Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Srpen 2022
Jedeme do Beskyd.
25.8.2022 | 
Autor Ahoj kamarádi, ta dnešní etapa (21.8.22) byla cestou na schůzi s programem dovolená „Beskydy 2022“. Tak nějak pomalu jsme se sjížděli v Růžovém sadu, který nese svoje jméno z dávných dob našeho mládí kdy tady byla jedna z nejhezčích expozic umění lázeňského zahradníka. Dnes to není ono a ani ty, tolik oblíbené lavičky tu moc nejsou. Kam ta mládež asi chodí ?
Už jsme skoro všichni, jen … no však víte. Tu se ze zatáčky kolem živého plotu vyřítí Thálie s výrazem v obličeji – něco mezi úsměvem a zděšením. Honem ze sebe vychrlí spoustu informací a mezi nimi vévodila tato : „Tam na druhý straně je chlap a dělal na mě posunky jako …“ a rukou to doplnila o rychlý pohyb připomínající setkání milenců po týdnu v parku a nebo si doplňte sami. Vesele si o tom povídáme a najednou rychle přichází ten chlap, v ruce kolo a zase tím pohybem si žádá pumpičku. Byl to Němec a tak nechápal jak vesele to prožíváme. Vyzkoušeli jsme několik pumpiček, ale nic nefungovalo. On nám mezitím udělal přednášku o ventilcích třech druhů : francouzský je ten tenký, Dunlop je ten jeho u nás už málo používaný a ten třetí je autoventilek. Tak díky, ale jak ti pomůžeme ? Thálie situaci vyřešila . Ze svých batohů postupně vyndala kompresor a různé nástavce , kolo nafoukla, udělala tak velmi dobrý skutek a pán se odporoučel. Snad potom měla klidné spaní
Zajeli jsme do Bramborárny, vyložili proviant a zbývalo nám 75 minut na další pokračování výletu. Takže rychlovka na Milhostov – Bor a Mlýnek odkud vede polňačka k pramenu minerálky. Dopito, jedeme dál na Novou Ves – Milhostov a Třebeň. Tady už čeká Kika, Pavel a v tom přijíždí Laďa. Každý už má nalito, ba i z nádherného chleba Thálie ukrojeno a s pomocí škvarků od Emaruš se začínáme ládovat. Je příjemné když před téměř každým se objeví presíčko s bábovkou od Kiky, která má krásnou barvu i chuť. To je přesně ta chvíle kdy můžete v partě něco sdělit a mít dojem, že ta vás poslouchá. Šlo o to abych informoval o odjezdu na dovolenou a financích s tím spojených. Nechť je tu pro budoucnost zapsáno, že jedeme vlakem, Laďa s Beraničkou a našimi zavazadly jede autem a kola veze Libor učitelskej. Program dovolený bude velmi bohatý – dvakrát auty (do Zlína a Rožnova pod Radhoštěm) a pětkrát na kolech. Jen heslovitě uvedu cíle etap – Kohútka, Vsacký Cáb, Soláň, Pustevny, Radhošť atd. – však napíšu zprávu.
Dnes tu byl : Iva, Jíťa, Thálie, Emaruš, brácha, Kika, Jiřka, Pavel, Jarda, Beraniska a já. Všem nám přeji šťastnou cestu ! Váš Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Pojedeme do Beskyd.
Ahoj lidi. Než pojedeme na dovolenou do Beskyd musíme si dát několik hodně informací k odjezdu a taky průběhu dovolené. K tomu dobře poslouží úterý kdy už nebude pršet .
V úterý 23.8. ve 13 hod se sjedeme v Růžovém parku ve F.L. a další dvě hodiny se budeme pohybovat na kole. V 15 hod. bychom měli být v Bramborárně !
Prosím abyste všichni (kromě Beránků) vzali sebou 140 Kč na dokrytí ceny jízdného a místenek. Vysvětlím ! Doufám, že i zaměstnaná Jiřka přijede na schůzi , třeba i později. Prostě výmluva se předem zamítá, neboť jde do tuhýho. Mějte se hezky . Zdraví Vás Pepa D.
P.s. Myslím, že by nebylo špatný nechat po etapě Vaše kola v Bramborárně, protože už ve středu budou nakládány do auta a odvezeny. Odvoz Vás samotných po schůzi domů je zajištěn. Přemýšlejte o tom a hlavně zavolejte ostatním, protože s tím nápadem přicházím později a je reálné, že některá z Vás už to četla a už se sem nevrátí.
