CykloDusak

Přátelé, využít tak nádherné nedělní počasí byla cyklistická povinnost. Splnili jsme jí na čtyřku – později to vyjasním. Už dávno jsem myslel na to jak eseróčko Sady Klášterec sklízejí jablka, hrušky, švestky, třešně, tedy produkty, které od nich už dlouho prodáváme. Dnes je konečně ten den kdy se to povede. Pan šéf nás ještě trochu zdrží oznámením, že právě se bude svačit, resp. obědvat, ale vlastní česání bude probíhat až do dvou hodin. Je tedy jasné, že nejdříve vyjedeme na kopec Šumburk se stejnojmennou zříceninou hradu. Ten byl postaven v době husitských válek (1435) Vilémem ze Šumburka. Bohužel  v roce 1550 vyhořel a už ho nikdo neobnovil. Péčí města Klášterce se zpevňují ohrožená místa čedičového zdiva.

Cesta nahoru, pro nás, vede sady a první zastávka na sebe nenechá dlouho čekat. To právě míjíme slizený sad švestek a nedá nám abychom si neutrhli to co tam zůstalo zapomenuto. Podle dřívější terminologie by se spíše jednalo o blumy, protože jejich velikost a barva je tomu podobná. Nádherné ovoce. Jedeme po zpevněné cestě pro traktory, které svážejí úrodu do skladu. Musíme zdolat cca 300 výškových metrů – kopec má kótu 541 m.n.m. Postupně se dostáváme nad níže položené sady a přichází první zážitková odměna – v protislunci se lesknou pavučiny sítí, které chrání plody před kroupami. Ještě jeden táhlý výjezd a otevře se nám pohled na město kde dominují věžáky zasazené do zeleně. Jsme u díry v plotě, kterou nám poradil zaměstnanec sadů, a na cestě, která teď půjde jen nahoru. Ovšem nejdříve projede bývalým poplužním dvorem. To byl velký statek, který sloužil k obživě vrchnosti a také k prodeji přebytků. Většinou se jednalo o čtvercovou stavbu a uprostřed dvora stál mohutný strom. Tady je nádherný Dub letní, který tu přečkal staletí. My ještě podlezeme závoru a jsme u pěšiny, která nás dovede až k bráně hradu. Vyjet se dá i na kole a sjet taky, takže dobrý.

Hrad je to rozlehlý s několika místy s výhledem do údolí Ohře a nebo na hory doupovské i krušné. Měděnec se odtud zdá jako na dlani.  Na nejvyšším místě zdiva bývalého paláce vlaje česká vlajka a to je moc pěkný. Ve stěně zdiva jsme napočítali čtyři až pět pater řad otvorů do kterých byly vetknuty stropní trámy obytné, nebo skladové budovy. Pěkná práce.  Když se jeden dívá z kopce (nebo z věže) dolů, zdá se být mnohem vyšší než když se dívá na kopec zdola. Tady to platí dvojnásob, protože řeka pod námi je neskutečně hluboko, zatímco vzdálenější cíle už takový optický klam nedávají. Po Egerberku a Himlštejnu to je dnes třetí hrad, který jsme v Krušných horách viděli. To ještě musím přidat Hauenštejn – Horní hrad kde jsme byli taky.  Sjezd dolů proběhl bez ztráty kytičky, viď Ivčo ? Jsi borec, o Jítě nemluvě.

Dírou v plotě se znovu vracíme do sadů. Připomíná nám to stezku vedenou v jižním Tyrolsku přes jabloňové sady – to když jsme jeli k R.Messnerovi na jeho hrad Juval.  Zatímco tam to bylo především v rovině, tak tady ve zvlněném úbočí kopce kde řady stromů a jejich sítě místy mizí za obzorem a to je něco krásného  ! Zmíním se tady o dvou zajímavostech. Tou první jsou tzv. „opylovači“ – vyšlechtěné okrasné jabloně, které jsou ohromným zdrojem pylu pro plodící stromy. Pyl létá především vzduchem, ale taky na tělíčkách včel a čmeláků, které sice zajímá jen nektar květů ale jaksi mimochodem přinášejí zrnka pylu , která ulpívají na bliznách květů kde klíčí a pylovou láčkou prorůstají až k vajíčku a jablíčko je na světě. Druhou zajímavostí je kapkový systém závlahy a výživy stromů . V suchých letech je zdrojem vody řeka Ohře za kterou musí sadař platit. Ta se čerpá do nádrží kam se přidává vhodné hnojivo a čerpadly se rozvádí do sadů. Podle kofigurace terénu pak buď samospádem, nebo čerpadlem jde do tenkých umělohmotných hadiček opatřených u každého stromu tryskou ze které celé týdny odkapává výživný roztok, nebo jen voda. Letos platí ta první varianta.  Konečně jsme zase dole a dostáváme se do míst kde právě probíhá sklizeň odrůdy Gala.  Je tady asi desetičlenná parta Rumunů, možná Moldavanů, nebo Ukrajinců a jedna Češka. Česáči se dále dělí na dvě skupiny – ta první bere ovoce do výšky cca dvou metrů a za nimi jde pět chlapů se žebříky a ti dočesávají horní polovinu stromu. Všichni mají před sebou „nůše“ s nohavicí přes kterou pak vysypávají jablka do beden. Plné bedny vyváží z řady malý traktor na cestu kde je staví do řad po čtyřech . Pro ty pak přijede jiný traktor s hydraulickým závěsem, který si všechny bedny nasune, přizvedne a odveze ke skladu. Tam pokračuje vysokozdvih. Co se děje dál ve skladu a při třídění si nechám na jindy. Jednu otázku si neodpustím i když vím, že na odpověď se mi vykašlete : víte proč se bedna s jablky na začátku třídící linky ponořuje do vody ?

Následuje oběd. Chtěl jsem nějakou jinou hospodu, ale ta v neděli má otevřeno jen do tří a když tam přijdete ve dvě tak je kuchyně stejně prázdná.  Opravdová krize pohostinství . Uspěli jsme U Peřejí. Po dlouhém čekání a diskusích se servírkou si přidáme jen malinký okruh přes Radošov. Jednak je tu moc hezký výhled na celé město a jednak nás CS 6 „Ohře“  dovede po břehu řeky až k železničnímu mostu kde začíná zámecký park. Na břehu je spousty vrb, které tady rostou po skupinách kmenů. Dříve na jaře je na to moc hezký pohled, protože  ještě není invazivní Křídlatka tak vysoká. Nám se chce trefit cestu ke kavárně Korek. Cesta tam se tolik nepovedla, ale za to  jsme byli zpátky u řeky coby dup. Zdá se, že je obsazeno, ale to je jen zdání. Slečna nás i s koly pouští postranními vrátky do zahrady a dokonce brzy máme i stůl. Dochází k objednávce ! Všichni, tedy nejen chlapi, si všímáme zvláštní krásy té slečny dané barvou opálené pleti a širokým výstřihem, který při mírném předklonu dává nahlédnout i hlouběji kde je taky opáleno. To Jitce nedá aby se nezeptala na původ té barvy. Slečna je moc milá a ráda odpovídá, že to hlavní budou geny. Tak a teď co s tím ? Je to cikánka nebo … ? „Řekyně to bude, podle nosu !“ praví Jitka a my to bereme, protože to je lepší než ta první varianta. Nyní doplním druhou větu – byli jsme totiž na výletě čtyři : Jíťa, Ivča, brácha a já.  Byl to podařený výlet.    Zdraví Vás Pepa D.