CykloDusak

Od ledna, kdy se nám dostalo pozvání od Stáni k návštěvě Prahy, uteklo hodně času. Když už byl den odjezdu na dohled, dostavilo se i sluníčko , které nám významně pomohlo udělat si báječný výlet. První delší zastavení jsme měli ve Slaném v Cafe Hugo. Oběd dobrý, čas letěl, ale nakonec se objevil „kravaťák“ Milča. Musel jsem to slovo dát do uvozovek, protože on je naturelem biker a ta kravata mu pomáhá vydělat peníze a uživit se. Zhltnul oběd a poreferoval nám o akci na kterou si ho vybrala firma Škoda auto. Představte si, že do mapy Čech bude vizuálně promítnut státní znak, tedy dvouocasý lev a v jeho tvaru budou nalezeny cesty, pěšiny v celkové délce asi 3000 km. Milča vystartuje a projeté úseky se budou v mapě republiky zaznamenávat zlatou křivkou.  Cestou bude potkávat jiné, slavné cyklisty a všelijak prezentovat auťáky uvedené značky. Od firmy je to hezký příspěvek k oslavám stého výročí vzniku našeho státu a pro Milču  zase něco úplně nového. My budeme moci celý průjezd denně sledovat na Seznamu. Teď je ale pátek, jeho banka pracuje naplno, takže se Milča brzy poroučí obtěžkán naturáliemi z Bramborárny Třebeň. Na konci srpna přijede s velkou partou na chalupu do Skalný, kde s nimi budeme v kontaktu a jistě i na kolech.

Po krátkém ubytování na koleji v Suchdole nastupujeme do prvního autobusu a jedeme zcela zdarma. Tedy tři z pěti. Je-li Vám sedmdesát a máte sebou občanský průkaz pak jedete zdarma. No a když Vám je 65 tak to je taky zdarma, ale s průkazkou a fotkou vystavenou kdesi v kanceláři. Taková drobná šikana.  V Chotkových sadech už hodinu na nás čeká Stáňa. Naše zpoždění přijala s nadhledem jí vlastním. Já se ocitám v místech kde stála stará, dřevěná, studentská kolej. Tady jsem kolem roku 68 prožil krásných pět let.  Teď už má slovo jen Stáňa. Po pár krocích tu je Bílkova vila a o kousek dál busta dcery TGM. Pak už vcházíme k letohrádku Belveder. Tedy, vlastně nevcházíme, ale jsme vpouštěni po důkladné prohlídce. Hance stále bliká světýlko a ono to pouzdro na brýle. Hanka trvá na tom, že je plastový a policajt, že je kovový. To, jak to cedil přes zuby, bylo fakt odporný. Kdyby volby nebyly blbý, nestál by tady tenhle „chytrý“ nohsled. Letohrádek  je tady od 16. století a konají se v něm všelijaké výstavy a koncerty a když Vašnosta dovolí, tak i mlynářské padesátiny. Výhled na Prahu a Hrad je moc hezký a fotogenický.  Procházíme parkem a už jsme u bývalé prezidentské vily, která byla postavena pro Beneše a za našich let v ní bydlel Husák. Ten měl tak rád soukromí, že nechal zazdít okna ve věži Mihulka, která stojí za Jelením příkopem v areálu Hradu. Krátce se zdržíme před Jízdárnou a už nás to táhne k bráně Hradu, kde právě proběhne výměna stráží. Taková drobná šou 2,3 pro turisty. Stáňa nás vede do Víta (oficielně je to Chrám Sv.Víta, Sv. Václava a Sv. Vojtěcha). Tady nám ukazuje kapli kde spočinou ostatky kardinála Berana až se na konci dubna vrátí z Říma do Čech. To bude velká sláva.  Potom se Plečnikovým schodištěm dostáváme do jižních zahrad odkud je překrásný výhled na Prahu. Viz foto. Ve směru na Klárov už nemusíte jen po Starých zámeckých schodech, ale taky po úplně novém chodníku přes vinice. Další novinka, dříve nevídaná. Naše putování zakončíme krátkou procházkou po Valdštejnské zahradě. Jsou tu k vidění barevné ryby a jeden páv co nezvedal ocas a ještě k tomu kulhal. Brzy nám jede „Dvacítka“ do Dejvic na kulaťák, dnes Vítězné náměstí.