Pozvánka do Domažlic – zpráva.
Ahoj kamarádky a Pavle. Že nakonec zůstalo jen u pozvánky víme všichni, jen je třeba to zaznamenat. To čtvrteční ráno stojí za krátký komentář. V šest volá Zdeněk, že u nich prší a výhled z okna je špatný, tak jsme rozhodli o přeložení etapy. Abych zastavil Vaše domácí přípravy tak jsem se dohodl s Jitkou, že Vás obvoláme a uvidíme. A začaly se dít věci – Pavel přišel s pozvánkou k němu na zahradu ke grilu a na jedno a Vy ostatní jste byly natěšeny na kolo. Proto jsem rozhodl o srazu na desátou u pošty. Povedlo se a to ještě z jednoho důležitého důvodu – Ivča měla představit svoje nový kolo. Je moc pěkný a po technické stránce perfektní, značky Ghost.
Velím k odjezdu s pozvánkou „nad Libou je velký mrak, tam jedeme“. Vždyť už je to tak dávno co jsme zmokli ! Cestou Ivča zkouší různé převody a stupně pomoci, zvláště do kopce. Ten ve Dvorku vyletěla dvakrát rychleji než my ostatní. Byly z toho různý hlášky jako : „ta bude muset jezdit do vybití baterky, jinak ani nezastaví !“ nebo „Vem to rovnou na Domažlice !“ Za Podílnou jsme zapadli do lesa a nějaký čas jsme se kochali zeleným dnem vypuštěného rybníku. V tu začínalo pomalu pršet. Dva jsme to hnali dopředu s vědomím, že na kopci signálky je přístřešek. A taky byl ! Ostatní se trousili za námi, protože zvolili variantu pláštěnek, t.j. než se do ní oblečeš, jsi stejně mokrý jako ten co hledá střechu nad hlavu. Všechno do sebe hezky zapadalo – venku příjemně pršelo, byl vlahý vzduch a děvčata servírovala svačiny. Když bylo snědeno, tak bylo po dešti. Být tam Jiřka tak by hned spustila :“ Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty … “ My jsme se spustili dlouhým kopcem dolů až ke kaskádě rybníků. Po krátké zastávce následoval další sešup dolů pod Hohenberg k Ohři. Pavel byl šťastný, že tudy jede, protože to je poprvé. Další radost na cestě a ještě další následovala hned na Pomezný – úplně nová asfaltka až na Břízu ! Že by to byla předzvěst opravy signálky ? Přání je vždy otcem myšlenky, však to znáte. Na fotkách bude vidět pokrok při rekonstrukci tvrze .
Zbývá poslední úsek do Komorního dvora kde bydlí Pavel. Pro všechny z nás to byla premiéra. Vcházeli jsme garáží a už to byl zážitek. V regálech měly všechny věci svoje místo, no radost pohledět. A pak nastalo šmejdění po domě, ale hlavně příprava pití a buřtů na grilu. Zvláště chci ocenit špekáčky s goudou koupené v Lidlu. Při veselé debatě se spoustou témat musím zaznamenat jedno co souvisí s dnešní akcí. Thálie má pravdu když tvrdí, že dnešní akci jsme měli organizovat podle aktuální předpovědi na programu Foreca, nebo Počasí a Radar, které zdatný turista má ve svém telefonu. Ano i já je tam mám, ale nepoužil. Takže snad už příště tyto programy využijeme. To jen zlí jazykové o mém věku tvrdí, že všechny zkušenosti jsou stejně na hovno, protože se hned zapomenou. Tak uvidíme !
V následujících dnech bude pršet ! V úterý 23.8. už ne , proto si uděláme kratší etapu se závěrem v Bramborárně kde bude schůze všech Beskyďáků k nadcházející dovolené. Pozvánku zde napíšu zvlášť !. Mějte se fajn t.j. jako my ve čtvrtek. Váš Pepa D.
Pozvánka do Domažlic.
Kamarádi. Po dohodě s Vámi a mým kamarádem Zdeňkem z Loučimi je připraven výlet do Domažlic a tam odtud etapa, která projede významná místa života Chodů. Nejvyšším bodem našeho putování bude kopec Čerchov kde je rozhledna a nádherné výhledy do Čech i do Bavor. Po sjezdu se zastavíme na Babylonu, kde by naše vyznavačky ležení u vody mohly mít klid na koupel a i usušení faldíků, zatím co my ostatní se budeme nalévat v duchu plnění pitného režimu. Mimo jiné bychom měli vidět muzeum dřevorubectví a poslechnout si zasvěcený výklad. Neváhejte ani chvíli ! Bude to pěkný.
