dojde ! Chebáci mají 52 km.

Ještě musím napsat kdo byl : Laďa, Iva, Hanka, Honza Z., Ivana, Kapřík, Lahučáci, Kika, Jiřka, Jitka, Zuzka, Láďa Melcer, Viera Sehnoutková (jela poprvé) a já. Další etapu plánuji na 10.4. a připomínám, že v sobotu 9.4. mezi 14 – 17 hod. je na Steinu výstavka prací “ patchwork“ právě od Viery. Zajeďte se tam podívat !                  Jezděte denně, alespoň kousek! Ať si zvyknou kotelničky, zápěstí, kolena atd.  Šumava je za chvíli a ta se zeptá.    Mějte se hezky. Pepa D.

Zpráva z jarní schůze.

Přátelé, po  dlouhých přípravách , o prvním jarním dnu 20.3.2016, se konala naše schůze. Chalupa zase praskala ve švech (25 lidí), nálada byla výborná a pohoštění snad ještě lepší. Všechno co jste donesli se snědlo, ale nevypilo ! Ne, že bych Vás nabádal k většímu chlastání, sám s tím mám potom problém, ale budeme muset opravdu udělat schůzi na kterou nikdo nic k pití nepřinese. Prostě si vypijete co jste přinesli, to Vás nemine !

Celou zimu se posouvala stavba nových elektrokol až to vyšlo na termín našeho setkání a já mohl připravit na dvoře  jejich výstavku  –  viz foto.  Už od vrátek bylo každému jasné, že se tady koná velká premiera. Jsme totiž první kdo bude jezdit na postavených kolech od Lukáše Kopeckýho – www.synergybike.cz a tel. 605 870 557. Proč jsme si nechali stavět kola právě u něho ? Protože udělá kolo s kvalitní výbavou. Vybere vidlice, přehazovačku, brzdy a j. podle Vašich potřeb a v neposlední řadě si sami můžete určit barvu kola. Taky umí přestavět Vaše kola na elektro. Na každou zakázku dá  cenovou nabídku předem.

Nabízí se otázka, co udělá s náladou lidí v partě větší počet elektrokol ? Já si myslím, že není důvod nad tím lamentovat. Já budu i nadále připravovat etapy a dovolený tak , jak jste zvyklí. Nechci aby se parta dělila na „elektrikáře“ a ty ostatní. Buďme rádi, že nás éra elektrokol zastihla. Je to cesta jak svůj aktivní život prodloužit. Být s kamarády, kterým „to jezdí“ lépe než mě. Zážitky s partou nic nenahradí ! Politické diskuse nemají místo na našich setkáních. Tu si každý děláme sám doma u zpráv. Přesto se mi sem vkrádá tato zmínka : naše parta je už dost početná, jsme různých povolání a tak představujeme vzorek naší společnosti ve které má náš prezident 60% příznivců. Ani mě nenapadne dělat průzkum v naší partě. K zábavě máme spoustu jiných temat. Ostatně víte kdo  pronesl tuto slavnou větu :“Tady všeci kradú a teď i ja !“

Informace o nadcházející dovolené na Šumavě byla kusá, nikoliv podrobná. Stačí vědět, že jedeme v sobotu 21.5. do Nových Hutí, do pensionu České chalupy. Jedna noc s polopenzí nás přijde na 500.- Kč. Snídaně budou ve formě švédského stolu a k večeři bude jedno jídlo. Sestavili jsme jídelníček. Taky druh piva jsme vybrali a je to Gambrinus 12.  O etapách zatím jen tolik, že jen na jednu pojedeme autem a že jejich názvy mohou být tyto : „Srní a Vchynicko -Tetovský kanál“, „Poledník“, „Pramen Vltavy“, „Boubín“ , „Schwarzenberský kanál“, „Kašperk“.

Jsme domluveni, že bude-li o velikonoční neděli nad 10 stupňů Celsia tak svolám etapu. Ve čtvrtek večer nejpozději. Do té doby se mějte jen hezky. Zdraví Vás Pepa D.                                                              Ještě jsem zapomněl na účast : Volfíci, Janďáci, Kika, Vlasta, Jitka s manželem Petrem, Lahučáci, Beránci, Kapr, Iva, Hanka, Jiřka, Maruš E., Petr, Líba, Smíšci, Japoši brácha a já.  Celkem tedy 25 lidí. Dobrý ne?