V restauraci Budvarka jsme přesně v šest, jak bylo v plánu.Za chvíli po nás přichází i Adam a po něm taky Peggy, jeho milá a parťačka při různých extrémních závodech. Jak jsem se s nimi poznal ? Začalo to v roce 2013 kdy byl cíl „1000 mil“ ve Skalný. Tam dojela Peggy a jako osmnáctiletá vyhrála kategorii žen. V dalším roce si to chtěla zopakovat v obráceném směru a na cestě poznala Adama. Od té doby jezdí spolu. Loni jeli spolu v Americe Tour Divide, lépe řečeno trasu z Kanady , Skalistými horami až na hranice s Mexikem. Bratru 4500 km. Peggy vyhrála, jako vůbec první evropanka a Adam byl 27. Loni se jim taky podařil nevídaný kousek na který se několik let připravovali. Vše začalo u Peggy. V Laponsku byla dvakrát sama a pak ještě dvakrát s Adamem. Od března loňského roku jsou první lidé na světě, kteří absolvovali Lapland Extreme Challenge celý. Trasa je za polárním kruhem, vytyčená  čtyřiceti kontrolními body a  má stanovený časový limit 30 dní.Oni dva ušli a ujeli na speciálních lyžích 1025 km, čímž spojili oněch 40 bodů na trase za 27 dní a 13 hodin. Je to ve sportovním světě obrovský výkon, dnes již popsaný v knize První stopa. Chcete-li si jí přečíst tak je u mně. Stejně tak i její první kniha Cesta za štěstím, která je o závodu v Americe. Když už jsme cítili, že v hospodě to stačí, přesunuli jsme se na kolej. Peggy od nachlazení ztratila hlas a bylo lépe mluvit s ní v klidu. Byl to hezký studentský večírek. Je od nich hezký, že chtěli věnovat čas nám, vlastně  dědečkům a babičkám.

V sobotu ráno vyrážíme za Stáňou podruhé. Sraz je na nástupišti metra a my jsme tam dřív ! Ona už nemusí čekat. Za chvíli jsme v centru dění dnešní Prahy. Běží se totiž Pražský půlmaraton a start je vedle Rudolfina. Docela lehce se naše děvčata prodírají přes policajty k plotu a pak už jen fotí a natáčí. Startérem závodu je Prof. Pirk. Hlasatel zdařile vytváří svým hlasem atmosféru závodu, napětí roste, ozve se výstřel a ihned se z amplionů ozve Smetanova Vltava a na plný pecky. Je to silná chvíle, která nahání slzy do očí. Ještě deset minut od výstřelu probíhají startem závodníci v dlouhém štrůdlu. Však jich bylo více než 4000 ! Naše kroky teď povedou do přilehlých ulic, bývalého židovského města. Jen výjimečně je někde vidět lešení. Všechny fasády, překrásných domů se chlubí na slunci svými barvami, členitostí a vůbec mistrovskou prací svých tvůrců. Jsou to umělecká díla. Stáňa nešetří slovy a občas nás udivuje svými znalostmi o prominentních obyvatelích té či oné ulice. Chtělo by to kávu, vždyť nohy se jen těžkou odlepují od dlažby ulic. Ještě je na cestě nejmenší dům v Praze a už tu máme Anežský klášter s kavárnou. Potom se projdeme po zahradě kláštera a jsme na nábřeží u Nemocnice Na Františku. Po ulici vede trasa půlmaratonu a nám je dopřáno vidět poslední třetinu závodníků. Po chodníku se trousí ti, kteří už mají závod za sebou, obaleni do folie a na krku pověšenou medailí. To je něco pro naše děvčata. Hned jednoho borce odchytí a vůbec nevadí, že se z něho vyklubal Ital, fotka byla. Závod vyhrál Stephen Kibiwott z Keni časem 1.01.15.  Naše putování městem nás dovádí do restaurace U Betlémské kaple. Jídlo výborný, ceny dobrý. Časově to vychází dobře takže procházka po nábřeží se může prodloužit o kochání se pohledem na Hrad a Karlův most. Je to jedna velká nádhera. Vůbec bych se nezlobil, kdyby nad Hradem vlály trenýrky.