Sjedeme se v úterý 16.8.2022 v 7.00 hodin u pošty ve Fr. Lázních. Sem na tento web napište svojí přihláška a to do neděle večera. Doufám, že Vás bude dost , zvláště když nedělní etapa není.
Srdečně zdraví Pepa D.
Bavorsko není daleko – zpráva
Přátelé, dlouho jsme v té oblasti nebyli takže i mě dělalo starosti jak si asi cesty budu pamatovat. Nakonec to nebylo tak zlý a všude jsme byli včas. Parkovali jsme u Franka , protože hned vedle bylo velký pole brambor našeho dodavatele, Gerda. Samozřejmě jsem si musel jednu kytku brambor vytrhnout a podívat se, že letošní brambory budou opravdu malý. No to bude v sezoně pěkná polízanice, protože spousty hospodyň je líných a nechtějí škrabat malé brambory. Že jsou i jiné způsoby využití drobných hlíz se ví, ale přece jen … Nebudu tady vyjmenovávat všechny vesnice přes které jsme jeli, ale tu první ano ! Byl to Holzmühl a u něho nádherné luční údolí nastavené z obou stran lesy. Jedna z nejhezčích částí našeho výletu. Po čase jsme zapadli do lesa kde začala ta nejhezčí trasa. Našli jsme tam můstek přes Ohři, která je tady potokem a za ní je hráz mezi rybníky kde bylo dobře jít pěšky a vychutnat si spousty různých pohledů na hladinu rybníka a okolí. Tady se vyplatilo fotit, mlčet a dívat se. Bývalo by se bylo vyplatilo i počkat na Ivču, která v blízkém rákosí seděla na bobku. Nepočkali jsme a když jsem na louce zastavil a zjistil, že chybí tak jsem měl jasno. Nezvládla odbočku doprava a mastí si to dál na Röslau. Nejrychlejší reakci měla Jíťa, ta vystřelila a dojela jí. Vše skončilo úsměvem, jak to na našich výletech bývá. Teď ještě kousek kolem větrníků a pak po asfaltu až do kavárny u Petzoldů. Měli jsme tady objednané místo a taky bouřku. Pro nezasvěcené uvádím, že se jedná o dort sestavený z těchto vrstev : od spodu – piškot, višňový džem, käsesahne jemného krému a navrch je vrstva, která by mohla připomínat naší laskonku, pokud ta by byla jemná a ne tak sladká. Nebe v hubě to je a nebo bouřka na talíři, jak vymyslela některá z děvčat. Přijel taky Laďa a přivezl Kiku, Hanku , Beraničku a zprávu, že u Gerda ve vsi je pouť a že tam musíme na buřta. Tak tedy jsme jeli a tam se pomněli. Návrat byl přes Hohenbuch, kde si už od roku 1987 myslí, že oni jsou středem světa . Mít hezký zvon a nebo velký kámen na návsi není špatný. Fandím tomu. V samotném závěru mě napadlo nejet jako vždy rovnou k autům, ale lesem ,na doslech motokrosové trati. Z naší průzkumné cesty vznikl kruhový objezd zalesněného kopce. Dobrý to bylo a u aut jsme měli přesně 40 km. Důkazem nejlepším, že se akce povedla, bylo dlouhé loučení před poštou.
Závěr Mílí byl ve znamení velmi zajímavých borců. V pondělí 8.8. když se blížila sedmnáctá hodina tak jsme netrpělivě čekali na Jitku Frankeovou. Na trase byla více než 36 dní a potom co se „dotkla“ předepsaných třiceti bodů na trati cyklistů, nachodila něco málo přes 1300 km. Dověděli jsme se od ní, že to byla její nejdelší, nejdražší a nejkrásnější dovolená. V cíli to byla obrovská radost, která z ní tryskala na všechny strany, takže jsme se radovali s ní. Mezi mílaři jsem letos neviděl šťastnějšího člověka. Jitko díky, bylo nám s Tebou krásně.