Zpráva z „Povídání o závodu 1000 mil“

Přátelé, když jste četli pozvánku na tuto akci tak určitě  se Vám vybavili vzpomínky na loňský červenec, konkrétně  na naší jedenáctou etapu, která byla prvním setkáním se závodem pro většinu z Vás. Ten den bylo krásně, my jsme si nejdříve projeli pár závěrečných kilometrů „1000 mil“ a skončili jsme na dvoře ve Skalný. A pak ještě jednou jsme se tam sešli. To když do cíle přijeli kluci na tandemu. Dokázali to ! Lukáš, ještě za jízdy, odpálil šampáňo, všech na dvoře se zmocnila velká euforie, protože jejich výkon je velice ceněný, patří mezi ty výjimečné. Sám zkušený Honza Kopka na startu nevěřil, že to kluci dotáhnou až do cíle. Teď to měli za sebou, skončil ten velký čundr, jak kluci někdy závod nazývají. To když potřebují zlehčit popisované útrapy oněch čtrnácti těžkých dnů. Ujeli a nachodili tlačením do kopců 1623 km.  Bylo jim vedro, vzápětí zima, slunce je spalovalo a déšť promáčel. Přišly bolesti kloubů a hlavně zcela zničený zadek . Ani my, co na kole jezdíme si nedovedeme úplně představit co je to za potíž.

Dnes s velkým časovým odstupem nám budou vyprávět. Paměť mezi tím zametla v hlavě ty nejhorší zážitky někam do kouta a když už nezbývá než se o nich zmínit pak najednou přijde ono zlehčení situace  slovem čundr, nebo vejlet.  Taky někdy bylo od závodníků slyšet pojmenování „dovolená“ to když byli tázáni na náklady s tím spojený, které dosahovali výše několika desítek tisíc korun a i pro ty rychlejší a zkušené je to prý vždy třicet a to už je dovolená pro dva.

Je pět hodin, hospoda je plná, servírka někde bude, my začínáme. Kluci dostávají slovo a pro první třetinu večera nám pouští obrázkovou prezentaci závodu, kterou sestavil Honza Kopka . Je to výběr těch nejhezčích fotek od různých fotografů podbarvených rockovou hudbou. Po přestávce pánové pozvolna povídali, promítali pohledy panoramat pahorkatin, pastvin, polí, potoků a pěšin. Pozorné posluchače poté povodili po prdelních potížích pokaždé přišlých po projetí 5 555 555 pídí za den. Jo, tak nějak to bylo a můžete si to spočítat! Na pozvání kluků také přijeli dva jejich kámoši co s nimi závod jeli a pod jejich přezdívkami je představuji na fotce. Také jim patří kus zásluhy na dojetí naší dvojice do cíle.

Nezapomínám také zmínit, že pro nás zvědavější jsme v hospodě vystavili dvě kola. Tandem na kterém jeli závod a pak úplně nové elektrokolo postavené Lukášem pro Kiku. Je krásně červené, z kvalitních dílů z nichž vyniká motor značky Bafang s torzním snímačem síly. Česky řečeno : čím větší silou cyklista šlape tím více mu motor pomáhá. Výsledkem je snadná jízda. Také můj brácha, po zvážení, že lepší jsou zážitky s partou na kole, než peníze v bance, si tento motor koupil a těší se na první etapu. Ještě  jedno přirovnání mě napadá : k čemu jsou ležící úspory před blížící se, ale pohybem plnou osmdesátkou ?

Do krabice s nápisem „“1000 mil – příspěvek na ventilek“ jsme vybrali skoro 500.- Kč plus dvojnásobnou částku od sponzora co si nepřeje být jmenován. To na pivo pro kluky. Díky. Bude-li k tomu vhodné počasí tak se sejdeme na etapě, ale určitě někdy v polovině března na schůzi na chalupě. První dovolená na Šumavě se  kvapem blíží a budeme vybírat zálohu a povídat si trochu o připravovaných etapách.  Ještě kdo byl : Hanka, Kika, Iva, Beránci, Jiřka, Smíšci, Líba, brácha, Japoši, Vlasta, Petr, Maruš E., Láďa Melcer, Jitka, Zykoš, Many a já. A na pozvání od Jiřky taky Věra, která s námi chce jezdit etapy.