Je druhá hodina a jsme u Národního divadla. Už tady čeká Honza Beránek a taky Peggy s Adamem. Náš průvodce vládne sytým hlasem a to je dobře. Popisuje poutavě okolnosti vzniku národní sbírky, která dosáhla na 3 204 129 zlatých (dnešní jednu miliardu Kč). Jak známo, tak nejdříve se postavilo Prozatímní divadlo a pak hlavní budova. Ale s jejím otevřením se spěchalo a dopadlo to špatně. Vznikl požár, který hodně zničil a bylo potřeba začít znovu. Je zajímavé, že jako viníci požáru byli označeni dva zámečníci pracující na střeše. Dostali za to trest týdne vězení s dvojím půstem. Rozsudek to byl spíše symbolický, ale asi nespravedlivý. Je prý hodně důkazů o úmyslném založení požáru. Dnes už, kdo ví ? U základních kamenů bylo zajímavé, že měl být jediný a z Řípu. Nebyl a nebyl ani jako první. Ten přijel z Radhoště o dva dny dříve. Taky krajané z Chicaga poslali kámen. Pak už si užíváme schody nahoru dolů a při zastaveních se nám dostává informací o práci našich předních umělců, Aleše, Ženíška, Myslbeka, Brožíka a j. kteří vyzdobili divadlo. Pohled z terasy je taky nádherný. Prohlídku končíme v prezidentském salonku, opět bohatě zdobeném. Vašnosta sem prý nejezdí, protože nahoru je to 42 schodů. Děkujeme za nevšední zážitek a poroučíme se.

Naproti stojí kavárna Slavia. Správně řečeno by mělo být, že  v paláci Lažanských naproti je kavárna Slavia. Palác byl postaven dříve než ND a kavárna v něm byla otevřena v r. 1884. Od té doby se dá mluvit o kavárně jako o místu pro vyjádření českého národního cítění. Mezi častými hosty byly všichni spisovatelé a další umělci té doby. V nedávné době taky prezident Havel. Současný Vašnosta s Pasáčkem ve snaze dehonestovat současnou českou inteligenci zavedli výraz „Pražská kavárna“ .  Vzpomínáme na pana Lažanského, který nás provázel po svém zámku v Chyši. Už sedíme u stolu, máme objednáno a na řadu se dostávají věci, které přinesla Peggy s Adamem. Rukavice, dres a boty, ve kterých tak úspěšně cestovali v Laponsku. Peggy pořád ještě nemluví, proto musí Adam překládat. Jsou to materiály zajímavé a myslím, že až se budeme vracet z dovolené v Novohradských horách tak bychom se mohli v Táboře ve firmě Kalas zastavit. Teď tady končíme, mládež odbíhá domů pro zajímavou knížku o závodu psích spřežení na Aljašce, kterou mi chtějí půjčit a my se potácivým krokem vydáváme za nimi na Můstek. Stáňa nás zavádí do dvora jednoho nového paláce aby ukázala pěkné spojení moderní architektury se starou zástavbou. Je to na rohu Mikulandské. Já se loučím, odjíždím do Chebu a děvčata ze samé radosti nad tímto mým činem hledají vinotéku, kde zůstanou až dlouho do tmy.

V neděli mají holčičí den. Nejdříve si vyjedou na žižkovskou televizní věž, kde právě vysílá redaktor Moravec svojí nedělní politickou diskusi. Potom, na pozvání Honzy, se vydávají do budovy ČT. Líbilo se jim tam.  Praha je opravdu krásná !