Den na to, v úterý k večeru přijel Martin Bulíček v čistém čase 12 dní a 12 hodin. Ten by ho řadil na konec první dvacítky. Jenže ono to s ním bylo úplně jinak. Na letošní Míle byl přihlášený, jenže si v červnu zlomil klíční kost a na start nemohl. Alespoň si přijel do cíle pro kamaráda. Spolu pak upekli a Libor jim to posvětil, že Marťa bude mít opožděný start. On skutečně 28.7. v 6,00 hod z Nové Sedlice odstartoval. Čas se mu počítá od 3.7. Stejně jako Jitka, dostane růžový dres určený poslednímu závodníkovi. Byl poslední kdo do cíle přijel a měl ,po více než 37. dnech, právo na pomyslné zhasnutí. My jsme v cíli fungovali 27 dní. Za tu dobu jsme vytočili 800 piv Bernard a dalších 200 lahví nechali vypít z lahví. K pivu byl výborný bramborák z receptů Mirka. Těch jsme usmažili kolem tisícovky, ze 180 kg brambor. A´T žijí Míle 2023 !!!
Čtěte pozvánku do Domažlic a pojeďte.
Bavorsko není daleko.
Přátelé, dávno jsme nebyli u našich sousedů. To musíme tuto neděli napravit a zajet tam. No a kam jinam než do vesnice Grossschloppen kde je nám tolik známá cukrárna na statku. Cestou jistě uvidíme nějaké pole brambor, nejlépe našeho dodavatele, abychom si udělali představu o budoucí sklizni a velikosti hlíz. Braní vzorků vylučuji – není to domluvený a není to rozumný. Domluvený bude zákusek „Bouřka“, ano to je ten co dělá nebe v hubě.
V neděli 7.8.2022 v 10 hod. se sjedeme u pošty ve Fr. Lázních. Vaše přihláška je nezbytná a to do soboty poledne. Z toho mohu sestavit autodopravu lidí a kol. Vy, co si tuto pozvánku přečtete, neváhejte a informujte své známé, kteří takové štěstí nemají, protože nečtou a neví.
Tak s chutí do toho. Váš Pepa D.
Konec Mílí – zpráva
Kamarádi. Nejdříve pár slov o Jindrovi Prchlíkovi. Ten přišel v sobotu po ránu, protože jeho úmysl přijít ještě v pátek v noci změnil jednak déšť a pak taky kontakt s lidmi ze společnosti „Dvanáct kmenů“ . Hned vysvětlím. Jindra procházel kolem altánku, který postavila zmíněná společnost, právě když začalo pořádně pršet. Schoval se tedy pod střechou a už se chystal ulehnout, když okolo jel pán v autě a tak dlouho Jindru přesvědčoval až ten souhlasil a odebral se do jejich příbytku. Pohoštění nebralo konce a soudě podle toho jak zapáleně o tom Jindra vyprávěl, bylo vynikající. Ráno se tedy objevil v cíli kde na něj čekala Mirka, kámoš Zdenda , Libor a pak taky my. Podívaná na jeho nohy byla sice o trochu méně drsná než loni na nohy Mirky, ale i tak to stálo za to. Spočítali jsme mu , že na cestě udělal 3 240 000 a ještě více, kroků. To se pak nelze divit, že dojde k nelítostnému souboji živé (nohy) a neživé (boty) hmoty. Živá to opět prohrála ! Jindra měl tkáň za nehtem malíčku zatlačenou o centimetr dozadu, sloupnutý nehet a patu nadranc. Prostě podívaná pro otrlé. I ten foťák nebyl schopen to zaostřit. Po několika hodinovém povídání došlo konečně na sprchu a zapomenuté focení pod obloukem. Lehce připomínám, že Jindra postupně ušel, ujel na kole, koloběžce i tandemu s Mirkou oba směry Mílí. t.j. jak odtud na Slovensko, tak i obráceně. To nikdo nedokázal ! Zůstaly tu od nich dva hrnečky – loňský plecháček a letošní šálek, jako trvalá vzpomínka na ně.
V neděli dopoledne odjeli vlakem do Zlína Libor s Barunkou a dětmi. V té chvíli byli na trati dva borci, dívčina a kluk. Ona nemá už moc volného času a on nemá plné zdraví – startoval opožděně kvůli zlomené klíční kosti.