Naše  františkolázeňská většina žije bohatým společenským životem. Není to asi „pražská kavárna“ kde by se hledaly odpovědi na záludné otázky typu : jestliže je náš prezident obdařen vysokou inteligencí, proč jí tak málo používá ? Nebo : proč naši lidi jedou na blízký východ a pak tam pobývají v baráku bez oken ? Jo našlo by se, ale tak to v našem případě není. Já byl na dvou akcích a proto teď krátká zmínka o nich, protože je považuji za významné. Ta první se měla točit okolo Vlasty a Hanky. To oni už druhý den každého roku slaví svoje narozeniny. Představuji si jak snadno tento den zapadne po nedávných náročných svátcích. Myslím, že to děvčata často slyšela „jó Ty budeš mít ještě narozeniny, tak tady máš od nás …“ nebo tak podobně. Jenže tentokrát to bylo opravdu jinak. Ve vinotéce se sešla veliká párty asi čtyřiceti lidí, podle mého odhadu měli tak 0.7 m2 na hlavu, prostě bylo narváno. Do lehkého přítmí hrála kapela Zykoš +Many, stolečky se prohýbaly pod jídlem a já si připadal jak v Laterně magice. Většina dam byla podle módy oděna černě takže vzduchem se pohybovali bledé , většinou dámské obličeje, které spolu mluvily a bylo úplně jedno jestli mají na sobě nějaký nový model , nebo černé tepláky. Omlouvám se, žádná je neměla a omlouvám se ještě jednou když chci citovat mojí babičku, která na poznámku “ do kina nemůžu, nemám co na sebe“, moudře pravila : ale to jedno, ve tmě je každá kráva černá ! V její době každé porovnání s živitelkou rodiny mělo úplně jiný půvab než dnes. Opravdu to nemyslím zle a „vracím se do hro…“ Našim dvěma děvčatům se dostalo zasloužené oslavy a nový rok začal takhle hezky.

Jiné setkání , tentokrát u Lidky v Lipce ( to je její pension), bylo na počest Stáni Stejskalový z Prahy. Už dvakrát se nám Stáňa v Praze věnovala a dostala nás taky do míst kam bychom sami netrefili. Loňská návštěva Pražského hradu a okolí je toho zářným příkladem. Venku ten den byla opravdu zima, proto grog hřál více než jindy. Hodně se povídalo a málo plánovalo. To ale vůbec nevadí. Stáňa pravila, že s naší další cestou do Prahy nám ráda pomůže. Co říkáte cyklovýletu kolem Berounky  Zbraslav – Karlštejn a zpět a k tomu návštěva televizní věže na Žižkově a nebo …? V Praze je ještě spousta cílů! Zatím nám chybí termín, ale já na něj myslím.  Liduš díky za příjemné posezení, bude brzy další.  Mějte se všichni dobře a na kole se těší Pepa D.

 

 

Zpráva z etapy č. 23/15 – povánoční

Přátelé,  když poslední vánoční večer dávali předpověď počasí tak bylo jasný, že další neděli etapa nebude – má totiž mrznout. Ale tato neděle 27.12.2015 má být teplá, dokonce se sluncem. Ještě jsem k tomu přidal jeden soukromý důvod proč jet etapu . Na tento den připadá 58. výročí „Vpádu Dušáků na Chebsko“. Ano, v podvečer toho dne zastavil stěhovák po dlouhé cestě z Děbolína ve Frant. Lázních u Třech Lilií . Život utíkal dál až jsem Vás , po půl století, potkal na kole a dál už to znáte. No není tohle všechno  důvod k oslavě a krátké projížďce ? Začal jsem tedy v neděli doo lobovat za etapu. Chodily mi kladné ohlasy, ale taky povzdechy „ráda bych …“ a pod. Největší starost jsem udělal Jítě, která by určitě ráda jela, ale měla návštěvu a to přece nejde !

Sraz jsme měli na 13 hod. v Tršnici. Z Chebu jsme přijeli s bráchou sami, ale  za chvíli přijel balík sedmi franťáků. To bylo radosti. Po tolika návštěvách a spoustě vánočního jídla jsme konečně zase v pohybu, na kole.  Ještě musím povyprávět dopolední příhodu, téměř zázračnou : Když jsem posílal všechny ty esemesky tak jsem si vzpomněl na hospodu, na Šimáčka a jestlipak vůbec bude mít otevřeno ? Neuteklo ani dvacet minut a telefon. Volal sám Šimáček a ptal se v kolik přijedeme. Přitom nikdo z naší party mu nic předem nesliboval a on sám mi nikdy nevolá. No nebyl tohle zázrak ? Určitě poslední důkaz, že jedeme správným směrem za správným cílem.

S větříkem v zádech jsme to vzali na Povodí, Milhostov a Hartoušov do Nebanic, nebudeme přece jezdit cyklostezku tam i zpátky. Hospoda je skoro plná. Paní penzistka  pomalu přináší pivo. Pomyslně, pochvalně, poplácám penzistku po plecích, pravím : prosím panáky !!! Přinesla !!!  Po chvíli se nám zachtělo ještě. Díla se sám ujímám a nalévám, považte, velký! Rysky tam žádný nebyly, ale paní jsme ve štychu nenechali a zaplatili. Jen Walter čekal na oběd hodně dlouho. Pro samý chlast se jídlo paní z hlavy vykouřilo.  Slunce už bude zapadat za hory, vypravíme se zpátky. Ještě stačíme pořádně pomluvit  pány poslance za jejich nesouhlas s 0.5 promile pro cyklisty. Co oni ví o životě ? Nic ! Za stálého blikání několika světýlek si to šineme k domovu.

Za týden se  asi sejdeme znovu. Tak nějak s tím počítejte. Kdo dnes byl : Petr, Walter, Iva, Hanka, brácha, Jiřka, Lahučáci a já. Máme 37 km.  Zdraví Vás Pepa D.

Pf  2016

 

Zpráva z akce „Zabíjení kapra“ na Štědrý den 2015

Přátelé, než jsem začal psát tyto řádky, tak jsem celou cestu autem myslel na Vás, jestli už snídáte třeba včerejšího kapra, nebo už jste byli s košem vánočního papíru z rozbalených dárků ? Já než  začnu pozorovat vnučky  jak si hrají s dárky, spěchám zaznamenat naše včerejší setkání na dvoře u Beránků.

Už loni, kdy jsme se scházeli trochu náhodně, trochu na poslední chvíli, jsem pojal nápad udělat z toho tradici, vždyť setkání s přáteli je pořád málo. Uznávám, že to může narušit přípravy večeře, ale připravené  šampáňo  tyto starosti trochu upozadí a jak mám zprávy, tak se stejně všechno stihne. Láďa dělal jednoho kapra za druhým, Jirka zase odsekával špunty lahví (bylo jich víc než kaprů) a zábava gradovala. Ivča přispěchala s plným košem dobrot mezi kterými nechyběl ani „kuba“, tradiční polední jídlo, které svojí skromností umožňovalo vidět „zlaté prasátko“. Já jsem taky využil chvíle abych mohl podarovat děvčata žlutými ponožkami, které jistě padnou k našemu dresu. Na poslední chvíli taky Zdenka B. , rozesmátá a s tou správnou lahví v ruce, rozšířila naše řady.  Bylo poledne, jedno přání stíhalo druhé, tak trochu do ucha, do očí i na tvář. Tak zase za rok  přátelé !

Do té doby se ovšem ještě mnohokrát sejdeme. Příště v neděli 3.1.2016 na Ponovoroční etapě asi do Nebanic, tam vede klidná cesta. Vlastino, Hanko souhlasíte ?  Kdo dnes přišel ? Laďa, Jirka, Beranička, Maruš L., Iva, Jiřka, Vlasta, Hanka, brácha, Jitka, Bačovka, já a náhodní kolemjdoucí.  Mějte se všichni moc hezky. Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č. 22/15 – předvánoční

Přátelé, dnešní komentář k etapě by se klidně mohl jmenovat „Jak jsem etapu jel i nejel“. Ano, pro mě nastala úplně nová situace : etapu jsem svolal, Vy jste se na ní hlásili, na startu jsem ale nebyl, s Vámi jsem tedy nejel, ale v Nebanicích už jsem seděl. Vám co jste na kole jeli je to jasný, ale s ohledem na další čtenáře to všechno musím vysvětlit.