V neděli krátce po poledni se poprvé sjíždíme v Růžovém parku u Křižkovskýho (starý název domu) ve Francouzské ulici – dříve Dukelské. Naposledy tak přibližuji místo srazu všem věkovým skupinám. Po trase Seeberg – Poustka – Zelený háj jsme brzy ve Vojtanově a napojujeme se na jižní trasu Mílí. Poprvé se projíždí celnicemi do NDR. Ta naše je jeden velký dezolát, kdežto ta německá je schopná rychlého otevření. Co tady se dělo při cestě pro boty nebo záclony ,to už je neuvěřitelný příběh pro naše vnoučata. Cesta nás dovede nejdříve k přejezdu na trati a pak lesem dolů až k prameni Kyselka. Voda teče, ale málo. Je dobrá, ale cesta k ní je obtížná a tak na velké odběry to není. Po kořenovce se dostaneme k ještě větší potíži – sjezd k mostku přes potok a zase výjezd na původní cestu. Spojenými silami se to podaří, my mineme lesní přehradu a zastavíme až na rohu koupaliště. Tady je ten bod kde se potkávají mílaři ze severní a jižní trasy a do cíle jedou společně. Projedeme tedy Skalnou, výšvihem se dostaneme nad krásný rybníček na kraji lesa a jsme v panství společnosti Dvanáct kmenů. Pozemky před námi jsou oplocené, dokonce je tam vysázený ovocný sad a jinde zase jsou parcely různých druhů zeleniny a brambor. O samotných obyvatelích tohoto místa a domu v sousedství chalupy toho vím zatím málo, ale to přijde. Alejí kaštanů jsme u silnice, tu přejedeme a míříme ke kolejím. Za nimi ztrácím stopu a mapu nemám. Dodatečně jí najdu, protože po ní projelo 151 mílařů a my ne ! To mě štve. ! Musela tam být nějaká zaječí stezka, která nás měla odvést ke skladu vytěženýho kaolinu a pak dál na Čistou a konečně ke kraji lesa u Kateřiny. Místo toho jsme kolem zrajícího pole lupiny přijeli k el. ohradníku, ten překonali a byli jsme na okraji nedozírné pastviny. Azimut jsme měli dobrý, ale jak ho dodržet jsme v tu chvíli ještě netušili. Napříč pastvinou, slalomem mezi tisíci hovězích hoven jsme s veselou přijeli k asfaltce. Jenže ona byla za ohradníkem a příkopem !. Nebudeme přece usilovat o přelezení funkčních drátů když tu někde blízko musí být vrata , myslím si. Nebyla tam. Pořád dál, po suché pastvině plné hrbolů, kolem drátů postupně objedeme pastvinu a po 3.5 km najdeme ty vrata. Jenže ty jsou na úplně opačnou stranu než my potřebujeme. Vedle dubové aleje se dostáváme na dohled obce Křižovatka. Tady už jsem skupinu pohromadě neudržel. Většina uviděla stopu v jeteli a hurá po ní do vesnice. Já a Jíťa jsme se chtěli dostat po okraji pšeničného pole na silnici, která tam za tři sta metrů opravdu byla. Zvládli jsme to a na silnici jsme počkali na zbytek. Přijeli brzy až na Laďu. Ten se pomalou, uklidňující jízdou dostal do Třebeně druhou stranou přes Milhostov. My jsme to hnali po asfaltu na Vonšov a když jsme přijeli do Bramborárny tak tam už Jarda s Mírou měli oškrábaný brambory a za půl hodiny už kolovaly první placky slepené po dvou syrečkem. Výborný. Pivo se točilo, ale brzy zašeptalo „Konec“. Jenže my se nedali a přešli jsme na taškový, neméně dobrý. Bylo to, až na krátkou chvíli, podařené odpoledne. I pád Emaruš na ztvrdlou zem a mezi lejna dopadl dobře. Bramboráky proslavily letošní Míle způsobem , který se nezapomíná. A že jsme zabloudili ? Jeden ani ve vlastním kraji nezná každou mez a stezku. Musíme jezdit dál aby těch neznámých ubývalo !!
Mějte se hezky. Na obzoru je nejdříve nedělní etapa na dorty do Bavor a pak v polovině měsíce cesta do Domažlic za kamarádem Zdeňkem. Za pár to máme k dovolený do Beskyd. Na tu se mimořádně těším. Ještě kdo byl : Laďa, Iva, Jíťa, Thálie, brácha,Emaruš a já. Za námi přijeli Jarda a Karel. Zapisuji si 55 km. Srdečně zdraví Pepa D.