Ve středu jsem si dopřával slaných kešu oříšků a vzápětí jsem si udělal topinky s českým česnekem. Ten jeho původ je důležitý, však všichni jeho sílu znáte. U třetího kousku osmaženého chleba mě v h… (dále jen ústa) vzplála obrovská bolest, která nešla vyčistit a tudíž ani zapomenout. Požádal jsem tedy o pomoc Ibalgin a šlo to. Snesitelná bolest se mnou byla celý čtvrtek. Vymyslel jsem, že jí chladem vyženu a dal jsem si dvacet kiláků na kole. Nevyhnal , držela se potvora. Večer jsem napsal pozvánku a začal lobovat u několika z Vás za účast na etapě. Dařilo se mi, měl jsem radost a věřil jsem , že se té mrchy do neděle zbavím. To už byl pátek, brzy ráno a já jdu k mému zubaři . V sedm čekárna  plná. Před sebou mám cestu pro cibuli do Račetic kde na mě čeká šéf, který má jinak dovolenou. Jedu tedy pro cibuli ! Večer  volám kámoše Ibalgina a už to moc nejde.  Ráno tedy honem do Aše, kde má pohotovost MUDr Eleni Mouratidi. Je 8.20, otevřeno mají mít od 9 hod. Šlapu tedy chodbu sem a tam, odhodlán počkat. Za chvíli zarachotí klíč v zámku a objeví se doktor. To musí být doktor když má roušku, napadlo mě bleskově.  On : “ co potřebujete ?“ Já : “ zubaře“. On pokynul hlavou a šli jsme k jeho ordinaci. Na štítku u dveří čtu jméno MUDr. Konstantinos Papadopoulos. Je mi to jasný, je to potomek Konstantina, který se s kamarádem , kdysi dávno ,vydali do naší Země aby nás seznámili s Kristem a naučili psát. Od té chvíle je mi pan doktor nesmírně sympatický. Za chvilku se zase objevil a s klidným úsměvem pravil : „Co Vás trápí ?“  Já jsem začal vyprávět příběh o kešu a topinkách, on se usmíval a povídá „A pivečko bylo ?“  Já :“Právě, že nebylo a to byla asi ta chyba“  On:“ To jo !“  a začal zjišťovat stav v mé dutině ústní . „Teď Vás trochu naštvu“ pravil a začal klepat střídavě na jeden i druhý zub na který se nedalo sáhnout ani prstem , jak bolely. Klepal a ptal se „Bolí ?“ a já pořád jen „Jo!“ On:“ A který víc, první nebo druhý ?“  Já:“První, druhý, druhý, první“. Když se takto nic nedověděl dal mi injekci a že pro jistotu ještě udělá rentgen. Zůstávám sedět v křesle, skousnu nějaký kousek železa a obrázek je hotový. „Pojďte se podívat k počítači“ volá na mě doktor. V různých odstínech šedi poznávám zuby a kolem nich světlejší proužky tkáně dásní. To je tedy ten zánět, který to všechno způsobil. Dostávám recept na antibiotikum s polohlasitou poznámkou, že za dva dny to musí zabrat.  Snažím se zaplatit, vždyť jsem na pohotovosti, ale sestra mi otevírá oči „Ale pan doktor nemá pohotovost, on Vám chtěl jen pomoci“. Já přímo na doktora :“ Pane doktore, tak to Vám tuplem musím zaplatit !“  On se jen usmívá a když se dovídá, že jsem z Chebu tak povídá :“Já vím, Vy Chebáci všude musíte platit“. Podal mi ruku a sestra mě vyprovází po chodbě ke dveřím  ven. Ještě jednou zkusím zaútočit a nabízím sestře peníze. „Ne pan doktor tak rozhodl, on Vám rád pomohl“ a měla jasno. Vypadl jsem ven. Injekce fungovala a já jsem si uvědomil jaký velký hlad mám. Sehnal jsem pár rohlíků a cestou v autě je začal pojídat. Za chvíli se mi to nějak nezdálo. Prohlížím rohlíky  – co to v nich jenom je ? Nic ! Já jsem si rozkousával ret. Tahle sranda skončila za tři hoďky. Injekce ta tam, zuby na svým místě a k tomu perspektiva, že za dva dny zabere antibiotikum. Kupuju krabičku Ibalginu !

V neděli Vám ještě pošlu omluvnou sms, ale už jsem rozhodnutý, že do Nebanic za Vámi přijedu. Už z dálky vidím partu a celý překvapený počítám osm lidí. Jdeme do hospody. Právě hrajeme hokej s Rusama, který vyhrajem a hned na to běží naše holky biatlon a zase výborně. Bezvadná kulisa pro naší zábavu. Becherovku si odpírám. Ctím zákony zdravovědy a ten můj se jmenuje „Suchý zákon“. Zatímco já jsem sdělil svojí starost, tak Hanka zase svojí radost. Měla nový zubní můstek . Znáte to : sdělená starost je poloviční starost a sdělená radost je dvojnásobná radost.  Po dvou hodinách se rozcházíme a naše zubařské posezení končí.  Bože jak já jim to kolo závidím. Tak příště :“Na Štědrý den v 9 hod. u Beránka na dvoře je porcování kaprů“ volám „A taky pojedeme v neděli 3.1.2016 ponovoroční etapu, když počasí dovolí“. Kdo byl na etapě : Hanka, Jitka, Petr, Jiřka, Lahučáci , Maruš K. a Slávek se prý jmenuje kluk z vinotéky.  Venku bylo 4.5 stupně a mlha nad hlavou. Měl jsem z Vás velkou radost a už se těším na příště. Zdraví Vás Pepa D.